V letech 1919–45, kdy vzniklo v Českých Budějovicích profesionální divadlo, byly baletní inscenace studovány sporadicky, příp. předplatné tituly pouze avizovalo (1920, 1936). Tanečníci vystupovali v operetách a operách. Choreografem a sólistou, spolu se svou manželkou N. Pirnikovou, zde byl 1937–39 Wlodja Pirnikov, který uvedl baletní pantomimy Bílý kníže a Golem K. Moora (1938), po něm zde krátce působil Saša Machov 1939. Další baletní mistr Ferry Knopp uvedl Královnu loutek a Pohádku o leknínu 1940/41 a baletní soubor poté vedl 1943–45 Karel Raška. Samostatný, profesionálně vedený balet (jeho velikost se v průběhu let proměňovala mezi 12–20 členy) vznikl po květnu 1945; uváděl průměrně 1–2 premiéry v sezóně a plnil služební povinnosti v operách a operetách. První poválečný šéf a choreograf Slavibor Jindřich nastudoval Z pohádky do pohádky (1945) a Dvořákovy Slovanské tance (1946). Nedostatek školených tanečníků nepřekonal ani choreograf F. Knopp 1947/48. Staronový šéf S. Jindřich 1948–55 uvedl mj. Leknín, Coppélii, Viktorku a Slovanské tance (1950) a hostující E. Gabaj Vyzvání k tanci (1953). Dva roky zde úspěšně působila Věra Untermüllerová 1956–57 (Mirandolina, 1956), po ní byl šéfem 1957–59 Zdeněk Weidenthaler (Bachčisarajská fontána, 1958). Jiří Hoščálek 1959–62 pokračoval v inscenování pro soubor náročných titulů (např. Louskáček, 1959; Kamenný kvítek, 1960; Divadlo za bránou a Malá noční hudba, 1961); v Pohádce o Honzovi zde hostoval ch. R. Karhánek (1960). Jako šéf a choreograf vytvořil dlouhou éru bývalý brněnský sólista Milan Hojdys 1962–86; inscenoval 35 baletů, které znal většinou ze svého předchozího brněnského angažmá a uvedl i řadu baletů svých (spolu se skladatelem a dirigentem J. Kosinou). Na repertoár se dostaly např. Balada o námořníkovi (1963), Labutí jezero (1964), Leningradská symfonie a Romeo a Julie (1965), Slovanské tance (1968), Hirošima (1970), Podivuhodný mandarín (1973), Taras Bulba (1975), Bachčisarajská fontána (1967 a 1981), Popelka (1980), Nikotina a Signorina Gioventù (1983). Z novinek uvedl Princeznu Pampelišku (1966), Šťastnou sedmu (1971), Maják (1971) a Šťastný návrat (1985) (k oběma napsal libreto), Krásku a zvíře (1976) a Françoise Villona (1978). Sólisty v Hojdysově éře byli R. Hájková, H. Čáslavská a J. Hájek. Po jeho odchodu vedla soubor 1986–89 Radmila Hájková, choreografkou byla H. Čáslavská (CH. W. Gluck: Don Juan, 1986), hostoval zde J. Blažek (Petruška a Medea, 1987), A. Landa (Radúz a Mahulena, 1988; Jana z Arku na hudbu H. Berlioze a Zasněný chodec, 1989). Libuše Králová byla šéfkou 1990–93 a znovu poté od 1996; v mezidobí 1993–96 vedl balet František Tichý. Soubor se výrazně omladil a zmenšil, vyhovovala mu jednoduchá, komorní díla, např. Marná opatrnost L. Hérolda/J. Lanchberyho (1991), tanečně provedená opera Dido a Aeneas H. Purcella (1992), večer Shakespearovské siluety (Zkrocení zlé ženy V. Trojana, Hamlet a Romeo a Julie P. I. Čajkovského, 1993), Péťa a vlk (ch. I. Hurych, 1995), Špalíček (ch. L. Hynková, 1996). Na scénu se dostaly i Giselle (1997), Labutí jezero (1998 uvedeno na zámku Český Krumlov), Pavoučí hostina (ch. I. Hurych, 1998), Carmen G. Bizeta/R. Ščedrina (1999), Othello (ch. J. Kyselák, 2000), pp. Láska v mokrém listí M. Kaňáka (2000), Z pohádky do pohádky a večer Prémie (vše 2001). V roce 2000 měl soubor 16 tanečníků (z toho 6 sólistů).
Literatura
Česká divadla – Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav 2000 • Schmidová, L.: Československý balet, Praha, Orbis 1962
Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 47–48
