Psán též jako Parč, Bartsch, křest. jméno Franz Xaver. – Základy hudebního vzdělání získal od svého otce, rektora školy a varhaníka, který jej učil zpěvu, hře na klávesové nástroje a generálbasu. Jako diskantista vstoupil do jihlavské fundace, kde pokračoval ve všeobecném i hudebním školení. Po ukončení gymnázia studoval filozofii a práva na univerzitě v Praze. Zároveň se zabýval kompozicí a na veřejnosti se prosazoval jako klavírista, varhaník a zpěvák – tenorista. Na radu svého přítele, skladatele V. Praupnera, se posléze věnoval hudbě profesionálně. Vyučoval zpěvu a hře na klavír podle vlastní školy, stal se žádaným učitelem hudby, pět let působil např. u knížete Auersperga. K jeho žákům patřil tenorista Stavovského divadla F. Pohl. Hudbě se věnovaly také P. děti, dcera Anna byla vynikající sopranistka. 1793–96 spolupracoval s divadelní společností F. Spenglera, působící v malostranském Thunovském divadle (září 1793–květen 1794) a poté v Nosticově divadle. Zpočátku vypomáhal při zkouškách a posléze se stal kapelníkem. Kapelnického místa se vzdal ze zdravotních důvodů a pravděpodobně už 1800 (doloženo od 1807) převzal po Praupnerovi místo regenta chori v Týnském chrámu. V posledních letech života byl sužován těžkou nemocí a věnoval se pouze skladbě (duchovní hudba, skladby pro varhany, písně).
P. se zřejmě pohyboval v divadelním prostředí už před započetím spolupráce se Spenglerem. Své první scénické dílo, operu Victor und Heloise možná původně komponoval pro Mihuleho společnost; autorem textu byl herec Illein z této společnosti (libreto dokončil F. Hegrad). Nasvědčuje tomu i údajná P. kapelnická účast (⇒ Dlabač) na českých představeních, která tehdy v Praze provozoval právě Mihule. Po jeho odchodu z Prahy 1793 převzal německý provoz v Nosticově divadle Spengler a v soupise obsazení 1794 uvedl P. jako hudebního ředitele; 1795 byl P. uváděn jako kapelník (Flieglist) spolu s ředitelem orchestru A. Volánkem (Direktor).
P. doprovázel, případně spoluřídil jednotlivá představení od klávesového nástroje, zodpovídal za práci se zpěváky a za souhru orchestru se sólisty. Ve své funkci provedl řadu prospěšných změn: angažoval větší počet pěvců, orchestr obsadil kvalitními instrumentalisty, často a důkladně zkoušel. Kompozicí původní opery Victor und Heloise oder Das Hexengericht [Viktor a Heloisa aneb Čarodějnický soud, nedochována], uvedené poprvé Spenglerovou společností v Nosticově divadle 4. 12. 1794 (reprízy 7. 12. a 11. 12. – P. benefice), se přiřadil k domácím skladatelům, jimž se podařilo proniknout na místní scénu. Obšírná recenze (⇒ Volek 1961) vytýkala dílu neumělou a nepřehlednou dějovou stavbu, tvořenou sledem neuvěřitelných dobrodružství rozmanitých exotických a pohádkových postav a příšer. Konstatování, že opera pro tyto nedostatky právem propadla, však zpochybňují dvě další záhy uvedené reprízy. P. práce sice prozrazovala nezkušenost s operní kompozicí (text byl prý zahlcen příliš velkým množstvím hudby, verše se do omrzení opakovaly), hudební znalci však přijali uznale divadelní debut, vyznačující se nezvykle bohatou, zřejmě i komplikovanou orchestrální sazbou a pěveckou náročností některých árií (např. královny čarodějnic Mandragory, v jejíž roli osvědčila pěvecké umění hostující J. M. A. Kuntzenová, manželka skladatele F. L. A. Kun(t)zena). V početném obsazení opery se uplatnili beze zbytku všichni členové společnosti a principál Spengler věnoval její jevištní výpravě značnou péči a prostředky (nové nákladné kostýmy, létací stroje apod.).
Prameny a literatura
Strahovská knihovna: cedule k reprízám opery Victor und Heloise 7. a 11. 12. 1794; Theaternachricht (tištěné pozvání skladatele P. na benefiční představení 11. 12.). • GTK 1794, s. 311; Jahrbuch der Tonkunst von Wien und Prag, 1796, reprint ed. O. Biba, München–Salzburg 1976, s. 152; Schematismus (Prag) 1797–1800, vždy na s. 13n.; A. Gelen: Životopis F. X. P. …, Čechoslav 6, 1825, s. 370n., 388–390, 401–403; E. Meliš: F. X. P., Dalibor5, 1863, s. 65n.; Teuber II 1885, s. 312, 427; V. Němec: Pražské varhany, Praha 1944, s. 257; T. Volek: Repertoir pražské Spenglerovy divadelní společnosti v sezóně 1793–1794, Miscellanea musicologica 14, 1960, s. 26 + Repertoir Nosticovského divadla v Praze z let 1794, 1796–8, tamtéž 16, 1961, s. 49–52, 184. • ČHS [chybně datum premiéry P. opery], Dlabač, Grove, LDM, MGG, ÖBL, OSN, Wurzbach
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 442–443
