Počátky skladatelské kariéry S. v Benátkách dokumentuje 1742 provedení jeho oratoria na Metastasiův text Giuseppe riconosciuto [Znovupoznaný Josef]. Nejpozději téhož roku se ve Štýrském Hradci stal kapelníkem operní společnosti P. Mingottiho. Pokračoval s ní na cestách Evropou, jež ho v karnevalu 1744 přivedly do Prahy. Zdejší pobyt netrval dlouho, neboť už v březnu společnost hrála v Lipsku a cestovala dále do Drážďan a Hamburku. 1747 odešel S. s Mingottim i do Kodaně, kam impresário přenesl své hlavní působiště (1747–50, 1752–56). S. tu byl angažován jako královský kapelník (1748–53) a nahradil tak penzionovaného německého skladatele a teoretika J. A. Scheibeho. V době působení u dvora nadále komponoval i pro Mingottiho (např. dvojdílné intermezzo Don Chisciotte, l: F. Darbes, Hamburk 1753), jenž 1756 v Kodani ukončil své operní podnikání. S. zde pak provoz italské opery udržoval spolu se svým následníkem v kapelnické funkci G. Sartim do počátku osmdesátých let 18. stol., podobně jako už v předchozím období v době Mingottiho dočasné nepřítomnosti (provádění intermezz 1750–52, např. Il marito vizioso [Manžel prostopášník], h: S., l: F. Darbes, 1750). Podruhé zastával funkci dvorního kapelníka 1775–81. Po smrti první manželky, zpěvačky G. Mellini, se 1781 vrátil do Itálie a zbytek života strávil v Lucce.
Za pobytu Mingottiho společnosti v Praze během karnevalu 1744 byla v únoru 1744 vůbec poprvé provedena S. opera seria Antigono (l: Metastasio). Jako skladatel figuruje S. také u dalších metastasiovských oper Siroe (karneval 1744) a Artaserse, uvedených Mingottim v této pražské sezoně. Část hudby zřejmě dokomponoval i pro operu Argenide B. Galuppiho (l: A. Giusti), provedenou v Praze 1746 A. Mingottim. Z rozsáhlé S. operní tvorby na italská libreta (např. Semiramide riconosciuta, Štýrský Hradec 1743, Venceslao, Linec 1743, Artaserse, Hamburk 1745, La Angelica e Medoro, tamtéž 1746, Adriano a Alessandro nell’Indie, Kodaň 1749) se dochovaly jen fragmenty v podobě jednotlivých árií. Za svého pobytu v Kodani komponoval S. pro divadlo také na dánské texty. Je tvůrcem první dánské tříaktové komické opery Den belønnede Kœrlighed [Odměněná láska, Kodaň 1758], kterou skládal na přeložený italský text L’amore premiato, dále pětiaktového singspielu Kœrlighed uden Strømper [Láska bez punčoch, t: J. H. Wessel, tamtéž 1775], dvouaktové zpěvohry Oraklet [Věštba, dle G.-F.-P. de Saint-Foixe, tamtéž 1776] a hudby k Molièrově komedii Den forliebte skildrer [Zamilovaný malíř, 1756].
S. byl pohotový skladatel, schopný v rychlém sledu produkovat rutinní kompozice, jež vyžadoval operní provoz. Z árií různých autorů sestavoval pasticcia, dodával recitativy a jednotlivé vlastní árie podle přání zpěváků, což odpovídalo repertoárovým a stylovým preferencím P. Mingottiho. I když byla S. skladatelská kariéra postavena především na kontinuální produkci italské opery seria, ve svých zhudebněních dánských textů tento žánr parodoval.
Prameny a literatura
Tematický soupis tvorby a přehled libret ⇒ Müller 1917, s. CCXIII–CCXXXII; libreta ⇒ Kneidl, ⇒ Meyer; Det Kongelige Bibliotek Copenhagen, sign. C II, 119: rkp. operních árií Va tra le selve ircane a Non accrescer con quel pianto (⇒ Batchvarova1994, s. 54). • T. Krogh: Zur Geschichte des dänischen Singspiels im 18. Jahrhundert, Berlin 1923, s. 45–47, 70–76; E. H. Müller: Angelo und Pietro Mingotti, Dresden 1917, s. 3, 55, 69, 82n., 86, 91n., 94–98, 100–102, CCXXIn.; T. Volek: Italská opera a další druhy zpívaného divadla, Divadlo v Kotcích, ed. F. Černý, Praha 1992, s. 46; R. Batchvarova-Schweitzer: The Mingotti Opera Company in Brno, Graz, Prague and Copenhagen, dipl. práce, FF UK Praha 1994, s. 53n., 63n., 68, 71–76, 83–86. • DBI, DEUM, Eitner, Gerber, Grove, Grove O, Meyer, MGG
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 523–524
