Hra vyšla tiskem poprvé v Litomyšli po 1573, poté 1608 v Praze a 1619 znovu v Litomyšli. Jde o překlad a úpravu původní polské hry Tragedia żebracza nowouczyniona (Krakov 1552), z níž se dochovala pouze titulní strana, neúplná dedikace, seznam osob, úvodní argumentum (synopse) a několik veršů prvního dějství. Česká verze tedy slouží také jako pramen ke studiu původního textu a byla za tím účelem zpětně přeložena do polštiny. Autor polského originálu ani českého překladu není znám.
Hra byla díky svému neobvyklému a aktuálnímu námětu velmi populární. Zobrazuje prostředí nejnižší společenské vrstvy, žebráků, a v českém kontextu se výrazně odlišuje od humanistické dramatiky převážně biblického či moralitního rázu. Děj se odehrává ve venkovské krčmě, kde se sejdou potulní žebráci vracející se z pouti. Hlučně oslavují své setkání a zároveň i svatbu svých dvou přátel. Zamluví si u šenkýře všechno pivo a ze svého středu zvolí „rychtáře“. Uprostřed zábavy přichází kupec, pozoruje žebráky a obviní je z předstírání nemohoucnosti. Žebráci porovnávají svůj stav s jinými, vyhlašují, že svoboda a nezávislost na vrchnosti je jim nade vše, a haní kupce pro jejich nepoctivost. Propukne rvačka, v níž je kupec zbit. Jeho stížnost u rychtáře je marná, protože ten byl zvolen žebráky a dává jim za pravdu.
Hra je rozdělena na předmluvu, argumentum, tři dějství a „zavírku“ (doslov). Autor české verze vynechal několik postav (vystupuje jich zde čtrnáct) a výstupů, které považoval dle vlastních slov v „zavírce“ za nepodstatné či nemravné. V předmluvě se výslovně obrací ke čtenáři a hra je koncipována spíše jako dialogizovaná satira, ačkoli scénické poznámky svědčí o autorově představě jevištního provedení (tanec, rvačka, gestika postav). Ústřední konflikt připomíná středověké spory (tzv. hádání) o přednostech různých stavů a povolání. Děj hry má rychlý spád, dialog je veden velmi živě a bez tendence k moralizování, naopak se zjevným zaujetím pro naturalistickou drobnokresbu a grotesknost, např. ve jménech postav žebráků – Pateryfousy, Ščidlo, Pařichost a Žiška.
Edice
Tragedia żebracza nowouczyniona, ed. J. Magnuszewski, Warszawa 1957 (edice a rekonstrukce polského textu); Staročeské divadelní hry, ed. J. Jireček, Praha 1878, s. 73–108 (Žebrákův s kupcem hádání); Staročeské drama, ed. J. Hrabák, Praha 1950, s. 207–245 (Tragedie neb Hra žebračí); České humanistické drama, ed. M. Kopecký, Praha 1986, s. 41–76 (Tragedie neb Hra žebračí), (340–342, 352n.).
Prameny a literatura
NMk, sign. 27 F 7 (Sborník Stolovského): [Tragedie neb Hra žebračí], Litomyšl [po 1573] (bez titulního listu, chybějící text dopsán dle vydání 1619 J. Jirečkem); tamtéž: Tragedie neb Hra žebračí, opis pražského vydání 1608 (J. Jeník z Bratřic: Pamětihodno VI, s. 419); NK, sign. II Hf 16, přív. 9: Tragedyge neb Hra Ziebračy, Litomyšl 1619. • A. Brückner: O pismach dziś nieznanych, Żródła do dziejów literatury i oświaty polskiej VII, Biblioteka Warszawska 1, 1895, s. 19–24; J. Máchal: Tragedie neb Hra žebračí v české a polské literatuře, Věstník ČAVU 18, 1909, s. 427–433; J. Magnuszewski: Uwagi nad Tragedią żebraczą, Pamiętnik Literacki 43, 1952, s. 623–634 + Z rozważań nad Tragedią żebraczą (geneza, powiązania literackie), Franku Wollmannovi k sedmdesátinám, ed. A. Závodský, Praha 1958, s. 551–562; R. Leszczyński: Tragedia żebracza nowouczyniona, Pamiętnik Literacki 49, 1958, s. 529–535; M. Kopecký: K polské a české verzi hry o žebrácích, SPFFBU 1963, D 10, s. 99–106; J. Hrdlička: Tragedie neboli hra o rozpustilosti žebráků, Documenta Pragensia 16, 1998, s. 33–37; viz Edice. • DČD I, Knihopis
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 616–618
