O původu a mládí R. není nic známo. 1690/91 byl poprvé ve službách saského kurfiřta Johanna Georga III. jako ředitel divadelní společnosti. Po kurfiřtově smrti 1691 jeho stopa nadlouho mizí. Příkaz znovu angažovat R. s celou společností dostal 2. 9. 1714 A. Constantini, jemuž byla svěřena péče o zábavy při drážďanském a varšavském dvoře saského kurfiřta Friedricha Augusta I. (jako August II. Silný králem polským). V říjnu přivezl do Drážďan a odtud hned dále do Varšavy soubor, jehož členy byli kromě R., jenž hrával Coviella nebo Scaramuccia, jeho manželka Cattarina, C. Malucelli (Dottore), F. N. del Fantasia (Valerio), R. Fantasia (Lucinda, též zpěvačka) a C. Marchesetti (Arlecchino, též malíř dekorací). Skladatelem hudby byl R. syn Giovanni Alberto. 1717 vyslal král R. do Itálie, aby angažoval další herce. Trupu tak rozšířili A. Bertoldi (Pantalone), M. Bertoldi (Rosette) a N. Belotti (Arlecchino). Téhož roku bylo pro tuto společnost renovováno drážďanské Théâtre de la Redoute, v němž pak hrála až do 10. 4. 1732, kdy byla rozpuštěna. Za svého drážďanského působení navštívila R. družina, vystupující tehdy pod hlavičkou Königliche pohlnische und Chur-Sächsische Hoff-Comoedianten, dvakrát Čechy. Poprvé v létě 1721, kdy hrála při příležitosti návštěvy Augusta Silného v zámku hraběte Claryho v Teplicích, a podruhé 1723, kdy zpestřila průběh korunovačních slavností v Praze. 1731 podnikla společnost zájezd do Moskvy, kde R. zkonstruoval přenosné jeviště a spolupracoval na Rastrelliho projektu divadla pro Petrohrad. V listopadu 1733 byl penzionován a odjel se ženou do Itálie, kde údajně zanedlouho zemřel.
Soubor R. patřil k nejlepším společnostem činným v té době v zaalpském prostoru, o čemž svědčí i další osudy některých jeho členů. Vysokou úroveň pohybové kultury herců i kvalitu scénického vybavení dokládají obrazové materiály. Komedie dell’arte byla v pojetí R. zřejmě silně muzikalizovaným divadlem. Repertoár souboru (např. několik titulů her dochovaných v drážďanských archivech) nebyl dosud důkladněji analyzován a jeho profil konkretizují dvě cedule k pražským produkcím. 16. 9. 1723 uvedl R. v Praze hru Das grosse steinerne Gastmahl, Eine Opera mit schönen Erscheinungen und lächerlich [Velkolepé kamenné pohoštění, opera s krásnými výjevy i směšná]. Byl to jeden z prvních případů rozvíjejícího se samostatného parodistického hudebního intermezza a zároveň počátek pražské tradice oper s donjuanovským námětem. Principál se 4. 10. 1723 v Praze představil v titulní roli hry Coviello ein Soldat, mit Waffen und Pagage nebst dem zubereiten Tisch, und Arlequin berauschet aus Forcht, Pantalone und Doctor bey dem Tisch betrogen [Coviello jako voják se zbraněmi a s výstrojí a Harlekýn opilý strachy, Pantalon a doktor ošizený u stolu]. Šlo o burleskní komedii novějšího, neapolského ražení, jejíž název lákal diváky příslibem osvědčených lazzi (improvizovaných komických výstupů).
Prameny a literatura
NA, fond Kk, Protocollum decretationum 1722–23, sign. 1156, Comoedianten (13. 6. 1723); NMd, sign. P-VI-A-256, inv. č. C 11.660, 11.661: cedule k představením v Manhartském domě v Praze 1723 (Das grosse steinerne Gastmahl…; Coviello ein Soldat…, ⇒ Scherl 1999); Kupferstichkabinett Dresden, sign. C 6769: představení R. souboru 26. 9. 1719 v lesním divadle nedaleko Drážďan, lavírovaná perokresba C. H. Fehlinga, ⇒ Scherl 1999. • M. Fürstenau: Zur Geschichte der Musik und des Theaters am Hofe zu Dresden II, Dresden 1862, s. 95n., 169, 202; F. A. ô Byrn: Giovanna Casanova und die Comici italiani am polnisch-sächsischen Hofe, Neues Archiv für Sächsische Geschichte und Altertumskunde(Neustadt a. d. Aisch) 1, 1880, s. 289–314; L. Rasi: I comici italianiII, Firenze 1905, s. 360n.; V. N. Vsevolodskij-Gerngross: Těatr v Rossiji pri imperatrice Anně Ioannovně i imperatore Ioanně Antonoviče, Sankt Petěrburg 1914, s. 3n.; C. R. Mengelberg: Giovanni Alberto Ristori, Leipzig 1916; A. Ryszkiewicz: W warszawskim teatrze nadwornym, Pamiętnik teatrałny (Warszawa) 14, 1965, s. 20n.; M. Klimowicz [recenze]: Karyna Wierzbicka-Michalska, Teatr warszawski za Sasów, Wrocław 1964, tamtéž, s. 102–107; J. Bužga: Moskauer Gastspiel Dresdner Musiker und Schauspieler im Jahre 1731, Beiträge zur Musikwissenschaft(Weimar) 26, 1984, s. 129–139; A. Scherl: Vliv italských herců 17. a 18. století na vývoj divadla v českých zemích, DR 6, 1995, č. 4, s. 25–28 + Berufstheater in Prag 1680–1739, Wien 1999, s. 87–90, 206, 235.
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 495–497
