Svoboda, Josef

Křtěn Josef Václav, v cizině psán Josef Wil­helm Swoboda, jako operní zpěvák používal dočasně pseud. Nork. Podle policejní konskrip­ce narozen 1808. – Syn pražského staroměstské­ho pekaře. Studoval na novoměstském (1818 až 22) a Akademickém gymnáziu (1822–24). Divadelní dráhu nastoupil 1824 ve StD jako výpomocná síla v německých představeních, brzy se uplatnil i v české činohře. Během pě­tiletého působení na stavovské scéně vynikl natolik, že 1829 získal angažmá ve vídeňském divadle Hofburgtheater. Jako jeho člen hosto­val 1830 v Budíně [Budapešť] a 1833 v Praze. 1834 se rozhodl pro kariéru operního tenoristy; debutoval ve vídeňské dvorní opeře, angažmá však dosáhl v Divadle v Josefově, kde působil jednu sezonu jako první tenorista (1834/35). Neúspěšně se ucházel o angažmá v Berlíně (Königsstädter Theater), 1835/36 byl tenoris­tou divadla v Neustrelitz, kde se 1836 oženil se sopranistkou A. R. Perechonovou (1816–1846; předtím zpěvačkou vídeňské dvorní opery), s níž měl syny Albina S. (1836–1901), rovněž známého herce a zpěváka, a Karla S. (*1839), který se stal zpěvákem, a dcery Angelu Pere­chonovou-Alsdorfovou (1840–1881; její syn Karl Alsdorf byl posléze divadelním ředitelem v Pešti) a Mathildu Perechonovou (*1841), obě zpěvačky. S. 1836 hostoval v Praze, 1836/37 byl angažován s manželkou v Lipsku, 1837 v operní společnosti K. F. Bethmanna hrající v Meiningenu, Rudolstadtu, Halle a Erfurtu. 1837 krátce a neúspěšně provozoval vlastní operní společnost v Meiningenu, zadlužil se a zachraňoval se útěkem. Zřejmě i proto zvolil pseudonym Nork, pod nímž účinkoval 1838 až 1840 v Düsseldorfu (1838 hostování ve Vrati­slavi), 1840–41 v Elberfeldu a 1841–48 v měst­ském divadle ve Frankfurtu n. Mohanem. Manželka s ním sdílela obě angažmá až do své smrti (Frankfurt n. Mohanem 1846). 1841 hos­toval bez většího ohlasu ve vídeňské dvorní opeře. Po návratu do Vídně 1848 působil nej­prve v Carlově divadle, 1850–53 ve dvorní opeře. Současně inicioval česká představení v Divadle v Josefově. V Čechách získal 1851 jako druhý (po J. A. Prokopovi) koncesi pro česká představení, která zahájil koncem léta v Karlíně U Červené hvězdy Scribeovou a Vanderburchovou hrou Malíř a Klicpero­vou veselohrou Divotvorný klobouk. Kvůli svým závazkům ve Vídni se řízení podniku nevěnoval a přenechával je synu Albínovi, při první štaci na venkově (Příbram) vedl družinu herec Šrámek. 1852 byla S. kvůli trvalé ne-přítomnosti koncese úředně odňata a soubor rozpuštěn, většina herců odešla k řediteli Kul­lasovi. 1853–62 byl S. angažován v Divadle na Vídeňce (vyjma 1854/55, kdy byl režisé­rem v Divadle v Josefově). 1862–65 působil jako režisér české i německé činohry ve StD a v PD; 1863 se účastnil konkursu na ředitele PD, ale neuspěl. Po ukončení pražského angaž­má se 1865 pokusil uplatnit jako režisér ve ví­deňské dvorní opeře a podílel se i na českých představeních v Divadle v Josefově. Ještě t. r. přešel do Mnichova (Aktien-Volks-Theater) a po zbytek divadelní dráhy působil u němec­kých scén mimo české území: 1867 u opery a operety v Hamburku, 1868 u opery v Rotter­damu. V létě 1868 uspořádal několik českých představení v divadle Thalia na vídeňském předměstí Neulerchenfeld (Klicpera: Dobré jitro!; Schneider: Český dobrovolník a fran­couzská selka; Flamm: Rekrutýrka v Kocour­kově). 1871/72 přijal pravděpodobně nakrátko angažmá v berlínském divadle Victoria. V další divadelní funkci se objevil 1877/78 v Pešti [Budapešť], kde byl ředitelem německého di­vadla. 1878 odešel definitivně na odpočinek.

Po příchodu do StD byl S. tři sezony využí­ván spíše ve vedlejších rolích. Upoutával uros­tlou postavou a pohledným zjevem, smělostí a přirozenou jistotou jevištního vystoupení i výraznou a neobvykle rozmanitou mimikou.

Disponoval zvučným, ne však příjemně zbar­veným hlasem. Osvědčoval se v širokém spektru mladistvých rolí jako komik, milovník i jako hrdina. Sehrál řadu sluhů, komorníků, selských chlapců, praporčíků, myslivců, ban­ditů, černochů, indiánů a pážat, než se dostal k mladým milovníkům a ke Klicperovým stu­dentům, kteří mu daly příležitost k strmému vzestupu, datujícímu se od 1827/28. Česká i německá kritika vysoce cenila jeho výkony (tit. role, Schikaneder: Jan Dolinský; Loren­zo, Shakespeare: Der Kaufmann von Venedig; Jaromir, Grillparzer: Die Ahnfrau; Kosinsky, Schiller: Die Räuber) a vkládala do mladého herce, který si vydobyl přízeň publika, velké naděje. S. obzvláště vynikal pečlivou dekla­mací, měl však tendenci k sebepřeceňování a k nadužívání rutinních hereckých postupů. Jeho nástup do vídeňské dvorní činohry 1829 proběhl poměrně úspěšně. Představil se jako Ottmar (Vogel: Der Erbvertrag), Fridolin (Holbein: Fridolin) a Eduard (Vogel dle Mer­ciera: Essighändler) a obecenstvo, včetně kri­tiky, jej přijalo celkem příznivě. Při pražském hostování 1833 (tit. role, Deinhardstein: Hans Sachs; Jaromir, Grillparzer: Die Ahnfrau) do­sáhl rozhodného úspěchu. Kritika konstato­vala zřetelný pozitivní vliv prostředí dvorní scény, celkové zklidnění hereckého projevu a schopnost vyvážit protikladné rysy u roz­porných charakterů. Ve Vídni se k významněj­ším činoherním rolím už nedostal, neprosadil se ani jako operní tenorista. Nepříliš vytížen úkoly v opeře byl často zaměstnáván v čino­hře. Dráhu operního pěvce nakrátko přerušil 1848 krátkým angažmá ve vídeňském Carlo­vě divadle (zastával obor vážných milovníků a bonvivánů) a ukončil ji 1853 přestupem do Divadla na Vídeňce, kam byl přijat jako komik. Po zdařilém debutu ve hře S. Schlesin­gera Reiche Leute armes Kind (role nezjištěna) se dobře uplatňoval v lidových kusech, které dominovaly tamnímu repertoáru. Za druhého pražského působení se věnoval režii a v PD také hrál. Jeho herecké schopnosti byly sice uznávány, k významné pozici, kterou zastával na pražském jevišti koncem dvacátých let, se však ani zdaleka nepřiblížil.

Ve Vídni se podílel na divadelních akti­vitách krajanské komunity. Již 1850 spolu s I. Rosou připravil pro sérii poloprofesionál­ních českých představení v Divadle v Jose­fově ne právě zdařilé provedení Klicperova Divotvorného klobouku (zopakoval si v něm roli studenta Strnada), následně občasné české produkce v divadle Thalia.

Role

StD

Nicki (A. Bäuerle: Aline oder Wien in einem ande­ren Welttheile), Seppel (K. Meisl: Die Fee aus Frankreich), Giuseppe (J. A. Gleich: Der Berg­geist oder Die drei Wünsche), Luithold (H. Cuno: Loupežníci na Chlumu), Pedro (H. Clauren: Der Bräutigam aus Mexico), Šebesta (A. v. Kotzebue: Nebezpečné sousedství), Liška (H. Cuno: Chytrou­šek), Falieri (H. Zschokke: Abelíno), Kocourek (K. v. Künigl: Žlutá zimnice), Rudolf hrabě ze Sa­vernu (F. v. Holbein: Frydolín aneb Cesta do želez­ných hutí), Martin (V. K. Klicpera: Bělouši) – 1824; Bořín (F. Grillparzer: Pramáti), Šídlo (A. Bäuer­le: Alína aneb Praha v jiném dílu světa), Robert z Lacý (F. W. Ziegler: Jolanta, královna jeruzalem­ská), Chytílek (A. Bäuerle: Přítel v nouzi), Kvítek (A. v. Kotzebue: Zmatek nad zmatek), Zdeněk Zá­smucký (V. K. Klicpera: Blaník), Antonín Kudrna (J. N. Štěpánek: Pivovár v Sojkově), Julius (T. Kör­ner: Hedvika), Vítek (S. K. Macháček: Ženichové), Radomil Dobřanský (J. N. Štěpánek: Jaroslav a Blažena aneb Hrad Kunětice) – 1825; Javorník (týž: Čech a Němec aneb Mlejn na hranicích), Honza Kolohnát (K. F. Guolfinger v. Steinsberg, h. V. Tuček: Honza Kolohnát z Přelouče aneb Schůzka v Nových alejích), Flodoardo z Florencie (H. Zschokke: Abelíno), Filípek (J. N. Štěpánek: Hastroš) – 1826; Peter Geisler (W. Marsano: Isa­bella von Croye), Madatti (J. A. Gleich: Der Berg­geist oder Die drey Wünsche), Vilibald (K. L. Gie­seke, h. W. Müller: Dvanáct spících panen), Strej­ček (J. N. Štěpánek: Ať se to jen žádný nedozví aneb Tintilivantili), Johann (J. A. Gleich, h. F. Volkert: Der Eheteufel auf Reisen), Jean (F. Rosenau: Die Gunst der Kleinen oder Die Hintertreppe), Theo­dor (L. Angely: Sieben Mädchen in Uniform), Am­brož Pontanus (G. Eckert, ú. J. N. Štěpánek: Pan Štěkavec), Vlček (J. F. Kringsteiner: Masopustní žert aneb Pan Šídlo, taneční mistr), Johann (K. J. Schikaneder: Die Brillant-Nadel und das Wunder­käppchen oder Die beglückten Wanderer), Zenobi­us (F. Raimund, h. J. Drechsler: Das Mädchen aus der Feenwelt oder Der Bauer als Millionär), Okel­ly (F. Schiller: Maria Stuart, něm.), Heliodorus (J. Franulová v. Weißenthurn: Das Manuscript), Hrabě Oustevníř (J. N. Štěpánek: Osvobození vlasti aneb Korytané v Čechách), Pfiffspitz (A. Bäuerle, h. I. Schuster: Die falsche Primadonna), Ott­mar (W. Vogel: Der Erbvertrag II), Güldenstern (W. Shakespeare: Hamlet, Prinz von Dänemark), Graf von Kronenburg (H. F. Möller: Graf von Wal­tron oder Die Subordination), Lubor (W. A. Ger­le: Jaromir und Udalrich, Herzoge von Böhmen), Walter (A. Bäuerle, h. W. Müller: Ninna, Nanni, Nannerl und Nanette oder Das gefoppte Kleeblatt), Anton (F. v. Holbein: Das Alpenröslein, das Pa­tent und der Shawl), Lorenz Juranitz (T. Körner: Zriny oder Die Bestürmung von Szigeth), Dominik (J. J. Gabriel: Jacko, der brasilianische Affe), Peter (E. Scribe: Erste Liebe oder Jugend-Erinnerungen), Alexander Krásnorok (V. K. Klicpera: Dvojčata), Assessor von Brand (K. A. Lebrün: Launen des Zufalls), Karlík (C. Goldoni, ú. J. N. Štěpánek: Ku­liferda), Lorenzo (W. Shakespeare: Der Kaufmann von Venedig), Bolemil (V. K. Klicpera: Loketský zvon), Skrub (F. V. Ernst: Heilmittel des Ungefährs oder List mit Glück), Polikarp (A. Bäuerle: Der Le­opoldstag oder Kein Menschenhaß und keine Reue), Ninias (E. Raupach: Die Tochter der Luft), Florián Žvachta (F. Raimund, h. J. Drechsler: Diamant krále duchů) – 1827; Věnceslav (V. K. Klicpera: Valdek), Strnad (týž: Divotvorný klobouk), Věřov­ský (M. Stegmayer: Kmotr Matěj), Filip (A. v. Ko­tzebue: Johanna z Montfokonů), Jan Dolinský (E. Schikaneder: Jan Dolinský), Ferdinand Příchov­ský (J. N. Štěpánek: Obležení Prahy od Švejdů aneb Věrnost a udatnost česká), Albert (T. Hell dle V. Ducangea: Drei Tage aus dem Leben eines Spie­lers), Sikoš (V. K. Klicpera: Veselohra na mostě), Frydolín (F. v. Holbein: Frydolín aneb Cesta do že­lezných hutí) – 1828; Štofek (F. v. Holbein: Nevěs­tin klenot), Filip (anon., ú. J. N. Štěpánek: Nebožka paní aneb Tři ženichové, jedna nevěsta), Lužovský (anon., ú. J. N. Štěpánek: Kýž bych se byl neoženil), Kosinsky (F. Schiller: Die Räuber), Peregrín Fanfa­ra (F. Rosenau: Píseň malých aneb Zadní schody), Lubomir (K. E. Ebert: Břetislav und Jutta), Jan (V. K. Klicpera: Jan za chrta dán) – 1829; Hans Sachs (J. L. Deinhardstein: Hans Sachs), Jaromir (F. Grillparzer: Die Ahnfrau), Rentheim (F. v. Hol­bein: Alpenröslein) – vše j. h. 1833.

Hofburgtheater Vídeň

Eduard (L.-S. Mercier: Essighändler), Raoul (F. Schiller: Die Jungfrau von Orleans), Eduard (T. Körner: Toni), Kulitsch (J. Franulová v. Weißen­thurn: Der Wald bei Hermannstadt) – 1829; Georg, Knappe des Götz (J. W. Goethe: Götz von Berlichin­gen), Ottmar (W. Vogel dle Haffnera: Der Erbver­trag), Kudrin (A. v. Kotzebue: Die Verschwörung auf Kamtschatka), Johann, Edelknecht (F. v. Hol­bein dle H. v. Kleista Familie Schroffenstein: Die Waffenbruder), Fähndrich von Wiesen (A. v. Kotze­bue: Der Verschwiegene wider Willen), Sekretär Beufeld (A. W. Iffland: Die Aussteuer) – 1830; Bargila, Seeräuber (E. v. Houwald: Die Seeräuber), Ein Flügel-Adjutant (K. Töpfer: Der Tagsbefehl), Fortinbras (W. Shakespeare: Hamlet, Prinz von Dänmark), Silvio (F. L. Schröder dle C. Goldoniho: Der Diener zweyer Herren), Der Hauptmann von der Wache (J. Franulová v. Weißenthurn: Johann, Herzog von Finnland), Ludwig Born (K. Töpfer: Freie und Vorschrift oder Wenn Sie befehlen), Ludwig Brand (F. L. Schröder dle S. Lee: Das Blatt hat sich gewendet), Donalbein (W. Shakespeare: Macbeth) – 1831; Blödel (E. Raupach: Der Niebelun­gen Hort), Zenturione (F. Schiller: Fiesco) – 1832; Leichtner (A. E. Wollheim dle J. S. Knowlese: Der Bucklige), Konrad Herzig (A. v. Kotzebue: Die Tochter Pharaonis) – 1833; Peter (týž: Die Ro­sen des Herrn von Malesherbes), Ludwig Brook (A. W. Iffland: Die Mündel), Murray (I. F. Castel­li dle E. Scribea: Der Quäker und die Tänzerinn), Carl von Glimar (F. L. Schröder dle S. Lee: Glück bessert Thorheit) – 1834.

Frankfurt a. M.

Anton Koch (H. Laube: Karlsschüler) – 1847.

Carl-Theater Vídeň

Charles von Frantin (L. Schubar [R. Lubarsch]: Keine Jesuiten mehr) – 1849.

Theater in der Josefstadt

Strnad (V. K. Klicpera: Divotvorný klobouk)– 1850; Vítek (S. K. Macháček: Ženichové) – 1855.

Theater an der Wien

[?] (S. Schlesinger: Reiche Leute armes Kind) – 1853.

StD

Vojtíšek (R. Kneisel: Chudý písničkář), Valenta (J. K. Tyl: Pražská děvečka a venkovský tovaryš aneb Paličova dcera), Kapucín (F. Schiller: Vald­štýnův tábor) – 1862.

PD

Dejan (V. Hálek: Král Vukašín), Kořínek (F. Rai­mund: Dívka z čarovných krajů aneb Sedlák mi­lionář), Šligelius (G. H. Putlitz: Solný) – 1862; Kohoutek (R. Benedix: První den po svatbě), Dr. Skála (K. Gutzkow: Srdce a svět), Švýcar (F. Schiller: Loupežníci), Rudomil (R. Benedix: Svéhlavost), Abdallah (V. Sardou: Mnoho přátel naše škoda), Vojtěch (F. Raimund: Marnotratník aneb Boháč a žebrák), Vincentio (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Filip Dobrý (F. Schiller: Panna Orleanská), Abraham (S. H. Mosenthal: Debo­rah aneb Křesťan a židovka), Strejček Medák (K. A. Görner: Radostné překvapení), Severin(J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Kalina (T. L. Danis: On jest hluchý) – 1863; Kníže Lev Sapěha (F. B. Mi­kovec: Dimitri Ivanovič), Jehlička (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus aneb Ludařský trojlist), Palivec [Brander] (J. W. Goethe: Faust) – 1864.

Režie

StD

R. Kneisel: Chudý písničkář – 1862.

Prameny a literatura

Archiv UK: Katalog vom Schuljahr 1822 über die Schüler der IV. Gramatikal Klasse, 1.–2. Semes­ter. NMd: cedule StD 1824–29. NA: fond Poli­cejní ředitelství I, konskripce, kart. 577, obr. 1187 [Swoboda Josef, 1808]; fond PM 1850–1854, kart. 152–154, sign. 8/6/06/349; kart. 155–157, sign. 8/6/601/1852/427; 1861–1870, kart. 876, sign. 8/6/17/111 [koncese]; fond Penzijní ústav, penzijní fond sólistů zemských divadel Praha: Journal der Pensions-Instituts-Cassa. http://anno.onb.ac.at [cedule Hofburgtheater].■ Almanach der deut­schen Bühne auf das Jahr 1835, Frankfurt a. M. 1834; Deutscher Bühnenalmanach [Berlin] 1836 až 1878; Prager Zeitung 6. 12. 1827 [Lorenzo, Kaufmann von Venedig]; J. K. Chmelenský: Di­vadlo české…, ČČM 2, 1828, sv. 3, s. 125, 131n.; 3, 1829, sv. 1, s. 125, 127, 130; 5, 1831, s. 453; [A. Müller]: Unterhaltungsblätter 6. 5., 26. 8., 12. 9., 7. 11. 1828; 9. 1., 17. 2., 17. 4. 1829; Allgemeine Theaterzeitung [Wien] 22, 1829, s. 382, 390, 413, 453, 522; 23, 1830, s. 247, 419, 446; 24, 1831, s. 316, 328; 28, 1835, s. 667; 47, 1853, s. 359; N. N. [H. Jireček]: Toť se již ten svět divně ob­rací!, Vídeňský denník 31. 12. 1850; P. N.: O čem se tak dlouho povídalo…, Pražský večerní list 1. 1. 1851; Herec a zpěvák p. Svoboda…, Lumír 3, 1853, příl., č. 7, s. 27; tamtéž 12, 1862, s. 164, 405; nesign.: Herr Swoboda, Vater…, Recensionen und Mittheilungen über Theater und Musik [Wien] 1865, sv. 2., s. 560; Bývalý vrchní režisér českého divadla…, Národní listy 10. 7. 1868; E. Wlassack: Chronik des k. k. Hof-Burgtheaters, Wien 1876, s. 180; nesign.: První apoštolé českého divadla, Divadelní listy 5, 1884, s. 107; Teuber III, s. 565, 876; š [J. Kuffner]: Feuilleton, Národní listy 2. 6. 1891; E. Kilian, F. Winter: Zur Bühnengeschich­te des Götz von Berlichingen II, Hamburg 1891, s. 65; F. Pokorný: Vzpomínky a upomínky, 1895, s. 32n.; R. Lothar, J. Stein: 50 Jahre Hoftheater, Wien-Magdeburg [1898], s. 14; Deutscher Büh­nenalmanach [Berlin] 1902, s. 149n. [nekrolog Albina S.]; O. Rub: Das Burgtheater, Wien 1913, s. 188; J. Kádár: A budai és pesti szinészet története 1812-ig, Budapest 1913, s. 255; J. Vondráček: Po­čátky českých kočovných divadelních společností, Budivoj 15. 5. 1914; V. Štein Táborský: Dějiny ven­kovských divadelních společností, 1930, s. 49; Jan Bartoš: Prozatímní divadlo a jeho činohra, 1937, s. 67n.; V. K. Blahník: J. K. Tyla had z ráje, 1950, s. 198, 212; J. Knap: Zöllnerové, 1958, s. 51, 216 + Umělcové na pouti, 1961, s. 16, 18; Vondráček II; DČD II; W. Binal: Deutschsprachiges Theater in Budapest, Wien–Köln–Graz 1972, s. 357 [dcera Angela a vnuk Karl Alsdorf]; DČD III [část. zámě­na s Václavem S.]. ■ Eisenberg [Swoboda Albin], HD, Kosch, NDp, Ulrich, Wurzbach; PD-rep

Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav  –  Academia 2015, s. 967–970