Lokša, Jaroslav

Vlastním jménem František. Vyrůstal v dělnické rodině, absolvoval sedmileté gymnázium. První světovou válku prožil na vojně. Po ní se živil jako jeřábník ve vítkovických železárnách. 1919–26 působil u kočovných společností O. Alfieriho, J. Chládka, A. Brázdové, R. Lince a A. Vladyky. 1926 byl přijat do kladenského divadla, kde se poprvé setkal se svými budoucími brněnskými kolegy – hercem J. Skřivanem, J. Průchou a režisérem A. Podhorským. Z Kladna odešel po dvou letech, když jej v srpnu 1928 šéf činohry R. Walter přijal do brněnského Národního divadla. Nejprve tu byl obsazován do rolí hrdinů a milovníků (hrál např. Lucentia ve Zkrocení zlé ženy, 1929), ale záhy se vyprofiloval jako charakterní herec. Od počátku 30. let, zejména za éry režiséra A. Podhorského, patřil k předním brněnský hercům tohoto oboru. Byl obsazován do stěžejních rolí, jako byli Jakub Johánek (O. Scheinpflugová: Okénko, 1931), Essex (F. Bruckner: Alžběta Anglická, 1932), Vlček (J. Mahen: Jánošík, 1934), Claudius (W. Shakespeare: Hamlet, 1936) a Hejtman Kamenický (J. K. Tyl: Kutnohorští havíři, 1936).  Ve 30. a 40. letech v Národním divadle v Brně také režíroval, celkem 19 inscenací, v nichž hrál hlavní nebo přední role, např. Dr. Karla Filipa v Zabitém O. Scheinpflugové (1933), Richarda Ostena v Dědečkovi proti své vůli F. Zavřela (1941) nebo Vávru v Maryše A. a V. Mrštíků (1943).

Významné úlohy L. hrál i po druhé světové válce, kdy byl obsazován do rolí bojovníků a velitelů. Ze soudobé ruské dramatiky ztvárnil např. generála Dybina ze Stalingradců J. Čepurina (1953) či generála Reutova z Pevnosti na Volze I. Kremleva (1952). Na začátku 50. let sehrál ve třech inscenacích husitské bojovníky: Jana Žižku v inscenaci hry V. Gabriela Jan Želivský (1950) a dvakrát Jana Roháče z Dubé v inscenacích Jiráskových dramat Jan Roháč (1951) a Jan Žižka (1952). Při výročí 70 let stálého divadla v Brně, 1954, mu byl udělen titul zasloužilého umělce. Následující dva roky vyučoval na herecké katedře JAMU. V 60. letech, na sklonku kariéry, sehrál ještě tři různé role generálů: generála Zeitena ve Mlynáři ze Sanssouci P. Hackse (1960), Generála v Zimní bitvě J. R. Bechera (1962) a generála Finka v Grossmanově dramatizaci Haškova Švejka (1962). 1964 získal čestné členství v Státním divadle v Brně. Ještě t. r., na konci července nenadále z divadla odešel a stáhl se do soukromí. Zemřel po dlouhodobé nemoci. K jeho hrobu na Ústředním hřbitově v Brně byl umístěn náhrobek z umělého kamene zdobený plastikou draperie od D. Kyzlinka.

V 50. letech účinkoval ve třech filmech. Ve folklorní zpívané komedii Ještě svatba nebyla (1954) hrál temperamentního obchodníka s klobásami, v silně propagandistickém filmu Cesta ke štěstí (1951) zákeřného bohatého sedláka Fulína. V dramatu Previerka lásky (1956), odehrávajícího se v Malinově na Slovensku, představoval vedoucího podniku Petušku sužovaného vykonstruovanou rozvratnou skupinou tzv. slovenských buržoazních nacionalistů.

Manželka Miroslava Jandeková (6. 9. 1923 Blansko /Klepáčov/ – 21. 4. 2009 Brno) rovněž účinkovala v činohře Národního divadla v Brně (1939–81). Předtím hrála v Moravském lidovém divadle. Její matka, amatérská herečka, ji zapojila do činnosti ochotnických divadel a Jandeková brzy na to nastoupila na konzervatoř. Při angažmá v Národním divadle v Brně působila od 1952 také jako pedagožka na konzervatoři, v Lidové škole umění v Blansku a na JAMU jako vedoucí katedry syntetických žánrů. Vyučovala jevištní mluvu a umělecký přednes. Účinkovala také v Československém rozhlase a Československé televizi. 1980 byla jmenována docentkou Janáčkovy akademie múzických umění v Brně.

L. nejčastěji ztvárňoval postavy vojáků a armádních velitelů, v hlavních i vedlejších rolích. V postavách Dybina ze Stalingradců a Reutova z Pevnosti na Volze dokázal podle kritika K. Bundálka sloučit vojenskou zásadovost s vřelou lidskostí, zvláště k podřízeným. Hrál generála amerického vojska Jiřího Washingtona v dramatu H. Johsta Thomas Paine (1940), praporčíka Trojana v Plukovníku Švecovi R. Medka (1929), Vojáka Grišku Choročenka v dramatu Pec E. Vachka (1941) nebo důstojníka anglické intervenční armády ve Višnějského První jízdní (1961). Stejně tak ztvárnil i historické armádní představitele: římského důstojníka Scipia v Cestě do Říma R. E. Sherwooda (1929) nebo Napoleona v inscenacích Oči ze všech nejkrásnější J. Sarmenta (1929) a Madame Sans Gêne autorů V. Sardoua a È. Moreaua (1946).  Představoval i jiné mocné a autoritativní muže, zejména vládce a aristokraty; kromě Claudia nebo Essexe také Kreonta v Sofoklově Antigoně (1947) nebo Vladaře v Nezvalově hře Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou (1959).

Blízké mu byly lidové postavy z české klasiky, k nimž jej předurčovala jeho statná postava a mužnost. Hrál Valentu v Tylově Paličově dceři (1954), dvakrát Vávru v Maryše (1943 a 1955) a třikrát postavu Bláhy v Našich furiantech (1932, 1938, 1943). Do rolí lidových postav byl obsazován i mimo českou klasiku (např. sedlák Pedro Crespo v Calderónově Zalamejském sudím (1957).

Během působení v Národním divadle v Brně mu byla svěřována většina nejvýznamnějších rolí, avšak v žánrech, ve kterých nemohl uplatnit své instinktivní realistické herectví, mu v perfektním výkonu zřejmě bránil nedostatek odborného školení. Komediální talent uplatnil zejména ve své nejoblíbenější roli z doby okupace – jako Mikuláš Dačický z Heslova v Stroupežnického Paní mincmistrové (1939): satirik a šprýmař, urputný rváč, milovník vína, úhlavní nepřítel všeho cizáctví, milující různé prostopášnosti a výstřednosti. Postavu obdařil veselou lehkomyslností, která však nezrazovala jeho moudrost. Vtipně dokázal ztvárnit také velkoobchodníka Joea Vilíma z Langerova dramatu Velbloud uchem jehly; gesticky a mimicky trefně vystihl chvíle rozpaků a váhavého rozhodování (1945).

V intuitivním realistickém herectví kladl důraz na kolektivní souhru a respekt ke všem složkám inscenace. Neuznával „sólisty“, naopak byl přesvědčen, že představitelé stěžejních postav by měli pomáhat ostatním hercům, kteří hrají slabší role. Herecká práce měla v jeho pojetí vycházet z dramatikova záměru, ale musela zároveň autorův text přesahovat. Dotváření postav slabších autorů vnímal jako náročnější výzvu než ztvárňovat role klasické. Za příklad lidsky bohaté postavy považoval Gorkého Jegora Bulyčova ze stejnojmenné hry. Režisér J. Grossman pokládal za slabou stránku L. herectví okázalou, do sebe uzavřenou svrchovanost, s níž jen těžko přijímal podněty zvenčí. Kvůli tomu prý jeho postavy občas sklouzávaly ke stereotypnosti a lesklé vnějškovosti bez pevného obsahu, zvláště tam, kdy chyběla pevná textová opora.

Role

Národní divadlo v Brně 

Baron Tomáš Ulrich (L. Fodor: Kostelní myška), Profesor (L. Hatvany: Souboj lásky), Thyestes (J. Vrchlický: Hippodamie – Smrt Hippodamie) – 1928; Bernard Kersal (W. S. Maugham: Chová se Constance správně?), Fadinard (E. Labiche: Slaměný klobouk), Ferdyš Pištora (F. Langer: Obrácení Ferdyše Pištory), Harvey Howell (G. Watters – A. Hoppkins: Artisté), Charlemagne (M. Achard: Život je krásný), Jindřich Percy (W. Shakespeare: Falstaff), Locentio (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Praporčík Trojan (R. Medek: Plukovník Švec), Revír z Chotyše (V. Štech: Deskový statek) – 1929; Bureš (M. A. Šimáček: Svět malých lidí), Fjodor (N. Jevrejnov: Co je nejhlavnější) – 1930; Amfitryon (Molière: Amfitryon), Jakub Johánek (O. Scheinpflugová: Okénko), Jiří Blatský (J. Hilbert: Blíženci), Kníže Petr Alexandrovič Valkovský (F. M. Dostojevskij, dram. R. Walter: Uražení a ponížení), Robert Chauveau (D. Amiel: Sport a láska) – 1931; Bonaparte (S. Zweig: Chuďasova ovečka), Dr. Förster (L. Fodor: Polibek před zrcadlem), Dr. Mase (F. Langer: Andělé mezi námi), Essex (F. Bruckner: Alžběta Anglická), Jaromír Topol (E. Konrád: Kvočna), Leandr (C. Goldoni, úpr. A. Hoffmeister: Kavárničky: Zpívající Benátky), Martin Žemla (I. Herrmann: U snědeného krámu), Přikryl, Macourek, Slepička (J. Göztová: Pan Fahoun střílí goal), Vrták (A. Klimeš: Kulihrášek hledá maminku) – 1932; De Mezzana (H. Lenormand: Asie), Dr. Karel Filip (O. Scheinpflugová: Zabitý), Excelence (J. Tepa: Slečna doktorka), Jakub (P. Géraldy: Kirstýna), Kočev (S. L. Kostov: Nový přístav) – 1933; Adolf Šidlík (F. Langer: Manželství s. r. o.), Baron Lenbach (M. Krleža: V agonii), Císař Friedrich III. (R. Medek: Jiří Poděbradský), Djurica (M. Begović: Člověk je slabé stvoření), Dr. Nivkovič (B. Nušić: Paní Ministrová), Harry Domin (K. Čapek: R. U. R.), Herbert (J. Hilbert: Sestra), Hubínek (J. K. Tyl: Fidlovačka), Ivan Mácha (V. Werner: Zuzana hraje vabank), Ivan Vasiljevič Lomov (A. P. Čechov: Námluvy), Medvěd (V. Werner: Medvědí tanec), Pavel Fedorovič Oboljanikov (M. Bulgakov: Byt paní Zoe), Profesor Žežulka (H. Haas – Z. Němeček: Deštník a jeho následky), Vlček (J. Mahen: Janošík) – 1934; Hrabě Mercy + Hermann (J. Götzová: Marie Antoinetta), Ing. Oskar Vážný (F. Langer: Náhradník), Pavel Barnac (H. Bataille: Něžnost) – 1935; Antonio (W. Shakespeare: Benátský kupec), Dr. Fergusson (S. Kingsley: Muži v bílém), Klaudius (W. Shakespeare: Hamlet), Hejtman Kamenický (J. K. Tyl: Kutnohorští havíři) – 1936; Berner Jörgensen (K. Holter – L. Hansen: Medvědí národ), Dr. Zikmund (A. Pachner – M. Pachnerová: Cherubín), Josef Ryba (F. Tetauer: Svět, který vytvoříš), Lord Lincoln (T. Dekker: Modrý pondělek), Prof. dr. Sigelius (K. Čapek: Bílá nemoc) – 1937; Antonín Jelínek (F. X. Svoboda: Dědečku, dědečku…), Myslibor (V. K. Klicpera: Zlý jelen), Staub (J. Deval: Marie milostnice), Valentin Bláha (L. Stroupežnický: Naši furianti) – 1938; Matyáš Klausen (G. Hauptmann: Před západem slunce), Mikuláš Dačický z Heslova (L. Stroupežnický: Paní mincmistrová), Tkadlec Pšenka (J. Mahen: Mrtvé moře), Zikmund Hercog (J. K. Tyl: Chudý kejklíř) – 1939; Adam (H. von Kleist: Rozbitý džbán), Arvik (B. Björnson: Když réva znovu kvete…), Florián Žužalka (K. Bortfeldt: Kristiánka na suchu), Jiří Washington (H. Johst: Thomas Paine), Josef Roškot (F: Šrámek: Měsíc nad řekou), Lysimachus (Plautus: Smích dvou tisíc let / Kupec), Pan Pička (Z. Winter – Z. Štěpánek), Stárek Eman (V. Werner: Červený mlýn) – 1940; Dr. Belhomme (R. Marwitz: Revoluční tanec), Griška Chorošenko (E. Vachek: Pec), I. I. Schurmann (G. Menzel: Appassionata), Kaliban (W. Shakespeare: Bouře), MUDr. Ewald Brankestad (V. Werner: Půlnoční slunce), Richard Osten (F. Zavřel: Dědečkem proti své vůli) – 1941; Erik Stjendborg (H. Weiss – F. Woedtke: Jak to povíme dětem), Jakub Krčín z Jelčan (V. Müller: Rybníkář Kuba), Jan Kreyenborg (A. Hinrichs: Za ranního kuropění), Karel IV. (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Petr Vok (J. Bor: Zuzana Vojířová), Valentin Bláha (L. Stroupežnický: Naši furianti), Vávra (A. a V. Mrštíkovi: Maryša) – 1942; Theseus (W. Shakespeare: Sen noci svatojanské) – 1944; Joe Vilím (F. Langer: Velbloud uchem jehly), Julius Kment (J. Toman: Zlodějská komedie), Michajl Lvovič Astrov (A. P. Čechov: Strýček Váňa); Podkolesin (N. V. Gogol: Ženitba); Prochor Borisovič Chrapov (M. Gorkij: Vassa Železnovová) – 1945; Alexandr Vasiljevič Vasin (K. Simonov: Ruští lidé), Alexej Kirjanič Potapov (A. Sofronov: Moskevská povaha), Amos Fedorovič Ljapkin-Tjapkin (N. V. Gogol: Revisor), Charles Condomine (N. Coward: Rozmarný duch), Kapitán Perella (L. Pirandello: Člověk, zvíře a ctnost), Leonato (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic), Martin Kabát (J. Drda: Hrátky s čertem), Napoleon (V. Sardou – É. Moreau: Madame Sans Gêne), Nonancourt (E. Labiche: Slaměný klobouk) – 1946; Arthur Winslow (T. Rattigan: Případ Winslow), Dr. Hallemeier (K. Čapek: R. U. R.), Jérôme de Courvoisier (R: Rolland: Hra o lásce a smrti), Jiří Zelinger (K. Krpata: Mistr ostrého meče), Kreon (Sofoklés: Antigona), Plukovník T. B. Stjerbinski (F. Werfel: Jakobowski a plukovník), Sammy W. Randson (G. Delance: Bluff), Senátor (J. P. Sartre: Počestná holka), Zabělin (N. Pogodin: Kremelský orloj) – 1947; Gennadij Nešťastlivec (A. N. Ostrovskij: Les), Lignière (E. Rostand: Cyrano z Bergeracu), Messerschmann (J. Anouilh: Pozvání na zámek), Prospektor (J. Giraudoux: Bláznivá z Chaillot) – 1948; Adrian Timofejevič Makavejev (L. Leonov: Polovčanské sady), Arcibiskup remešský (G. B. Shaw: Svatá Jana), Beneš z Vaitmile (J. K. Tyl: Kutnohorští havíři), Bláha (L. Stroupežnický: Naši furianti), Pavel Afanasjevič Famusov (A. S. Gribojedov: Hoře z rozumu) – 1949; Buďonnyj (A. Kornejčuk: Velká láska), Jacques (W. Shakespeare: Jak se vám líbí), Jan Žižka (V. Gabriel: Jan Želivský), Johann Liebig (J. Nesvadba: Svárov), Štábní kapitán Richter (M. Jariš: 15. březen), Vojtěch Stárek (B. Polách: Rozum do hrsti), Zlatohlav (J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena) – 1950; Amos Fedorovič Ljapkin-Tjapkin (N. V. Gogol: Revisor), Aristarch Vladimirovič Višněvský (A. N. Ostrovskij: Výnosné místo), Jan Roháč z Dubé (A. Jirásek: Jan Roháč) – 1951; Andrej Ivanovič Verejskij (A. Stejn: Spravedlivý soud), Jan Roháč z Dubé (A. Jirásek: Jan Žižka), Kovrigin (G. Mdivani: Koho tlačí bota?), Reutov (I. Kremlev: Pevnost na Volze) – 1952; Dybin (J. Čepurin: Stalingradci), Orgon (Molière: Tartuffe), Šandor Köröm (E. Urban: Křest ohněm) – 1953; Argan (Molière: Zdravý nemocný), Bulyčov (M. Gorkij: Jegor Bulyčov a ostatní), Valenta (J. K. Tyl: Paličova dcera) – 1954; Doktor Rank (H. Ibsen: Nora), Keller (B. Polách: Případ X), Vávra (A. a V. Mrštíkovi: Maryša) – 1955; Alexej Kuzmič Chlebnikov (A. Štejn: Kádrový případ) – 1956;  Doktor Štěrba (J Mahen: Otcové a děti), Jevgenij Ivanovič Berseněv (B. A. Lavreněv: Přelom), Mefistofeles (J. W. Goethe: Faust), Pedro Crespo (P. Calderón de la Barca: Zalamejský sudí) – 1957; Saint-Potin (G. de Maupassant, dram. I. Prut: Miláček) – 1958; Clark (B. Brecht: Zadržitelný vzestup Artura Uie), Siward (W. Shakespeare: Makbeth), Soudce Mitchell (B. Stavis: Joe Hill), Starosta (J. Mahen: Kamarád svobody), Vladař (V. Nezval: Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou) – 1959; Julius Caesar (W. Shakespeare: Julius Caesar), Vojvoda (R.Brandstaetter: Markoltovo šprýmování aneb frantové a bařtipáni), Zieten (P. Hacks: Mlynáři ze Sanssouci) – 1960; Abašvili (B. Brecht: Kavkazský křídový kruh), Baron Hrdopyška (J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena), Kardinál (A. Dumas st., dram. R. Planchon: Tři mušketýři) – 1961; Generál (J. R. Becher: Zimní bitva) – 1962; Obchodník (J. Kainar: Nebožtík Nasredin) – 1963.

Režie

Národní divadlo v Brně

A. Grzymała-Siedlecki: Dědicův návrat, A. de Benedetti – G. Zorzi: Fifi se vzdala – 1932; O. Scheinpflugová: Zabitý – 1933; H. Haas – Z. Němeček: Deštník a jeho následky, O. Scheinpflugová: Houpačka, A. P. Čechov: Námluvy – 1934; A. Mac Kellington – Morryl: Dáma na titulním listě – 1935; A. Pachner – M. Pachnerová: Cherubín – 1937; J. Hilbert: Staří páni – 1938; B. Viková-Kunětická: Přítěž – 1939; B. Björnson: Když réva znovu kvete,…, K. Bortfeldt: Kristiánka na suchu, J. Štolba: Na letním bytě – 1940; F. Zavřel: Dědečkem proti své vůli – 1941; O. Ernst: Flachsmann vychovatel, A. a V. Mrštíkovi: Maryša – 1943; G. de Maupassant, dram. O. Méténier: Kulička – 1946; R. Schacht: Případ herečky Andersenové – 1944; B. Polách: Případ X – 1955.

Prameny

Archiv NDB: osobní složka.

Literatura

Pí: Když réva znovu kvete, Lidové noviny 3. 10. 1940 + Dvě noviny českého brněnského rozhlasu, tamtéž 4. 2. 1941 ● k pětašedesátinám: r., Svobodné slovo 21. 9. 1960; L., Práce 21. 9. 1960; nesign., Rovnost 22. 9. 1960 ● L. Páleníček: Jaroslav Průcha, Praha 1961, s. 63–64; P. Doležel: Režie Mahenovy činohry Státního divadla v Brně v letech 1945–1960, diplomová práce, FF J. E. Purkyně Brno 1961; A. Závodský: Herec nelomených barev, Lidová demokracie (Brno) 24. 9. 1970; K. Bundálek: L. k pětasedmdesátce, Rovnost 23. 9. 1970; V. Brož – O. Slušná: Kdo je kdo v Československu, Praha 1970, s. 142; L. Buchníček: Arnošt z Pardubic ve stříbrných horách, KAM v Brně za kulturou 15, 1971, č. 1, s. 11; V. Šlik: Divadlo a jeho tvůrci, Praha 1941, s. 76; ● nekrology: nesign., Lidová demokracie 19. 4. 1975; Svobodné slovo 19. 4. 1975; MF Dnes 19. 4. 1975; phe: Brněnský večerník 22. 4. 1975; K. Bundálek, Rovnost 24. 4. 1975; K. Bundálek, Rovnost 24. 4. 1975; A. Závodský, Lidová demokracie 25. 4. 1975 ● K. Bundálek: Nedožitá osmdesátka, Rovnost 20. 9. 1975; ý: Vzpomínka na L., Lidová demokracie 20. 9. 1975; V. Tašlová: Brněnské režie Aleše Podhorského v letech 1928–1940, diplomová práce FF J. E. Purkyně Brno 1979; yk: Půl století v divadle. Nedožité pětaosmdesátiny, Svobodné slovo 22. 9. 1980 + Výrazní postava, Lidová demokracie 21. 9. 1985; E. Šlapanská: Nedožité jubileum L., KAM v Brně za kulturou 39 (1), 1995, září, č. 9, nestr. příloha; eš: Ze společnosti, Rovnost 21. 9. 1990; jh: Z divadelní historie: L., KAM v Brně za kulturou 44 (6), 2000, duben, příloha, s. 7; E. Šlapanská: Jak jsem je znala, Brno 2006, s. 137–143.

ČSFD.cz, DČD IV, EDS, PBJ

Vznik: 2023