Čurda-Lipovský, Bedřich

Úředním jménem Bedřich Čurda, umělecký přívlastek Lipovský začal používat nejpozději během první světové války, kdy přispíval do levicových a antiklerikálních periodik, např. Rašple, Duch času, Havlíček, Volná myšlenka ad.

Narodil se jako páté dítě do rodiny obuvníka Leopolda Č. Dědeček Leopold Č. st. byl učitelem v sousední obci Hrabyně. Rodina byla jazykově česká. Starší bratři Vilém a Leopold se vyučili zámečníky, Bedřich byl poslán na německou obchodní školu v Opavě, kterou absolvoval 1912. Byl dvakrát ženatý; poprvé s Annou, roz. Balonovou, s níž měl děti Miroslava a Jarmilu, druhý sňatek uzavřel 1946 s herečkou Otilií Čelakovskou.

Po příchodu na Ostravsko 1912 byl zaměstnán jako expedient v koksovně, 1924–28 pak jako vedoucí ostravského krematoria, 1929–43 korespondent Moravskoslezských elektráren a později redaktor jejich závodního časopisu Nový domov, 1943–44 knihovník Národní odborové ústředny zaměstnanecké v Ostravě. 1944 byl zatčen gestapem a uvězněn pro svou přednáškovou činnost a meziválečnou aktivitu v městské radě, ve které zastupoval sociálně demokratickou stranu. 1945–49 pracoval v Krajské odborové radě v Ostravě. Na počátku 50. let spoluzakládal Lidovou hvězdárnu v Ostravě, v níž 1956–62 působil jako ředitel. Byl zapáleným stoupencem bezvěreckého hnutí. 1919 vystoupil z Římskokatolické církve a založil Sdružení sociálně demokratických bezvěrců (později Unie socialistických svobodných myslitelů), které vedl až do zrušení 1939. Zároveň byl redaktorem bezvěreckého časopisu Volné slovo. Jeho celoživotní vášní bylo cestování a astronomie. Kromě divadelních her psal také prózu, reportáže ze zahraničních cest, zážitky z nacistického vězení popsal v Terezínských katakombách (1946).

Ochotnický živel jej přitahoval od jinošských let, trávených v rodném Smolkově. Po přesídlení do ostravské obce Přívoz 1912 vstoupil do ochotnického souboru místní tělovýchovné jednoty Sokol a do spolku Tyl. Zákulisí profesionálního divadelního souboru poznal během první světové války ve společnosti Jana Hodra (členem 1914−18), která v důsledku válečných odvodů čelila personální krizi. Č. odveden na frontu nebyl; důvodem mohla být práce v průmyslovém sektoru, nebo oční vada, kvůli níž po celý život nosil silné dioptrické brýle. Spolu s Hodrovým hereckým souborem se podílel na pořádání charitativních představení pro Červený kříž, České srdce aj. V okruhu českých divadelníků na Ostravsku přivítal také vznik Československé republiky 1918, uspořádána byla slavnost na počest nově zvoleného prezidenta T. G. Masaryka a spolek v rychlosti nastudoval několik, do té doby cenzurou nepovolených představení, např. Šamberkovu hru Karel Havlíček Borovský nebo Karasovy Kostnické plameny.

Č. se pohyboval na pomezí profesionální a amatérské divadelní scény v regionu Ostravska. Byl členem Spolku Národního divadla moravskoslezského (1918−39) a působil zde ve výkonném výboru za sociálně demokratickou stranu. Po první světové válce vstoupil do Župy divadelních ochotníků v Moravské Ostravě, jež byla součástí Ústřední matice divadelního ochotnictva československého, a aktivně se podílel na vedení župního souboru Divadelní sdružení František Sokol Tůma v Moravské Ostravě, s nímž se několikrát zúčastnil ochotnické přehlídky Jiráskův Hronov. S inscenací Čapkovy Věci Makropulos v Č. režii získalo sdružení 1947 v Hronově první místo. Spolu s manželkou O. Čelakovskou v inscenaci také vystupoval. 1926–38 byl jedním z režisérů ochotnického souboru Divadelní jednota sociálně demokratická Máj Moravská Ostrava – Vítkovice, ve kterém pohostinsky vystupovalo několik osobností Národního divadla moravskoslezského (např. J. Kocián, A. Kopečný, A. Hoffmann, J. Tvarůžek).

Napsal přinejmenším 17 divadelních her a řadu krátkých jevištních výstupů, velká část z nich však zůstala pouze v rukopisu a některé se nedochovaly. Národní divadlo moravskoslezské uvedlo jeho slavnostní scénu Letem dějinami (1920) u příležitosti třísetletého výročí bitvy na Bílé hoře a překlad německé hry H. Müllera Hvězdy (1929), uvedené na oslavu 10. výročí založení Sdružení sociálně demokratických bezvěrců. Největším divadelním úspěchem Č. byla inscenace jeho dramatu Řina Karenová (1929) v režii J. Myrona. Hlavní úlohy mladé ženy, jež se osvobodí od despotického manžela, se zhostila přední herečka ostravské činohry T. Hodanová. Jednalo se o první uvedené představení ostravského autora od dob F. Sokola Tůmy na scéně Národního divadla moravskoslezského.

Jako dramatik slavil úspěch na ochotnickém jevišti a profesionální scéna pro něj byla celoživotně těžce dobývanou metou. Inscenace v Národním divadle moravskoslezském zpravidla neměly více než jednu reprízu. Zmíněná Řina Karenová byla předčasně stažena z repertoáru kvůli posměšné kritice otištěné v Moravskoslezském deníku. Č. byl nařčen z plagiátorství, drama údajně vykazovalo výraznou podobnost s románem britské spisovatelky E. Glyn. Pro ušlý zisk Č. inicioval soudní žalobu, ta však byla později stažena. Pozitivního přijetí se naopak dočkalo scénické pásmo Letem dějinami, na jehož přípravě se podílel režisér ostravské činohry K. Černý a jehož kvality ocenil také F. Sokol Tůma. 1921 Č. kontaktoval A. Jiráska s žádostí o svolení k dramatizaci jeho románu Temno. Jirásek zdvořile odmítl.

Mezi ochotníky se ujala zejména ta část Č. divadelní práce, která souvisela s jeho iniciativou na poli sociálně demokratických a bezvěreckých organizací. Mimořádně oblíbený byl mezi ostravským dělnictvem; právě v tomto sociálním prostředí jeho hry slavily největší úspěch. Široký zájem budily také jeho přednášky o astronomii. Ve svých hrách odsuzoval povrchní morálku, sociální nespravedlnost a tradiční, nevědecké způsoby nahlížení světa. Zvlášť kriticky se obracel vůči katolickému kléru, jenž mu reprezentoval všechny jmenované negativní společenské jevy. Dramatická práce ve prospěch bezvěrecké a antiklerikální propagandy jej spojovala s divadelním autorem J. Hais-Týneckým, s nímž se pokusil navázat písemný styk. Naopak ta část Č. práce, která primárně nesloužila socialistické a bezvěrecké agitaci, byla charakteristická melancholií, inklinací k exotickému prostředí či k vědecké fikci až distopii (mnohé z těchto her zůstaly v rukopise).

Velmi oblíbené bylo mezi ochotnickými spolky drama Převrat 1918, které uvedlo na 350 divadelních souborů. Děj se odehrával v předvečer vzniku Československa uvnitř smyšlené odbojové skupiny, v níž byli zastoupeni příslušníci inteligence i dělnictva. Ještě před vydáním textu se Č. podařilo prosadit jeho uvedení na scéně Národního divadla moravskoslezského, v nastudování ochotnického souboru Dělnické tělocvičné jednoty Mariánské Hory. V následujících letech byla hra uváděna u příležitosti svátku 28. října. Mezi ochotníky sociální demokracie mělo silnou odezvu také drama Okovy, které zachycovalo život v zapadlé slezské obci na konci 19. století, kdy konzervativní část obyvatel, podněcovaná především místním knězem, čelila přípravám oslav 1. máje. Drama se dočkalo asi 400 nastudování, zpravidla u příležitosti Svátku práce, uvedeno bylo dokonce krajany v USA. Divadelní text vykazoval značnou podobnost s dramatem sociálně demokratického autora E. Hegnera Průboj (1913) a obě hry byly srovnávány už dobovou publicistikou. S inscenací vlastní hry Na majáku, zachycující soužití tří osob na španělském pobřeží a snahu mladé dívky odejít poznat svět, se účastnil s ochotníky ve válečných letech přehlídky Jiráskův Hronov.

Z pozice redaktora a člena Župy divadelních ochotníků v Moravské Ostravě zasahoval do místního ochotnického života, vyjadřoval se k otázkám repertoáru (odmítavě se stavěl zejména k uvádění operet amatérskými divadly) a proslul mimořádně detailní, byť místy jízlivou kritikou ochotnických inscenací na Ostravsku. Jeho kritické texty byly publikovány na stránkách sociálně demokratického listu Duch času, případně jsou zachovány v autorově pozůstalosti, a dodnes mají unikátní badatelskou hodnotu pro studium ostravské ochotnické scény.

Po změně politických poměrů v únoru 1948 se Č. pokoušel o budovatelskou tvorbu. Členství v sociální demokracii jej však v očích nové komunistické garnitury diskreditovalo, postupně se proto uchýlil do ústraní. Respektive zúročil a dále rozvíjel celoživotní zájem o astronomii: nadále pořádal veřejné přednášky o vesmíru a poslední léta života vedl ostravskou hvězdárnu, kde nalezla pracovní uplatnění také jeho druhá manželka Otilie.

Šifry

-BČL-, Dr. Lux

Role

Divadelní jednota sociálně demokratická Máj Moravská Ostrava – Vítkovice

Referent (B. Čurda-Lipovský: Boží mlýny (Na faře) – 1928); Uprchlý trestanec (L. Hirschfeld: Půlnoční návštěva); Dr. Marek (F. X. Svoboda: Poslední muž – 1930).

Divadelní sdružení František Sokol Tůma Moravská Ostrava

Baron Jaroslav Prus (K. Čapek: Věc Makropulos) – 1947.

Režie

Divadelní jednota sociálně demokratická Máj Moravská Ostrava – Vítkovice

F. V. Krejčí: Povodeň – 1927; F. J. Karas: Kostnické plameny – 1929; J. Skružný: Svět bez mužů – 1929; S. Čech, dram. ?: Lešetínský kovář – 1930; E. A. Longen: C. k. polní maršálek – 1931.

Divadelní sdružení František Sokol-Tůma Moravská Ostrava

K. Čapek: Věc Makropulos – 1947.

Hry

Letem dějinami, NDM 1920, rkp. 1921, uložen v AMO; Mstitel… Přijde den, rkp. 1923, uloženo v AMO; Převrat (pův. název Zachovej nám Hospodine, 1929 vydáno jako Převrat 1918), Dělnická tělocvičná jednota Mariánské Hory 1926, t. 1927; Životem ztichlým šel smutek, rkp. 1927, uloženo v AMO; Okovy. Sociální drama, Divadelní jednota sociálně demokratická Máj ve Vítkovicích 1929, i t.; Řina Karenová, NDM 1929, rkp., uloženo v DÚk; Boží mlýny (Na faře), Divadelní jednota sociálně demokratická Máj 1928, text se nedochoval; Nové jitro, Divadelní jednota sociálně demokratická Máj 1930, text se nedochoval; Čarodějnice, rkp. 1933, uloženo v AMO; Zbožné duše, rkp. 1935, uloženo v AMO; Konec světa, rkp. 1941, uloženo v AMO; Na Majáku, Divadelní sdružení Františka Sokola-Tůmy v Ostravě 1943, t. 1944; Nezvaný host, asi 1944–1945, text se nezachoval; Vyhrnem si rukávy, t. 1949; Atom hrozí lidstvu, rkp. 1949, uloženo v AMO; Démantová brož, rkp. 1950, uloženo v AMO; A přece se točí…, rkp. 1953, uloženo v AMO ■ hry bez datace a bez dochovaného textu: Jedovatý pás, Jednou o půlnoci, Setkání.

Překlady

H. Müller: Hvězdy, NDM 1929, rkp. uložen v AMO; L. Hirschfeld: Půlnoční návštěva, Divadelní jednota sociálně demokratická Máj Moravská Ostrava – Vítkovice 1929.

Prameny

Statutární město Ostrava, Archiv města Ostravy: Písemná pozůstalost Bedřicha Čurdy-Lipovského, 1893−1962; Župa divadelních ochotníků v Moravské Ostravě, životopisná vzpomínka B. Čurdy-Lipovského na divadelní život na Ostravsku 1914−18, inv. č. 37, karton 20; Spolek Národního divadla moravskoslezského, abecední evidence členů spolku, inv. č. 18, online, URL: https://badatelna.ostrava.cz/vademecum/permalink?xid=EEB49B4EA15311E9B75C000C29D8B843&scan=78c8cda7ee584426973afa77348a3d1e.

Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv: Sbírka dokumentace Oddělení vydávání osvědčení Ministerstva obrany ČR, osvědčení účasti na národním boji za osvobození podle zák. 255/1946 Sb., čj. 32155/1948, ročník 1948. karton 230.

ZA v Opavě: Sbírka matrik Severomoravského kraje, inv. č. 662, Římskokatolická farnost obce Hrabyně, matrika narozených, online, URL: https://digi.archives.cz/da/permalink?xid=be846d38-f13c-102f-8255-0050568c0263&scan=02e19859386e4bca9ef29285fb5253a6; Okresní úřad Opava, sčítací operáty 1900, Smolkov čp. 30 online, URL: https://digi.archives.cz/da/permalink?xid=A91C01EA81A211E2A80C0017310BF8D7172082&scan=a0dc3e5ef67a0d98d37b746551bd102c.

Literatura

Nesign.: Čurdy-Lipovského „Řina Karenová“, Duch času 21. 12. 1929; nesign.: Kritiku psát k premiéře? To nemůže škodit…, Moravskoslezský deník 31. 12. 1929; nesign.: Senzační obrat ve sporu Mor.-slez. Deníku o náhradu 164 000 Kč za hru Řina Karenová, Polední ostravský deník 12. 12. 1931; nesign.: Karel Čapek po ochotnicku, Nové slovo 9. 1. 1947; A. Kravčíková: Náboženská témata v dělnickém ochotnickém divadle na Ostravsku (1895−1938), in Ostrava: příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska, sv. 32, Ostrava 2018, s. 259−283; Databáze českého amatérského divadla, online, URL: https://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=osobnost&id=3523; Encyklopedie města Ostravy, online, URL: https://encyklopedie.ostrava.cz/home-mmo/?acc=profil_osobnosti&load=83.

Biografický slovník Slezska, BSČZ, LČL

Vznik: 2023