Urbánková, Jarmila

Rozená Slámová; dcera zlatnického mistra, od 14 let hrála v divadle Uranie, v 15 letech se jí herectví stalo povoláním, připravovala ji soukromě O. Sklenářová-Malá. Za pomoci ředitele J. Seiferta vystoupila poprvé na scéně Uranie 1907 v roli Zuzany v Ohnetově dramatu Majitelé hutí. T. r. se nakrátko stala členkou Divadla U Libuše, kde nesetrvala ani celou sezonu. Brzy nato přijala angažmá u venkovské společnosti J. Faltyse (1908), kde vystoupila v titulních rolích Maryši bratří Mrštíků a Paní mincmistrové L. Stroupežnického. V následující sezoně přijala angažmá u společnosti J. Blažka, kde potkala svého budoucího manžela Karla Urbánka, za nějž se 1910 provdala. Po osmi letech u venkovských společností R. Morávka, V. J. Suka, K. Jičínského ad. nastoupila 1915 i s manželem (který byl angažován pro obor prvního milovníka) do Národního divadla v Brně, kde setrvala až do odchodu do penze. Její sestra Anežka Slámová tu byla členkou operetního souboru. Ve 20. letech U. hrála titulní role tragických hrdinek – Janu z Arcu (G. B. Shaw: Svatá Jana, 1925), Lady Makbeth (W. Shakespeare: Makbeth, 1927) a Hippodamii ve Vrchlického stejnojmenné trilogii (1926, 1927, 1928). Do některých hlavních a velkých rolí byla obsazovaná opakovaně: 1923 poprvé vystoupila v roli Runy ze Zeyerovy hry Radúz a Mahulena, k níž se vracela 1934, 1941, 1948 a 1960, mnohokrát sehrála Maryšu, někdy i v režii a po boku svého manžela (role Vávry). 1931–36 spolupracovala s režisérem A. Podhorským, hrála především vážné role jako Zaniku v Zeyerově Staré historii (1931). Mezi nejúspěšnější role U. za celou její hereckou kariéru patří Alžběta Anglická v Brucknerově dramatu (1932), kterou kritika považovala za srovnatelnou s výkonem L. Dostalové v Národním divadle v Praze, a Matka (1938) ve stejnojmenném Čapkově dramatu. V září 1940 obdržela Národní cenu za umění dramatické. Po smrti manžela (1945) odmítala nabídky z pražských divadel a zůstala v Národním divadle v Brně. V 50. letech hrála postavy ze současných, dobově poplatných her, např. Pivoňkovou z Bouřlivého roku A. Zápotockého (1950), Drahomíru ze hry M. Jariše Boleslav I. (1953). Byla obsazována do velkých rolí ruské i české klasiky, ztvárnila Raněvskou z Čechovova Višňového sadu (1952), Strouhalku (1950) i Lízalku (1955) v Maryše bratří Mrštíků, Mešjanovku v Gazdině robě G. Preissové (1954) a vdovu Kalousovou v Tylově Jiříkově vidění (1955). 1955 jí byl udělen titul zasloužilé umělkyně, 1956 obdržela Řád práce a 1962, v den narozenin, získala titul národní umělkyně. I v poslední dekádě svého účinkování v Národním divadle v Brně byla U. stále obsazována do větších rolí, hrála např. paní Higginsovou v Pygmalionu (1961) nebo Cromwellovu matku v Lunačarského hře Oliver Cromwell (1967). 1968 odešla do důchodu.

Dcera Miloslava Urbánková (3. 9. 1910 – 8. 2. 1947) účinkovala od 1927 rovněž v činohře Národního divadla v Brně, kde hrála postavy žen z lidu, skromné a nenápadné, životem zkoušené. Jejími nejvýznamnějšími rolemi byla Maryša (1943), Kordula z Tylova Strakonického dudáka (1951) a Rozárka z Tylovy Paličovy dcery (1954). 1967 odešla ze Státního divadla v Brně do důchodu.

První čtyři sezony v Národním divadle v Brně účinkovala U. v konverzačních komediích a v lehčích žánrech, hrála např. protagonistku v Sardouově Madame Sans Gêne a hlavní ženskou postavu Dianu v komedii A. Bissona a A. Marse Překvapení z rozvodu (oboje 1919). Ve 20. letech se její herecký repertoár rozšířil na role temperamentních, rozmarných a eroticky přitažlivých žen. Vynikala také v postavách silných žen s tragickým osudem, např. v titulní roli Vrchlického trilogie Hippodamie (Námluvy Pelopovy, 1926, Smír Tantalův, 1927, Smrt Hippodamie, 1928) nebo jako Roxana v Rostandově Cyranovi z Bergeracu (1928). Méně blízké byly jejímu talentu role klidné a radostné, postupem času se jí také vzdálily role dam z velkého světa a žen z vyšší společnosti z konverzačních her a francouzských koketerií. Plnoštíhlá postava ji v tehdejší době předurčovala pro role zralých žen; už v 31 letech hrála Runu v Zeyerově Radúzovi a Mahuleně (1923). Na přelomu 30. a 40. let uplatňovala realistické herectví, vycházející z tradice venkovských společností; ztvárnila např. Paní Mastílkovou v Tylově Fidlovačce (1934) nebo v Marii Dubskou v Našich furiantech L. Stroupežnického (1943). Obzvláště oceňovanou byla titulní role Čapkovy Matky: sehrála ji na široké citové stupnici, sahající od něhy, projevované k synům (ať živým či jen ve vzpomínkách), až k vypětí síly a vzdoru proti nezlomnému osudu. V této době ztvárnila U. dvě kritikou chválené role nesympatických žen. První z nich byla Mamajevá z Ostrovského dramatu I chytrák se spálí! (1937), v níž vytvořila znamenitý portrét stárnoucí matrony, dychtící pošetile a samolibě po milostné avantýře. Druhou byla Soukupová ze Směrů života F. X. Svobody (1939), kterou pojala jako živelnou ženu, která se líčenou líbezností snaží zakrýt faleš a ziskuchtivost. Obecně kritika kvitovala hereččin přirozený sklon k postavám ladných heroin, chválila vroucnost jejích výkonů, silnou energii, ale i něhu. Od druhé poloviny 40. let U. účinkovala v úlohách starších žen, k nimž patřily typy drsné, tvrdé, suverénní a vládnoucí, jako byla Vassa Železnovová ve stejnojmenné Gorkého hře (1946) nebo Matka ženichova v Lorcově Krvavé svatbě (1946). Nejraději spolupracovala s A. Podhorským, v jehož režii vytvořila některé ze svých stěžejních rolí, jako Alžbětu Anglickou (F. Bruckner: Alžběta Anglická, 1932) nebo Lízalku (A. a V. Mrštíkovi: Maryša, 1955), a kterého jako mladého ochotníka inspirovala k cestě k profesionálnímu divadlu.

Role

Národní divadlo v Brně

Vévodkyně (J. Ohnet: Majitelé hutí) – 1915; Catherina (V. Sardou: Madame Sans Gêne), Diana (A. Bisson – A. Mars: Překvapení z rozvodu), Služka Hana (G. Zapolská: Morálka paní Dulské), Zinida (L. Andrejev: Ten, který dostává políčky), Mladá kněžna (A. Jirásek: Lucerna), Paní de Léry (A. Musset: Rozmar), Maryša (A. a V. Mrštíkovi: Maryša) – 1919; Doňa Dolorés (V. Sardou: Vlast), Ester Geršomová (E: Tréval: Válka bohů), Julie (F. Molnár: Liliom), Vasilisa Karpovna (M. Gorkij: Na dně), Paní Živanovičová (B. Nušić: Lidé), Paní Hauenštajnová (V. Štech: Deskový statek) – 1920; Ilonka (J. Till: Rasa), Irmingerd (A: Jirásek: Gero), Théroigne de Méricourt (P. Hervieu: Žena a revoluce), Růžena Wolfová (V. Štech: David a Goliáš), Maryša (A. a V. Mrštíkovi: Maryša) – 1921; Apatura Iris (J. a K. Čapkovi: Ze života hmyzu), Chrpová (F. X. Svoboda: Ořechy), Klarisa Purpusová-Gartová (M. Brod: Půl srdce), Stáza (F: Šrámek: Léto), Rosava (J. K. Tyl: Strakonický dudák) – 1922; Runa (J. Zeyer: Radúz a Mahulena), Cypriena (V. Sardou: Cypriena), Elisa (E. Bozděch: Světa pán v županu), Gina Ekdalová (H. Ibsen: Divoká kachna), Charlotta (A. Savior: Banco), Jeana (W. Hasenclever: Z onoho světa), Lola (M. Lengyel: Tanečnice), Vilma (K. E: Sokol: Moloch), Paní Villeroyová (S. Guitry: Jaquelina) – 1923; Andrée (F: Gandéra: Slečna panská), Magelona (J. J. Kolár: Magelona), Hana Schalová (G. Hauptmann: Forman Henčl), Klarisa Purpusová-Gartová (M. Brod: Proces paní Bunterbartové), Mrs. Erlynnová (O. Wilde: Vějíř lady Windermeerové), Mici (A. Schnitzler: Komtesa Mici) – 1924; Jana z Arcu (G. B. Shaw: Svatá Jana), Fanny (J. Jerome: Slečna Fanny a její služebnictvo), Mánička (S. S. Juškjevič: Sonkinova hlavní výhra), Žena bankéřova (T. Tzara: Šáteček z mlh) – 1925; Hela (F. A. Sedlák: Manželství paní Heleny), Jeanna (C. P. van Rossem: Femina), Karolina Matějková (J. Štolba: Ach, ta láska!), Kleopatra Lvovna Mamajevá (A. N. Ostrovskij: I chytrák se spálí!), Sousedka (W. Wandurski: Smrt na hrušce), Hippodamie (J. Vrchlický, h. Z. Fibich: Hippodamie – Námluvy Pelopovy) – 1926; Lady Makbeth (W. Shakespeare: Makbeth), Antonia (M. Lengiel: Antonia), Eva (J. a K. Čapkovi: Adam, stvořitel), Soňa Bělenská (M. Maeterlinck: Neštěstí jde mimo), Hippodamie (J. Vrchlický, h. Z. Fibich: Hippodamie – Smír Tantalův), Fanetta z Romaninu (J. Vrchlický: Soud lásky) – 1927; Roxana (E. Rostand: Cyrano z Bergeracu), Heda (H. Ibsen: Heda Gablerová), Maryša (A. a V. Mrštíkovi: Maryša), Hippodamie (J. Vrchlický, h. Z. Fibich: Hippodamie – Smrt Hippodamie) – 1928; Paní Beatrice Fiorica (L. Pirandello: Čapka s rolničkami), Marie Terezie (J. Strauss: Casanova) – 1929; Kunhuta (J. Hilbert: Falkenštejn), Lidka (O. Scheinpflugová: Láska není všechno) – 1930; Baronka Castelli-Glembayová (M. Krleža: Páni Glembajové), Maryša (A. a V. Mrštíkovi: Maryša) – 1931; Alžběta Anglická (F. Bruckner: Alžběta Anglická), Penelope (J. Vrchlický: Odysseus), Julie Cavendishová (G. S. Kaufman – E. Ferber: Královská rodina), Kněžna Helena (H. Ibsen: Císař a Galilejský), Paní Kateřina (A. Grzymała-Siedlecki: Dědicův návrat) – 1932; Anna Arkaděvna (L. N. Tolstoj., dram. J. Bor: Anna Karenina), Josefina Brdílková (V. Skoch: Dcera národa), Margaret Brabazonová (N. Grant: Mamá se musí vdát), Princezna Katha Naham Mun (H. Leonmard: Asie), Matka Jugovićů (I. Vojnović: Smrt matky Jugovićů) – 1933; Paní Mastílková (J. K. Tyl: Fidlovačka), Maryša (A. a V. Mrštíkovi: Maryša), Johanna z Rožmitálu (R. Medek: Jiří Poděbradský), Živka (B. Nušić: Paní ministrová), Zuzana (V. Werner: Zuzana hraje Vabank), Země (P. Calderón de la Barca: Velké divadlo světa), Runa (J. Zeyer: Radúz a Mahulena), Paní Lakmusová (J. Neruda, dram. H. Vetterová: Týden v tichém domě), Paní (J. Mahen: Rodina 1933) – 1934; Kristina (E. O’Neill: Smutek sluší Elektře), Taťjana Pavlovna (F. M. Dostojevskij, dram. F. Götz: Výrostek), Slečna z Nordecku na Niddenu (Ch. Winsloe: Děvčata v uniformě), Mia Pinnebergová (H. Fallada, dram. J. Locher: Občánku, co teď?), Matka Helenina (F. Kožík – B. Polách: Pět procent života) – 1935; Hlas svědomí (O. Chlubna: V den počátku), Kitty Warrenová (G. B. Shaw: Živnost paní Warrenové), Paní Dulská (G. Zapolská: Morálka paní Dulské) – 1936; Klásková (A. Jirásek: Lucerna), Kleopatra Lvovna Mamajevá (A. N. Ostrovskij: I chytrák se spálí), Anna Tochigová (L. Robinson: Má život cenu?) – 1937; Matka (K. Čapek: Matka), Slečna Hesselová (H. Ibsen: Opory společnosti) – 1938; Soukupová (F. X. Svoboda: Směry života), Zuzana Hércogová (J. J. Kolár: Mravenci), Taťjana Markovna Berežkovová (I. A. Gončarov, dram. J. Bor: Strž), Princezna Dora (V. Baldessari-Plumlovská: Pohádka o třech princeznách), Paní Fričová (O. Scheinpflugová: Hra na schovávanou) – 1939; Betty Elisová (M. A. Šimáček: Jiný vzduch), Magdalena Fejfarová (V. Werner: Červený mlýn), Penelopa (V. Skoch: Penelopa vyšívala), Paní Gibbsová (T. Wilder: Naše městečko). Paní Arviková (B. Björnson: Když réva znovu kvete…) – 1940; Hospodyně na Niskavouri (H. Wuolijoki: Chléb na Niskavouri), Marfa (E. Vachek: Pec), Runa (J. Zeyer: Radúz a Mahulena) – 1941; Marie Dubská (L. Stroupežnický: Naši furianti), Koleda (A. Fencl: Koleda), Sigrid (H. Weisse – F. Woedtke: Jak to povíme dětem) – 1943; Elisa + Frosina (Molière: Lakomec) – 1944; Vassa Železnovová (M. Gorkij: Vassa Železnovová), Tekla Ivanovna (N. V. Gogol: Ženitba), Růžena (A. Radok: Vesnice žen) – 1945; Svetelovka (M. Pucová: Svět bez nenávisti), Matka ženichova (F. García Lorca: Krvavá svatba) – 1946; Abatyše Anežka (J. Hilbert: Falkenštejn), Anna Svojanová (E. Konrád: Kvočna), Bernarda Alba (F. García Lorca: Dům doni Bernardy), Madame Bouffier (F. Werfel: Jakobowski a plukovník) – 1947; Runa (J. Zeyer: Radúz a Mahulena), Raisa Pavlovna Gurnyžská (A. N. Ostrovskij: Les), Paní Desmermortesová (J. Anouilh: Pozvání na zámek) – 1948; Blažena Rýdlová (B. Polách: Rozum do hrsti), Karhanová (V. Káňa: Parta brusiče Karhana), Marie Dubská (L. Stroupežnický: Naši furianti), Tietzová (J. Klíma: Ohnivá hranice), Paní Dulská (G, Zapolská: Morálka paní Dulské) – 1949; Strouhalka (A. a V. Mrštíkovi: Maryša), Jahelková (J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena), Mařena (I. Prachař: Hádajú sa o rozumné) – 1950; Pivoňková (A. Zápotocký: Bouřlivý rok), Marie Petrovna Motylkovová (V. Gusjev: Sláma) – 1951; Raněvská (A. P. Čechov: Višňový sad), Marta Rullová (H. von Kleist: Rozbitý džbán), Maslovová (G. Mdivani: Koho tlačí bota?) - 1952; Drahomíra (J. Jariš: Boleslav I.), Klásková (A. Jirásek: Lucerna), Žužka Bosiová (E. Urban: Křest ohněm) – 1953; Mešjanovka (G: Preissová: Gazdina roba) – 1954; Lízalka (A. a V. Mrštíkovi: Maryša), Vdova Kalousová (J. K Tyl: Jiříkovo vidění), Matrena Karpovna Zvonkinová (A. S. Gribojedov – N. I. Chmelnickij – A. A. Šachovskoj: Vdaná nevěsta) – 1955; Alexandra Ivanovna (A. Štejn: Kádrový případ), Cromwellova matka (A. V. Lunačarjskij: Oliver Cromwell) – 1956; Jela (I.Vojnović: Ekvinokce), Paní Sartiová (B. Brecht: Galileo Galilei), Meropie Davidovna Murzavecká (A. N. Ostrovskij: Vlci a ovce) – 1957; Wróblewska (P. Choynovski: Základy na písku), Stiborova matka (P. Kohout: Taková láska) – 1958; Sochařova žena (V. Nezval: Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou) – 1959; Runa (J. Zeyer: Radúz a Mahulena) – 1960; Paní Higginsová (G. B. Shaw: Pygmalion), Marie Hörderová (J. R. Becher: Zimní bitva) – 1961; Stařena (V. V. Višněvskij: Optimistická tragédie) – 1964; Aase (H. Ibsen: Peer Gynt), Mlynářova bába (A. Jirásek: Lucerna) – 1966; Alžběta starší (A. V. Lunačarskij: Oliver Cromwell) – 1967.

Prameny

Archiv NDB: osobní složka J. Urbánkové.

Literatura

Městské divadlo. Morálka paní Dulské, Jizeran 33, 1912, č. 21, s. 2; hrč: Brněnská činohra. Maryša bratří Mrštíků, Venkov 25. 10. 1931; Když réva znovu kvete…, Lidové noviny 3. 10. 1940; Js: Třicet let u divadla, Slovo národa 13. 3. 1946; -b: Veselé paničky Windsorské, Čin 27. 6. 1947; Jtg [J. Träger]: Slavnostní večer v Mahenově činohře, Svobodné slovo 18. 10. 1952; Vp: Čtyřicet let zasvěcených divadlu, Lidová demokracie 25. 9. 1954; M. Pavlovský: U. národní umělkyní, Divadelní noviny 6, 1962, č. 6, s. 3; J. B. Svrček: Jubileum dramatické umělkyně, Lidová demokracie 25. 10. 1962; Jš: Brněnská divadelní jubilantka, Práce 26. 10. 1962; zdi: Setkání s národní umělkyní, Lidová demokracie 27. 10. 1962; B. Pažourková: Národní umělkyně U., Vlasta 16, 1962, č. 46, s. 7; S. Bartůšková: Půl století na brněnském jevišti, Rovnost 12. 12. 1965 ● k pětasedmdesátinám: J. Švehla, Práce 26. 10. 1967; žk, Lidová demokracie 26. 10. 1967; Svobodné slovo 26. 10. 1967; čtk, Zemědělské noviny 26. 10. 1967; čtk, MF Dnes 26. 10. 1967; K. Bundálek, Rovnost 26. 10. 1967 ● J. Suchomelová: Velká herečka, Květy 18, 7. 9. 1968, č. 35, s. 41 ● k osmdesátinám: čtk, Rovnost 26. 10. 1972; da, Rudé právo 26. 10. 1972; Z. Srna, Práce 26. 10. 1972; K. Höger: Dopis herečce. Svobodné slovo 30. 10. 1972; J. Vyroubal: Cit velký, stálý a čistý, Vlasta 26, 1972, č. 50, s. 8. ● VO: O U., Lidová demokracie 10. 12. 1974; aa: Tři stálice U., Lidová demokracie 28. 3. 1975 ● k pětaosmdesátinám: S. Slavíková, Rovnost 26. 10. 1977; čtk, Rudé právo 27. 10. 1977; čer, MF Dnes 27. 10. 1977; čtk, Svobodné slovo 27. 10. 1977; čtk, Lidová demokracie 27. 10. 1977; A: Závodský, KAM v Brně za kulturou 21, 16 – 31. 10. října 1977 ● yk: V pravdě realistická herečka herečka, Svobodné slovo 26. 10. 1977; M. Tmě: Divadlo – její život i svět, Brněnský večerník 26. 10. 1977; čer: Národní umělkyně na KNV, Rovnost 27. 10. 1977 ●  nekrology: Práce 24. 7. 1979; čtk, Rudé právo 24. 7. 1979; A. Závodský, Lidová demokracie 24. 7. 1979; K. Bundálek, Rovnost 25. 7. 1979; rt, Rovnost 31. 7. 1979; H. Kupčíková, Rovnost, 1. 8. 1979; čtk, Svobodné slovo 1. 8. 1979; A. Závodský, Tvorba 1. 8. 1979 ●  A. Závodský: O divadle a hercích, KAM v Brně za kulturou 21, 16. – 30. červen 1977, s. 11; Nj: Šedesát jeden rok na jevišti, Brněnský večerník 24. 7. 1979; Nedožité devadesátiny, Svobodné slovo 26. 10. 1982; yk: Lidová demokracie, Nedožité devadesátiny 26. 10. 1982; Z historie brněnského divadla: očima vzpomínky, Rovnost 24. 8. 1984; cvz: Divadlo smyslem života, Svobodné slovo 5. 11. 1992; Velká brněnská herečka, Lidová demokracie 12. 11. 1992; Z. Chmel: Galerie brněnských osobností, Brno 1998, s. 25–26; K. Höger: Moje herecká teta, Z hercova zápisníku, Praha 2009, s. 287–290.

ČSFD.cz, EDS, PBJ

Vznik: 2023