Pocházel z Loun, působil jako farář podobojí u sv. Barbory v Kutné Hoře, později jako správce a učitel svatohavelské školy v Praze. S jeho jménem je spojen překlad biblické hry Historica tragaedia, nová žalostivá hra, z biblí svaté vybraná o strašlivém podvrácení Sodomy a Gomorry a o obětování Isaaka, který vyšel 1586 v Praze. Německá předloha M. Meissnera Historica Tragoedia… von dem erschröcklichen Untergang Sodom und Gomorra byla vydána v Praze 1580. Hlavními postavami hry jsou Lot, jeho žena a dcery, které svedou opilého otce. Děj začíná vyprávěním o potopě světa, poté vystoupí Abrahám, který se s Lotem rozdělil o zem. Následuje celý příběh děvečky Hagar, výstup Boha se třemi anděly, který chce zachránit Lota. Poslední dějství zobrazuje obětování Izáka Abrahámem. Ve hře vystupují také komické postavy čertů a alegorie Milosrdenství a Spravedlnosti. S. postupoval při překladu poměrně samostatně. Přidal např. zpěvy „panen ve dvou kůřích“ (tedy dva dívčí sbory), anonymním postavám čertů, v českém prostředí již od středověku velmi oblíbeným a tradičním, přidělil jména Kašička a Kvasnička a osmislabičný verš originálu změnil na desetislabičný. Zda byla S. úprava provedena na jevišti, není známo.
Prameny a literatura
NMk, sign. 27 F 20: Historica tragaedia, Nowá žalostivá Hra, z Biblij swaté wybraná o strassliwém podwrácenij Sodomy a Gomorry a o Obětowánij Isaáka, Praha 1586. • J. Jireček: Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku II, Praha 1876, s. 245; R. Wolkan: Böhmens Antheil an der deutschen Litteratur des XVI. Jahrhunderts I, Bibliographie, Prag 1890, s. 91n.; II, Ausgewählte Texte, Prag 1891, s. 140–177 (M. Meissner: Historica Tragoedia); III, Geschichte der Litteratur, Prag 1894, s. 383–386; Z. Winter: Život a učení na partikulárních školách v Čechách v XV. a XVI. století, Praha 1901, s. 732–733; J. Máchal: Dějiny českého dramata, 2. vyd. Praha 1929, s. 42. • DČD I, Knihopis
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 576–578
