Užíval křest. jména Giovanni Maria, Giovanni Placido. R. syn Ferdinando (1763–1827), kapelník několika florentských divadel, skladatelsky proslul svými intermezzy a komickými operami. – Skladbu (u L. Lea) a hru na cembalo a housle studoval R. na konzervatoři v Neapoli (Conservatorio della Pietà dei Turchini, 1739–44), kde poté několik let vyučoval. Koncem čtyřicátých let se stal kapelníkem operní společnosti G. B. Locatelliho, s níž 1748–61 postupně působil v několika významných zaalpských operních centrech (Praha, Lipsko, Drážďany, Berlín, Petrohrad). V této době se už prosazoval jako skladatel oper, kantát a sonát pro cembalo, jejichž sbírky vydával tiskem, vyučoval hru na cembalo v urozených rodinách (Kateřina II.) a podílel se na soukromém pěstování hudby ve šlechtickém prostředí (kapelník hraběte Petra Borisoviče Šeremetěva). Po návratu do Itálie se oženil a usadil se ve svém rodišti Florencii. Věnoval se komponování, cestoval a osobně řídil italské premiéry svých oper (Florencie, Bologna, Cremona, Benátky, Siena, Livorno, Turín). Vážné zaujetí studiem kontrapunktu dokládá dlouhodobá korespondence s Padre Martinim, jenž byl v tomto oboru uznávanou kapacitou a na jehož podnět R. také překládal Marpurgovu práci Abhandlung von der Fuge [Pojednání o fuze]. Uznáním R. kompozičního umění bylo přijetí do společnosti Accademia filarmonica v Bologni (1762). Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let dosáhl vrcholu kariéry a společenského ocenění (titul Maestro di cappella al Principe ereditario di Modena, 1770; premiéra opery Vologeso, l: A. Zeno, Florencie 1775). Své operní premiéry řídil ještě v polovině osmdesátých let, kdy už komponoval pouze duchovní hudbu (oratoria) a skladby pro cembalo. Cembalovými sonátami se významně podílel na formování stylu hudebního klasicismu. Struktura těchto skladeb je pozoruhodná příkrými kontrasty, připomínajícími dramatické gesto. Současníky byly vysoce ceněny zvláště R. komické opery, u nichž pozdější badatelé konstatovali mnohotvárnost melodiky árií a zdařilé propojení komična a citovosti (⇒ Della Corte 1923).
Praha, kde s přestávkami působil 1748–57, byla pro R. na samém počátku jeho kariéry dobrou příležitostí, jak prokázat a rozvinout kompoziční talent. Dedikace tří jeho prvních tištěných sbírek sonát pro cembalo byly psány a datovány v Praze, počínaje červencem 1748. Podílel se na zdejším dlouhodobém, umělecky výrazném a společensky úspěšném působení Locatelliho společnosti a jeho jméno vstoupilo do povědomí operních příznivců v celé geografické šíři jejího záběru. R. nepochybně navázal řadu kontaktů, které mohl využít ve svém následném působení. Jako kapelník pracoval s řadou proslulých pěvců, připravoval premiéry významných skladatelů (Ch. W. Gluck, B. Galuppi) a zahájil vlastní operní tvorbu. V karnevalové sezoně 1750 byla v Divadle v Kotcích provedena jeho první známá opera Alessandro nell’Indie na libreto P. Metastasia (notový materiál nedochován); tištěné libreto obsahuje dedikaci knížeti Jiřímu Kristiánovi Lobkovicovi, tehdejšímu vojenskému veliteli Čech a velkému příznivci impresária Locatelliho. Další R. opera na Metastasiův text Semiramide riconosciuta [Znovupoznaná Semiramis] byla v Kotcích inscenována 6. 11. 1752. Hrabě Jan Josef z Vrtby ml., pravidelný návštěvník divadla, jenž ve své sbírce uchoval libreto opery, si v říjnu a listopadu 1752 do deníku podrobně zaznamenal dojmy ze zkoušek a z premiéry. Komentoval pěvecké a taneční obsazení společnosti a konstatoval, že opera vzbudila pozitivní ohlas většiny publika. Od 1753 přibral Locatelli k pražskému angažmá ještě Lipsko a Drážďany a v jeho repertoáru se začala silně prosazovat opera buffa, jejíž stoupající obliba inspirovala také R. k vlastní tvorbě. První buffu Il negligente [Liknavec] na Goldoniho libreto uvedl v 1758 Petrohradě, kam odešel s Locatelliho společností v době pruského vpádu do Čech za sedmileté války (1757). Další buffy komponované po návratu do Itálie inscenovala později v Praze a Drážďanech Bustelliho společnost (Il matrimonio in maschera [Manželství v přestrojení], l: G. Casori, Cremona 1763, Praha 1767; L’Olandese in Italia [Holanďan v Itálii], l: N. Tassi, Florencie 1765, Praha 1768). Bustelliho zájem o tvorbu někdejšího pražského operního kapelníka dokládá též záznam o partituře L’amore industrioso [Přičinlivá láska, l: G. Casori, Benátky 1765], vydražené jako součást Bustelliho pozůstalosti v Praze 1781.
Prameny a literatura
ČMH, sign. B 80: Alessandro nell’Indie, dramma per Musica…, Praga 1750; Zámecká knihovna Křimice (fond spravuje NMk, oddělení zámeckých knihoven), sign. 3128, přív. 1: La Semiramide riconosciuta, dramma per Musica…, Praga 1752; sign. 3142, přív. 3: Il Matriminio in maschera, dramma giocoso per musica…, Praga 1767; sign. 3145: L’Olandese in Italia, dramma giocoso in musica…, Praga 1768, ⇒ Kneidl; SLUB Dresden: notový materiál k operám La Semiramide riconosciuta a Il Matriminio in maschera ⇒ Landmann2002; Bologna, Civico Museo Bibliografico Musicale (též Firenze, Conservatorio di Musica L. Cherubini): notový materiál k opeře L’Olandese in Italia. • T. Wiel: I Teatri Musicali Veneziani del Settecento, Venezia 1897, reprint Leipzig 1979, s. 241, 255n.; A. Della Corte: L’opera comica italiana del’700, Bari 1923; R. Haas: Beitrag zur Geschichte der Oper in Prag und Dresden, Neues Archiv für Sächsische Geschichte und Altertumskunde (Dresden) 37, 1916, s. 75; G. Balducci: La figura e l’opera di G. M. R., dis., Firenze 1964; O. Landmann: Die Dresdener italienische Oper zwischen Hasse und Weber, Dresden 1976, s. 83n., 92n.; Mozartův Don Giovanni (katalog výstavy), ed. T. Volek–J. Pešková, Praha 1987, s. 36; T. Volek: Italská opera a další druhy zpívaného divadla, Divadlo v Kotcích, ed. F. Černý, Praha 1992, s. 48n., 316, 416; J. Pokorný: Josef Bustelli a jeho hudební pozůstalost, Miscellanea musicologica 33, 1992, s. 85–111. • Grove, Meyer, MGG, Sartori
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 508–509
