Kromě betlémů vyřezal řadu loutkových kompletů i celých divadélek pro spolkové i rodinné hraní. Výrazně řezané i malované loutky, esteticky i technicky na profesionální úrovni, byly velmi oblíbeny a užívány v autorově rodném dobrušském regionu.
Pocházel z řezbářské rodiny; otec Alois A. (1842–1903) byl řezbářem a soustružníkem dřeva, se svým bratrem Františkem (1846–1904) zhotovil figury pro kostel sv. Václava v Dobrušce. Ze tří A.sourozenců si Ludvík, talentovaný malíř, v šestadvaceti letech vzal život. A. se vyučil řezbářství u otce a strýce, specializoval se na sakrální plastiky, loutky a betlémy. 1920 se oženil se služebnou Annou Kouřimovou, mladší z jejich dvou synů byl akademický sochař Josef A. (1927–2000).
Těžištěm A. řezbářské práce jsou betlémy; vytvářel jak samostatné figury, tak celé komplety s kulisami, především ve formě skříňových betlémů. Je rovněž autorem mnoha loutek i kompletních loutkových divadel, jež zhotovoval pro potřeby loutkářských aktivit dobrušského Sokola a Orla i pro místní soukromníky, např. pro lékaře V. Káše. Loutky se vyznačují jednoduchou, ale výraznou řezbou, charakteristické jsou široké obličeje a „vytřeštěné“ oči. Tento dojem umocňují zvláštním způsobem namalované řasy horního víčka. Obličeje dívčích loutek připomínají něžné porcelánové panenky. Hlavy ženských loutek jsou vyřezány bez vlasů (holohlavé), aby bylo možno používat, resp. vyměňovat tehdy módní vlásenky. (Této módě padly za oběť mnohé bravurně vyřezané zvlněné či kadeřavé vlasy na starších loutkách.) Některé venkovské typy se blíží karikatuře; mladší řezby jsou realističtější a nadneseně namalované, mají „zarudlé“ obličeje a zvýrazněné tváře. A. loutky byly profesionálně zvládnuté jak po stránce výrazové, tak technické.
Ve dvacátých letech kupoval A. marionety lidový loutkář Jindřich Kopecký. 1929 vystavoval A.své loutky v Praze. Za 2. světové války byla část loutek odcizena, zbývající věnoval A. krátce před smrtí loutkáři z rodu Kopeckých.
Prameny
Loutky jsou ve sbírkách NMd, Muzea loutkářských kultur Chrudim, Prácheňského muzea v Písku, Městského muzea v Dobrušce.
Literatura
J. Blecha, P. Jirásek: Česká loutka, Praha 2008, s. 83, 85; V. Šplíchal, M. Otavová: Zlaté ruce, Letohrad 2007, s. 488, 563.
Knížák
Vznik: 2015
