Ze soudobých mužských představitelů role Franceschiny přichází v úvahu nejspíše A., jenž jako „Battista Amorevoli da Triviso, Comico Geloso detto La Franceschina“ podepsal svůj příležitostný spis Desio d’onore e zelo d’amicizia [Touha po slávě a snaha o přátelství], vytvořený během pobytu v Paříži 1578. Byl tedy tehdy členem skupiny Comici Gelosi a absolvoval s ní 1577 turné do Francie. O vystoupení Gelosi na svém dvoře projevoval francouzský král Jindřich III. zájem už 1576; tehdy mu však jeho benátský vyslanec sdělil, že herci i se slavným „Magnificem“ (G. Pasquati) dlí právě u císařského dvora. Tento pobyt nebylo však dosud možné doložit prameny, a proto lze předpokládat, že šlo o A. turné, ukončené nejpozději v říjnu 1576, kdy Maxmilián II. v době konání říšského sněmu v Řezně zemřel.
I přesto, že vazba ke společnosti Gelosi hovoří pro A. jako možného představitele Franceschiny při pražských vystoupeních, objevil se nedávno ještě další kandidát pro tuto roli, italský herec Silvestro Trevisano, jenž jako skákač vystupoval už 1570 při pražských svatebních turnajích a 1574 byl angažován ke dvoru bavorského korunního prince Wilhelma na zámku Trausnitz v Landshutu. Dle sdělení S.Monaldiniho (⇒ Monaldini 2006) je tento herec v notářském zápisu 1581 veden jako „Ms. Silvestro Obico Trevisano detto Franceschina“. Ve stejném roce 1575, kdy se „Franceschina“ objevuje v Praze a ve Vídni, byl Silvestro z bavorských služeb propuštěn, a proto je třeba vzít jej také v úvahu jako možného představitele této role.
Prameny a literatura
ÖStA, Hofkammerarchiv, Hoffinanzprotokolle, 313-E/1575, fol. 120v; 323/E-1576, fol. 158v; Hofzahlamtsbücher, 29/1575, fol. 822v–823r, 892r, Index lit. C. • J. E. Schlager: Über das alte Wiener Hoftheater, Sitzungsberichte der phil.-hist. Klasse der Kaiserlichen Akademie der Wissenschaften (Wien) 6, 1851, s. 154, 167; A. Baschet: Les comédiens italiens à la cour de France, Paris 1882, reprint Genève 1969, s. 54–69, 74; K. Trautmann: Italienische Schauspieler am bayrischen Hofe, Jahrbuch für Münchener Geschichte (Bamberg) 1, 1887, s. 229, 245, 292; A. d’Ancona: Origini del teatro italiano II, 2. vyd. Torino 1891, reprint Roma 1996, s. 468, 470, 486n., 492; E. Picot: I „Gelosi“ in Francia, Rassegna bibliografica della letteratura italiana (Pisa) 4, 1896, s. 98n. + Una lettera del comico Battista degli Amorevoli da Treviso, detto la Franceschina, tamtéž 6, 1898, s. 30n.; L. Rasi: I comici italiani I, Firenze 1897, s. 307–309; A. v. Weilen: Geschichte des Wiener Theaterwesens (Die Theater Wiens I), Wien 1899, s. 50; R. Lebègue: La comédie italienne en France au XVIe siècle, Revue de littérature comparée (Paris) 24, 1950, s. 13; I. Sanesi: La Commedia I, Milano [1954], s. 523, 526, 530, 533n.; D. Gambelli: Arlecchino: dalla „preistoria“ a Biancolelli, Biblioteca teatrale (Roma) 5, 1972, s. 42n. + Arlecchino a Parigi I, Roma 1993, s.152n.; Orlando di Lasso: Briefe, ed. H. Leuchtmann, Wiesbaden 1977, s. 90; F. Taviani–M. Schino: Il segreto della Commedia dell’Arte, Firenze 1982, s.96–102; La Commedia dell’Arte e la società barocca II: La professione del teatro, ed. F. Marotti–G. Romei, Roma 1991, s. 113–123; O. G. Schindler: „Mio compadre Imperatore“. Comici dell’arte an den Höfen der Habsburger, Maske und Kothurn (Wien) 38, 1997, č. 2–4, s. 32 + Zan Tabarino, „Spielmann des Kaisers“. Italienische Komödianten des Cinquecento zwischen den Höfen von Wien und Paris, Römische Historische Mitteilungen (Wien) 43, 2001, s. 436n., 497–505; S. Monaldini: Circuiti e piazze teatrali: le compagnie dell’arte nella Legazione di Romagna, Romagna arte e storia (Rimini) 26, 2006, č. 78. • DBI, ES (Franceschina), Kindermann
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla,ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 18–19
