Příjmení psáno také Seling, Seeling, Söling. – 1746 se oženil s Josefou, dcerou svatovítského varhaníka V. Forsta.
Nejstarší autentické údaje o životě a počátcích hudebnické dráhy S. obsahuje jeho žádost o místo kapelníka v metropolitním chrámu sv. Víta v Praze (1737). Podle ní studoval skladbu ve Vídni, potom do 1737 působil v Praze jako skladatel a druhý houslista kapely hraběte Václava Morzina, proslulé svými vazbami na Itálii (dokládá je mj. Vivaldiho dedikace cyklu dvanácti houslových koncertů Il cimento dell’armonia e dell’inventione concerti a 4 e 5 op. 8 hraběti, 1725). Později byl S. kapelníkem u barnabitů v kostele sv. Benedikta na Hradčanech (1739), u milosrdných bratří v kostele sv. Šimona a Judy (1744), u maltézských rytířů v kostele Panny Marie pod řetězem (kolem 1740, 1746). U sv. Víta působil od 11. 1. 1737 do konce svého života jako druhý houslista a zmíněná žádost představovala jeho neúspěšný pokus získat kapelnické místo po zemřelém A. Görbigovi († 2. 3. 1737). 1739 žádal opět neúspěšně o místo prvního houslisty po J. V. Fischerovi a kapelníka J. F. Nováka po dobu jeho dlouhé nemoci pouze zastupoval. Působil také pedagogicky, k jeho žákům v kompozici patřili J. Lohelius Oehlschlägel a J. Preissler.
Po S. zůstalo v hudební sbírce svatovítského chrámu dochováno 591 hudebnin, a to včetně 80 árií z 33 italských oper deseti skladatelů. Pro použití na kostelním kůru jim byl podkládán náboženský text v latině. Jejich předlohy pocházely jak z Itálie, tak ze zaalpských divadelních center (Drážďany, Berlín, Braunschweig). Šlo především o opery J. A. Hasseho (dosud identifikováno 35 árií ze 16 oper), dále o opery Semiramide riconosciuta [Znovupoznaná Semiramis] B. Galuppiho, Ezio Ch. W. Glucka, Artaserse a Rodelinda C. H. Grauna, Il pastor fido [Věrný pastýř], Rodelinda a Tamerlano G. F. Händela, Catone in Utica L. Lea, Ascanio A. Lottiho, Artaserse, Didone abbandonata [Opuštěná Dido], Semiramide riconosciuta[Znovupoznaná Semiramis] a Siroe, re di Persia [Siroe, král perský] L. Vinciho. S. sbírka tak dokládá intenzivní pronikání aktuální operní tvorby do repertoáru pražských chrámů v polovině 18. stol.
Díky S. zvyku používat jako obaly hudebnin divadelní cedule je dnes k dispozici soubor 35 těchto unikátních dokumentů k historii pražského divadla. Jde o cedule k inscenacím v Divadle v Kotcích (např. pasticcio Il Tigrane, 12. 1. 1754; F. Zoppis: Siroe, 4. 2. 1754; Galuppi: Il mondo della luna [Svět na Měsíci], 28. 12. 1755; Galuppi: Li vaghi accidenti fra amore e gelosia [Půvabné náhody mezi láskou a žárlivostí], 29. 2. 1756), v sále U Zlaté hvězdy (Die ihren Liebsten aus der Hölle erweinende Colombina oder Der Höll-stürmende Hercules [Kolombína, vysvobozující pláčem svého milého z pekel, aneb Peklo přemáhající Herkules], 14. 2. 1754) a v divadle Pražského hradu. Tam byly v srpnu a září 1754 při pobytu císařského dvora hrány téměř denně komické opery, např. Galuppiho buffy na Goldoniho libreta Il mondo alla roversa [Svět naruby, 27. 8. 1754] a La calamita de’cuori [Přitažlivost srdcí], jejíž provedení 31. 8. navštívila panovnice Marie Terezie.
Těžiště S. vlastní skladatelské tvorby spočívalo v chrámové hudbě, prokazující zvláště v melodice vliv vídeňské (A. Caldara) a neapolské školy, ale S. se věnoval i hudebnědramatickým druhům. Pro kostel sv. Benedikta na Hradčanech zkomponoval velikonoční oratorium Filius prodigus [Marnotratný syn, 1739]. Byl také jedním z profesionálních hudebníků, kteří skládali hudbu pro divadelní produkce náboženských řádů, a to jak pro školské hry, tak i pro význačnější události a holdy. Soudobá provedení jeho kompozic dokládají pouze tištěné synopse, hudba se nedochovala. Při korunovaci Marie Terezie českou královnou provedli jezuité 3. 6. 1743 za přítomnosti panovnice a dvora v pražském Klementinu školskou hru F. Silbermana o biblické hrdince Judit Firma in Deum fiducia, maxima regnorum tutela in Judith… exhibita [Pevná důvěra v Boha, největší ochrana království, na Judit… předvedená], do níž S. komponoval hudební vložky. Na představení této hry se podílelo 154 osob, byly rozděleny do tří souborů, označených v synopsi jako „personæ geniales“, „personæ ex partibus bethuliensium“ a „personæ ex partibus assyriorum“. Hlavní postavu starozákonní Judity zpíval „Josephus Presl, Bohem. Pragensis“. S. zhudebněné drama bylo svým námětem velice vhodné pro korunovační slavnosti a v epilogu byla zbožná, věrná a moudrá Judita ztotožněna s císařovnou. Provedení dalších školských her se S. hudbou v Klementinu je doloženo v letech 1750 a 1751.
S. přispěl i do repertoáru profesionálního divadla, a to pantomimou Die Liebs-Raserey der Colombina, Einer Zauberin, Die von dem Arlequin verachtet, und von ihm in dieser Kunst übertroffen wird, welche er von einem Berühmten Zauberer erlehrnet hat, als er willens war, sich aus Verzweiflung zu erhencken [Milostná zběsilost Kolombíny, kouzelnice, kterou Harlekýn opovrhl a která od něho byla v tomto umění předstižena, když se mu naučil u slavného kouzelníka poté, co se chtěl ze zoufalství oběsit], provedenou během karnevalu 1754 společností G. B. Locatelliho v Divadle v Kotcích. Hudba, označená v libretu za zcela původní S. kompozici, se nedochovala. Podle libreta lze hudbu charakterizovat jako rozsáhlou kompozici o třech dějstvích (18 výstupů), tektonicky a výrazově spjatou s pestrým a rychlým jevištním děním, plným náhlých zvratů nálady, nečekaných událostí a změn prostředí. První výstup druhého dějství obsahuje tři árie, zpívané Kolombínou v různých převlecích, jejichž pomocí chce získat Harlekýnovu přízeň. Dvě árie (Kolombína jako poutnice-žebračka a Kolombína jako venkovanka) byly zpívány německy a třetí česky (Kolombína jako „eine böhmische Schänckin“ – česká šenkýřka).
Prameny a literatura
APH, sbírka hudebnin Metropolitní kapituly: S. sbírka hudebnin (591 jednotek); divadelní cedule 1753–56 (původně součást S. sbírky hudebnin); Archiv Metropolitní kapituly, sign. CXLVII-25: S. žádost o místo kapelníka; NK, sign. 52 C 20, bez čísla: Verschwenderischer Sohn… in Music gesetzt von Hrn. Josepho Antonio Sehling… [Praha 1739], německý překlad libreta Filius prodigus, 1739; sign. 52 A 39, č. 110: Firma in Deum fiducia, maxima regnorum tutela in Judith… exhibita, Pragae 1743, tištěná periocha; sign. 52 A 19, č. 114: Festes Vertrauen auf Gott, der gröste Länder-Schutz,… in Judith… vorgestellet, Prag 1743, německý překlad periochy; sign. 52 A 19, č. 28: Constantinus parenti suo vitae melioris author, et parens, Pragae 1751; Strahovská knihovna, sign. B P III 62/18: Filius prodigus, 1739, libreto s latinským a německým textem; NA, fond JS, sign. IIIo-415/3, č. 36: Constantinus magnus in signo crucis de Maxentio victor, Pragae 1750; č. 42: Constantinus parenti suo vitae melioris author, et parens, Pragae 1751; Zámecká knihovna Křimice (fond spravuje NMk, oddělení zámeckých knihoven), sign. 3129, přív. 4: Die Liebs-Raserey Der Colombina…, Prag 1754. • J. Port: Divadelní akce škol a bratrstev v období „Temna” III, s. 124–134 (rkp. KČD); Teuber I 1883, s. 371; J. J. Khevenhüller-Metsch: Aus der Zeit Maria Theresias. Tagebuch 1742–1776 I (1742–1744), ed. R. Graf Khevenhüller-Metsch–H. Schlitter, Wien–Leipzig 1907, s. 155; E. Trolda: Kostelní archiv mělnický, Hudební revue 9, 1916, s. 132; O. Kamper: František X. Brixy, Praha 1926, s. 38–41, 53–55, 89, 94 + Hudební Praha v XVIII. věku, Praha 1936, s. 34, 192; A. Podlaha: Catalogus collectionis operum artis musicae quae in bibliotheca capituli metropolitani Pragensis asservantur, Praha 1926; V. Helfert: Jiří Benda I, Brno 1929, s. 52; E. Trolda: Sešli se hudebníci…, Smetana 36, 1943, č. 3, s. 39n.; V. Němec: Pražské varhany, Praha 1944, s. 134, 139, 148; A. Buchner: Hudební sbírka Emiliána Troldy, Praha 1954, s. 8, 101n.; Průvodce po pramenech k dějinám hudby, ed. J. Kouba a kol., Praha 1969; O. Pulkert: Domus Lauretana Pragensis, Praha 1973; J. Pešková: Collectio ecclesiae Březnicensis, Praha 1983; E. Grossegger: Theater, Feste und Feiern zur Zeit Maria Theresias 1742–1776, Wien 1987, s. 14; J. Štefan: Ecclesia Metropolitana Pragensis I–II, Praha 1985 + Hudba v katedrále v období baroka, Pražské arcibiskupství 1344–1994, Praha 1994, s. 205n.; A. Scherl: Pantomimické produkce v divadle v Kotcích, Divadlo v Kotcích, ed. F. Černý, Praha 1992, s. 101n.; M. Jonášová: Italské operní árie v repertoáru kůru katedrály sv. Víta v Praze. Sehlingova éra 1737–1756, Hudební věda 38, 2001, s. 263–301. • DČD I, Dlabač, Eitner, Fétis (chybně datum narození), Gerber, Grove, MGG, Wurzbach
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 528–531
