Syn principála Paula T. Jako herecké dítě vyrůstal pravděpodobně od mládí až do otcovy smrti 1729 v jeho souboru, který cestoval převážně v Rakousku a jižním Německu. Poté není o T. osudech kromě tradované zmínky o studiích známo nic až do 1737, kdy jej angažoval F. Kurtz. 1746 se oženil s Carolinou Marií Josephou Elwenichovou (*1734). Podle data narození první dcery Josephy lze soudit, že byl 1749 členem společnosti F. A. Defraina ve Valticích. Až do založení vlastní společnosti účinkoval pod různými principály ve Vídni (údajně 1741), v Brně (1746/47 a 1747/48 u F. A. Defraina), v Praze, kde se mu narodila dcera Edmunda, provd. Scholzová (1753/54, asi u J. Kurtze a Ch. Schulzeho), a ve Štýrském Hradci (údajně 1756, tedy za principála F. J. Mosera). Osamostatnil se 1759 a jeho prvním známým působištěm byla Praha, z dalších je doložen Mannheim 1763, Olomouc 1763 a 1764, Praha 1765, Norimberk 1765/66, Mannheim 1767 (debut dcery Edmundy), pak Mohuč, Worms a Wetzlar (vše 1769). Působení své trupy dočasně ukončil 1770, kdy ji včlenil do mnichovského souboru J. Kurtze. Již následujícího roku však opět hrál s vlastní společností v St. Pöltenu. 1772–74 byl ředitelem divadla v Linci; pro nežádoucí společenské styky mezi divadelním personálem a místní šlechtou byl na pokyn císařovny Marie Terezie zbaven funkce a jemu i rodině bylo zakázáno další působení vůbec. Odjel proto s dcerou Edmundou a s nastávajícím zetěm M. Scholzem do Prahy, kde Edmunda a Scholz vstoupili do angažmá k J. J. Brunianovi. T., sužovaný plicní chorobou, žil v Praze jako soukromník. Po vyhoštění zbývající části Brunianova souboru včetně příslušníků T. rodiny z Divadla v Kotcích 1779 se rozhodl tyto herce seskupit ve vlastní společnost a hrát s ní v boudě na Malé Straně. Podnik se udržel necelý rok, zanedlouho poté T. zemřel. Kromě dvou dcer působili v českých zemích jako divadelníci také T. syn Johann Karl (později obvykle Jean, 1753 Vídeň – 1795 Braunschweig), který v Divadle v Kotcích 1765 tančil v baletu Bustelliho opery, pozdější baletní mistr a principál v Německu, a jeho dcera Antonia (1771–1810 Praha, provd. Schochertová), která 1806 přišla do souboru Stavovského divadla z Vratislavi. Další T. syn Johann Baptista (*1763 Opava) a druhá vnučka Maria (1770–1848, provd. Wäserová) byli činní ve Vratislavi.
T. vyrůstal jako divadelník v ovzduší vídeňské improvizované komedie. Této orientaci svých prvních principálů zůstal zřejmě věrný až do konce padesátých let 18. stol. Také jeho manželce byly vlastní návyky herečky improvizované komedie (ještě po 1772 jí byly v Praze vytýkány). Již 1759 se však T. v Praze údajně pokoušel uplatnit i činohru s pevnými literárními texty. Tu prokazatelně uváděl v Norimberku 1765/66, kde svou stagionu otevíral úpravou Metastasiova libreta Demetrius a 1766 hrál Voltairovu tragédii Zayre ve veršovaném překladu J. J. Schwabena. Ani zde se nevzdal komedií s Hanswurstem, kterého hrál jeho pozdější zeť M. Scholz. V Mannheimu debutovala dcera Edmunda 1767 také v literárně fixované činohře (jako Sophronia v Cronegkově tragédii Olint und Sophronia) a 1769 hrála ve Wetzlaru Julii v shakespearovské parafrázi Ch. F. Weißeho Romeo und Julie. Z pražského repertoáru T. 1779 je znám pouze titul Claire od neudaného autora (pochvalnou recenzi představení na počest jmenin nejvyššího purkrabího knížete Carla Egona Fürstenberka přinesl pražský tisk).
Prameny a literatura
NA, fond ČG-Publ 1756–63, index; 1764–83, sign. B 11/1, 2, kart. 286, 287; GNM Nürnberg, Bibliothek: Maximilian Scholz jako Hanswurst, mědirytina A. W. Küffnera, druhá polovina 18. stol. (⇒ Asper 1980); sign. L 1313w, kart. V: cedule T. společnosti v Norimberku 26. 12. 1765 – 5. 2. 1766 (⇒ Meyer 2/XXI, s. 244, 265, 458, 491n., 494, 496, 533, 541); Österreichisches Theatermuseum Wien, sign. 845.000-A. Th. 95: J. F. de La Harpe: Der Graf von Warwik, cedule k představení T. společnosti, Wetzlar 5. 7. 1769 (⇒ Meyer 2/XXIII, s. 330). • Litteratur- und Theater-Zeitung (Berlin) 2, 1779, s. 412n.; Prager Postzeitungen 9. 11. 1779; D’Elvert 1852, s. 140; Teuber I 1883, s. 352; F. Fuhrich: Theatergeschichte Oberösterreichs im 18. Jahrhundert, Wien 1968, s. 34n., 185; O. G. Schindler: Wandertruppen in Niederösterreich im 18. Jahrhundert, Jahrbuch der Gesellschaft für Wiener Theaterforschung (Wien) 17, 1970, s. 58; K. Fleischmann: Das steirische Berufstheater im 18. Jahrhundert, Wien 1974, s. 72; H. G. Asper: Hanswurst, Emsdetten 1980, s. 67, 355; W. Herrmann: Hoftheater – Nationaltheater – Volkstheater, Frankfurt a. M. 1999, s. 125–142. • ADB, Gallerie, Kosch Th, Pies
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 613–615
