Příjmení psáno také jako Wranitzky, Wraniczky, Wranizky, křest. jméno Anton. – Se svým bratrem Pavlem patřil k českým hudebníkům, kteří existenčně trvale zakotvili ve Vídni. Dcery Karolina, provd. Seidlerová (1794–1872), a Anna, provd. Krausová (1801–51), byly ve své době významné pěvkyně. Zpěvu se učily u svého otce. Obě působily několik let ve dvorní opeře ve Vídni a hostovaly i na dalších evropských operních scénách, Karolina nadlouho zakotvila v královské opeře v Berlíně (1816–38). Synové, violoncellista Friedrich a houslista Anton, byli členy orchestru dvorního divadla ve Vídni.
V. ve svém rodišti navštěvoval nižší třídy latinského gymnázia při premonstrátském klášteře, kde získal i základy hudebního vzdělání. V Brně absolvoval filozofická studia, ale práva už nedokončil. Ve hře na housle byl jeho prvním učitelem bratr Pavel. V první polovině osmdesátých let 18. stol. odešel do Vídně; od 1783 byl sbormistrem Tereziánsko-savojské akademie. Jeho bratr byl tehdy již renomovaným vídeňským skladatelem a houslistou a zastával významné postavení ředitele dvorních orchestrů. V kompozici byl V. ve Vídni žákem J. Haydna, J. G. Albrechtsbergera a údajně i W. A. Mozarta. Stal se uznávaným skladatelem, houslovým virtuosem a vyhledávaným pedagogem. Bývá označován za jednoho ze zakladatelů vídeňské houslové školy (1804 vydal vlastní školu houslové hry Violin fondamento). Významným mezníkem v jeho životě byl vstup do služeb knížete Josefa Františka Maxmiliána Lobkovice (1790). Nejprve nastoupil na místo učitele hudby, měl však na starosti i organizaci a řízení koncertů, které hudbymilovný kníže pořádal ve svém vídeňském paláci. 1797 se stal prvním kapelníkem nově ustavené lobkovické kapely a tuto funkci zastával až do jejího rozpuštění 1813. Když Lobkovic převzal vedení dvorních divadel, byl V. jmenován ředitelem orchestru dvorní opery, od 1814 řídil i orchestr divadla Theater an der Wien a 1812–16 vedl nakladatelství dvorního divadla (Hoftheater-Musik-Verlag). Mezi V. a Lobkovicem existoval velmi přátelský poměr, který v mnohém přesahoval běžné služební vztahy; poté, co byl 1816 penzionován, žil až do své smrti v lobkovickém domě ve Vídni.
Z titulu své funkce se V. velkou měrou podílel interpretačně a organizačně na bohatém hudebním a divadelním dění v lobkovických sídlech nejen ve Vídni, ale i v Čechách v Roudnici a na Jezeří, kde kníže pravidelně každý rok pobýval. Měl na starosti přípravu repertoáru, pořizování hudebnin (v archivu je dochováno množství jeho účtů za nákupy tisků i opisů not), hudebních nástrojů, pro potřeby hudebních produkcí komponoval i pořizoval potřebné úpravy skladeb, v orchestru hrál sólové housle, studoval a řídil (později střídavě s dalšími kapelníky A. Cartellierim a J. J. Röslerem) hudební produkce. V nich zaujímala významné postavení opera. Svědčí o tom množství operních titulů dochovaných v lobkovické hudební sbírce včetně provozovacích materiálů, z nichž se podle četných údajů i na hudebninách samotných opery u Lobkoviců skutečně provozovaly – nejen koncertně jednotlivá operní čísla, ale v hojném počtu to byly i kompletní operní inscenace, k nimž byly sály v lobkovických sídlech ve Vídni i v Čechách vybaveny potřebnými dekoracemi a kostýmy. Vedle lobkovické kapely, rozšiřované podle potřeby o profesionály i amatéry, vystupovali i mnozí významní operní pěvci z Vídně, Prahy i dalších evropských operních scén.
V. byl rovněž plodným a ve své době renomovaným skladatelem. Většina jeho skladeb je dochována v lobkovické hudební sbírce, některé z nich vznikaly přímo pro potřeby zdejšího hudebního provozu. Jedná se však výhradně o neoperní repertoár: četné orchestrální skladby (mj. 15 symfonií), instrumentální (především houslové) koncerty (22) a množství komorních děl (88).
Prameny a literatura
SOA Litoměřice, pobočka Žitenice, RA Lobkovicové roudničtí: četné účetní doklady signované V., dokumentující hudební život a činnost lobkovické kapely, korespondence J. F. M. Lobkovice s V.; Nelahozeves – zámek: Lobkowiczká hudební sbírka (katalog: Stand-Repertorium des Hochfürstlich-Lobkowitzschen Musik-Archives zu Raudnitz, rkp. 1893), vše v majetku rodiny. • Allgemeine musikalische Zeitung (Leipzig) 22, 1820, sl. 673 (nekrolog); R. Pros: Lobkovické divadlo v Roudnici, Jeviště 2, 1921, s. 450–453; V. Blažek: Bohemica v lobkovském zámeckém archivu v Roudnici n. L. I, Pavel Vranický a A. V., Praha 1936 [soupis skladeb v lobkovickém archivu]; R. Mužíková: Složení lobkovické kapely v r. 1811, Miscellanea musicologica 12, 1960, s. 57–68; K. Fiala: Hudba na lobkovických zámcích v Roudnici nad Labem a v Jezeří, Z hudební minulosti Severočeského kraje, Liberec 1969, s. 5–26; S. Tesař: Kapitoly z hudební topografie – Nová Říše, Opus musicum (Brno) 2, 1970, s. 88n.; J. Trojanová: Pavel a A. V. Personální bibliografie, Brno 1975; B. Plevka: Beethoven, Lobkovicové a hudební tradice roudnického zámku, Severočeské hudební kapitoly, Ústí n. L. 1983, s. 290–348; S. V. Klíma: K biografii A. V. (1761–1820), Hudební věda 23, 1986, s. 330–344; J. Macek–T. Volek: František Josef Maxmilián Lobkovic jako mecenáš, Hudební věda 26, 1989, s. 198–228. • ČHS, Dlabač, Grove, MGG
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 639–640