Divadelní technika založená na iluzionistické praktice tzv. černého kabinetu (známá již z divadelních produkcí minulých století), kdy černě odění herci splývají s tmavým pozadím a vyvolávají iluzi vznášení, přenášení, mizení a objevování tanečníků a předmětů. Techniku černého divadla využívala řada inscenátorů a souborů; vedle loutkových skupin, např. Salamandr (1956), ji využil P. Šmok v baletu Nová Odyssea (Ústí n. Labem 1960) a používána byla autorskými týmy v Laterně magice. Na techniku černého divadla se výhradně zaměřil J. Srnec, nejprve v experimentech (etudy Francouzské písničky, Divadlo Na zábradlí, 1958), později v inscenacích Skupiny 7/7 vytvořené spolu s Hanou a Josefem Lamkovými (scéna Pradlena, 1959; pásmo To jsou věci, Divadlo Na zábradlí, 1960) a od 1960 v Černém divadle J. Srnce. Vznikly i další soubory, např. Černá scéna Hany a Josefa Lamkových (To nemá cenu, 1961; Beze slov, 1964), v Alhambře od 1963 hrál Černý tyjátr Jiřího Středy (Pozor foto, 1964; Europe 68, 1968), Pavel Marek založil soubor Pan Optikum (1983), František Kratochvíl Kreslené divadlo (1984) a J. Srnec 1986 ansámbl Imaginativ (od 1991 vedený Bronislavem Radaczynskim pod názvem Imaginace; Causa: Franz Kafka, 1991; Tempo 20, 1992). Černé divadlo spojené s muzikálovou, taneční, pantomimickou a výtvarnou složkou (luminiscenční barvy aj.) se po listopadu 1989 objevilo v řadě produkcí skupin a divadel, zaměřených konjunkturálně na turistické obecenstvo. Černé kreslené divadlo Františka Kratochvíla provozovala od 1990 v Redutě Agency Urban a Omega Art Agency v kině Světozor (Anatomy of The Kiss, 1992; Miss Sony, 1995; Quo vadis, 1997 aj.). Krátce působilo Černé divadlo Františka Tvrdka a Miroslava Kováře (Adam a Eva, 1992; Pierotův sen, 1992). Skupina Theatre Image-scéna černého divadla a pantomimy, užívala sál v Pařížské ulici, kde E. Asterová uplatňovala interpretační zkušenosti z Černého divadla J. Srnce a PKB P. Šmoka (Jazzmime Stories, 1990; Fancy, 1992; Night Flight, 1994; Cabinet, 1997; The Best of Image, 1998; Clonarium, 1999). V Savarinu vystupovalo Černé divadlo Animato Jana Pajera a Jana Prokeše (Trosečníkův sen, 1993; Therapy Rock aneb Malý příběh z velké doby The Beatles, 1994). All Colours Theatre/ACT Michala Kocourka se prezentovalo mj. v Klicperově divadle v Kobylisích (Sny, 1990), v divadélku Albatros (Kouzelný vesmír, 1993), stálejší sídlo našlo v Rytířské ulici (Faust, 1996). Techniku černého divadla uplatňovalo ve svých muzikálových projektech i Divadlo Ta Fantastika – Black Light Theatre Petra Kratochvíla, které se zformovalo ze skupiny založené v emigraci v USA členy Srncova divadla 1981, 1989 se spojilo s Pan Optikem (Aspects of Alice L. Carrolla, P. Kratochvíla a P. Marka, 1991). Kratochvílova společnost hrála v Praze v kině Světozor, od 1993 v divadle budovy Unitářů v Karlově ulici a své produkce rozšířila i o muzikály (Zahrada rajských potěšení – Apokalypsa P. Kratochvíla, P. Marka a J. Jíry, 1993; Krysař D. Landy, 1996; Podobenství Dona Quijota/Die Parabel von Don Quijote, 1996; Gulliver J. Swifta, J. Londona, P. Kratochvíla, P. Marka, 1998; Johanka z Arku, h. O. Soukup, ch. M. Pešek, 2000).
Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 44
