Brožová, Růžena

Provdaná Opravilová-Brožová. Pocházela z herecké rodiny, jejími rodiči byli herečka Kateřina Brožová (1861–1951, rozená Schneiderová) a Karel Brož (1851–1925), herec, zpěvák, režisér a posléze ředitel divadelní společnosti. Měla pět sourozenců, z nichž Antonín (1895–1983) a Marie (1901–87) se stali také herci.

Po ukončení obecné a měšťanské školy pobývala 1905/06 krátce v Ústavu hraběte Pöttinga v Olomouci, jednalo se o dívčí vzdělávací instituci pro ženská povolání s českým vyučujícím jazykem. Od mala hrála v dětských rolích u kočovných divadelních společností, kde byli angažováni rodiče. Její první doložené vystoupení bylo zjištěno u divadelní společnosti F. Šnídlové (1900/01) v době, kdy jí bylo osm let, ale pravděpodobně vystupovala již dříve. Další působení B. lze zaznamenat především u společnosti E. Šumy a následně jeho ženy E. Šumové, která převzala divadelní koncesi po manželově smrti. Od 1917 byla rovněž krátce členkou divadelní společnosti svého otce Karla B., stejně tak jako její matka Kateřina a sourozenci Antonín a Marie. 1910 byla B. vybrána jako nejkrásnější česká dívka k účasti na slavnosti královen krásy Mi-Carême v Paříži, kde se počátkem března prezentovala v kyjovském kroji a stala se první mezinárodně oceněnou českou kráskou, o čemž hojně informoval český i zahraniční tisk. Po tomto úspěchu měla mnoho divadelních nabídek k pohostinskému účinkování, ať již od profesionálních kočovných společností (J. E. Sedláčka, B. Jeřábka), tak i od ochotníků zejména na Moravě (Brno, Přerov, Lipník). Pohostinsky vystoupila také v pražské Aréně na Smíchově nebo v Národním divadle v Brně. Stálé angažmá však nezískala.

Bratr Karel (1887–1973), který v té době pracovně pobýval v srbském Bělehradě, zprostředkoval na základě kontaktu s režisérem divadla M. Čekićem pozvání B., která se v sezoně 1913/14 stala členkou Národního divadla v Bělehradě. Její pobyt byl úspěšný, vystupovala převážně v hlavních rolích. Slibnou kariéru přerušila válka. Na jejím konci se v září 1918 provdala za klasického filologa Antonína Opravila (1886–1961) a profesionální hereckou dráhu opustila. Po svatbě zůstala v domácnosti, v manželství se narodila dcera Růžena (1922–2010), která se stala také herečkou.

B. se příležitostně účastnila recitačních vystoupení a věnovala se literární činnosti. Dramatizovala klasické české pohádky, psala hry a časopisecky publikovala básně i drobnou prózu. Knižně vyšla také její novela Porodnice (1924). Její adaptace pohádek hrála divadla v Praze, Ostravě, Olomouci i v Opavě. Často díky jejímu bratru, herci a režisérovi Antonínovi, který pod hlavičkou Dětské scény Národního divadla moravskoslezského v Ostravě režíroval pohádky Rozum a Štěstí (1939) a Tři přadleny (1940). Podobně za svého působení v opavském divadle nastudoval sestřin text Janíček s voničkou (1948).

B. vystupovala na jevišti již jako dítě, záhy vytvářela svěží dívčí role, výjimkou nebyly ani role chlapecké. Ve čtrnácti letech začínala pozvolna hrát i mladé milovnice. V útlém věku zaujala v titulní roli Cedrika Erolla v inscenaci Malý lord, kterou sehrála jako jedenáctiletá s ochotníky i pohostinsky v Moravské Ostravě (1903). Znalost repertoáru, jehož texty slýchávala od dětství, jí umožňovala i v mládí rychlé přecházení z role do role. Na scéně výborně uplatnila výjimečný pozorovací talent. Často hrávala také s ochotníky a dokázala se dobře přizpůsobit danému prostředí.

Sezonu 1913/14 strávenou v Národním divadle v Bělehradě využila pro svůj herecký rozvoj, neboť zde měla příležitost vystupovat v hlavních rolích na velké stálé scéně kamenného divadla, pod režijním vedením M. Čekiće (inscenace Králův podzim [Kraljeva jesen], Cid, Romeo a Julie). Během krátkého působení byla v Bělehradě oceňována a považována za mladou talentovanou herečku. Za nejzdařilejší a nejkrásnější roli byla považována Julie. Po válce chtělo srbské Národní divadlo získat B. zpět. Někdejší herečka ale již žila rodinným životem.        

Zaujímala jistě půvabným zevnějškem, ale také hereckým projevem; s postupným dospíváním přebírala od své matky role milovnic a mladých žen ze stálého repertoáru divadelní společnosti. Patřily k nim role Debory ve stejnojmenné Mosenthalově hře, Evy v Gazdině robě, Máji Zemanové v Kvapilově Oblacích ad. Rodina měla zázemí v Ivančicích, kde B. také často a pravidelně hrávala. V prosinci 1917 tu hrála mj. Mínu Mařákovou v Hilbertově Vině společně s hostujícím E. Vojanem v roli Stanislava Hoška. V šestadvaceti letech, kdy dala přednost rodinnému životu před milovaným divadlem, hereckou kariéru definitivně uzavřela.   

Role

Divadelní společnost Františky Šnídlové

Děvčátko (S. H. Mosenthal: Debora aneb Křesťan a židovka, i u Šumovy spol.) – 1900/01.

Spolek ochotnického divadla v Moravské Ostravě

Cedrik Errol (F. E. Hodgson Burnettová, přel. E. Krásnohorská, dram. H. B. [?]: Malý lord) j. h. – 1903.

Divadelní společnost Emanuela Šumy

Eliška ? (J. F. A. Bayard – L. E. Vanderburgh: Pařížský ničema) – 1905; Hanička (A. Jirásek: Lucerna), Liduška (S. Čech, dram. ?: Lešetínský kovář), Helenka (H. Sudermann: Svatojánské ohně), René z Loménie (F. Halm: Fučík) – 1906; Anička (M. Halbe: Mládí) – 1907; Marie (H. Sudermann: Domov) – 1909; Johanna Eyerová (Ch. Brönteová, dram. Ch. Birch-Pfeiferová: Sirotek lowoodský), Alena (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně, j. h. i u Sedláčkovy spol.) – 1910; Anna (H. Bahr: Děti) – 1911; Marie Kalenicová (L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic, i Brožovy spol. 1917) – 1912; Alžběta (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně) j. h. – 1913; Eva (G. Preissová: Gazdina roba) – 1913/14.

Národní divadlo v Brně

Mahulena ? (J. Zeyer: Radúz a Mahulena) j. h. – 1910. 

Ochotnická jednota Klicpera v Brně

Nuri (À. Guimerà: V nížině) j. h. – 1910.

Divadelní společnost Jana Evangelisty Sedláčka

Vittorino (F. von Schönthan: Svatba v Káni Galilejské [Renaissance]) j. h. – 1910.

Divadelní společnost Bedřicha Jeřábka

Benjamina ? (P. Gavault: Čokoládová princezna) j. h. (hráno i s ochotníky v Přerově a v Lipníku) – 1911.

Národní divadlo v Bělehradě (Srbsko)

Amalija (F. Schiller: Razbojnici [Loupežníci]), Konstanca Morozini (M. Bojić: Kraljeva jesen [Králův podzim]), Katerina Ivanovna (F. M. Dostojevskij, dram. ?: Braća Karamaz [Bratři Karamazovi]) – 1913; Desdemona (W. Shakespeare: Othello) – 1913/14; Maria Grigorievna (A. K. Tolstoj: Smrt Ivana Groznog [Smrt Ivana Hrozného]), Chimena (P. Corneille: Cid), Julija (W. Shakespeare: Romeo i Julija) – 1914.

Český sbor dobrovolných hasičů v Lipníku

Paní Žofka ? (L. Stroupežnický: Paní mincmistrová), Jiřina (F. J. Čečetka: Za lásku) – 1913.

Divadelní společnost Elišky Šumové

Marcel de Prie (B. Halm: Fučík), Madlena Vojnarová (A. Jirásek: Vojnarka), Marie (A. Dennery – G. Lemoine: Spanilá Savojanka), Verunka (G. Sandová, dram. Ch. Birch-Pfeiferová: Diblík aneb Šotek z hor, i u Brožovy spol. 1917), Eliška Chvojinská (K. A. Görner: Vychovatel v čepci), Klára (A. Eix: Otrávený strýček aneb On nežárlí) – 1916.

Divadelní společnost Karla Brože

Mája Zemanová (J. Kvapil: Oblaka), Mína Mařáková (J. Hilbert: Vina), Kněžna (A. Jirásek: Lucerna) – 1917; Debora (S. H. Mosenthal: Debora aneb Křesťan a židovka), Marta (R. Kneisl: Ona něco ví aneb Anděl míru na cestách) – 1918. 

Režie

Divadelní společnost Karla Brože

G. Preissová: Gazdina roba, i postava Evy – 1918.

Hry

Havarie, t. 1930, Tylův kroužek Praha 1931; Rozhodnutí, b. d.; Nespokojené loutky, t. 1930; Tři přadleny, t. 1941, Městské divadlo na Královských Vinohradech 1938; Rozum a Štěstí, Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě 1939; Janíček s voničkou, t. 1945, Městské divadlo v Olomouci 1948.

Teatralia

Byla jsem kočovnou herečkou i královnou (krásy). Kronika hereckého rodu Brožů 1884–1918, eds. Antonín Brož – Kateřina Bečková, Praha 2010.

Prameny

SZM, Divadelní podsbírka: Materiály z rodiny Brožů z daru Antonína Brože (divadelní cedule, kritiky).

NMd: Divadelní cedule z rodiny Karla Brože z let 1874–1924, číslo přírůstku 26/82, čj. 357/82 HM-6.

Národní divadlo v Bělehradě, Výzkumné a dokumentační centrum (Narodno pozorište u Beogradu, Istraživačko-dokumentacioni centar), Srbsko: sezona 1913/14.

Literatura

Š., Pozor 30. 4. 1905 [Pařížský ničema]; nesign., Hlasy z Podbečví 7. 11. 1908 a 17. 4. 1909 [Mládí], 25. 3. 1911 [Čokoládová princezna], 4. 1. 1913 [Noc na Karlštejně], 15. 2. 1913 [Čokoládová princezna], 13. 12. 1913 a 3. 1. 1914 [Paní mincmistrová, Za lásku]; nesign., Venkov 2. 3. 1910; nesign., Pařížská každoroční slavnost „mi-carême“. in Světozor 10, 1910, s. 550 + obr. s. 530; nesign., České slovo 19. 3. 1910 [Noc na Karlštejně]; nesign., Plzeňské listy 31. 3. 1910 [Radúz a Mahulena]; Vil. Čumprtačil, Mládenec 15. 4. 1910; Češka královnou krásy v Paříži. in Vlast 38, 1911, 1, s. 97−99; nesign., Pozor 5. 10. 1911 [Čokoládová princezna]; nesign., Hlas lidu 14. 10. 1911 [Čokoládová princezna]; Ing. C. H., Palacký 16. 1. 1914 [Gazdina roba, Sirotek lowoodský].

DČD IV

Vznik: 2024