Křtěn Johann Joseph. – Narodil se jako syn punčocháře Antona R. a matky Joanny Elisabethy, roz. Lorentzové. O počátcích jeho divadelní kariéry není nic známo. Poprvé je doložen 1780 jako herec v oboru komických starců a sluhů v činohře i singspielu v Brně u R. Waitzhofera, kde působil spolu s manželkou Klarou (milovnice v činohře a první role v singspielu). Angažmá náhle přerušili uprostřed sezony a na podzim 1780 se ve Frankfurtu nad Mohanem připojili ke společnosti J. Böhma, s níž prošli štacemi v Mohuči a Kolíně nad Rýnem, 1782–84 působili u G. F. W. Großmanna v Bonnu (R. poprvé jako Oront, jeho manželka jako Violante v Paisellově komické opeře Das schöne Gärtnermädchen von Frascati [La frascatana]), 1785 byli zpět u Böhma v Kolíně nad Rýnem, 1786 krátce u Waitzhofera ve Štýrském Hradci a 1786–87 v německé zpěvohře dvorního divadla ve Vídni. 1789 se celá rodina znovu objevila v městském divadle na Zelném trhu v Brně, kde po odchodu principála J. B. Bergobzooma vznikal nový soubor pod vedením herce K. L. Wotheho. R. byl angažován jako první basista, manželka účinkovala v komických rolích komorných a matek v singspielu a v činohře, úspěšnými výkony na sebe upozorňovaly dcery Babette (výrazný hudební a pěvecký talent, 1797 už první milovnice v opeře i činohře), Amalie (v dětských a dívčích rolích, 1797 milovnice, subrety a naivky v činohře), Leopoldine a Nanette (v dětských rolích). 1. 7. 1792 převzal R. vedení společnosti a stal se jedním z nejdéle působících brněnských ředitelů druhé poloviny 18. stol., setrval ve funkci do Velikonoc 1803. Část souboru (tzv. „Zweite Brünner Gesellschaft unter der Direktion des Hrn. Joseph R.“) hostovala od listopadu 1799 do ledna 1800 ve Znojmě pod vedením režiséra Tillyho s repertoárem opery (např. V. Martín y Soler: Der Baum der Diana [Dianin strom], G. Sarti: Julius Sabinus) i činohry (F. Schiller: Die Räuber [Loupežníci], F. J. W. Ziegler: Jolantha, Ch. H. Spieß: Klara von Hoheneichen [Klára z Vysokého Dubu]). 1803 se R. pro finanční potíže vedení podniku vzdal ve prospěch svého zetě J. C. von Fiera, zůstal však v jeho společnosti jako režisér. V závěru života působil ve vídeňském divadle Theater an der Wien (1805/06).
R. byl hodnocen jako velmi dobrý zpěvák a schopný komický herec. Brněnskému publiku se 1789 představil v roli Tita v buffě Martína y Soler Una cosa rara [Taková vzácná věc], 1794 vystoupil jako Tobias Filz v Dittersově singspielu Hieronymus Knicker [Jarolím Držgrešle], 1795 jako Papageno v Mozartově opeře Die Zauberflöte [Kouzelná flétna, Sarastra zpíval F. X. Gerl a Paminu R. dcera Babette]. V titulní roli Gerlova singspielu Graf Balberone oder die Maskerade [Hrabě Balberone aneb Maškaráda, Brno 1796] hostoval v lednu 1798 ve Vídni (Theater auf der Wieden).
Jeho dramaturgie byla výrazně orientována na hudební divadlo. S využitím vlastní rodiny vybudoval pěvecky zdatnou společnost, kterou 1793 posílili F. X. Gerl a jeho manželka Barbara. Organizováním činohry pověřil výbor herců (Scholz, Nabel a Exner), kteří se po měsíci střídali v dramaturgii a inspekci. Důležitou součástí repertoáru R. učinil vídeňské zpěvoherní novinky, a to jak díla Mozartova (Die Zauberflöte, v Brně poprvé 1. 5. 1793, Belmont und Konstanze [Die Entführung aus dem Serail – Únos ze serailu, 17. 4. 1793], Die Hochzeit des Figaro [Figarova svatba, 27. 6. 1797], Don Juan, 2. 11. 1797, Die Güte des Titus [La clemenza di Tito – Velkomyslnost Titova, 4. 10. 1798]), tak kompozice členů Schikanederova souboru Gerla a E. B. Žáka Der wohltätige Derwisch [Dobrotivý derviš, 1793], Die beiden Antons [Oba Antonínové, 1793], Der Stein der Weisen [Kámen mudrců, 23. 6. 1794], J. B. Henneberga Die Waldmänner [Lesní muži, 10. 4. 1794] a J. Haibela Der Tiroler Wastel [Tyrolský Wastl; Janek z Domažlic, 19. 3. 1797], dále Der Spiegel von Arkadien [Zrcadlo z Arkádie, 20. 5. 1795] F. X. Süßmayra, singspiely a hry se zpěvy s hudbou někdejšího brněnského divadelního kapelníka W. Müllera (Der Alte Uiberall und Nirgends [Všudybyl, nikam nedošel, první díl 11. 9. 1795, druhý díl 4. 8. 1796], Das Schlangenfest von Sangora[Slavnost hadů v Sangoře, 1797], Die zwölf schlafenden Jungfrauen [Dvanáct spících panen, 20. 6. 1798], Das lustige Beilager [Veselý sňatek, 24. 10. 1798], slavný kus F. Kauera Das Donauweibchen [Dunajská žínka, 25. 4. 1798] a další. Uvedl řadu děl pařížské opery comique, v odstupu dvou až tří let od původních francouzských premiér (Dalayrac, Cherubini, Méhul). V činohře se uplatnily mj. výpravné hry s historickými náměty (A. Kotzebue: Rolla’s Tod oder Die Spanier in Peru [Rollova smrt aneb Španělé v Peru, 1795]), včetně patriotických kusů (F. J. Franzky: Vaterlandsliebe [Láska k vlasti], 1798).
Od podzimu 1791 do jara 1792 byl členem divadelního orchestru v Brně skladatel J. Elsner (1769–1854); odešel pak do Lvova, kde se stal kapelníkem. Z jeho četných scénických děl byly v Brně provedeny čtyři singspiely. 1802 se u R. v Brně načas uchytil V. Thám, který zde hrál i přední charakterní role (např. Lord Harrisson, W. Vogel: Pflicht und Liebe [Povinnost a láska], 22. 6. 1802). S R. érou je také spojena činnost kapelníka G. Riegera, nejvýznamnějšího divadelního dirigenta na Moravě v první polovině 19. stol., který byl 1795 hudebním ředitelem společnosti a jako skladatel scénické hudby k Zieglerově tragédii Jolantha, Königin von Jerusalem [Jolanta, královna jeruzalémská] se uplatnil 1797.
Prameny a literatura
SOA Litoměřice, matrika narozených Česká Kamenice, sv. L 17/9, s. 1, 11. 1. 1758 (záznam o křtu R.); MZK, sign. ST 1-572.263: Calipso abbandonata. Opera seria… Da rapresentarsi nel’Teatro di Bruna dalla Compagnia Tedesca del Signore Giuseppe Rothe…, [Brno] 1793 (⇒ Dokoupil); Soukromý archiv ing. Stanislava Brebery v Pardubicích: cedule R. společnosti z 22. 6. 1802, Brno (Pflicht und Liebe); SOkA Olomouc, fond Sbírka soudobé dokumentace (M8–22), kart. C 1783–1866, sign. C-1795-1, 3, 4, cedule R. společnosti 1795: 28. 7. (J. F. Jünger: Was seyn soll schickt sich wohl; Das Ehepaar aus der Provinz), 16. 8. (W. Müller: Der Fagotist, oder Die Zauberzither) a 27. 8. (H. Beck: Verirrung ohne Laster); sign. C-1802-1: cedule 15. 8. 1802 (K. F. Guolfinger von Steinsberg–V. F. Tuček: Hanns Klachel, V. Thám – Herr Grünthal, V. Svoboda – Hanns, R. – Kasper). • GTK 1784, s. 229n. (Böhmische Gesellschaft), 235 (Brünn); 1790, s. 105–108; 1791, s. 201–204 (Brünner Nationaltheater); 1792, s. 266–269 (Brünner-Nationaltheater); Litteratur- und Theater-Zeitung (Berlin) 4, 1781, s. 616–620 (Vom Brünner Theater); 6, 1783, s. 649–654 (Nachrichten vom Brünner Theater); nesign.: Vom Brünner Theater, Allgemeines Theater-Journal (Frankfurt–Mainz) 1, 1792, část 4–5, s. 127n.; nesign.: Personal-Bestand und Stückverzeichniß des Nationaltheaters zu Brünn von Ostern 1793 bis dahin 1794, Theater-Kalender / Taschenbuch fürs Theater (Mannheim) 1, odd. 2, 1795, s. 19–26; 2, odd. 2, 1796, s. 85n. (Brünner Nationaltheater); AEJ 1794, sv. 1 [Juli bis September], s. 165–167, 343n., 532n.; sv. 2, s. 155, 341; 1795, sv. 3, s. 188–189, sv. 4, s. 204n., sv. 5, s. 200–204, sv. 6, s. 186–188, sv. 7, s. 179–188, sv. 8, s. 194–199; sv. 9, s. 190–192, sv. 10, s. 184–192, sv. 11, s. 184–187, sv. 12, s. 170–176; 1796, sv. 1, s. 176–182, sv. 2, s. 166n., sv. 3, s. 156–162, sv. 4., s. 167–169, sv. 5, s. 163n., sv. 6, s. 184–187, sv. 7, s. 199n., sv. 8, s. 182n., sv. 9, s. 184n., sv. 10., s. 164n., sv. 11, s. 165n.; 1797, sv. 1, s. 180–181; sv. 2, s. 155n.; sv. 3, s. 159n.; sv. 4, s. 180, sv. 5, s. 184n., sv. 6, s. 182n., sv. 7, s. 192n., sv. 8, s. 191, sv. 9, s. 204n., sv. 10, s. 192, sv. 11, s. 182, sv. 12, s. 194n.; 1798, sv. 1, s. 187–195, sv. 2, s. 195–199, sv. 3, s. 197–201, sv. 4, s. 209–213, sv. 5, s. 206, sv. 6, s. 197–203, sv. 7, s. 201–203, sv. 8, s. 199–205, sv. 9, s. 193–197, sv. 10, s. 189–193, sv. 11, s. 181–183, sv. 12, s. 201–203; ADT 1, 1797, s. 1n., 9n., 26, 34 (obsazení), 41, 50, 57n., 65, 73 (September), 73 (Oktober), 81, 89; 2, 1798, s. 3n., 36 (Wien), 40, 68n., 76–78, 132–135, 163n., 195–197 (báseň „An Demoiselle Babette Rothe als Hulda im Donauweibchen“), 229, 262n., 293–295, 321n., 353–355; 3, 1799, s. 7–13, 52n., 65–70, 97–99, 113n., 145–148, 174n., 177–179; Almanach fürs Theater 1807, Berlin 1807, s. 382n. (Theater an der Wien); D’Elvert 1852, s. 94, 117; A. Rille: Aus dem Bühnenleben Deutsch-Oesterreichs. Die Geschichte des Brünner Stadttheaters (1734–1884), Brünn 1885, s. 60–66; R. von Freisauff: Mozart’s Don Juan 1787–1887, Salzburg 1887, s. 111; H. G. Fellmann: Die Böhmsche Theatertruppe und ihre Zeit, Leipzig 1928, s. 11, 19, 21; R. Haas: Einleitung, in I. Umlauf: Die Bergknappen, Denkmäler der Tonkunst in Österreich 36, Wien 1911, s. XIX; H. A. Mansfeld: Theaterleute in den Totenprotokollen des Archivs der Stadt Wien von 1800 bis 1813, Jahrbuch der Gesellschaft für Wiener Theaterforschung (Wien) 14, 1963, s. 119–140; K. Fleischmann: Das steirische Berufstheater im 18. Jahrhundert, Wien 1974, s. 165; Dokumente zur Bonner Theatergeschichte 1778–84. Hoftheater unter G. F. W. Grossmann und K. Grossmann, ed. D. Maurer–A. E. Maurer, Bonn 1990, s. 73n., 109–112, 120, 122, 126; J. Trojan: Hudební Brno za doby Mozartovy, Opus musicum (Brno) 23, 1991, s. 2–12 + Opera v Brně v první polovině 19. stol., tamtéž 27, 1995, s. 128–130; A. Scherl: Václav Thám a zámecké divadlo ve Pštině, DR 9, 1998, č. 4, s. 34; D. Link: National Court Theatre in Mozart’s Vienna, Oxford 1998, s. 420, 425n. • DČD II, Pies, Wurmová
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 504–507
