Příjmení psáno také Sewe, Seff. – Příslušník rodiny tanečníků francouzského původu, doložené v Rakousku už koncem 17. stol. 1773–75 byl figurantem baletu ve Vídni, odkud jej 1776 pozval J. Jacobelli do svého souboru ve Štýrském Hradci. Poté S. přijal angažmá u K. Wahra v Prešpurku, kde jako figurant tančil i sólové výstupy (1778). Po Wahrově nástupu do pražského Divadla v Kotcích (1779) se stal druhým baletním mistrem (vedle P. Vogta) a prvním tanečníkem komického oboru. Brzy po příjezdu do Prahy se oženil s pozdější herečkou Vlastenského divadla Zuzanou Franckovou (Z. Seve). Jejich děti, Karl (*1780), Marie Anna (*1785) a pouze jménem známí Antonia a Ferdinand, vystupovaly na divadle od útlého věku. Ve funkci baletního mistra (spolu s J. Butteauem a C. Spozzim) a tanečníka byl S. angažován do Druhé Bondiniho společnosti (1784–86), působící v Nosticově divadle. Po několika představeních dětských pantomimických baletů v Thunovském divadle na Malé Straně, která produkoval ve vlastní koncesi od dubna 1786, se téhož roku stal jedním ze čtyř zakladatelů první pražské profesionální herecké společnosti, která pod názvem Vlastenské divadlo hrála v obou zemských jazycích, češtině a němčině, v Boudě na Koňském trhu (dnes Václavské náměstí). S. tu spoluvytvářel baletní provoz a v této činnosti pokračoval i v Divadle v Růžodole (od 1786). Jako spoluředitel A. Zappeho nastoupil i v Divadle u Hybernů (1789), avšak náhlá smrt v poměrně mladém věku jeho dráhu ukončila.
Ve Vlastenském divadle vytvořil S. dlouhou řadu baletů, z nichž třináct je známo jménem. Byly to ponejvíce krátké baletně pantomimické dohry, doplňující činoherní jednoaktovky. V Boudě většinou na hudbu Sýkorovu, v Divadle u Hybernů s hudbou V. Maschka nebo A. Volánka. Vliv starší tradice vídeňské pantomimy (např. Kurtzovy) a baletního divertimenta, které stále pokračovaly na vídeňských předměstských scénách, se v nich mísil s novodobou oblibou realistických žánrových prvků a se snahou o lokální pražský ráz. Vedle oblíbených exotických námětů (Turecký maškarní ples, 1789) zpracovával i humorné baletní scény s lokálním koloritem (Pražské kuchyňky aneb Uhořelí sedláci, 1786) a s žánrovými postavami (Čihadlo aneb Tak vás čížky chytáme, 1786). Pokoušel se i o celovečerní dějové balety podle vzoru jednotlivých kreací J.-G. Noverra (Chinesky svadební zapuzení nebo Jeden ženich a tři svadby jednoho dne, 1788; Bílý a růžový aneb Slavnost pastýřů, 1789) a zasloužil se tak o průnik noverrovského pojetí baletu do českého prostředí.
Prameny a literatura
NA, fond ČG-Publ 1786–95, sign. 34/19; kart. 56, 57, 58, 64; AMP, matrika oddaných fary u sv. Martina 1772–84, sign. MAR O 5, 18. 7. 1779 (sňatek); matrika zemřelých fary u sv. Jindřicha, sign. JCH Z 13, 1784–1807, 10. 7. 1791 (úmrtí S.); LA PNP, inv. č. E 468: cedule Vlastenského divadla k představení v Boudě 20. 4. 1788 (Chinesky svadební zapuzení… ⇒ DČD II). • Realzeitung (Wien) 1776, s. 556; GTK 1780, s. 251; 1785, s. 201; 1786, 166; 1792, s. 300, 302, 305; nesign.: Wahrisches Theater, Theater-Journal für Deutschland (Gotha) 1779, část 9, s. 59; Geschichte des Faschings…, Pressburg 1779, s. 212n.; Das Pragerblättchen 1785, s. 94, 219, 243, 393, 409; Oberpostamtszeitung (Prag) 1786–91, passim; Kramériusovy cís. k. pražské poštovské noviny 1786–91, passim; F. L. W. Meyer: Friedrich Ludwig Schröder II, Hamburg 1819, s. 91; Teuber II 1885, s. 62, 156, 163, 165, 197; F. Bischoff: Zur Geschichte des Theaters in Graz, Mitteilungen des historischen Vereins für Steiermark (Graz) 40, 1892, s. 132; K. Sabina: Počátky českého divadla, Praha 1940, s. 103, 114; J. Vondráček: Bouda, Praha 1953; K. Fleischmann: Das steirische Berufstheater im 18. Jahrhundert, Wien 1974, s. 75, 95, 159; B. Brodská: Balet v Kotcích, Divadlo v Kotcích, ed. F. Černý, Praha 1992, s. 95. • ČTS, DČD II, Laiske, NDp, Raab, Vondráček I
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 536–537