Psán též Salamon, Salomoni, Solomoni, s křest. jménem Giuseppe. Přezdíván „il Portugese“, „di Portogallo“, „der Portugesa“. – Pocházel z rodiny tanečníků, otec Francesco byl baletním mistrem v Berlíně, syn Giuseppe působil 1782–1805 jako baletní mistr v Moskvě. S. byl 1745–48, 1755–57 a 1762–64 tanečníkem a baletním mistrem ve Vídni. Aranžoval tance do oper v Divadle u Korutanské brány (např. tance Angličanů a Holanďanů pro operu Catone in Utica, l: Metastasio, 1747). V sezoně 1746/47 tančil se svým synem v londýnském divadle Drury Lane. Jako baletní mistr se 1752–55 uplatnil v Lisabonu a po návratu do Vídně si ke svému jménu přidával přízvisko „il Portugese“. 1760 působil ve Florencii (např. choreografie opery L’eroe cinese [Čínský hrdina, l: Metastasio], pasticcio 1760, ⇒ Meyer 2/XVI). Na pozvání G. Bustelliho přijel v březnu 1764 do Prahy a zdržel se zde do příštího roku. V Divadle v Kotcích tvořil s A. Ricci první sólový pár v baletech pro operní představení (B. Galuppi: L’Ipermestra, Il Solimano; D. Fischietti: Vologeso, re de Parti [Vologesus, partský král]; La Nitteti). Pro premiéru Mozartovy opery seria Lucio Silla (Milán 26. 12. 1772) vytvořil meziaktní balet La scuola di negromanzia [Škola černé magie].
Prameny a literatura
Zámecká knihovna Křimice (fond spravuje NMk, oddělení zámeckých knihoven), sign. 3133, přív. 1: Il Solimano, Prag 1764. • Teuber I 1883, s. 268n.; T. Wiel: I Teatri Musicali Veneziani del Settecento, Venezia 1897, reprint Leipzig 1979, s. 138n., 142–144, 148n., 168n., 192, 194, 215, 233, 235n., 238, 244n., 248n., 259, 284n., 288n.; G. Gugitz: Die Totenprotokolle der Stadt Wien als Quelle zur Wiener Theatergeschichte, Jahrbuch der Gesellschaft für Wiener Theaterforschung 1953/54, Wien 1958, s. 137; G. Zechmeister: Die Wiener Theater nächst der Burg und nächst dem Kärntnerthor von 1747 bis 1776, Wien 1971, s. 191, 224, 228; M. H. Winter: The Pre-Romantic Ballet, London 1974, s. 92–94, 117, 150, 162; K. Wierzbicka-Michalska: Aktorzy cudzoziemscy w Warszawie w XVIII wieku, Wrocław–Warszawa–Kraków–Gdańsk 1975, s. 192–195; B. Brodská: Balet v Kotcích, Divadlo v Kotcích, ed. F. Černý, Praha 1992, s. 90n.; H. Kazárová: Význam českokrumlovských archiválií a dalších materiálů pro dějiny baletu, Barokní divadlo na zámku v Českém Krumlově, ed. V. Ptáčková, Praha–České Budějovice 1993, s. 41–49. • Meyer, Sartori
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 512–513
