Často uváděný údaj o pražském původu je mylný. Studoval na salcburské univerzitě (imatrikulován 16. 1. 1719), ale brzy zřejmě nastoupil divadelní dráhu. Podle pozdního údaje v Gothajském divadelním kalendáři na rok 1776 byl povolán do Vídně již → J. A. Stranitzkým, což však nelze z jiných pramenů potvrdit. Napovídal by tomu jen fakt, že již 1724 byla napsána ve Vídni zachovaná hauptakce Die Glorreiche Marter deß Heyligen Johannes von Nepomuck, jejíž autorství se N. hypoteticky připisuje. Jeho první bezpečně doložené angažmá známe až z 1726, kdy byl v Praze členem souboru → F. A. Defraina a oženil se tu s Annou Marií Viertelovou. 1733–35 hrál v Praze Pantalona u → F. Kurtze. Jak dlouho u něj setrval, není známo. 1740/41 byl i s manželkou v Luzernu a ve Frankfurtu nad Mohanem angažován u → F. G. Wallerottiho, od něhož se však nejpozději 1743 vrátil ke Kurtzovi do Prahy, kde pravděpodobně setrval a založil zde vlastní společnost. Jako pražský principál žádal 1746 o povolení hrát v Kremži. 1746 a 1747 je N. společnost doložena v Linci, 1748 v zámeckém divadle knížete Thurn-Taxise v Řezně a 1749 v Ulmu. N. se pak pravděpodobně uchytil v Ansbachu, protože se 1750 objevil ve Švýcarsku jako „ansbašský ředitel“. Svou pražskou společnost patrně už 1750 přenechal → F. J. Moserovi. N. první žena, která byla 1741 Kolombínou „Finette“ u Wallerottiho, získala před 1747 angažmá ve Vídni a N. za ní 1751 odjel (krátce nato, 11. 7. 1751, zemřela). 1753 nastoupil opět dráhu kočovného herce, a to patrně ve Švýcarsku, kde se mu 1753 v Mellingen z druhého manželství narodil syn Franz Alois. 1757 byl členem společnosti M. Wittmana ve Štýrském Hradci. Pak vedl opět vlastní společnost, jejíž trasa je známa od 1760/61, kdy hrál v Norimberku, pak 1762 v Luzernu, od 1763 v dalších švýcarských městech. Zde byl 1766 společníkem Ph. Menningera (bratra známého Hanswursta), poté o společnost přišel. Od 1772 byl angažován u K. L. Reulinga ve Štýrském Hradci, kde je doložen i 1774–76 ve společnosti → J. Jacobelliho, kterého 1775 nakrátko v jejím vedení vystřídal. Před svou smrtí žil ve Vídni z milosrdenství tamějších herců (doložen 1783). Podle neověřeného údaje žil ještě 1793 v Praze (⇒ Giebisch1964). Z jeho potomků se v českých zemích herecky uplatnili syn Franz Alois (1753–?), který vystupoval 1777/78 a 1780/81 v Brně, a syn Ludwig, činný 1776 v Praze. Augustine N., od 1808 provd. Čermáková, angažovaná ve Stavovském divadle od 1798 nejméně do 1808 jako milovnice a zpěvačka, byla pravděpodobně N. vnučkou.
N. byl poměrně všestranný herec improvizované komedie (hrál Pantalona a Scapina), především však významný autor divadelních her, hauptakcí, burlesek a satirických komedií v próze i ve verších. V Praze napsal 1733 hru Die lächerlichen Avanturen des Herren Baron von Habnix, Und der prahlende Windbeutel [Směšná dobrodružství barona z Nemanic a chlubivý větroplach] a jako autor byl uveden plným jménem i na ceduli (jeden z poměrně raných případů). Také u Wallerottiho byl činný jako dramatik. Jeden z jeho kusů, komická opereta Das lustige Elend [Veselá bída, 1741], navazovala dějově na předchozí pražský titul. N. dramatické dílo není dosud ani spolehlivě sepsáno (připisují se mu např. hry Der Prahler ohne Geld[Chvastoun bez peněz] a Die Gouvernante, známé z počátku šedesátých let 18. stol. jako repertoárové kusy → J. Kurtze a → J. J. Bruniana).
Prameny a literatura
Die Matrikel der Universität Salzburg I, ed. V. Redlich, Salzburg 1933, s. 352; AMP, oddací matrika fary u P. Marie před Týnem 1716–70, sign. TÝN O 3, 15. 10. 1726 (svatba N.); NA, fond SM, sign. T 61/5, fol. 25–28; Wunschwitzova genealogická sbírka, Sporck, divadelní cedule, inv. č. 1193 (tisky); Stadt- und Universitätsbibliothek Frankfurt a. M., Musik- und Theaterabteilung: sbírka divadelních cedulí ⇒ Mentzel1882); GNM Nürnberg, sign. L 1313w: 41 cedulí N. společnosti z Norimberku 1760/61 (evidence N. cedulí ⇒ Meyer 2/XVIII, s. 240; XIX, s. 348, 353; XX, s. 112, 121n.; XXI, s. 383, 492; XXIII, s. 498); ÖNB, Cod. ms. 13.498: [F. A. Nuth?], Die Glorreiche Marter deß Heyligen Johannes von Nepomuck (chronogram: 1724); Cod. ms. 13.160: [F. A. Nuth?], Das lustige Elendt, ein Nachspiel; Wiener Stadt- und Landesbibliothek, sign. 94932 A: Der Praler [!] ohne Geld oder der betrogene Betrüger, ein neues Lustspiel in Versen mit untermengten Arien, verfertiget von Franz Anton Nuth, Frankfurt a. M.–Leipzig 1761; NK, sign. 65 E 4393 (též Zámecká knihovna Křimice, fond spravuje NMk, oddělení zámeckých knihoven, sign. 3230, přív. 2): Der Prahler ohne Geld, oder Der betrogene Betrüger. Ein Lustspiel in Versen mit Arien von drey Aufzügen. Auf Ungebung [!] des Impressarii von einem Mitglied der Pragerischen teutschen Gesellschaft verfertiget, und zum ersten mahl auf dem teutschen Theater zu Prag aufgeführet unter der Direction Joseph Kurtz. Die Musik zu denen Arien ist von einem der berühmtesten Meister allhier componieret worden, Prag 1761; NK, sign. 65 E 3870: [F. A. Nuth?]: Die Gouvernante, opera comique, Brünn 1763; F. A. Nuth: Johann von Nepomuk, München 1783. • GTK 1776, s. 149; 1799, s. 153; Litteratur- und Theater-Zeitung (Berlin) 5, 1782, s. 207; 6, 1783, s. 158; E. Mentzel: Geschichte der Schauspielkunst in Frankfurt am Main, Frankfurt a. M. 1882, s. 444–446, 453, 463; G. Gugitz: Die Totenprotokolle der Stadt Wien als Quelle zur Wiener Theatergeschichte, Jahrbuch der Gesellschaft für Wiener Theaterforschung 1953/54, Wien 1958, s. 134; H. Giebisch–G. Gugitz: Bio-bibliographisches Literaturlexikon Österreichs, Wien 1964, s. 282; K. Fleischmann: Das steirische Berufstheater im 18. Jahrhundert, Wien 1974, s. 85; H. G. Asper: Spieltexte der Wanderbühne, Wien 1975, s. 6n. + Hanswurst, Emsdetten 1980, s. 350; D. G. John: The German Nachspiel in the Eighteenth Century, Toronto 1991, s. 96–117; A. Scherl: Berufstheater in Prag 1680–1739, Wien 1999, s. 128n., 131, 135, 213. • Gallerie, Pies
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 435–437
