Steimar, Jiří

Narodil se jako nejmladší ze tří dětí v rodině pražského pekaře Antonína Steimara a jeho manželky Paulíny, rozené Ptákové-Loukotkové. Zprvu šel v otcových šlépějích – po absolvování karlínské reálky se vyučil pekařskému řemeslu. Po otcově smrti (1904) však navštěvoval čím dál častěji Národní divadlo a začal brát hodiny u K. Želenského. Později byli jeho mentory herec R. Schlaghammer a pěvec E. Burian. Jako herec a režisér se S. uplatnil nejprve v Intimním divadle na Smíchově (1910–13), kde se stal 1913 na krátko i ředitelem. T. r. jej J. Kvapil pozval ke třem pohostinským představením do Národního divadla. Byl angažován a setrval tu s přestávkami až do odchodu do penze 1959, poté zde dále příležitostně hostoval; v roli Profesora v inscenaci Bílé nemoci vystoupil dva týdny před smrtí. Působení na české první scéně bylo přerušeno 1919, kdy se stal ředitelem Rokoka, pak 1922/23, kdy byl uměleckým vedoucím činohry v Olomouci, a dvojím hereckým intermezzem ve vinohradském divadle (1924/25 a 1928/29). Činorodý duch přivedl S. mj. k chovu zvířat (holubů, slepic, psů) i provozování vlastního penzionu v Černošicích, kde osobně vařil, pekl a pořádal pravidelná divadelní představení (nemovitost prodal 1939). Za herecké umění byl oceněn Státní cenou (1933), titulem zasloužilý (1953) a národní umělec (1968, předáno in memoriam). Podlehl zhoubnému nádoru, pohřben je na pražském Olšanském hřbitově.

Jeho první manželkou byla od 1915 dcera V. Budila Anna (1889–1962). Jejich děti Jiřina (1916–2007) a Miloš (1922–1949) pokračovali v rodinné herecké tradici, stejně jako vnoučata Evelyna Steimarová (1945) a Jiří Kodet (1937–2005) a pravnoučata Bára Kodetová (* 1970) a Anna Polívková (* 1979). S. druhé manželství s Žofií Dvořákovou bylo bezdětné.

Jednou z prvních S. velkých úloh byla titulní postava z dramatu J. Karáska ze Lvovic Apollonius z Tyany, kterou uvedl spolek vinohradských akademiků v rámci literárního večera věnovanému autorovi 1910. Od toho roku byl také angažován v Intimním divadle na Smíchově, kde vedle ředitelky E. Švandové nabíral první zkušenosti na profesionální scéně. O tři roky později byl říjnu přizván J. Kvapilem do Národního divadla, kde posléze zaplnil místo po zesnulém R. Schlaghammerovi (1875–1917), po němž přebral role salonních milovníků a aristokratů v konverzačních hrách. Stal se prvním představitelem stavitele Alquista z Čapkova R. U. R. (1921), hrál v Kvapilově shakespearovském cyklu. Ačkoliv v Národním divadle netrpěl nedostatkem rolí – sehrál tu úctyhodné množství postav a stal se význačným představitelem noblesních mužů –, působení na české první scéně činorodého S. zřejmě nenaplňovalo dostatečně. Vrhl se proto do vedoucích pozic jako ředitel v Rokoku (1919) a šéf činohry v Olomouci (1922/23). Zatímco Rokoko vedl souběžně s činností v Národním divadle, při olomouckém angažmá dostal roční neplacenou dovolenou s povinností hrát inscenace dříve nastudované. Zvýšit uměleckou úroveň olomoucké scény se pokoušel prostřednictvím dramaturgie, kdy čerpal ze zkušeností z pražských divadel, jejichž repertoár se pokusil uplatnit i zde. V nasazených inscenacích často sám účinkoval, k pohostinským režiím zval J. Kvapila a G. Schmoranze.

S. byl hercem okouzlující elegance, jazykově pohotovým a k hereckým kolegům i obecenstvu vždy vlídným, otevřeným a vstřícným. Teritoriem, na němž se pohyboval s podmanivou samozřejmostí a nedostižnou grácií, byl salonní a konverzační repertoár (Wilde, Kaufman, Šamberk). V prvním angažmá mu byla partnerkou E. Švandová, v Národním divadle tvořil nejčastěji pár se soudobou hereckou hvězdou A. Sedláčkovou. Milovnické role hrál také po boku J. Kronbauerové, O. Scheinpflugové či J. Šejbalové. Jeho slovní projev byl charakteristický klidnou dikcí, bezchybnou, zřetelnou výslovností a melodickým hlasem. Dokonale ovládal salonní konverzaci, dokázal v privatissimu šeptat milostná vyznání, ale i bouřit a hromovat, bylo-li to zapotřebí. S. mimická a gestická práce byla spíše úsporná a zdrženlivá. Plachý úsměv a šibalský pohled mu byly vlastnější než rozmáchlá gesta. Jeho herectví bylo veskrze civilní, až monotónní; nevymýšlel pro každou roli novou masku, jiný výraz. Zůstával zřetelně rozpoznatelný, v zásadě ničím nepřekvapující. Jeho jméno se stalo značkou garancí umělecké úrovně. Vzpřímené držení těla, elegantní vystupování a pohledná, sympatická, mužná tvář korespondovaly s rolemi milovníků, aristokratů, státníků, továrníků a zbohatlíků. Vrozená vyrovnanost, laskavost, idealismus a srdečnost jej logicky směrovaly k postavám klidným, pozitivním, optimistickým, až idylickým. Byl arbitrem elegance, mistrem společenského chování a ztělesněním prvorepublikového mužského ideálu. S. postavy bez zaškobrtnutí proplouvaly dějem hry, byly uvěřitelné, aniž by je musel složitě komponovat, jasné, srozumitelné, bez vnitřních záhad, dramatických svárů, běsů a posedlostí, bez vzdálených cílů, postranních úmyslů a mnohoznačností. Myšlenkově komplikované postavy mu zůstávaly vzdáleny. Jako milovník byl prostý, živelný, spontánní, bez velkého vnitřního napětí. Vycházel v podstatě z jednoho milovnického, nesentimentálního typu, který bezchybně ovládal a který se u obecenstva osvědčil.

Příkladem nikdy neuspokojeného, horoucího, leč citově nestálého a do sebe zahleděného mladíka bylo S. pojetí Armanda Duvala z Dumasovy Dámy s kaméliemi (1916). Láskyplný cit zde dokázal proměnit v nenávist a pohrdání. Jinak přistupoval k milovnické úloze v Popelce Patsy (1929), kde vypodobnil nesmělého, váhavého mladíka, který si své city dlouho ani neuvědomuje. Karikovanou verzi silné citové angažovanosti předvedl v Nowaczyńského komedii Jaro národů (1931), kde byl jako Barnabáš Alois Nedostal oddán polské národní revoluci do té míry, až přišel o svůj úřednický post; v oblasti erotické se nemohl rozhodnout mezi dvěma sestrami, až zakotvil v náručí jejich matky.

Ačkoliv S. milovnické úlohy byly poněkud jednostranné a konvenční, lze v jeho herecké kariéře najít i postavy nejednoznačné a subtilnější. Přesvědčivě tak vystavěl například titulního hrdinu hry Robert a Marianna (1926): jako slabého člověka, maskujícího se před vnějším světem na odiv stavěnou silou. Napětí mezi profesní povinností a erotickou touhou jako neodolatelnou drogou rozehrál v roli Ridgeona ze Shawova Lékaře v rozpacích (1927).

Výjimečně dostával i role negativní; snažil se pak ohladit záporné rysy tak, aby diváci mohli s postavou soucítit. Takový byl jeho ředitel Braun z Hilbertova dramatu Třídič štěrku (1930): mocný průmyslník s neochvějnou vírou ve své schopnosti podnikatelské i milovnické, muž tvrdý a neproblematický, jehož instinkty se zdánlivě nikdy nemýlí. Nezdravě sebejistý byl i S. nejvyšší bůh Jupiter z Giraudouxova Nového Amfitryonu (1931). V Šaldově Dítěti (1923) ztělesnil nesympatického Ríšu Kostaroviče, mazánka, jemuž je vše dovoleno a který následně za tuto opičí lásku svoji matku potrestá. Dovedl si poradit i s úlohami lidí zakřiknutých, tichých, ušlápnutých, prožívajících starosti a utrpení, ale neztrácejících kultivovaný výraz. Díky nevtíravému humoru a daru lehké ironie se úspěšně uplatnil také v komických rolích klasického repertoáru (Shakespeare, Shaw, Wilde). V domácí i zahraniční dramatice dostával překvapivě často i úlohy lidové (Jirásek, Tyl, Ostrovskij, Čechov, Gorkij). Tragické a tragikomické tóny u S. vyvěraly z nemožnosti idealistických charakterů dosáhnout životní radosti a štěstí (Janošík, Václav IV.), či z nespravedlnosti a brutality, která se na jedince valí z okolního světa – Ulrik Brendel z Ibsenova Rosmersholmu (1928). Problematické dramatické postavy zůstaly mimo S. obor; například portrét titulní hrdiny O’Neillova Velkého boha Browna (1928) byl v jeho pojetí obrazem taktního rodinného přítele, nikoliv mocného vyděděného muže.

Bohatý je i výčet S. filmografie – začínal v éře němého filmu a poslední roli ztvárnil těsně před smrtí (Démon rodu Halkenů, Svatý Václav, Její hřích, Jan Výrava, Kvočna, Jan Žižka, Limonádový Joe, Kdo chce zabít Jessie?). Rozsahem spíše drobné filmové role se nelišily od těch divadelních: nejčastěji se na plátně objevoval jako uhlazený továrník, advokát, lékař či otec hlavního hrdiny. 

Role

Národní divadlo

Nubičan (O. Wilde: Salome) – 1905; Francek (A. a V. Mrštíkovi: Maryša), Solinus (W. Shakespeare: Komedie plná omylů), Lodovico (W. Shakespeare: Othello) – 1908; Gratiano (W. Shakespeare: Benátský kupec), Gordon (F. Schiller: Valdštejn) – 1909; Ambrose Holland (W. S. Maugham: Královská Výsost),  Vojevůdce, Primátor (J. Kvapil: Princezna Pampeliška) – 1910; Jan Roháč z Dubé, Hartneid z Lichtenštejna (A. Jirásek: Jan Žižka), Mikeš Divoký z Jemniště, M. Štěpán z Pálče, Mnich (A. Jirásek: Jan Hus) – 1911; Antonio (W. Shakespeare: Večer tříkrálový), Dr. Jörgen Herming (H. Nathansen: Průlom), Theseus (W. Shakespeare: Sen noci svatojanské)  – 1912; Alamir (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Pan Dinas z Lidanu, Rytíř (E. Hardt: Blázen Tantris), Karel XII. (E. Bozděch: Baron Goertz) – 1913; Petr z Kraonu (P. Claudel: Zvěstování), Vévoda albanský (W. Shakespeare: Král Lear), André z Eguzonu (G. A. de Caillavet – R. de Flers – E. Rey: Rozkošná příhoda), Pancíř ze Svojanova (E. Pohl: Sedm havranů), Muž rudě oděný (J. Kosor: Žena), Šlechtic (W. Shakespeare: Veta za vetu), James Blenkinsop (W. S. Maugham: Paní stará), Cneius Piso (E. Tréval: Tiberius) – 1914; Dovolenec (S. Wyspiański: Soudcové), Jiný dvořan (W. Shakespeare: Jak se vám líbí), Nikolas de Ovando, Vellejo (J. Hilbert: Kolumbus), Olivier Le-Daim (J. F. C. Delavigne: Ludvík XI.), Čerych (K. Želenský: Tažní ptáci), Tomáš Perout (F. Šrámek: Léto), Lotar Macdonald (G. von Moser: Bibliotekář), Vévoda Brial (H. L. G. Bernstein: Ve víru), Stanley Miles (Ch. B. Fernald: Co máme rádi), Ředitel gladiatorských zápasů (G. B. Shaw: Androkles a lev), Horatio (W. Shakespeare: Hamlet), Setník Charvát (F. A. Šubert: Jan Výrava), Arnošt (O. Schäfer: U pěti čertů) – 1915; Angus (W. Shakespeare: Macbeth), Lord Stanley (W. Shakespeare: Richard III.), Jan Horák (J. Patrný: Ostříž), Enkelados (O. Theer: Faëthón), Don Pedro (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic), JUDr. Hudec (V. Štech: Třetí zvonění), Vladimír Lanský (J. Hilbert: Jejich štěstí), Cleomenes (W. Shakespeare: Zimní pohádka), Matěj Rachota (J. Štolba: Vodní družstvo), Konrad Weber (R. Presber – L. W. Stein: Naučný slovník), Továrník Richter (F. A. Šubert: Žně), Karel (F. V. Krejčí: Povodeň), Edmund Mortimer, Lord nejvyšší sudí, Archibald hrabě Douglas (W. Shakespeare: Jindřich IV.), Eduard (W. S. Gilbert: Pokračování), Armand Duval (A. Dumas ml.: Dáma s kaméliemi) – 1916; Kalef (S. Lom: Vůdce), Bel Affris (G. B. Shaw: Caesar a Kleopatra), Závodčí četníků (L. Stroupežnický: Naši furianti), Architekt Pavel Suk (J. Hilbert: Hnízdo v bouři), Gospar Orsat Veliký, Gospar Marko, Lujo Lasič (I. Vojnović: Dubrovnická trilogie), Hrabě Witold Lubecký (J. Bartoš: Souboj), Václav (A. Jirásek: Otec), De Breteuil (V. Dyk: Revoluční trilogie) – 1917; Přech (J. Vrchlický: Drahomíra), Napoleon Bonaparte (E. Bozděch: Jenerál bez vojska), Ledron (B. Adámek: Salomena), Štěpán z Lomu (O. Fischer: Přemyslovci), Václav Budil (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána), Hrabě Podevils (E. Bozděch: Zkouška státníkova), Vojtěch Choltic (J. J. Kolár: Pražský žid), Chalupník (J. Mahen: Mrtvé moře), Muž bez vzpomínek (K. Mašek: Dceruška hostinského), Vítek z Krumlova (J. Hilbert: Falkenštejn), Diviš Boryně na Roztokách (J. J. Kolár: Magelona), Kašpar hrabě Šlik (A. Jirásek: Jan Roháč), Johnny Tarleton (G. B. Shaw: Mesaliance), Gavriš Čop (G. Preissová: Dvě ukolébavky), Vonka (J. Hilbert: Česká komedie), Hynek Berka z Dubé a Hohenštejna (A. Dvořák: Král Václav IV.) – 1918; Švanda (K. Mašek: Kašpárkova maminka), Ministr Mirko (R. Jesenská: Attila), Roubal (J. Mahen: Nebe, peklo, ráj...), Napoleon I. (E. Bozděch: Světa pán v županu), Le Bret (E. Rostand: Cyrano de Bergerac), Matěj Rachota (J. Štolba: Vodní družstvo), Domaša (R. Krupička: Vršovci), Lopachin Jermolaj Aleksejevič (A. P. Čechov: Višňový sad), Jan Roháč z Dubé, Hartneid z Lichtenštejna (A. Jirásek: Jan Žižka), Mojmír, P. Josef Vojtěch Sedláček (L. Novák: V záři minulosti), Emil Sartorius (K. Šarlih: Dohra), Brambourg (C. Farrere – L. Népoty: V předvečer války), Pavel Alexejevič Koromyslov (L. N. Andrejev: Jekatěrina Ivanovna), Posel Franckého krále (S. Lom: Děvín), Kamarád (V. Dyk: Ondřej a drak) – 1919; Kapitán Duval (G. B. Shaw: Perusalemský Inko), Horatio (W. Shakespeare: Hamlet), Konstantin (D. S. Merežkovskij: Smrt cara Pavla I.), Starosta (K. Čapek: Loupežník), Ammos Fedorovič Ljapkin-Ťapkin (N. V. Gogol: Revisor), Alfred Besano (L. N. Andrejev: Ten, který dostává políčky), Ivar Bodde (H. Ibsen: Nápadníci trůnu), Král Karnos (Dunsany: Smích bohů), Pan Duvallet (G. B. Shaw: Fannina první hra), Chapelas (R. Rolland: Vlci), Ilja Iljič Bykov (A. N. Tolstoj: Zlatíčko), Ligniere (E. Rostand: Cyrano de Bergerac) – 1920; Stavitel Alquist (K. Čapek: R. U. R.), Sir Robert Chiltern (O. Wilde: Ideální manžel), Michel Fleutet (F. de Curel: Poplašené duše), Erling Kruse (G. Heiberg: Tragedie lásky), Sicinius Velutus (W. Shakespeare: Coriolan), Heinrich Mates hrabě z Thurnu (J. J. Kolár: Pražský žid), Antonín Havel (A. Jirásek:Vojnarka), Henry Guize (P. Raynal: Pán svého srdce), Jan (J. Mahen: Generace), Simon Harness (J. Galsworthy: Zápas), Jacques (L. Verneuil: Kolotoč) – 1921; Spenser mladší (Ch. Marlowe: Edvard II.), Mistr David z Brusselu (J. Vrchlický: Rabínská moudrost), Čert (A. Dvořák – L. Klíma: Matěj Poctivý), Bavor Strakonický (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovců), Pan Beudet (D. Amiel – A. Obey: Roztomilá paní Beudetová), Dr. Ladislav Marek (J. Hilbert: Podzim doktora Marka), Vladimír Lánský (J. Hilbert: Jejich štěstí), Dimitrij Fedorovič Karamazov (F. M. Dostojevskij, dram. J. Copeau – J. Croué: Bratři Karamazovi), Vévoda z Alby (F. Schiller: Don Carlos), Anton Stendberg (A. Strindberg: Královna Kristýna), On (S. Guitry: Jako sen), Krejsa (A. Bahier – C. Lemonnier: Silný muž), Serge de Chavres (H. Bataille: Žena majetkem), Kavalír di Ripafratta (C. Goldoni: Mirandolina), Solinus (W. Shakespeare: Komedie plná omylů) – 1922; Capys (J. Drinkwater: X = 0), Král (B. Björnson: Král), Vévoda Astolfo (P. Calderón de la Barca: Život je sen), Petr (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Ríša Kostarovič (F. X. Šalda: Dítě), Pavel Parisot (F. de Curel: Nelidská země), Fon Kostryn (J. Słowacki: Balladyna), Petrus (F. Commelynck: Velkolepý paroháč), Generál Burgoyne (G. B. Shaw: Pekelník), Vonka, Jar. Machoň (J. Hilbert: Včera a dnes), Roger (F. Grésac – F. de Croisset: Jacquelina), Poggio Braccilioni, Löwenmaul (J. Voborník: Jeroným Pražský), Sebastian Dayne (G. Moore: Gabrielin příchod), Jiří Conway (W. S. Maugham: Na východ od Suezu), Cléante (Molière: Tartuffe), Čert (A. Dvořák – L. Klíma: Matějovo vidění), František Duras (E. Konrád: Širočina), Herec hrající „milovníky“ (N. N. Jevrejnov: Co je nejhlavnější) – 1923; Vellejo, Santangel (J. Hilbert: Kolumbus), Zbihněv Lachmirowicz (S. Kiedrzyński: Zábava v lásce), Italský lékař (G. Kaiser: Útěk do Benátek), Chorus, Escalus (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Jerry (J. H. Manners: Peg mého srdce), Karel Uhlíř (J. Hilbert: Vina),  Emil Tavernier (E. Labiche: Slaměný klobouk), Erik (G. Kaiser: Kolportážní příběh), Richard de Beauchamp (G. B. Shaw: Svatá Johanka), Arnošt hrabě z Mannsfeldu (A. Dvořák: Bílá Hora), De la Brive-Michonin (A.-R. Lesage: Turcaret), Rytíř (H. de Balzac: Mercadet) – 1924; Patera (L. Stroupežnický: Na Valdštejnské šachtě), Marlow (O. Goldsmith: Pokořila se, aby zvítězila), Herbert Warren (A. Hopwood: Naše druhá ženuška), Jean Cervier (F. de Curel: Divoška ), Sam Wick (R. Fauchois: Mluvící opice), Robert (O Schäfer: Čajová panenka), Starosta (K. Čapek: Loupežník), Narkis (A. N. Ostrovskij: Horoucí srdce), Lazare Carnot (R. Rolland: Hra o lásce a smrti), Artur Popper (K. Poláček: Pásky na vousy) – 1925; Pilot Ovecký (J. Hilbert: Prapor lidstva), Praed (G. B. Shaw: Živnost paní Warrenové), Tomáš Perout (F. Šrámek: Léto), De Breteuil (V. Dyk: Revoluční trilogie), Orlando (W. Shakespeare: Jak se vám líbí), Hrabě Koefeld (K. Edschmid: Kean), Antonín Havel (A. Jirásek: Vojnarka), Robert (P. Géraldy: Robert a Marianna), Pan A (E. Konrád: Komedie v kostce), Pan de Montcel (E. Bourdet: V zajetí) – 1926; Ma (Klabund: Křídový kruh), Arnošt Steele (F. Londsdale: Jarní úklid), Oktav (J. Bartoš: Uloupená kadeř), Edmond Bolbec (G. Berr – M. Verneuil: Advokátka JUDr. Bolbecová), Henry Higgins (G. B. Shaw: Pygmalion), Vulcano (M. Bontempelli: Naše bohyně), Sir Colenso Ridgeon (G. B. Shaw: Lékař v rozpacích), Jiří (D. Amiel: Sport a láska), Vévoda de Gramont (E. Scribe: Leonie), Lord Windermere (O. Wilde: Vějíř lady Windermerové), Otec (P. Raynal: Hrob neznámého vojína), Král Karel (J. Romains: Diktátor), Kapitán Koll (S. A. B. Michaëlis: Na moři) – 1927; Lucien Landier (L. Marchand: Tatík dětina), Dr. Ivo Lurič (R. D. Zoulek: Film), William A. Brown (E. O’Neill: Velký bůh Brown), Quintus Tineus Rufus (J. Vrchlický: Bar Kochba), Napoléon I. (E. Moreau – V. Sardou: Madame Sans-Gene), Ulrik Brendel (H. Ibsen: Rosmersholm), Jura Janošík (J. Mahen: Janošík), Sir Robert Chiltern (O. Wilde: Ideální manžel), Jan Roháč z Dubé (A. Jirásek: Jan Žižka), – 1928; Vanhattan (G. B. Shaw: Americký císař), Tony Anderson (B. Conners: Popelka Patsy) – 1929; Generál Grant (J. Drinkwater: Abraham Lincoln), Sam Evans (E. O’Neill: Podivná mezihra), MUDr. Plavec (A. Jirásek: M. D. Rettigová), Owen Glendower (W. Shakespeare: Král Jindřich IV.), Tice Worms (E. Burke: Čemu se říká láska), Zdeněk Urban (R. Jesenská: Lhostejný člověk), Generální ředitel Braun (J. Hilbert Třídič štěrku), Brigádní generál Cokely (M. Anderson – L. Stallings: Rivalové) Jan Matuš (J. Hilbert: Pěst), Vasilij (D. Dimović: Kralevic Marko),Hrabě Lanskoj (A. Savoir: Kateřina Veliká) – 1930; Gratiano (W. Shakespeare: Kupec benátský), Jupiter (J. Giraudoux: Nový Amfitryon), Jack (H. Maura – G. M. Sierra: Julie si koupí dítě), Jiří Král (V. Dyk: Smuteční hostina), Barnabáš Alois Nedostal (A. Nowaczyński: Jaro národů), Rudolf (V. Werner: Právo na hřích), Jiří Blatský (J. Hilbert: Blíženci), Cecil (F. Bruckner: Alžběta Anglická), Max Lawrence (P. Osborn: Kyselé hrozny) – 1931; Domino (M. Achard: Domino), Major Görgei (J. Gregor-Tajovský: Úsvit nad Slovenskem), Chevalier Dudéc (J. K. Tyl: Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka), Jervis Pendleton (J. Websterová: Táta dlouhán), M. A. Rosenbaum (J. Hilbert: Let královny), Napoleon (J. Bojer: Walewská a Napoleon), Komoří (B. Björnson: Pavel Lange a Tora Parsbergová) – 1932; Čeda Urošević (P. Nušić: Paní ministrová), Vilém Balbz (J. Vrchlický: Soud lásky), Geiger (G. Hauptmann: Před západem slunce), Lord Melbourne (Sil-Vara: Mládí královny Viktorie), M. Štěpán z Pálče (A. Jirásek: Jan Hus), Vévoda Theseus (W. Shakespeare: Sen noci svatojanské), Dr. Mathesius (J. Tepa: Slečna doktorka), Hrabě Trčka (F. Schiller: Valdštejn), Samuel (J. Klokoč: Aladin), Kníže Michael Alexandrovič Uratjev (J. Deval: Továryš), Florian Králíček (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání) – 1933; Norwin Green (E. Konrád: Edison), Matyáš Corvinus (R. Medek: Jiří Poděbradský), Dr. Julius Grégr (E. Synek: Dvojí tvář), Wilfred Cedar (W. S. Maugham: Nedoceněné zásluhy), Orsino (W. Shakespeare: Cokoli chcete aneb Večer tříkrálový), John Corbett (P. Stuart – A. Stuartová: Šestnáctiletá), Ředitel Emil Juhl (J. Locher: Chudí boháči), Adam Brant (E. O’Neill: Smutek sluší Elektře), Giorgio Vanzi (L. Pirandello: Člověk ani neví jak) – 1934; Poslanec Barnave (J. Götzová: Marie Antoinetta), Jacques (A. P. Antoine – M. Lery: Koníčky na kolotoči), Jerry Noughton (E. Goulding – E. Selwyn: Mamá tančí), Ferry (L. Hanušová: Žena mnoha možností), Dr. John (E. Synek: Noční služba), André z Eguzonu (G. A. de Caillavet – R. de Flers – E. Rey: Rozkošná příhoda), Lord Throgmorton (M. Anderson: Marie Skotská), Ředitel Tuchan (M. Sekerka: Dvojí příjem) Ly-Ta-Jen (A. P. Antoine: Píseň Asie), Plukovník Skalozub Sergěj Sergějevič (A. S. Gribojedov: Hoře z rozumu) – 1935; Šlechta z Vitoraz (F. V. Jeřábek: Cesty veřejného mínění), Harvey (G. Jenningsová: Trampoty s rodinou), Major Horovitz (V. Vančura: Jezero Ukureve), MUDr. Vlad. Řípa (V. Werner: Lidé na kře), Petr Vignal (D. Amiel: Rozkvetlá), Henry Linden (K. Winter: Zářivá chvíle), Albert Ogden (M. Hart – G. S. Kaufman: Vesele se točíme dokola), Eleav (E. Neumann: Tančící safír), Jean-Pierre Cornel (Z. Němeček: Zač lidský život?), James Ralston (Z. Akinsová – E. Whartonová: Hlas krve), František Josef I. (E. Vachek: Benedek) – 1936; Vincenc Magueyran (H. L. G. Bernstein: Láska), Sir John Shale (W. Ellis: Sňatek s překážkami), Hartwig Riibe (H. Krog: Na výsluní), Petr (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Kat (F. X. Šalda: Zástupové), Josef Ryba (F. Tetauer: Svět, který stvoříš), Roger Duhamel (A. Salacrou: Muž jako muž) – 1937; Arne Niskavuori (H. M. Wuolijoki: Ženy na Niskavuori), Státní zástupce (E. Synek: Velký případ), Kníže Metternich (R. Alessi: Hrabě Orel), Michal Queroy (A. Birabeau: V mateřském náručí), Graham Rathbone (H. Mills: Porota se směje), Mikuláš Dačický z Heslova, Krištof ze Švamberka (L. Stroupežnický: Mikuláš Dačický z Heslova), MUDr. Řípa (V. Werner: Noví lidé), Dr. Jiří Kosina (J. Snížek: Příklady táhnou) – 1938; Inž. Fabry (K. Čapek: R. U. R.), Sir Colenso Ridgeon (G. B. Shaw: Lékař v rozpacích), Clotaldo (P. Calderón de la Barca: Život je sen), Julius Krotošín (R. Jesenský: Rozkošný darebák), Baron (F. X. Svoboda: Čekanky), Uhlíř (J. Hilbert: Vina), Vévoda (M. Achard: Korzár), Volný (F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl), Dr. Algys (H. Schweikart: Daň z lásky), Primář dr. Jiří Chýle (F. Tetauer: Ztracená tvář), Pavel Matuš (V. Werner: Štěstí je umění) – 1939; Sir Robert Chiltern (O. Wilde: Ideální manžel), Karel de Lesseps (M. Hlávka: Panama), Kardinál Petr Bertrand (S. Lom: Karel IV.),Sir Oliver Surface (R. B. Sheridan: Škola pomluv), Ivan Ivánovič Tušin (I. A. Gončarov, dram. J. Bor: Strž), Edvard Cooper (J. Melka: Mistrův mistrovský kus), Leopold Karpf (G. Gutherz: Makartova kytice), Dože Benátský (W. Shakespeare: Othello), Kučina (F. X. Svoboda: Jarní vody) – 1940; Písecký (Z. Štěpánek: Nezbedný bakalář), Leontes (W. Shakespeare: Zimní pohádka), Ing. Dr. Jiří Ling (F. Procházka: Večerní návštěva), Robert Thomson (C. J. Braun: Prudká zatáčka), Řehoř Jonsson (H. Ibsen: Nápadníci trůnu) – 1941; Dr. Arne Niskavuori (H. M. Wuolijoki: Chléb na Niskavuori), Don Alonso (T. de Molina: Sokyně), Hrabě Lasca (C. Goldoni: Loď do Smyrny), Dr. Gabriel Araté (J. Székelyová: Komorní hudba), Profesor Geiger (G. Hauptmann: Před západem slunce) – 1942; Don Esparbilla (J. Vrchlický: Soud lásky), Tomáš Perout (F. Šrámek: Léto), Petr Helst (T. Š. Kozák: Až pokvete hořec), Doktor Frančemon (M. Hlávka: Kavalír Páně) – 1943; Karas (J. E. Zelinka: Paličatý švec), Jan (O. Barényiová: Zámek Miyajima), Antinoos (S. Lom: Člověk Odysseus), Petr Hlavsa (J. Grmela: Velká cena) – 1944; Zikmund (J. K. Tyl: Jan Hus), Lukonin (K. M. Simonov: Ruští lidé), Sir George Gegney (J. B. Priestley: Přišli k městu) – 1945; Henry Higgins, Plukovník Pickering (G. B. Shaw: Pygmalion), Josue (R. Ardrey: Skála blesků), Vasilij Dostigajev (M. Gorkij: Jegor Bulyčev), Velitel letiště, major Swanson (T. Rattigan: Světelnou cestou), Matyáš Roh (V. Dyk: Posel) – 1946; Maršál Bernadotte (F. Bruckner: Heroická komedie), Dr. Plavec (A. Jirásek: M. D. Rettigová), Vyhnaný vévoda (W. Shakespeare: Jak se vám líbí) – 1947; Vilém Marshal (L. Hellmanová: Lištičky) – 1948; Kapitán Carbon de Castel-Jaloux (E. Rostand: Cyrano z Bergeracu), Dvořan (A. Jirásek: Lucerna), Gremin (A. S. Puškin, dram. J. Pokorný: Evžen Oněgin), Praed (G. B. Shaw: Živnost paní Warrenové), Selim paša (W. A. Mozart: Únos ze serailu) – 1949; Dr. Ivan Stankov (K. Zidarov: Carská milost), Baptisto (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Vilém z Pernštejna (A. Jirásek: Jan Žižka), Wood (A. P. Štejn: Čestný soud), Anselm, Policejní komisař, Kmotr Šimon (Molière: Lakomec), Egar (V. V. Višněvskij: Nezapomenutelný rok devatenáctý) – 1950; Josef Pešek, Weiss (J. A. Burjakovskij: Lidé, bděte!), Baron z Hloupětína (Molière: Chudák manžel) – 1951; Kutov (K. A. Treňov: Ljubov Jarová) – 1952; Oněk Kamenický z Topic (J. K. Tyl: Kutnohorští havíři), Hoffmann (O. Šafránek: Vlastenec), Kašpar Šmejkal (L. Stroupežnický: Naši furianti), Zikmund, Papež Jan XXIII. (A. Jirásek: Jan Hus) – 1953; Michail Borisovič Lyňajev (A. N. Ostrovskij: Vlci a ovce), Semjon Semjonyč (V. V. Ivanov: Obrněný vlak 14-69), Pěčeněgov (M. Gorkij: Nepřátelé), Starosta (K. Čapek: Loupežník), Tubal (W. Shakespeare: Kupec benátský) – 1954; Leonid Fjodorovič Zvězdincov (L. N. Tolstoj: Není nad vzdělanost), Stojmír (J. Zeyer: Radúz a Mahulena), Tajný rada Hugenberg (H. Zinnerová: Ďábelský kruh) – 1955; Strýček Rychtárik (P. Karvaš: Pacient sto třináct), Policejní komisař (N. B. Grieg: Porážka), Flor Fedulič Pribytkov (A. N. Ostrovskij: Poslední oběť), Pan de la Trémouille (G. B. Shaw: Svatá Jana) – 1956; William Rice (J. Osborne: Komik) – 1957; Štěpán Ivánovič Korobkin (N. V. Gogol: Revizor), Trnka (J. K. Tyl: Strakonický dudák) – 1958; Ondardo de Augusta (M. Držič: Dondo Maroje), Daniel z Mrákotína (A. Jirásek: Kolébka), Dr. Virizlay (J. Darvas: Spálená křídla) – 1959; Ilja Afanasjevič Šamrajev (A. P. Čechov: Racek), Lékař (L. N. Tolstoj: Živá mrtvola), Starý muž (J. K. Tyl: Drahomíra a její synové), Soudce (J. Vrchlický, h. Z. Fibich: Námluvy Pelopovy) – 1960; Jolos, Věštec (J. Vrchlický, h. Z. Fibich: Smír Tantalův), Soudce (J. Vrchlický, h. Z. Fibich: Smrt Hippodamie), Stařec (W. Shakespeare: Král Lear) – 1961; Starý muž (B. Brecht: Kavkazský křídový kruh), Frol Damaskov (M. A. Šolochov, ad. M. Stehlík: Rozrušená země) – 1962; Trojerukov (M. Gorkij: Dostigajev a ti druzí) – 1964; Bledý tlustý pán (H. Ibsen: Divoká kachna), Netrpělivá osoba (V. Dyk: Zmoudření dona Quijota), Číšník Martial (J. Giraudoux: Bláznivá ze Chaillot) – 1966; Madera (J. Toman: Don Juan) – 1967; První muž (J. Bock: Šumař na střeše), Profesor (K. Čapek: Bílá nemoc)) – 1968.

Intimní divadlo (Švandovo divadlo)

? (F. Wittenbauer: Soukromý docent); Apollonius (J. Karásek ze Lvovic: Apollonius z Tyany) – 1910; Dr. Bernou (H. Kistemaeckers: Instinkt) – j. h. 1915; Gomair (A. Schirokauer – P. Rosenheym: Noční hovor) – j. h. 1924.

Divadlo na Vinohradech

Dr. Jan Dvořák (R. Jesenská: Devátá louka) – 1924; Henri (P. Géraldy – R. Spitzer: Lovec srdcí) – 1929.

České divadlo v Olomouci

Othello (W. Shakespeare: Othello) – 1922; Collins (E. Burke: Čemu se říká láska) – j. h. 1930; Henry (P. Géraldy: Lovec srdcí) – j. h. 1934.

Národní divadlo moravskoslezské

Roger (F. de Grésac – F. de Croisset: Jacquelina) – j. h. 1926; Jack (H. Maura – G. M. Sierra: Julietta si koupila dítě) – j. h. 1931; Jervis Pendleton (J. Webster: Táta Dlouhán) – j. h. 1932; Napoleon (J. Bojer: Walewská a Napoleon), Čeda Uroševič (B. Nušić: Paní ministrová) – j. h. 1933; John Corbett (P. Stuart – A. Stuartová: Šestnáctiletá), Gerald Noughton (E. Goulding – E. Selwyn: Mamá tančí) – j. h. 1935; André z Eguzonu (G. A. de Caillavet – R. de Flers – É. Rey: Rozkošná příhoda), Ředitel Saulnier (Ch. Vildrac: Paní Beliardová) – j. h. 1936; Vincent Magueyran (H. Bernstain: Láska) – j. h. 1937.

Režie

Národní divadlo

I. Vojnović: Dubrovnická trilogie – 1917; G. Heiberg: Tragedie lásky – 1921; F. Grésac – F. de Croisset: Jacquelina – 1923; H. Bataille: Mamá Kolibřík – 1925; D. Amiel: Sport a láska – 1927; O. Wilde: Ideální manžel – 1928; F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání – 1933.

Intimní divadlo (Švandovo divadlo)

R. Bracco: Konec milování, A. Rivoire – L. Bernard: Můj přítel Teddy, C. G. Lennox: Zlatá svoboda – 1912; A. Picard: Když se připozdívá…, L. Bírs: Loupežný rytíř, O. Wilde: Vévodkyně padovská, G. Preissová: Gazdina roba, A. Monezy-Eon – N. Nancey: Polepšovna pro manžely – 1913; A. Schirokauer – P. Rosenheym: Noční hovor – j. h. 1924.

Aréna na Smíchově

A. Rivoire – L. Besnard: Můj přítel Teddy, R. Auernheimer: Štěstí snoubenců – 1913.

Rokoko

Kol. autorů: Tichý dům [komponované pásmo] – 1919.

České divadlo v Olomouci

W. Shakespeare: Othello, S. Guitry: Láska jako sen, F. M. Dostojevskij, dram. J. Copeau – J. Croué: Bratři Karamazovi – 1922; H. Bataile: Mamá Kolibřík – 1923.

Prameny

Matrika narozených u kostela sv. Petra na Poříčí [online], URL: http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=DDCFCAC64D964182A285834AA06F0896&scan=14#scan14.

Archiv ND: osobní složka J. S. (fotografie, výstřižky z recenzí, pracovní smlouva, soupis repertoáru).

Teatralia

Kam až paměť sahá, Národní divadlo 38, 1962, č. 1 [vzpomínky J. S.].

Literatura

kšk, České slovo 22. 2. 1910 [ref. Apollonius z Tyany]; K., Právo lidu 19. 12. 1916 [ref. Dáma s kaméliemi]; nesign., Tribuna 4. 9. 1919 [ref. Tichý dům]; O. Fischer, Národní listy 24. 2. 1922 [ref. Matěj Poctivý]; S. Lom, České slovo 11. 9. 1923 [ref. Gabrielin příchod]; nesign., Národní listy 6. 5. 1924 [ref. Vina]; J. Pachmayer, Večer 14. 5. 1924 [ref. Devátá louka]; nesign., České slovo 10. 9. 1924 [ref. Noční hovor]; – chm –, Večer 17. 12. 1924 [ref. Turcaret]; nesign., České slovo 22. 9. 1925 [ref. Čajová panenka]; Bed., Večer 15. 6. 1927 [ref. Naše bohyně]; jv [J. Vodák], České slovo 31. 8. 1927 [ref. Sport a láska] + 11. 11. 1927 [ref. Diktátor]; Bed., Večer 4. 1. 1928 [ref. Tatík dětina]; anon., Tribuna 15. 2. 1928 [ref. Velký Bůh Brown]; F. A. S., Národní listy 6. 5. 1928 [ref. Ideální manžel]; Bed. Pch., Večer 24. 4. 1929 [ref. Nové manželství]; A. V., Československá republika 1. 1. 1930 [ref. Popelka Patsy]; –ík, Pozor 18. 10. 1930 [ref. Čemu se říká láska]; J. Götzová: Profily českých herců, Praha 1931, s. 63–64; J. H., Venkov 10. 1. 1933 [ref. Paní ministrová] + 22. 12. 1933 [ref. Továryš]; –c–, Moravský deník 28. 6. 1934 [ref. Lovec srdcí]; Bed. Pch, Večer 20. 9. 1934 [ref. Šestnáctiletá]; –fne–, České slovo 16. 3. 1937 [ref. Láska]; kov–, Večer 16. 2. 1940 [ref. Ideální manžel]; M. Rutte, Národní listy 4. 4. 1941 [ref. Zimní pohádka]; K. Koval, Večer 31. 3. 1944 [ref. Paličatý švec] ● k šedesátinám: jtg [J. Träger], Práce 27. 4. 1947; V. Novák: Šedesátník J. S. bez masky, Divadlo 33, 1947, č. 2, s. 18–20 ● k sedmdesátinám: nesign., Národní divadlo 32, 1956/57, č. 11; V. Wasserman, Kino 12, 1957, č. 10, s. 157; kol. autorů: Zasloužilý umělec J. S., Praha 1957; V. Müller, Lidová demokracie 19. 12. 1968 (nekrolog); B. Bezouška: Tajnosti zákulisí, Praha 1971, s. 36–38, 53, 158; V. Müller: Krajíc života, Praha s. d., s. 145–148; nesign., J. S. národním umělcem, Rudé právo 19. 12. 1968; E. Kopecký: Ze života českých herců: J. S., Naše rodina 4, 1971, č. 10, s. 1b; O. Spalová: Sága rodu Budilova, Praha 1978, passim; M. Zbavitel: Jiří Myron, Praha 1980, s. 41–42; fk: Arbitr jevištní elegance, Lidové noviny 16. 12. 1998 [20. výročí úmrtí]; J. Steimarová: Život plný kotrmelců, Praha 1995, s. 7–8, 10–12, 15–19, 37–48; anon., Národní divadlo 114, 1997, č. 4, s. 32–33 [sto let od narození J. S.]; V. Filip – L. Štědrá: Potomci slavných žijí mezi námi, Praha 2000, s. 111–112; A. Špačková: Hostující divadelní umělci v Olomouci v meziválečném období, diplomová práce, Katedra divadelních, filmových a mediálních studií, Olomouc 2014, s. 58–61 ● J. Hubička: Salonní konverzace J. S. [online], cit. 21. 7. 2023, URL: https://temata.rozhlas.cz/salonni-konverzace-jiriho-steimara-7985103; anon., Starověký filosof hrdinou české opery [online], cit. 22. 7. 2023, URL: https://www.divadlo.cz/?clanky=staroveky-filosof-hrdinou-ceske-opery; A. Janovská: Největší elegán ve fraku si splnil životní sen. Jeho podnik ale doplatil na přítulné „přátele“. Tajnosti slavných [online], cit. 21. 7. 2023, URL: https://www.krajskelisty.cz/praha/23047-nejvetsi-elegan-ve-fraku-si-splnil-zivotni-sen-jeho-podnik-ale-doplatil-na-prilis-pritulne-pratele-tajnosti-slavnych.htm ● Chvilky v zákulisí [rozhlasový pořad], 1961.

ČSFD.cz, DČD IV, Film I–III, NDp, VD 100

Vznik: 2023