Divadelní dráhu započal S. jako principál blíže neznámého souboru nejpozději 1748 v Kolíně nad Rýnem, kam se s ním 1749 údajně vrátil. 1752 získal povolení k loutkovým představením v Praze, po jejich skončení tu účinkoval u rakouské loutkářky M. Leismüllerové. Při podání druhé žádosti 1753 se domáhal vyloučení této konkurentky a udával, že zakoupil zcela nové loutkové divadlo za 500 zlatých a vlastní boudu za 150 zlatých na místě nynějšího Karlova náměstí. Povolení obdržel s podmínkou, že se oba podniky spojí. 1756 se představil ve Štrasburku s početným souborem dětské pantomimy a baletu, s nímž pak 1757 navštívil Frankfurt nad Mohanem, 1758 Mnichov a 1759 Augsburg (zde znovu na podzim a zimě 1760/61) a Štýrský Hradec (1760). 1761 působil v Linci, kde už měl soubor dospělých herců, jehož členy byli mj. J. Weidmann a S. manželka Magdalena Eva (roz. Förlainová, 1736–1811) a nově přibyvší J. H. F. Müller, jemuž S. na tři měsíce předal řízení. Z Lince zamířil znovu do českých zemí a na území dnešního Slovenska: 1761 hrál v Olomouci, 1761/62 v Brně, 1762 v Prešpurku. Jeho cesta pak vedla do přes Linec (1762 a 1763), Augsburg (1764 a 1765), pravděpodobně Mannheim, Frankfurt (zde znovu 1765 a 1766) a Koblenz do Kolína nad Rýnem (1766), kde si zbudoval divadelní boudu a později postavil divadlo. I nadále se pohyboval v oblasti Porýní, stále se souborem dospělých herců. S ním účinkoval 1769 a 1770/71 v Mannheimu, kde jej předal dosavadnímu členu své společnosti T. Marchandovi (ten se pak 1777 v jeho čele stal ředitelem mannheimského Národního divadla). S. vzápětí sestavil novou společnost, s níž účinkoval ještě 1772 v Kolíně nad Rýnem a kterou téhož roku předal K. F. Abtovi. Uchýlil se na odpočinek na dříve zakoupenou usedlost v Dinkelsbühlu, kde zanedlouho zemřel.
S. nevynikl nikdy jako herec, byl však zřejmě schopným ředitelem s hospodářskou rozvahou a smyslem pro nové nastupující trendy. O jeho loutkářských produkcích v Praze nejsou bližší zprávy. Proslul hlavně jako provozovatel dětských baletů a pantomim v tradici Ph. Nicoliniho. Pro tyto produkce si obstaral obsáhlý repertoár převážně francouzského původu, s nímž se v českých zemích představil v Brně a v Olomouci. Již zde však zařazoval i německé činohry s pevnými literárními texty a měl v souboru také dospělé herce. Repertoár dětského souboru je zčásti znám z Frankfurtu nad Mohanem 1757; obsahoval např. pantomimické zpracování Lesageova románu Le diable boiteux [Kulhavý ďábel] či baletní podobu burlesky La Naissance d’Arlequin [Zrození Harlekýna] aj. Texty uváděných německých činoher vydal 1764 v Augsburgu. 1765 se rozloučil s Kolínem nad Rýnem představením německého překladu Metastasiova libreta Demetrius, později hrál i Lessinga a překlady z Voltaira. Ke konci své dráhy uváděl repertoár již vysloveně klasicistického zaměření, pro nějž disponoval několika schopnými interprety (mj. A. Huck, M. Piloti, M. E. Marchandová, E. Brochardová). Nebývale všestranní herci jeho souboru měli předpoklady jak pro činohru, tak pro singspiely. V repertoáru zároveň narůstal počet německých singspielů a francouzských komických oper v německých překladech (Grétry, Duni, Monsigny). S. je autorem sentimentální činohry Die Stärke der väterlichen Liebe [Síla otcovské lásky], uvedené poprvé v Mannheimu 1769.
Prameny a literatura
NA, fond ČG-Publ 1748–56, sign. B 11/33; SOkA Olomouc, Archiv města Olomouce, fond Zlomky registratur, Divadelní licence; MZA, fond B 1, sign. B 47, kart. 2; Stadt- und Universitätsbibliothek, Frankfurt a. M., Musik- und Theaterabteilung: sbírka divadelních cedulí (⇒ Mentzel 1882); J. E. Nilson: dvě rytiny (asi 1760) zobrazující pravděpodobně pantomimy Die Gewalt des Cupido oder Wurst wider Wurst a L’Amour Triomphant (⇒ Dieke 1934); Sammlung neuer Schauspiele so wie sie auf dem Sebastianischen Schauplatz aufgeführet worden I, Augsburg 1764 (⇒ Meyer 1/II, s. 946, 2/XXI, s. 57n., 194n.); NMk, odd. zámeckých knihoven, fond Radenín, sign. 275, přív. 2 – F. J. Sebastiani: Die Stärke der väterlichen Liebe, Mannheim 1769. • Christian Heinrich Schmids Chronologie des deutschen Theaters, Leipzig 1775, ed. P. Legband, Berlin 1902, s. 136, 146, 198; F. A. Witz: Versuch einer Geschichte der theatralischen Vorstellungen in Augsburg, Augsburg [1876], s. 30n.; D’Elvert 1852, s. 55, 81, 141; E. Mentzel: Zur Geschichte der Schauspielkunst in Frankfurt am Main, Frankfurt a. M. 1882, s. 494n.; G. Dieke: Die Blütezeit des Kindertheaters, Emsdetten 1934, s. 46n.; M. Jacob: Kölner Theater im XVIII. Jahrhundert, Emsdetten 1938, s. 35; J. H. F. Müller: Theatererinnerungen eines alten Burgschauspielers [1802], ed. R. Daunicht, Berlin 1958, s. 34n.; J. Bartoš: Loutkářská kronika, Praha 1963, s. 24n.; F. H. Neumann: Zur Vorgeschichte der Zaide, Mozart-Jahrbuch 1962/63, Kassel 1964, s. 216–247; F. Fuhrich: Theatergeschichte Oberösterreichs im 18. Jahrhundert, Wien 1968, s. 25, 184n.; M. Cesnaková-Michalcová: Geschichte des deutschsprachigen Theaters in der Slowakei, Köln–Weimar–Wien 1997, s. 47; W. Herrmann: Hoftheater – Volkstheater – Nationaltheater, Frankfurt a. M. 1999, s. 164–183.
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 524–526
