Zván též Reinald, Reinhard, Reinhardts, Reinoldt, Renaldes, Rennols, Reynoldt apod. – Vedl anglické herce, jejichž působení na evropském kontinentu je doloženo 1616–40. Jako někdejší člen renomované společnosti Queen Anne’s Company a zeť principála R. Browna se 1616 v Kodani připojil ke společnosti J. Greena a vystupoval s ní v Gdaňsku. Pravděpodobně se neúčastnil Greenova moravského turné ani pražské korunovace 1617, neboť v tom roce pobýval v Londýně. 1618 hrál s Brownem v Norimberku, Štrasburku a na podzimním trhu ve Frankfurtu nad Mohanem, pravděpodobně i 1619/20 v Praze. Po Brownově návratu do Anglie se nejspíše znovu připojil ke Greenově trupě; 1627 se objevuje jako „Robert“ v ubytovacím seznamu ze saské Torgavy, kde Greenova společnost, angažovaná od 1626 u saského dvora, účinkovala při panovnické svatbě. Green však 1626 zřejmě už nebyl naživu a R. převzal vedení jeho trupy, v dobových dokumentech pak nazývané Saští dvorní komedianti (Sächsische Hofkomödianten) nebo Pickelheringova kumpanie (des bicklingherings compagnia).
Po frankfurtském podzimním trhu 1627 se společnost přesunula do Prahy (zima 1627/28), kde účinkovala při dvojnásobné královské korunovaci císařovny Eleonory I. a následníka trůnu Ferdinanda III. R. vystoupení je zmiňováno v korespondenci Adama Pavla Slavaty Zdeňku Libštejnskému z Kolovrat (30. 12. 1627 – „německé komedie“) a arcivévodkyň Marie Anny a Cäcilie Renaty, které představení Angličanů a výkon jejich Pickelheringa ve srovnání s produkcemi současně přítomných herců italských (G. B. Andreini) příliš nenadchl. Ferdinand II. nicméně vystavil společnosti Saských kurfiřtských anglických komediantů, vedené R. a jeho společníky T. Robinsonem a J. Theodorem, císařský patent.
Kdo byl tehdy Pickelheringem společnosti, není jisté. R., dlouho považovaný za tvůrce tohoto hereckého typu, jím být nemohl (v torgavském ubytovacím seznamu je uveden zvlášť, vedle Pickelheringa, ⇒ Asper 1980). V úvahu přichází G. Vincent, zaznamenaný jako Pickelhering už 1615 ve Wolfenbüttelu, jeho jméno se však po 1618 už neobjevuje. Další členové společnosti vystupující v Torgavě účinkovali nejspíše v Praze také, např. J. Edwards, A. Asken a J. Waite. Pražský repertoár zřejmě obsahoval tituly, které společnost hrála na saském dvoře a mezi nimiž byl nejvíce zastoupen Shakespeare (Romeo und Julia, Julius Cäsar, Hamlet a Lear), Marlowe (Jude von Malta [Maltský žid], Doctor Faustus), Kyd (The Spanish Tragedy [Španělská tragédie]), Greene (Orlando Furioso [Zuřivý Roland] a Alphonsus, King of Arragon [Alfons, král Aragonský]), Dekker (Old Fortunatus [Starý Fortunát] a Patient Grissil [Trpělivá Griselda]), Massinger (The Great Duke of Florence [Velkovévoda florentský] a mučednický kus The Virgin Martyr [Panenská mučednice]), z okruhu duchovních témat Hamann und Esther, často hraný Der verlorene Sohn [Ztracený syn] a Tragödie vom reichen Mann und dem Lazarus [Tragédie o boháči a Lazarovi], také Tragicomoedia von Jemand und Niemand [Tragicomedia o Někom a Nikom], známá už ze Štýrského Hradce, která se znovu objevila – jako i některé další Greenovy repertoárové kusy – v první tištěné sbírce textů Englische Comedien vnd Tragedien (1620), a řada dalších her, často známých pouze názvem.
Z Prahy společnost odcestovala do Vídně, kde hrála před arcivévodou Leopoldem Wilhelmem a olomouckým biskupem a kardinálem Františkem Ditrichštejnem, kteří v nepřítomnosti císaře fungovali jako místodržící. Poté následovala cesta na velikonoční trh do Frankfurtu nad Mohanem, kde se společnost zřejmě rozdělila: R. směřoval do Nizozemí, 1631 se znovu objevuje v čele jedné společnosti v Kolíně nad Rýnem a Frankfurtu, 1636 v Amsterdamu společně s E. Pudseyem. Koncem třicátých let 17. stol. hrál na polském dvoře ve Varšavě a také v Královci, kde mu kurfiřt Georg Wilhelm von Brandenburg vystavil patent. Z tehdejších členů trupy jsou vedle Pudseyho jmenovitě známi Asken, Waite a W. Roe, kteří po ukončení třicetileté války společnost dále vedli. Podle svědectví anglického cestovatele P. Mundyho byl R. jako Pickelhering v té době velmi populární a obdivovanou komickou postavou. Brzy nato ve Varšavě zemřel.
Prameny a literatura
SOA Třeboň, pracoviště Jindřichův Hradec, RA Slavata, č. 108, kniha č. 25: dopis Adama Pavla Slavaty Zdeňku Libštejnskému z Kolovrat (Praha, 30. 12. 1627); ÖStA, Haus-, Hof- und Staatsarchiv, Habsburgisch-Lothringische Familienarchive, Familienkorrespondenz A/48: dopisy arcivévodkyň Marie Anny a Cäcilie Renaty z Prahy arcivévodovi Leopoldu Wilhelmovi do Vídně, 5., 22. a 30. 1. 1628 (⇒ Seifert 1985, ⇒ Schindler 2000); P. Mundy: The Travels in Europe and Asia, 1608–1667 IV, ed. R. C. Temple, London 1907–36, s. 181n., ⇒ Limon 1985. • M. Fürstenau: Zur Geschichte der Musik und des Theaters am Hofe zu Dresden I, Dresden 1861/62, reprint Hildesheim 1971, s. 96–100; A. Cohn: Shakespeare in Germany in the Sixteenth and Seventeenth Centuries, London 1865, reprint Wiesbaden 1967, s. XCVIn.; E. Mentzel: Geschichte der Schauspielkunst in Frankfurt am Main, Frankfurt a. M. 1882, s. 63n., 71; J. Crüger: Englische Komödianten in Strassburg im Elsass, Archiv für Litteraturgeschichte (Leipzig) 15, 1887, s. 113–125; Die Schauspiele der Englischen Komödianten, ed. W. Creizenach, Berlin 1888, reprint Darmstadt 1967, s. Xn., XVIII, XXVIIn.; J. Bolte: Das Danziger Theater im 16. und 17. Jahrhundert, Hamburg–Leipzig 1895, s. 47–49, 67–79, 280; T. Hampe: Die Entwicklung des Theaterwesens in Nürnberg von der zweiten Hälfte des 15. Jahrhunderts bis 1806, Nürnberg 1900, s. 269–273; C. Niessen: Dramatische Darstellungen in Köln von 1526–1700, Köln 1917, s. 89, 92n., 95; E. K. Chambers: The Elizabethan Stage II, Oxford 1923, s. 237n.; E. Nungezer: A Dictionary of Actors and of Other Persons Associated with the Public Representation of Plays in England before 1642, Yale 1929, s. 295; G. E. Bentley: The Jacobean and Caroline Stage II, Oxford 1941–48, s. 543; J. G. Riewald: New Light on the English Actors in the Netherlands, 1590–1660, English Studies (Amsterdam) 41, 1960, s. 83n., 89; B. Rudin: Hans Mühlgraf & Co., Sitz Nürnberg: Ein deutsches Bühnenunternehmen im Dreißigjährigen Krieg, Kleine Schriften der Gesellschaft für Theatergeschichte (Berlin) 29/30, 1978, s. 20, 24n.; P. Brand: Der englische Komödiant Robert Browne, mag. práce, Universität Heidelberg 1978, s. 83n.; W. Schrickx: English Actors at the Courts of Wolfenbüttel, Brussels and Graz during the Lifetime of Shakespeare, Shakespeare Survey (Cambridge) 33, 1980, s. 153–168 + „Pickleherring“ and the English Actors in Germany, tamtéž 36, 1983, s. 137n. + Foreign Envoys and Travelling Players in the Age of Shakespeare and Jonson, Wetteren 1986, s. 215n., 222n., 336, dokument 7; H. G. Asper: Hanswurst, Emsdetten 1980, s. 24; J. Limon: Gentlemen of a Company: English Players in Central and Eastern Europe 1590–1660, Cambridge 1985; H. Seifert: Die Oper am Wiener Kaiserhof im 17. Jahrhundert, Tutzing 1985, s. 599n.; O. G. Schindler: „Die wälischen Comedianten sein ja guet…“. Die Anfänge des italienischen Theaters am Habsburgerhof, Slavnosti a zábavy na dvorech a v rezidenčních městech raného novověku, ed. V. Bůžek–P. Král, České Budějovice 2000, s. 126–128 + „Englischer Pickelhering – gen Prag jubilierend“: Englische Komödianten als Wegbereiter des deutschen Theaters in Prag, Deutschsprachiges Theater in Prag, ed. A. Jakubcová–J. Ludvová–V. Maidl, Prag 2001, s. 85–88; G. Carrai–O. G. Schindler: Veškerá císařská glory není nic než comedi. Italští a jiní komedianti při pražských korunovacích 1627, DR 14, 2003, č. 4, s. 46.
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 490–493
