Uváděn též jako Saint-Quirico, s křest. jmény Ambrosius, Ambroise i Ambrogio. – Pocházel z Itálie, původním povoláním byl malíř. Případný příbuzenský vztah k milánskému malíři a scénografovi Alessandru S. (1777–1849) nebyl dosud zkoumán. Od září do listopadu 1776 předváděl S. v Petrohradě v domě kupce Kizelji pod názvem Les ombres chinoises ili Kitajskije teni v trjoch dejstvijach [Čínské stíny ve třech dějstvích] dobově oblíbené stínové divadlo. Sehrál též představení oslavující ruské impérium a budoucí carský pár Pavla I. a Marii Fjodorovnu, doplněné „novým anglickým baletem“ a slavnostně iluminovanými dekoracemi (9. 11.). V Petrohradě pobyl nejméně do února 1777 (20.–25. 2. vystupoval v domě jiného kupce), v listopadu téhož roku se již objevil v Praze s čínskou stínohrou, kterou dle svého tvrzení s úspěchem předváděl před francouzským a anglickým králem a ruskou carevnou. Mezi jednotlivé akty stínohry zařadil výstup mechanického provazolezce a taneční čísla se stíny vlastních nohou. V květnu 1779 vystupoval v Norimberku, kde se svým stínovým divadlem uváděl např. scénky Der Straßenräuber [Pouliční zloděj], Die zwey Spanische Filous [Dva španělští darebové], Die mitleidige Zauberin [Soucitná kouzelnice] a Die Thiere aus den vier Theilen der Welt [Zvířata ze čtyř světadílů].Představení doplňoval „krásnými tanci“, jaké by ani „živá osoba přirozeněji nesvedla“. Do Prahy se vrátil v lednu 1782, ale jeho žádost byla královským hejtmanem odmítnuta s odůvodněním, že je známo, kolik si v Praze za svého dřívějšího dlouhého pobytu vydělal, aniž z jeho produkcí vzešel nějaký „prospěšný vědecký poznatek“. Podobně jako další provozovatelé stínových divadel reagoval i S. svými produkcemi na živý zájem diváků o cizí země a přírodní zajímavosti. Jeho repertoár v Norimberku však již inklinoval ke komediálním výstupům, a zřejmě proto bylo jeho další pražské účinkování považováno za neužitečné. S. produkce byly napodobovány i jinde, např. v Düsseldorfu byl 1790 předváděn Chinesisches Lustspiel [Čínská veselohra] „podle vynálezu pana Ambroise Saint-Quirica“.
Prameny a literatura
NA, fond ČG-Publ 1774–83: 26., 27. 11. 1777, č. 53; 31. 2. 1782, č. 8; Stadtbibliothek Nürnberg: divadelní cedule, sign. Nor. 1372, 1–3 (⇒ Purschke 1981). • A. Novotný: Staropražská theatralia, Praha 1955, s. 70; J. Bartoš: Loutkářská kronika, Praha 1963, s. 40; H. R. Purschke: Puppenspiel und verwandte Künste in der Reichsstadt Nürnberg, Mitteilungen des Vereins für Geschichte der Stadt Nürnberg (Nürnberg) 68, 1981, s. 241n.; B. Goldovskij: Letopis teatra kukol v Rossii XV–XVII vekov, Moskva 1994, s. 63.
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 520
