Narodil se v rodině punčocháře a nájemce hostince. Otec (pův. jm. F. Heller; byl židovského vyznání, konvertoval a přijal matčino rodné příjmení) brzy zemřel a matka se znovu provdala. T. získal pouze základní vzdělání na triviální farní škole v Sobotce, kde v něm probudil vlastenecké cítění kaplan D. Šimůnek; další studium nedovolovaly skromné rodinné poměry. Vyučil se kupcem v Bakově a krátce pracoval jako kupecký pomocník. Pilně četl a soustavně si doplňoval vzdělání. Již jako dítě byl okouzlen produkcemi kočovných marionetářů a místních ochotníků, později vyhledával představení kočujících společností a pomýšlel na divadelní dráhu. Ač zrazován Tylem, s nímž se krátce setkal 1854, nastoupil ji 1856 u společnosti J. A. Prokopa. 1857 odešel k řediteli Sternfeldovi, ale zakrátko se vrátil a ještě t. r. se nechal zaměstnat u finanční stráže v Praze, aby nemusel narukovat. 1859 znovu nastoupil k Prokopovi, u něhož tehdy hrály Tylova vdova M. Forchheimová a její sestra Anna, matka Tylových dětí. V červenci 1860 odešel spolu s nimi ke Kullasově společnosti řízené J. Štanderou. Rozhodnut zabezpečit Tylovy pozůstalé, nabídl Anně sňatek; věkově nerovné manželství bylo uzavřeno v dubnu 1861 v Jindřichově Hradci. Po svatbě pracoval jako kolportér u nakladatelské a knihkupecké firmy I. L. Kober. Usiloval o angažmá v PD, při zkušebním vystoupení v hlavní roli Tylova Strakonického dudáka (1863) nesplnil očekávání a 1864 byl přijat jako epizodista, ale po necelém půlroce propuštěn. V té době začal intenzivně překládat a upravovat divadelní hry. Pracoval v redakci listu Čas, po jehož zániku 1866 opět kočoval na venkově i s manželkou, která se po rozpuštění souboru PD za pruské okupace Prahy ocitla bez angažmá. Nejprve řídil nevalnou družinu ovdovělé J. Šmídové, ale nedařilo se mu, pak byl artistickým správcem u V. Prokopové. 1868 odešel s ženou a jejími dcerami Eliškou a Marií na Moravu ke společnosti A. Muška, pak k A. Libické. 1872 definitivně zanechal divadelní činnosti a natrvalo se usadil s rodinou v Praze. V září t. r. nastoupil po K. Sabinovi do redakce týdeníku Slovan, kde působil až do jeho zániku 1876; souběžně spolupracoval se staročeským deníkem Pokrok, 1880 se stal jeho odpovědným redaktorem. Od 1887 byl ředitelem kanceláře Ústřední matice školské, od 1890 redigoval matiční Věstník a 1899 odešel do výslužby. Ještě předtím redigoval beletristické Zábavné listy (1879–95) a již jako penzista pracoval od 1899 v redakci Hlasu národa. Přispíval i do dalších novin a časopisů (Národní listy, Národ, Květy, Lumír, Osvěta, Paleček, Světozor, Zlatá Praha) včetně divadelních (Divadelní listy, 1880–82, Česká Thalia (1888–90), do různých sborníků, ročenek a almanachů. V osmdesátých letech redigoval kalendáře lidového čtení, zvláště Kalendář Koruny české (1881–85). Věnoval se práci vydavatelské, psal hesla pro Ottův slovník naučný. Stál u zrodu Spolku českých žurnalistů, Ústřední matice školské, v nichž i v dalších (např. v Čtenářsko-zábavním spolku Hálek)zastával různé funkce. Účastnil se veřejných akcí (mj. vystupoval jako řečník na táborech lidu), pracoval pro staročeskou stranu, kde po F. A. Šubertovi převzal funkci tajemníka poslaneckého sdružení Český klub (1883–89). Zemřel na srdeční infart, pohřben je na Vyšehradském hřbitově.
Svou touhu stát se hercem uskutečnil, ale nikterak nevynikl. Kromě epizodních úloh z krátkého působení v PD je známo jen několik jeho rolí z doby, kdy hrál u společnosti Prokopovy (Spiegelberg v Schillerových Loupežnících, Martin v Tylově Paličově dceři, Živel v Upírovi Žížaly Donovského, Lambert v Kolárově Monice) a Kullasovy (Mikuláš, vévoda opavský, Macháček: Záviš Vítkovec, pán z Růže). Za pobytu na venkově důvěrně poznal poměry u kočujících společností i živý ohlas publika a upevnil se v tylovském náhledu na národně buditelskou a osvětovou funkci českého divadla, kterou pak trvale považoval za prvořadou. Tyl se mu stal vzorem i pro vlastní aktivity, jimiž se všemožně snažil posilovat národní život a které stejně jako on zaměřoval k širokým lidovým vrstvám. Oddaně pečoval o Tylův odkaz, zasloužil se o uchování jeho rukopisů, uspořádal edici spisů (oproti Filípkově z padesátých let podstatně rozšířenou) a napsal obsáhlou monografii (O životě a působení J. K. Tyla, přeprac. s tit. Život a doba J. K. Tyla), v níž na základě vzpomínek pamětníků, pramenných materiálů (korespondence, úřední dokumenty) a soudobých ohlasů zevrubně vylíčil jeho lidský a umělecký osud. O kočujících společnostech sepsal první přehlednou studii Herecké společnosti české, v beletrizovaných črtách a memoárech (Z potulného života hereckého, Paměti starého vlastence) výstižně zachytil jejich prostředí a mnohé postavy. Sledoval i současné pražské divadelní dění, glosoval jeho poměry, referoval o premiérách v PD, psal herecké medailony a po řadu let informačně bohaté nekrology (zvláště do Osvěty). Schopností analýzy uměleckého díla nadán nebyl; v kritikách i v divadelních a literárních studiích (o Tylovi, F. V. Jeřábkovi, F. J. Rubešovi) se do těchto rozborů nepouštěl. Z rukopisné pozůstalosti J. J. Stankovského uspořádal a dopsal nedokončenou Kroniku divadla v Čechách. Jako kmenový spolupracovník knižnic Divadelní bibliotéka a Divadelní ochotník, které byly určeny hlavně ochotníkům, překládal starší hry německých a rakouských autorů, případně upravoval dřívější překlady, pořizoval úpravy starších českých her, např. J. N. Štěpánka. Angažoval se v ochotnickém divadelnictví, které chápal jako významnou platformu osvětového a kulturního působení na lidové vrstvy, vyvíjel činnost organizační, jejímž vyvrcholením bylo ustavení Matice divadelní, jež inicioval 1880 spolu s J. Barákem (v jejím výboru pak působil). Věren buditelsko-obrozenskému kulturnímu konceptu, patřil názorově ke konzervativnímu národnímu křídlu. Svým neměnným náhledem na divadlo a jeho funkci zůstal vzdálen novým uměleckým trendům; jako divadelní referent se projevoval poněkud staromilsky. Od sedmdesátých let až do své smrti pilně a obětavě sloužil potřebám národa svou prací vydavatelskou, organizační, redakční a publicistickou, kterou vykonal mnoho užitečného i pro české divadlo.
Šifry
J. L. T., T., ý, ský
Teatralia
Cestující společnosti herecké, Lumír 1, 1865, s. 74 až 77, 91–93, 108n.; O životě a působení J. K. Tyla vypravuje J. L. Turnovský, 1881, přeprac. s tit. Život a doba J. K. Tyla, 1892; Z potulného života hereckého, 1882 [memoáry]; F. V. Jeřábek, in F. V. J.: Dramatické spisy, 1883; Z naší doby, 1884 [obs. též medailony divadelníků]; Kresby, 1887 [obs. též medailony divadelníků]; F. V. Jeřábkovi, in Vzpomínky na paměť třicetileté činnosti Umělecké besedy 1863–1893, 1894; Herecké společnosti české, in Příspěvky k dějinám českého divadla, usp. J. Ladecký, 1895, s. 82–115; Strakonický dudák. Literárně historický úvod, in J. K. Tyl: Strakonický dudák, [1898]; Paměti starého vlastence I–II, [1900, 1901].
Uspořádal
J. J. Stankovský: Kronika divadla v Čechách, in Almanach matice divadelní, 1881; Spisy J. K. Tyla, 15 sv., 1888–92.
Hry
Švédové na Moravě, spol. A. Muška 1870; Staří blázni, dle povídky J. Štolby, Kramuelova spol. 1873, i t.
Překlady a úpravy
E. v. Bauernfeld: Domácnost a romantika [Bürgerlich und Romantisch], t. 1864, PD-AH 1871; L. Feldmann: Třešně, t. 1866; A. Bergen: Vražda na pražském předměstí [Der Mord in der Kohlmessergasse], Švandova spol. Plzeň 1867; L. Angely: Řemeslnická merenda [Das Fest der Handwerker], t. 1868; A. Berla: Český veterán, tamtéž 1868 s tit. Vysloužilec, t. 1872; T. Megerleová: Nový Monte Christo aneb Zlato neblaží, tamtéž 1868, t. s tit. Urozená dáma a dívka z lidu aneb Nový Monte Christo ženského pohlaví, [1878], E. Scribe, ú. A. Cosmar: Tři ženy najednou, t. 1869; M. Moltke dle franc.: Srdce babičky, t. 1869; E. Théaulon: Královský panoš [Un page du Régent ou le Piege], t. in Česká Thalia 4, 1870, s. 25–27, 33–36 (šifra J. L. T.); A. v. Kotzebue: Zmatek nad zmatek, t. 1870, Kramuelova spol. 1871; týž: Nevinní vinníci nebo Žena v prodeji, t. 1871 (šifra J. L. T); J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus aneb Ludrácký trojlístek, t. 1871; A. Wilhelmi: Hezká sestra, Kramuelova spol. 1872, t. 1874; A. v. Kotzebue: Čtveráctví panoše, t. 1872; dle něm.: Kejklíř, t. 1872; L.-S. Mercier, ú. W. Vogel: Octář aneb Světa lesk, pouhý dým, t. 1872; J. H. Zschokke: Krásná Sidonie, t. 1873,ochotn. Žebrák 1875; E. Souvestre, E. Devrient: Fabrikant, t. 1874; A. v. Kotzebue: O světové výstavě, t. 1874 (šifra J. L. T); H. Herzenskron dle franc.: Dívka je to a ne chlapec, t. 1874, Pokorného spol. Plzeň 1882; T. Megerleová dle G. Sand: Vesničané, t. 1874, Kramuelova spol. Plzeň 1875 s tit. Ve vesnici; F. Kaiser: Dělníkova milenka, t. 1875, i ochotn. Žebrák; H. Clauren: Střelec král aneb Výroční slavnost v Mudrákově, t. 1875; O. Ludwig: Dědičný polesný, t. 1875, ochotn. Žebrák 1876; A. Müllner: Velké děti, t. [1877], ochotn. Žebrák 1878. ■ J. N. Štěpánek: Pivovár v Sojkově, t. 1874.
Prameny a literatura
SOA Zámrsk: Sbírka matrik, 5230 Sobotka, matrika narozených 1837–1842, fol. 17. LA PNP: osobní fond. Archiv Městského muzea v Sobotce, inventář → K. Bílek, 1975. ■ J. Neruda, Hlas 2. 2. 1863 → České divadlo II, 1951 [Švanda, Strakonický dudák]; nesign.: J. L. T., Divadelní listy 1, 1880, s. 223n.; F. Schulz, ref. O životě a působení J. K. Tyla, Osvěta 11, 1881, s. 760●; ref. Z potulného života hereckého: C. Moudrý, Divadelní listy 3, 1882, s. 109; F. V. Vykoukal, Květy 4, 1882, d. 1, s. 369n.; Str. [L. Stroupežnický], Lumír 10, 1882, s. 384●; nesign. [J. Neruda]: J. L. T., Humoristické listy 25, 1883, s. 330 → Podobizny II, 1952●; ref. Z naší doby: F. V. Vykoukal, Květy 6, 1884, d. 1, s. 501; J. F. Vrba [F. Dlouhý], Literární listy 5, 1884, s. 56; E. Miřiovský, Lumír 12, 1884, s. 144●; ref. Kresby: A. F. Tichý [F. Dlouhý], Literární listy 8, 1887, s. 352; B. Č. [Čermák], Hlas národa 18. 9. 1887, příl.●; -k, ref. Paměti starého vlastence, Zvon 1, 1900/01, s. 71●; k šedesátinám: nesign., Zlatá Praha 15, 1897/98, s. 168; R. J. Kronbauer, Hlas národa 8. 2. 1898●; nekrology: -e, Zvon 1, 1900/01, s. 251; Národní listy 9. a 12. 2. 1901 ráno; Národní politika 9. a 10. 2. 1901 ráno; L. Grossmannová Brodská, Jitřenka [Polička] 20, 1901, zábavná část s. 37, 41; Věstník Ústřední matice školské 17, 1901, s. 14; Illustrovaný svět 1, 1901, s. 257●; J. Vondráček: Počátky českých kočovných divadelních společností, Budivoj 17. 7. 1914; M. Hýsek: Dr. F. L. R. v zápiscích J. L. Turnovského, Československá republika 4. 3. 1923 → Literární besedy, 1940; V. Müller: Spolek divadelních ochotníků v Žebráce od svého založení v roce 1812 do konce roku 1924, Žebrák–Hořovice 1925, s. 102n.; L. Grossmannová Brodská: K 25. výročí úmrtí J. L. T., Naše kniha 7, 1926, č. 2; M. Hýsek: J. L. T., Čtyři ze Sobotky, 1937, s. 21–40; F. Hampl: Záhadný dramatik, Poznamenaní, 1940, s. 101 až 135, s tit. Láska starého vlastence → Z bouřného času, 1955; A. Salava: Zapomenutý vlastenec, Knihy a čtenáři 6, 1945/46, s. 239n.; DČD III; A. Javorin: Tylův nejvěrnější žák, b. d., DÚk, s. 9n., 104, 126, 173, 265, 271; V. Kovářík: Zapomenutý epizodista, Slavní a zapomenutí, 1983, s. 63–74; F. Černý, 100. výr. úmrtí, Právo 1. 2. 2001. ■ LČL, Otto; NAlb
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 1113–1115
