Psán též Schultz. – Hereckou dráhu započal záhy, ale je z ní doloženo jen angažmá u J. C. Eckenberga v Gdaňsku 1718. Principálem se stal nejpozději 1728, kdy společnost, kterou vedl do 1743 ponejvíce se S. Mayrem a poté sám, získala v Mnichově titul Kurfiřtských bavorských komediantů. Tato společnost v následujících letech navštívila četná místa v Bavorsku, v Rakousku, na Moravě a v Čechách. 1733 a 1735 hrála v Brně, koncem padesátých let pobýval Sch. (podle nepřímých dokladů) v Praze, ale patrně jako člen některého jiného souboru. Hanswurstem Sch. společnosti byl J. Ch. Zelius, 1752 pak J. J. Brunian. Dále v tomto souboru hrál 1749/50 a znovu 1751 Ch. Schulze se svou druhou manželkou Augustinou a již dříve jeho syn Christian Ferdinand (Harlekýn). Z prvních desetiletí Sch. společnosti je znám v úplnosti repertoár hraný v Norimberku 1748 a 1752, z něhož je zřejmá orientace na žánry převzaté z francouzského a italského divadla, mj. i na operu-pantomimu, jimiž Sch. vydatně zpestřoval repertoár tradičních hauptakcí, z nichž uváděl už jen nejoblíbenější tituly (např. s tematikou faustovskou a donjuanovskou). Přepracovával Metastasiova operní libreta do činoherní podoby a poněmčoval scénáře komedie dell’arte. Když od 1749 mnichovské působiště ovládl průbojný a repertoárově všestrannější F. G. Wallerotti, který 1753 získal i bavorské privilegium, počal Sch. hledat pro svou činnost jinou centrální oblast. Obrátil se na Moravu a do Dolních Rakous. Úspěšná vystoupení v Badenu u Vídně 1761 zahájila éru jeho pravidelných letních pobytů v tomto lázeňském městě, které hodlal kombinovat se zimními pobyty na městských štacích (Znojmo 1759, 1763; Brno 1761/62, 1762/63, Prešpurk 1763/64). Následoval vzestup společnosti, jejímž hereckým magnetem byl od 1760 Hanswurst J. M. Menninger. V repertoáru (cedule jsou zachovány z Brna a z Prešpurku) se střídaly extemporované burlesky s ojedinělými hrami s pevnými literárními texty osvícenského ražení. Tento vývoj však pokračoval převážně až po Sch. smrti, kdy společnost převzala vdova Josefa Sch., která 12. 8. 1766 uzavřela s Menningerem sňatek.
Prameny a literatura
MZA, fond B 1, sign. B 47, kart. 2; SOkA Olomouc, Archiv města Olomouce, fond Zlomky registratur; GNM Nürnberg, Theaterzettelsammlung, sign. L 1313 w; L 1316 dg. 2° (soubory cedulí Sch. společnosti 1748 a 1752); ÖNB, Cod. 14.619: Wirdt Von der alhier befindlichen gesellschafft, deutscher Schauspieler, ein recht lustiges, intriquantes, mit Musicalischen Arien Verfertigtes Lust-Spiel Vorgestellt werden, Betitult Die wegen ungehorsam ihrer Eltern Verstossene adliche Colombina und die nachdem auß Noth und Elend gezwungene ehrliche Maitresse…, rkp. cedule psaná na rubu posledního listu rkp. scénáře, podepsáno C. Richterem a datováno Vysoké Mýto 18. 2. 1763 (hráno zřejmě Sch. společností), ⇒ Meyer 2/XX, s. 351, 479; Österreichisches Theatermuseum Wien, sign. T 101 Th aj. (brněnské a prešpurské cedule 1763–76). • K. Trautmann: Deutsche Schauspieler am bayrischen Hofe, Jahrbuch für Münchener Geschichte (Bamberg) 3, 1889, s. 356–367; P. Legband: Münchener Bühne und Litteratur im achtzehnten Jahrhundert, München 1904, s. 93, 95–97; Lebenserinnerungen der Karoline Schulze-Kummerfeld, ed. E. Benezé, Berlin 1915, I, s. 12–18, II, s. 173; E. K. Blümmel–G. Gugitz: Alt-Wiener Thespiskarren, Wien 1925, s. 13; O. Rommel: Die Alt-Wiener Volkskomödie, Wien 1952, s. 228, 266, 275, 297, 319, 413n.; P. Kertz–I. Strößenreuther: Bibliographie zur Theatergeschichte Nürnbergs, Nürnberg 1964, s. 24, 26; O. G. Schindler: Theatergeschichte von Baden bei Wien im 18. Jahrhundert, dis., Universität Wien 1971, s. 103–190 + Hanswurst in Bratislava, Deutsche Lustigmacher auf den ältesten Theaterzetteln Ungarns und der Slowakei, rozmn., Wien 1997; H. G. Asper: Hanswurst, Emsdetten 1980, s. 66, 353n.; M. Cesnaková-Michalcová: Schulzova alebo Badenská divadelná spoločnost, Slovenské divadlo (Bratislava) 33, 1985, s. 413–430 + Geschichte des deutschsprachigen Theaters in der Slowakei, Köln–Weimar–Wien 1997, s. 49. • DČD I, Meyer
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 553–554
