Wenig, Frank

Narodil se jako František Wenig v jihozápadních Čechách, v rodině s dlouhou pedagogickou tradicí. Studoval na gymnáziu a na učitelském ústavu v Příbrami (maturita 1917). Působil na obecných i měšťanských školách a přispíval do novin a časopisů. V polovině 20. let začal pracovat jako redaktor plzeňské pobočky Českého slova (1945 přejmenováno na Svobodné slovo). 1952 se přestěhoval do Prahy a stal se šéfredaktorem pražské mutace deníku. Dlouhá léta vedl redakci časopisu Mladá stráž (1927–41), přispíval do Jeviště (rubrika Ochotnické loutkářství), Československých novin, Posla z Pošumaví, Slova Plzeňska aj. 1929 se zasloužil o založení mezinárodní loutkářské divadelní unie UNIMA (Union Internationale Des Marionettes). Vedle kontinuální žurnalistické práce byl prozaikem a dramatikem a dlouholetým spolupracovníkem J. Skupy. V říjnu 1968 obdržel Cenu města Plzně za přínos kulturnímu životu a práci pro město. Je pohřben na pražských Olšanských hřbitovech.

S manželkou Marií (roz. Vaněrkovou) měl dceru Irenu (1931–2021), překladatelku a redaktorku nakladatelství Odeon. Jeho bratranci byli scénograf a kostýmní výtvarník Josef Wenig (1885–1939) a spisovatel a překladatel Adolf Wenig (1874–1940). Byl strýcem jevištního výtvarníka Adolfa Weniga ml. (1912–1980) a spisovatele a rozhlasového publicisty Jana Weniga (1905–1979).

W. tvorba pro děti zahrnovala hry (Anička, Ječmínkovo tajemství, Petr Popelka, Vánoční země), pohádky (Křtiny v lese, Pohádky před spaním, Kutílkové, Na cestách za pohádkou), příběhy o zvířátkách (Huňáč a Bacula, Brumla na cestách, Paměti mouchy Gabriely), texty pro dívky (Minda – miláček první B, Čertík Ava a pan žebrák) i dobrodružné knihy pro chlapce (Sběrač míčků, Cirkus Zlatá hvězda, Trampoty Jirky Pazdery), jejichž společným jmenovatelem byl jadrný humor. Psal též povídky, humorné texty (Léto pod Purkštejnem, Knihovna a co v ní), komedie (Svatební kytice, Překvapení – Mikulášský žert, Před půlnocí), revue, kabarety, zábavná pásma. Vedle toho je autorem scénářů k filmům Zavinil to Mašlonka? (1947) a Polibek ze stadionu (1947). Jeho novinářský zájem zahrnoval vedle divadla a kultury i celospolečenské dění; komentoval je v satirických fejetonech, glosách, kurzivách i obsáhlejších článcích.

S J. Skupou se seznámil díky ochotnickému divadlu. Již 1920 Skupa režíroval v Loutkovém divadle feriálních osad W. drama Honzova maminka, o dva roky později uvedl jeho Staroměstský orloj, který oživil legendu o mistru Hanušovi a květnatě oslavoval Prahu. V obou dílech vystupoval jako průvodce dějem Kašpárek, který se uplatnil i v dalších autorových hrách (Duté zrcadlo, Kašpárkův návrat apod.). W. různorodá dramatická tvorba spjatá zpočátku s Loutkovým divadlem feriálních osad dostala nový jasný směr s nástupem Spejbla a Hurvínka; strmě rostoucí popularita postaviček určila dramaturgii autorského tandemu Skupa – W. Prvotní krátké scénické výstupy S + H přerostly v druhé půli 20. let do volné revuální formy s původními i převzatými melodiemi, v polovině 30. let autoři dospěli k relativně kompaktním celovečerním hrám. Společně vytvořili 35 divadelních her a pořadů (9 určených dětskému obecenstvu). Za vrchol jejich spolupráce bývají pokládána právě 30. léta, konkrétně protinacistické satirické hry Jdeme do sebe (1937) a Kolotoč o třech poschodích (1939). První z nich nastolila problematiku jedince a společnosti a odrážela dobové poměry v Československu a v Evropě. Spejbl s Hurvínkem se po požití kouzelného nápoje zmenšili a ocitli se v hmyzí říši, aby mohli posuzovat skutečnost z jiné perspektivy. Text byl proto pokládán za analogii hry bratří Čapků Ze života hmyzu. Kolotoč o třech poschodích reagoval na mnichovskou kapitulaci, kterou zobrazil na příkladu tříposchoďového domu, v němž bydlel Spejbl s Hurvínkem a který byl terorizován paní Drbálkovou. Několik pohostinských představení Kolotoče o třech poschodích a dětské hry O fousatém Hurvínkovi bylo na pražském zájezdu v únoru 1939 přijato s nadšením. Velkému diváckému zájmu se těšila navzdory didaktickému a sentimentálnímu ladění také fantastická pohádka Hurvínek mezi broučky (1937, uváděno i s tit. Hurvínek se učí čarovat či Adámek mezi broučky). Hra přivedla na scénu i doktora Fausta, ducha Ducháčka a opět rozličný hmyz – čmeláka, pavouka, kobylku, komára, motýla, svatojánské mušky, sluníčko sedmitečné aj.

W. chtěl (shodně se Skupou) prostřednictvím humoru vychovávat děti a bavit dospělé. V hrách pro děti kladl důraz na výchovné poslání divadla, v tvorbě pro dospělé uplatňoval smysl pro groteskní a absurdní humor se společensky pozitivní tendencí. Jeho ironické i satirické hry byly jen volným podkladem pro Skupovu improvizaci s loutkami. W. dramata, revue a scénky byly budovány primárně na slovní komice; hře s přesmyčkami písmen a jejich vynecháváním, synonymy a homonymy, nesmyslnými slovními spojeními a novotvary, zkomolenými osloveními, nelogickými větnými konstrukcemi i s proudem dadaistických asociací. Jako spoluautor Skupových her měl W. skrze výběr jazykových prostředků a konstruování dramatických situací nesporný vliv na vznik a formování typů Spejbla a Hurvínka. Dnes již není možné určit míru autorského podílu obou zúčastněných na jednotlivých dramatických textech či jejich částech. Nejčastěji Skupa přišel s námětem, který W. rozvinul do konkrétních dialogů, Skupa pak na jevišti vše pozměnil v přímém kontaktu s diváky. Zatímco W. literárně zpracovával Skupovy nápady, rozmýšlel Skupa scénu a loutky. Spolupráce probíhala v mnoha rovinách: dramatické, rozhlasové, beletristické (knihy o Spejblovi, Hurvínkovi a Kašpárkovi W. vybavil slovem a Skupa ilustracemi). Nechyběla teoretická reflexe – o Skupovi a činnosti jeho divadla W. přednášel, psal časopisecké články, příspěvky do almanachů, komentáře, zprávy o zájezdech souboru, sestavoval soupisy her. Nejplodněji spolupráce probíhala za první republiky, po válce W. zůstal v Plzni a Skupa v Praze opatrně vybíral repertoár. Přesto byl v říjnu 1955 W. oficiální listinou podepsanou Skupou (um. ředitelem) a L. Homolou (členem závodní rady) u příležitosti desetiletého výročí pražské scény jmenován čestným členem Divadla Spejbla a Hurvínka a prvním Skupovým literárním spolupracovníkem.

Pseudonymy a šifry

FW, fw, Gef, - ig, Resonantus, Res, Ri, Rich

Teatralia

Miniaturní divadlo, Národní listy 27. 4. 1922; Nové uznání Kašpárkovy práce – od našich Němců, Loutkář 7 (9), 1922/23, s. 120; Loutková literatura, Loutkář 10, 1924, s. 93–99; Loutkové divadlo feriálních osad v Plzni. Upomínková brožura [Několik slov úvodem, Okénkem do budoucna, Spejblův rozum], Plzeň 1925; Spejblův illustrovaný zpravodaj, listopad 1926 – červen 1927 (pouze 8 čísel); Interview s panem Spejblem, Večerní České slovo 27. 2. 1928; Hrát či nehrát?, Loutkář 14, 1928, s. 175–177; Loutkové divadlo Feriálních osad, in Divadlo feriálních osad (1904–1929), Plzeň 1929, s. 61–65; Jak se dělá revue, Vest Pocket Revue, listopad 1929, č. 2, s. 12–13; Zrození Hurvínka, čili radostná událost na plzeňské scéně 2. května 1926, Český směr 12. 10. 1930 ● S československými loutkáři do Belgie, Mladá stráž 13, 1930, č. 2, s. 22, Poznámky z Belgie, Večerní České slovo 26. 9. 1930; Dobyvše Belgii, vracejí se Spejbl a Hurvínek domů, Večer České slovo 29. 9. 1930; Jak se měli Hurvínek a Spejbl v cizině, Český směr 7. 10. 1930; Víte, kdo je pan Tchantche?, Klas 9, 1931, č. 7 [zájezd Skupova divadla do Belgie] ● ref. Jdeme do sebe + Hurvínek se učí čarovat: Zrcadlo lidského sobectví. Spejbl a Hurvínek v nových hrách, České slovo 5. 12. 1937; Plzeňské loutky v Praze, A-Zet 20. 1. 1938 ● Jak vznikla hra o hrdinném chlapci Feďkovi, České slovo 20. 6. 1938; Spejbl přišel z Plzně, Lidové noviny 25. 6. 1938; Programová upomínková knížečka Hurvínek a Spejbl Plzeňského uměleckého loutkového divadla prof. J. Skupy, Plzeň 1939; Za Karlem Novákem, Nové České slovo 1. 9. 1940; Plzeňské loutky do světa, Svobodné slovo západočeské 14. 2. 1947 [Skupův zájezd do Anglie]; Pepíček řídících, in Šedesát let Národního umělce Josefa Skupy, Praha 1952, s. 34–38; Ze života národního umělce prof. Josefa Skupy, in Výstava národního umělce ČSR profesora Josefa Skupy. Hurvínek a Spejbl, Plzeň 1952, s. 34–50; Josef Skupa zemřel, Svobodné slovo 9. 1. 1957; Léta spolupráce – léta přátelství, in Josef Skupa – loutky a Plzeň. Almanach vzpomínek na činnost národního umělce Josefa Skupy v Loutkovém divadle Feriálních osad v Plzni vydaný u příležitosti odhalení jeho pamětní desky v Prokopově ulici v Plzni k nedožitým pětasedmdesátinám v lednu 1967, Plzeň 1957, s. 29–35; Mizí kolébka Skupových loutek (Loutkové divadlo feriálních osad v Plzni), Svobodné slovo 5. 5. 1957; O vzniku jména Hurvínek, 1957 [strojopis, uložen v plzeňském Státním oblastním archivu]; O Spejblovi a Hurvínkovi, Praha 1959; Nestárnoucí umění, Lidová demokracie 2. 5. 1961; Dvě setkání s Josefem Skupou + J. S. a jeho loutky, Lidová demokracie 14. 1. 1962; Loutkářské začátky Josefa Skupy, Plzeňský rozhlas 15. 1. 1962 [rozhlasová reportáž]; Jedinečná partnerka, Svobodné slovo 2. 2. 1962 [o Jiřině Skupové]; Diskotéka Josefa Skupy, Hudební novinky, leden 1967; To se dá těžko popsat, in P. Grym: Hovory u Spejblů, Ústí nad Labem 1990, s. 35–39.

Hry, scénáře

Honzova maminka, t. 1919 (in Loutkář), Loutkové divadlo feriálních osad (dále LDFO) Plzeň 1920; Anička, t. 1921; Staroměstský orloj, LDFO Plzeň 1922, t. 1923; Svatební kytice, Měšťanská beseda Plzeň 1923, t. 1924; Pro každého něco, t. 1924, Měšťanská beseda Plzeň 1928; Duté zrcadlo, LDFO Plzeň 1924; Kašpárkův návrat, LDFO Plzeň 1924, t. 1926 (in Hry ze soutěže Loutkáře 1926); Před půlnocí: sylvestrovská scéna, Sokol Kdyně 1924, t. 1926; Překvapení. Mikulášský žert, t. 1924; Z Plzně do Plzně I., LDFO Plzeň 1927 (s J. Skupou); Z Plzně do Plzně II., Loutkové divadlo feriálních osad Plzeň 1927 (s J. Skupou); To se nám jen zdálo, Plzeň 1927 (s J. Skupou a A. Kuncmanem); Páté přes deváté, LDFO Plzeň 1927, i t. (s J. Skupou); V temnotách podsvětí, t. 1927; Do kola, do kola, do kolečka, LDFO Plzeň 1928, (s J. Skupou a A. Kuncmanem); Za svitu luny, LDFO Plzeň 1928 (s J. Skupou, A. Kuncmanem a L. Novákem);  Tip-top revue, LDFO Plzeň 1928 (s J. Skupou); Spejblovy metamorfosy, LDFO Plzeň 1929 (s J. Skupou); Utrpení Spejbla i syna jeho, LDFO Plzeň 1928 (s J. Skupou); Páté přes deváté, LDFO Plzeň 1929, i t. (s J. Skupou);  Amorkovy rozmary, LDFO Plzeň 1930 (s J. Skupou, J. Machoněm a J. Vopršalem); Veselé příhody loutek + Co loutky dovedou, Nýřany 1930 (s J. Skupou); Revue z amplionu, Plzeňské loutkové divadlo prof. Skupy 1930 (s J. Skupou a A. Kuncmanem, nazýváno i Televisní revue); Revue jaksi z donucení, Plzeňské loutkové divadlo prof. Skupy 1930 (s J. Skupou, J. Machoněm a J. Vopršalem); Revue z revue, Plzeňské loutkové divadlo prof. Skupy 1930 (s J. Skupou, G. Noskem a J. Trnkou); Tatíčkovi, t. 1930; Vánoční země, t. 1931, Lidovým dům Blovice 1939; Kaleidoskop revue, Plzeňské loutkové divadlo prof. Skupy 1931 (s J. Skupou a J. Entnerem); Pod jižní oblohou, Plzeňské loutkové divadlo prof. Skupy 1931 (s L. Khásem a J. Entnerem); Hurvínek a Spejbl na cestách kolem světa, Plzeňské loutkové divadlo prof. Skupy 1932; Se Spejblem do stratosféry, Plzeňské loutkové divadlo prof. Skupy 1932 (s J. Skupou a K. Leissem); Bazikasanfara aneb Záhada hradu Purkštejna čili Hurvínek poslíčkem lásky, Plzeňské loutkové divadlo prof. Skupy 1933; Spejbl a Hurvínek na letním bytě, Plzeňské loutkové divadlo prof. Skupy 1933 (s J. Skupou a J. Skupovou); Je Spejbl Spejblovič vinen?, Liberec 1934 (s J. Skupou a K. Leissem);Gratulanti, slavnostní akademie II. obecné dívčí školy, Plzeň 1935; Dobrodružství Hurvínka, rozhlasového zpravodaje, hotel Záložna, Louny 1936; Podivuhodný odkaz markýze Chepailleble, Plzeňské loutkové divadlo prof. Skupy 1936; Ječmínkovo tajemství, t. 1936; Hrdina Feďka, Divadlo na Vinohradech 1937, i t. (s V. Valentou-Alfou); Hurvínek mezi broučky, hotel Záložna, Louny 1937, t. 1938 + Hurvínek se učí čarovat, Divadlo S + H 1954 + Adámek mezi broučky, 1942 [rozhlas], t. 1954; Jdeme do sebe, Plzeňské loutkové divadlo prof. Skupy 1937 (s J. Skupou a J. Vavříkem-Rýzem); Sen noci silvestrovské, palác Žofín 1937; O fousatém Hurvínkovi, Plzeňské loutkové divadlo prof. Skupy 1939, t. 1939 (s J. Skupou); Kolotoč o třech poschodích, Plzeňské loutkové divadlo prof. Skupy 1939, t. 1995 (s J. Skupou, J. Vavříkem-Rýzem a J. Trnkou); Jak Mánička učila Hurvínka slušnému chování, 1938 [rozhlas]; Hurvínek a Mánička na jarní vycházce, 1939 [rozhlas]; Hurvínkovo bububu, Mániččiny laskominy, Plzeňské loutkové divadlo prof. Skupy 1940 (s J. Skupou); Robinson Hurvinque, Plzeňské loutkové divadlo prof. Skupy 1941 (s J. Skupou); Zlaté děti, Obecní dům Chrást 1942 (s J. Skupou); Zázračné děti, t. 1942 (s M. Vokem); Rychlíček se celý třese, co mu Ježíšek přinese, Divadelní odbor hasičského sboru Rokycany 1942; Hurvínkovo hospodářství, Kralovice 1943 (s J. Skupou); Stříbrná studánka, Pražské dětské divadlo 1945 (na motivy pohádky J. Kožíška); Loutkové grotesky, Divadlo S+H (s J. Skupou a L. Khásem); Haló, haló, přepínáme, Divadlo S+H (s J. Skupou, L. Khásem, J. Kubešem a K. Balákem) Vánoce v pekle, In. Svobodný směr 25. 12. 1946; Hurvínek a Mánička neváží si chlebíčka, 1946 [rozhlas]; Na táčkách u Spejbla a Hurvínka, Praha 1947; Staronové rozprávky Spejbla s Hurvínkem, 1947 [rozhlas] (s J. Skupou); Rozprávka o sportu, 1947 [rozhlas]; Hurvínkův veselý silvestr, 1947 [rozhlas] (s J. Skupou); Hurvínek a Spejbl v Popletanii, 1949 [rozhlas]; Spejblův a Hurvínkův rozhlasový kabaret, 1949 [rozhlas]; Paní Móda vládne věky, t. Malá scéna, Praha 1955 (s D. Svobodovou), t. 1956 Smím prosit?, Malá scéna Praha 1957; Petr Popelka, t. 1958; Spejbl a Hurvínek opět v Plzni [rozhlas].

Překlady

P.-R. Lemonnier – Ch. W. Gluck: Ošizený kádí, Loutkové divadlo feriálních osad Plzeň 1925; M. Carré – L. Battu – J. Offenbach: Zasnoubení při lucernách, Loutkové divadlo feriálních osad Plzeň 1926.

Prameny

Archiv města Plzně.

Státní oblastní archiv v Plzni: korespondence, novinové články a recenze, rukopisy a soupisy her, prozaické dílo.

Literatura

Plzeňské loutkářství, Plzeň 1925, passim; Český deník 14. 12. 1927, s. 5; Loutkář, 1928/29, č. 6; Plzeňské loutkové divadlo feriálních osad, Šumavan 61, 1929, č. 71, s. 3; Ze zákulisí Spejblova divadla, A-Zet 6. 1. 1930; -rk-: Hurvínkova „Revue z donucení“, Venkov 23. 5 1930; Kulturní Plzeň, Venkov 21. 12. 1932; A. M. Brousil: Loutkářská revuální montáž, Venkov 6. 1. 1937 ● ref. Kolotoč o třech poschodích: Telegraf 14. 2. 1939 + J. Vodák, České slovo 15. 2. 1939 + Národní práce 15. 2. 1939 + Večer 15. 2. 1939 + Lidové listy 15. 2. 1939 + Lidové noviny 15. 2. 1939 + A-Zet 15. 12. 1939 + Národní listy 15. 2. 1939 ● Večer 17. 2. 1939; O loutkách a loutkářích, Vlajka 12. 10. 1939; J. Skupa: Tahací paňáci aneb Filipika proti Spejblům, Venkov 13. 7. 1939; M. A. Brousil: Skupa dětem, Venkov 11. 3. 1941; J. Malík: Národní umělec Josef Skupa, Praha 1962, s. 66, 77; J. Mikota: V + W a S + H, Pravda 25. 1. 1969; lš: Historická událost u Spejblů, Lidová demokracie 6. 2. 1975; Z. Bezděk: Dějiny české loutkové hry do roku 1945, Praha 1983, s. 113, 119; V. Gebhartová: Literatura pro děti s ukázkami textů, Praha 1987, s. 105–106; P. Grym: Klauni v dřevácích, Praha 1988, passim; A. Dubská: Dvě století českého loutkářství, Praha 2004, s. 201, 238, 240; J. Bílková: F. W. a jeho spolupráce s Josefem Skupou a Loutkovým divadlem feriálních osad, Kuděj 19, 2018, č. 1, s. 64–91 + Osvobození, vznik Československa, T. G. Masaryk a některé jeho myšlenky a ideály v tvorbě F. W., Kuděj 20, 2019, č. 2 + F. W., Praha 2020 ● Planetka Spejbla a Hurvínka [online], cit. 21. 12. 2022, URL: http://www.spejbl-hurvinek.eu/index.php?page=page&kid=23; F. W. [online], cit. 21. 12. 2022, URL: https://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=osobnost&id=6613.

EDS, LČL IV

Vznik: 2023