Rodný záznam S. se doposud nepodařilo nalézt, ačkoli jsou známa data narození jeho mladších sourozenců. Otec byl již 1677 lokajem ve Štýrském Hradci, kam se rodina zřejmě přistěhovala nedlouho předtím. O rodičích nebyly však nikde v okolí nalezeny matriční záznamy. Tvrzení o S. pražském původu (⇒ Korntheuer 1820) nebylo dosud vyvráceno ani potvrzeno. Vídeňská univerzitní matrika 1707, kdy skládal zkoušky na zubního lékaře, u něho uvádí „Styrus“, tj. původem ze Štýrska. Divadelní dráhu nastoupil zřejmě až po otcově smrti 1684 a údajně hrál jistou dobu ve společnosti C. E. Veltenové. Od 1698 působil, tehdy patrně již ženat s Marií Monikou, jako loutkář v Bavorsku. Vystupoval v Norimberku, v Burghausenu a v Landshutu, 1699 v Augsburgu a v Mnichově, 1700 a 1702 v Norimberku. 1702 to byl možná on, kdo byl označen jako „štýrský sedlák“, s nímž chtěl hrát loutkové divadlo v Basileji odmítnutý J. B. Hilverding. Poté se objevuje až po třech letech ve Vídni (1705/06) jako jeden ze tří principálů herecké společnosti, s J. B. Hilverdingem a F. L. Nafzerem. První vídeňské působení v boudě na náměstí Am neuen Markt bylo 1706 přerušeno odjezdem společnosti mimo Vídeň, kde však manželky principálů znovu s úspěchem žádaly o povolení produkcí. Společnost, posílená mezitím severoněmeckými herci, hrála pak v téže boudě až do jejího stržení po masopustu 1707. Jejími členy byli vedle tří principálů a jejich manželek asi J. C. Denner, jeho děti Leonhard Andreas a Elisabeth, dále M. M. Ritterová (ti ihned potom vytvořili vlastní společnost), pravděpodobně i H. W. Benecke a jeho žena Victoria Clara, dcera J. Kuhlmanna. Po rozpadu společnosti složil S. na lékařské fakultě zubařské zkoušky. Velmi pravděpodobně se spolu s Hilverdingem účastnil i dalšího podniku německých komediantů, hrajících od 1707 v míčovně v ulici Teinfaltstraße, kde jim bylo účinkování po protestech místních obyvatel v prosinci 1709 zapovězeno. S. se tehdy na svých novoročenkách již prezentoval jako „známý vídeňský Hanswurst“ a byl pozván i k vystoupením u dvora. Zřejmě titíž vídeňští komedianti účinkovali pak ve Štýrském Hradci. 1711 byl už principálem trupy v nově zřízeném Divadle u Korutanské brány, které od 1. 6. 1712 získal do trvalého nájmu. Složení jeho souboru není známo. Pravděpodobně v něm byli J. B. Hilverding, J. E. Leinhaas, F. Kurtz, H. Rademin s manželkou, A. Schröter, A. J. Geißler a Ch. Horn, později přibyli J. H. Brunius (1714), F. F. Elenson (od 1715?), F. A. Defraine (od 1716?), Ch. Gründler (nejpozději 1720). Permanentní a úspěšné S. působení ve Vídni přerušovaly čas od času jen vnější okolnosti (epidemie, dvorní smutek apod.). V jedné z těchto přestávek navštívil v lednu 1713 jako loutkář Brno a dostal povolení opakovat svůj repertoár s živými herci, v květnu přibyl se svou společností znovu do Brna a hrál v jízdárně. Vídeň pak již neopustil, získal zde dům a měšťanské právo, v okolí statek a vinice a zemřel tu ve stálé přízni obecenstva.
S. byl především tvůrcem komické figury vídeňského Hanswursta, ustáleného typu, vycházejícího z tradice postavy Pickelheringa a přejímajícího většinu rysů jeho komiky, ale oblečeného do kostýmu salcburského sedláka. Tento typ ovlivnil pak komickou postavu hauptakcí v celé oblasti Rakouska, českých zemí a jižního Německa nejméně do konce třicátých let 18. stol. Domněnky, že S. byl rovněž literárně činným autorem, byly v posledních desetiletích do značné míry zpochybněny. Novoročenky a humoristické spisy, které vydával, byly patrně dílem jiného autora či jiných autorů. Rovněž zachované vídeňské hauptakce z jeho období, na jejichž podobě měl bezpochyby značný podíl, nebyly asi jeho autorským dílem. Vyznačovaly se častým přejímáním látek italského operního divadla a výrazně jednotně traktovanou rolí Hanswursta, zřejmě počítající se S. jako představitelem. Soubor rukopisů nepodává ovšem reprezentativní obraz repertoáru S. společnosti, neboť se v něm zpočátku objevovala i řada titulů, které patřily k obecné repertoárové zásobě německého kočovného divadla, např. Faust (1716).
V českých zemích S. vystupoval sice jen na třech krátkodobých brněnských zájezdech, ale na zdejší divadelní kulturu zapůsobil hlouběji jako herec prostřednictvím svého následovníka G. Prehausera. Jako principál byl podnikatelským vzorem A. J. Geißlerovi.
Edice
Der Wiener Hanswurst. Stranitzkys und seiner Nachfolger ausgewählte Schriften I–II, ed. R. M. Werner, Wien 1883, 1886 (Wiener Neudrucke, 6, 10); Wiener Haupt- und Staatsaktionen I–II, ed. R. Payer v. Thurn, Wien 1908, 1910.
Prameny a literatura
MZA, Fond B 1 (Gubernium), sign. B 47, kart. 1, č.j. 56 a 275 z ledna 1713, č.j. 175 z května 1713; Wiener Stadt- und Landesarchiv, Totenbeschauprotokolle; ÖNB, Cod. 13.147, 13.167, 13.475–13.478, 13.492–13.502, 15009: soubor 18 rukopisů vídeňských hauptakcí, z nichž 14 z roku 1724 ⇒ Wiener Haupt- und Staatsaktionen 1908, 1910; Wiener Stadt- und Landesbibliothek, sign. Ia 38.589, Ic 26.500, Ic 149.539: rkp. čtyř her; soubor osmi nedatovaných cedulí Divadla u Korutanské brány 1711–23; Menologium oder die Monath…, Von dem sonst bekandten Hans Wurst Oder J. A. St., b. m., 1708 (dnes pravděpodobně nedostupné ⇒ Der Wiener Hanswurst 1883); Hannß Wursts Lächerlich-curieuser und ohnbefehlbarer Hauß-Calender aVf DIes Ietzt LaVffenDe Iahr… [chronogram 1713], b. m.; Lustige Reyß-Beschreibung Aus Salzburg in verschiedene Länder… Herausgegeben von Joseph Antoni Stranitzkhy Oder den so genannten Wienerischen Hannß Wurst, b. m. [1717?]; Hanß-Wurst Neu angenommener Passagier aus dem Affen-Dschlaraffen und Wurm-Land nacher Wien, b. m. [1719?]; HannßVVVrsts VerMIschte GeDanCken Ueber die Vier Jahrs-Zeiten, bey Gelegenheit DIeses nICht Längst EIngetretenen VnD Ietzt hIe LaVfenDen NeVen Iahrs… Offeriret von … Joseph Antoni Stranitzkhy, b. m. [chronogramy 1721]; Listig und zugleich Lustiger Glieder-Krieg dess Menschlichen Leibs Ein König oder Haupt zu erwählen… von dem so genannten und wohl bekannten Wiennerischen Bauern Hannß-Wurst, b. m. [1724]. • J. Korntheuer: Karl [!] S. und Joh. [!] Prehauser, Biographische Skizze, Wiener allgemeine Theaterzeitung (Wien) 13, 1820, s. 253; J. E. Schlager: Wiener Skizzen aus dem Mittelalter, nová řada (Wien) 1, 1839, s. 260–290; D’Elvert 1852, s. 40 (též bibliografie starší literatury); A. v. Weilen: Zur Biographie J. A. S., Vierteljahrsschrift für Litteraturgeschichte (Weimar) 1, 1888, s. 485–488; Fach-Katalog 1892, s. 16, 17, 100n.; F. Homeyer: S. Drama vom „heiligen Nepomuck“, Berlin 1907, s. 7; R. Payer v. Thurn: Einleitung, in Wiener Haupt- und Staatsaktionen I, Wien 1908, s. V–XLI; J. Leisching: Die Vorläufer des ständigen Schauspiels in Brünn, Zeitschrift des deutschen Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens (Brünn) 5, 1901, s. 239; H. Trutter: Neue Forschungen über S. und seine Werke, Euphorion (Leipzig–Wien) 24, 1922, s. 28–60, 287–331; O. Rommel: Die Alt-Wiener Volkskomödie, Wien 1952, s. 190–336; H. G. Asper: Spieltexte der Wanderbühne, Wien 1975, s. 1, 4, 13n., 35n., 46, 60, 118n., 135n., 142, 148, 154 + Hanswurst, Emsdetten 1980, s. 34–49; B. Rudin: Das fahrende Volk, Puppenspiel als Metier, Kölner Geschichtsjournal (Köln) 1, 1976, s. 2–11 (česky Putující národ aneb Povolání: loutkář, DR 10, 1999, č. 2, s. 31–40); G. Hansen: Formen der Commedia dell’arte in Deutschland, Emsdetten [1984], s. 16n., 21n.; F. Hadamowsky: Wien. Theatergeschichte, Wien–München 1988, s. 169–190; J. Balvín: Hanswurst J. A. S. dobývá vídeňské divadlo, Vídeňské lidové divadlo od Hanswursta S. k Nestroyovi, ed. J. Balvín–J. Pokorný–A. Scherl, Praha 1990, s. 22–32; B. Rudin: Heinrich Rademin, Hanswursts Schattenmann, Theater am Hof und für das Volk(Maske und Kothurn 48), ed. B. Marschall, Wien–Köln–Weimar 2002, s. 271n., 281, 284n., 289, 298; viz Edice. • Gallerie, Kosch Th, Pies
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 580–582
