Pocházel ze soukenické rodiny a v duchu rodinné tradice se vyučil tkalcem. Od dětství měl zálibu v literatuře a divadle, s nímž se seznamoval při představeních Zeinekeovy německé společnosti. V ochotnické Divadelní společnosti města Ústí n. Orlicí (zal. 1835 nebo 1836) se staral o knihovnu, rozepisoval role a byl i herecky činný (např. Lebeda v Raupachově hře Pašerové, 1836; Vintýř v Grillparzerově Pramáti, 1841). 1845 se oženil s Pavlou Novákovou. 1849 přijali oba nabídku J. A. Prokopa a nastoupili do jeho právě zřízené společnosti, kde V. zastával obor otců. V polovině 1853 přešli do Hradce Králové k počeštěné společnosti F. Zöllnera, kterou hospodářsky řídil J. Štandera a umělecky J. K. Tyl. V. zde působil hlavně jako nápověda. V této funkci, k níž patřila obvykle také péče o fundus textů a rozepisování rolí, byl pak činný i v dalších působištích. Herecky se uplatňoval jen v menších rolích. Od 1859 byl nápovědou u společnosti J. J. Stránského, 1863–66 je doložen na Moravě u Štanderovy společnosti, odkud dvakrát bezvýsledně žádal (v srpnu a v září 1864) o koncesi pro Moravu. 1866/67 působil u P. Švandy ze Semčic jako nápověda, poté u F. Pokorného. V říjnu 1869 získal koncesi, 1870 sestavil vlastní soubor zčásti z herců rozpuštěné Pokorného společnosti (F. Šípek, A. Sedláček, J. Bittermannová, B. Rottováad.). Kočování zahájil v Ústí n. Orlicí. Postrádal však podnikatelskou obratnost, patřičný kapitál i tvůrčí rozlet. S povětšině nenáročným repertoárem zajížděl do středních a menších měst (např. Kolín, Rychnov n. Kněžnou, Jičín, Dvůr Králové, Velvary). Společnost vedl do 1872 vyjma několika měsíců na přelomu 1870/71, kdy koncesi pronajal J. Hofovi. Když další nájemce herec Burian (1874) od společnosti odešel, aniž by vyplatil hercům gáže, V. soubor rozpustil a koncesi dále nevyužíval. Žil s manželkou u provdané dcery ve Velvarech a podílel se na ochotnickém ruchu města a okolí (mj. i na ustavení spolku Tyl, 1887).
Role
Prokopova spol.
Lubor (J. K. Tyl: Umělcové na pouti) – 1849; Podleský (týž: Pražská děvečka a venkovský tovaryš aneb Paličova dcera) – 1850; Chvála (F. Kaiser: Bratr honák aneb Venkované v hlavním městě)– 1851; Kvasnička (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku), Antonín (J. Nestroy: Rozervanec), Farář (S. H. Mosenthal: Debora), Josef (V. K. Klicpera: Popelka varšavská), Blažek (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Roller (F. Schiller: Loupežníci), Midloch (V. K. Klicpera: Jan za chrta dán), Kukla (týž: I dobré jitro), Starý Hájek (J. K. Tyl: Bankrotář a kramářka aneb Měšťanská čest), Levov (Ch. Birch-Pfeifferová: Štefek Langer z Hlohova), Mikuláš Turek z Rožmitálu (J. N. Štěpánek: Obležení Prahy od Švédů), Ondřej (J. J. Kolár: Monika), Hubert (E. Raupach: Kníže ďábel), Arnošt (J. N. Chrudimský [Štěpánek]: Rozkotání hradu kunětického), Poborský (Ch. Birch-Pfeifferová: Sládkova dcera a panská rodina) – 1852; Pan Volšovský z Volšova (F. Kaiser: Bratr honák aneb Venkované v hlavním městě), Ježek (A. Bäuerle: Paleček na cestách z Prahy do Brna a do Vídně) – 1854.
Zöllnerova spol.
Vavřinec (V. K. Klicpera: Zdeněk Zásmucký aneb Rytíři blaničtí), Konrád (H. Cuno: Loupežníci na Chlumu), Policejní komisař (F. Pyat: Hadrník pařížský) – 1854; [?] (J. J. Šantl: Kouzelnice Černoborka) – 1857.
Prameny a literatura
NA: fond PM 1861–1870, kart. 880, sign. 8/6/22/08; 1871–1880, kart. 1249, sign. 8/6/22/1 [koncese]. NMd: Cedule spol. Prokopovy a V.; Zápisky H. V., rkp., sign. Č 1854/41. ■ Nesign.: Nová divadelní společnost, Národní listy 2. 10. 1870; nesign. Divadelní společnost p. H. V., tamtéž 16. 9. 1879; -če-: První apoštolé českého divadla, Divadelní listy 5, 1884, s. 141n.; J. L. Turnovský: České společnosti herecké, in Příspěvky k dějinám českého divadla, usp. J. Ladecký, 1895, s. 102; V. Štein Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 113–118; nesign.: Nestor českého herectva, Národní listy 14. 9. 1909; L., nekrolog, Divadlo 9, 1910/11, s. 448; J. Mazánek: Paměti ochotnického divadla města Ústí nad Orl., in Věstník Smetanova okrsku divadelních ochotníků československých 2, 1926, s. 51n.; Památník ústeckého divadelnictví, Ústí n. O. 1936; J. Šácha: Dějiny kočovných divadelních společností na Moravě ve druhé polovině XIX. století, dis., FF MU 1953, s. 329–331; A. Javorin: Pražské arény, 1958, s. 151; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 60, 67, 71; J. Frýzek: K počátkům českého kočovného divadla (Hynek a Pavlína Vicenovi), Ústí n. O. 2004; F. Egerle: Poznámky k životopisu H. V., rkp., Městské muzeum Ústí n. O.
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 1140–1141