Psán též Sammenhammer, Samenheimer, Samenhaymer, Samenheymer, Sonnenhammer, Sonnenheimer, Samenhofer, Samenthamer, Samenthaner, Sommerhamer, von Samenhammer. – Jako divadelník je doložen poprvé k 1. 5. 1676, kdy byl přijat do služeb českokrumlovského dvora jako kancelářský písař a básník knížecí divadelní společnosti. O jeho osobním životě ani o hereckém oboru není známo nic bližšího. Ve druhém polol. 1676 mu kníže Jan Kristián Eggenberk udělil titul „poeta laureatus“. S. zřejmě divadlu prokazoval i nadále platné služby, za něž byl jako dvorní básník a komediant 1691 knížetem povýšen do šlechtického stavu.
Po propuštění hereckého souboru z eggenberských služeb 1691 S. spolu s J. G. Göttnerem vedl společnost Eggenberských komediantů, která cestovala po území dnešního Rakouska, Slovinska, Česka (1693 v Praze), jižního Německa a Švýcarska, kde Göttner 1696 zemřel. Společnost se pak pravděpodobně rozpadla, S. spolu s manželkou a Göttnerovou dcerou Annou Ernestinou byli 1698 krátce v angažmá u divadla bádenského vévody Eberharda Ludwiga ve Stuttgartu, které vedl J. Kuhlmann. V témže roce S. řídil vlastní společnost, která hrála ve Vídni, kde je znovu doložena 1700. Poté jako principál mizí, pravděpodobně byl angažován u některé cestující společnosti. Kolem 1708 založil novou společnost, s níž se objevil v Linci, v Pasově a v Řezně, kde uváděl hru Die Treulose Königin Odomira oder Die siegende Unschuld [Věrolomná princezna Odomira aneb Vítězící nevinnost], koncem roku pak v Salcburku a 1709 v Halleinu. Naposledy žádal 13. 9. 1709 o povolení hrát v Nördlingenu. Jeho soubor pak splynul s nově založenou společností manžela Göttnerovy dcery H. Rademina. O další divadelní činnosti S. jakékoli zprávy chybějí, byl však (nejde-li o pouhou shodu jména) ke konci života zaměstnán na zámku hraběte Hoditze ve Slezských Rudolticích (tehdy v rakouském Slezsku) jako „chymicus et medicinae practicus“. Zemřel tu a byl pochován ve věku asi 80 let.
S. se 1676–91 podílel na dramaturgii českokrumlovské zámecké scény spolu s Göttnerem a J. Ch. Perneckerem. Opsal, případně upravil nejméně šest komedií, přičemž čerpal z dostupné dobové zásoby rukopisných textů. Repertoár menší českokrumlovské scény sestával z textů různé provenience, početně byly zastoupeny především hry anglických komediantů, hojně se objevovaly úpravy holandských a italských činoher, nejnovější složku představovaly německé úpravy italských operních libret, na nichž zřejmě knížeti zvláště záleželo. Jistá archaičnost repertoáru vcelku odpovídala poměrně pozdním počátkům profesionálního divadelnictví na našem území, kde starší tituly nebyly ještě obehrány.
Prameny a literatura
SOA Třeboň, pracoviště Český Krumlov, fond Velkostatek Český Krumlov (⇒ Záloha 1986); Zemský archiv Opava, fond Sbírka matrik Severomoravského kraje, matrika zemřelých Slezské Rudoltice, sign. 0S-IX-2, fol. 240 (úmrtí S.). • Teuber I 1883, s. 93; J. Záloha: První herecký soubor v českokrumlovském zámeckém divadle, Dějiny a současnost 6, 1964, s. 33 + Divadelní život na českokrumlovském zámku v druhé polovině 17. století, Sborník Národního muzea v Praze, řada A (historie) 40, 1986, s. 53–79 + Divadlo na zámku v Českém Krumlově, Barokní divadlo na zámku v Českém Krumlově, ed. V. Ptáčková, Praha–České Budějovice 1993, s. 13–16; D. Ludvik: Die Eggenbergischen Hofkomödianten, Acta neophilologica (Ljubljana) 3, 1970, s. 65; B. Rudin: Fahrende Schauspieler in Regensburg (1708–1711), Verhandlungen des historischen Vereins für Oberpfalz und Regensburg (Regensburg) 113, 1973, s. 193–205 + Der „Hochfürstlich Eggenbergische Comoediant“ J. C. S., Nordschwaben (Donauwörth) 2, 1974, seš. 4, s. 161n. + Das Fürstlich Eggenbergische Hoftheater in Böhmisch Krumau (1676–91), Daphnis (Amsterdam) 25, 1996, s. 467–488 + Knížecí dvorské divadlo Eggenbergů v Českém Krumlově (1676–91), DR 8, 1997, č. 2, s. 12–20; J. Pömerl: Dvorní divadlo Johanna Christiana a Marie Ernestiny z Eggenberku v letech 1675–1690, Barokní divadlo na zámku v Českém Krumlově, ed. V. Ptáčková, Praha–České Budějovice 1993, s. 8n.; M. Myška: Rudoltická knihovna hr. Alberta Josefa Hodice, Literární věda osudem i volbou (Sborník prací filozofické fakulty Ostravské univerzity – literární věda, 4), Ostrava 2000, s. 71.
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 518–520
