Občas podepisoval své práce Kadeřavský. – Pocházel z rolnické rodiny v osadě Kadeřavec spadající pod obec Mašov. Původně se měl stát krejčím, ale přímluva turnovského kaplana mu otevřela cestu na studia. V Praze absolvoval gymnázium a po třech letech studií filozofie (1818–21) se zapsal na práva. Univerzitní studium však nedokončil, v katalozích školy je evidován naposledy jako student třetího ročníku v akademickém roce 1824/25. Získal místo ve státní účtárně, kde se vypracoval až na pozici oficiála. Od 1836 působil souběžně jako guberniální český translátor. Redigoval několik časopisů (Dopisovatel pro Čechy, Čechoslav, Poutník slovanský, 1826–27, Pražské noviny, 1832–39, dále Všeobecný domácí a hospodářský kalendář), přispíval do Hýblových Rozmanitostí, do České včely aj. Podlehl tuberkulóze, pohřben byl na Malostranském hřbitově.
K literární tvorbě T. přivedl vliv strýce, obrozenského spisovatele Františka Jana T., a prostředí kroužku zformovaného z posluchačů Hankových přednášek o české literatuře, k jehož členům patřili J. Hýbl, V. R. Kramerius ad. T. začínal jako básník, později psal především zábavné a poučné knížky pro lid a romantické rytířské povídky. Patřil ke kmenovým autorům a překladatelům jindřichohradeckého Landfrasova nakladatelství (1844–45 redigoval i jeho knižnici Zábavný vypravovatel romantických dějů a povídek). Kromě mnoha povídek německých autorů přeložil také Dumasův román Tři mušketýři (1851, 1852) a jeho pokračování Tři mušketýři po dvaceti letech (1852, 1853), Tři mušketýři ještě po desíti letech (1853, 1854).
Od studentských let se živě zajímal o divadlo a byl pravidelným návštěvníkem českých představení ve StD. K těm se pojilo několik oslavných básní, jež složil 1820 (óda na J. N. Štěpánka coby překladatele hry Čtyři stráže na jednom stanovišti, oslava císařské návštěvy ve StD ad.). V první polovině dvacátých let zaměřil k dramatu i svou překladatelskou aktivitu. Přetlumočil Kotzebuovu hru Hodina večerní (vydání jej udává jako autora, nikoli překladatele). Poté překládal pouze hry německého dramatika T. Körnera: tříaktové drama Hedvika, truchlohru Tony a jednoaktovou frašku Ponocný. K překládání dramatických textů jej patrně podnítil obnovený pravidelný český provoz ve StD (1824) a z něho plynoucí potřeba her. Nedobré zkušenosti s dramaturgií J. N. Štěpánka (druhé dvě hry několik let opomíjela) však mohly být příčinou T. dlouhé odmlky; teprve po více než deseti letech přetlumočil další Körnerovu hru, historické drama z bojů proti Turkům Mikuláš hrabě Zrinský. Zejména Hedvika a Mikuláš hrabě Zrinský si získaly přízeň diváků, ve StD byly reprízovány a nově studovány. Mikuláš hrabě Zrinský se hrál ještě 1874 v PD, Hedviku uvedl mj. Tyl za pobytu u Hilmerovy společnosti (1829). T. se českých představení snad účastnil i jako herec-volontér (zmiňován Chmelenským). Divadelní referáty psal do Rozličností pražských novin (1832/33).
Překlady
[A. v. Kotzebue]: Hodina večerní, t. 1823; T. Körner: Tony, t. 1823, StD 1831; týž: Hedvika, StD 1825, i t.; Ponocný, t. 1825, ochotn. Nová Paka 1831, StD 1834; týž: Mikuláš hrabě Zrinský, t. 1838, StD 1839, též s dovětky Obležení Sigetu, Dobytí Sigetu od Turků.
Prameny a literatura
J. K. Chmelenský: Divadlo české v Praze […], ČČM 5, 1831, s. 452n.; ref. Ponocný: J. K. Chmelenský, Česká včela 1, 1834, s. 384; Pipo [J. V. Picek], Ost und West 1838, s. 338●; ref. Mikuláš hrabě Zrinský: -cký [K. Bělecký], Česká včela 5, 1838, s. 224; J. Malý, tamtéž 6, 1839, s. 376●; J. Arbes: Z uvadlých slavověnců, Světozor 32, 1897/98, s. 436n. → Theatralia I [1912, s přetiskem T. básní o J. N. Štěpánkovi]; Vondráček I, II; DČD II ■ Jungmann, Otto, Rieger, Wurzbach; Laiske
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 1104–1105
