Dcera herce a divadelního ředitele J. E. Kramuela. Vyrůstala v divadelním prostředí, od šesti let se o ni starala členka otcovy společnosti, herečka T. Knížková (matka se starší dcerou rodinu opustila a přestěhovala se do Vídně), několik let pobývala v penzionátu, kde měla získat přiměřené vzdělání. Oficiálně vystoupila poprvé ve třinácti letech u otcovy společnosti v Pardubicích ve hře V. Pázdrala Stěžerského Hrubý námořník (21. 9. 1867), malé dětské role hrála již dříve (např. u Zöllnerovy spolenosti v Plzni v lednu 1863). Poté se ještě vrátila do penzionátu, 1870 se stala členkou souboru. Pro neshody s otcem, který bránil jejímu sňatku s hercem J. V. Sukem, odešla v lednu 1878 ke společnosti T. Knížkové. Již začátkem března, když se otec oblomil, se vrátila a zanedlouho se za Suka provdala. Ten po Kramuelově smrti 1884 převzal společnost, v níž S. setrvala až do konce své aktivní divadelní dráhy. Pouze jedenkrát se pokusila zkusit své možnosti jinde: V září 1883 vystoupila u P. Švandy st. na Smíchově ve své oblíbené roli Anežky (Bozděch: Z doby kotillonů). Kritika ji přijala příznivě, k angažmá ale nedošlo. Po manželově smrti 1910 získala vlastní koncesi a společnost provozovala další léta. Vedením pověřovala artistické správce (A. Bíno – tříletá smlouva od 1912, dále F. Tvrdek, F. Koprolín). Od 1926 žila na odpočinku u syna Jana v Benešově. Herečkou se stala dcera Anna S. (17. 2. 1879 Dvůr Králové – 8. 7. 1908 Týn n. Vltavou) a hercem syn Emil (21. 3. 1884 Soběslav – 26. 5. 1908 Týn n. Vltavou), oba zemřeli na plicní tuberkulózu.
S. projevovala zřejmé nadání, zprvu si získávala diváky především mladistvým dívčím zjevem, jemným příjemným hlasem a vzornou výslovností. Jako herecké dítě se dokázala vyvarovat mnoha začátečnických chyb a na scéně vystupovala se samozřejmou jistotou. Prvních větších úspěchů dosáhla jako Anežka v Bozděchově veselohře Z doby kotillonů a Andrea ve stejnojmenné hře V. Sardoua, velkou popularitu na venkově získala v roli Jane Eyerové (Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský, 1874). Kritika ocenila procítěný výkon a zmiňovala se zejména o uchvacující deklamaci. Jako dcera ředitele měla v souboru výsadní postavení a pod otcovým vedením, který dokázal rozpoznat herecké předpoklady a usměrňovat je, se začala brzy uplatňovat ve velkých tragických rolích. Vedle tit. postavy Dumasovy Dámy s kaméliemi to byly především hrdinky Shakespearovy: Desdemona (Othello), Ofélie (Hamlet) a Julie (Romeo a Julie), jimiž téměř všude přitahovala a strhávala diváky, byť pro tyto náročné role nebyla ještě vyzrálá a nezvládala tragické postavy tak dobře jako naivky. Postupně se stala hereckou oporou Kramuelovy společnosti a její obliba u venkovského publika rostla. V osmdesátých letech byla ceněna za přemýšlivý přístup k rolím a za schopnost zobrazovat ušlechtilé typy žen. V následujícím desetiletí se pozvolna přehrávala do charakterního oboru, ale ještě dlouho hrála mnoho dívčích rolí z počátku své herecké kariéry. Úspěšně se zhostila úlohy Sary Reedové v Sirotku lowoodském i Lady Milfordové v Schillerových Úkladech a lásce. Herecky se však dále nerozvíjela, stagnace se projevila zvláště za působení Sukovy společnosti na pražských předměstských scénách v Holešovicích (1894–1901), kdy sice vytvářela velké role, ale ve srovnání s pražskými herečkami se její výkony jevily jako průměrné. Když se stala ředitelkou, herecky poněkud ustoupila do pozadí. Její repertoár však zůstával velmi pestrý: Hrála v komediích (např. Paní Higginsovou v Shawově Pygmalionu) i v náročných společenských dramatech (např. Gunhildu Borkmanovou v Ibsenově Johnu Gabrielu Borkmanovi). Jednou z jejích posledních úspěšných rolí byla Česalová ve Štolbově veselohře Na letním bytě.
Role
Kramuelova spol.
[?] (V. Stěžerský [Pázdral]: Hrubý námořník)– 1867; Rafaela (V. Sardou: Vlasť) – 1871; Josefina (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána), Anežka de Champrosé (E. Bozděch: Z doby kotillonův)– 1872; Kamila (V. Sardou: Bodří venkované), Andrea (týž: Andrea), Jane Eyrová (Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský), Ceres (J. Offenbach: Orfeus v podsvětí), Růženka (K. Haffner, ú. J. E. Kramuele: Muž národa) – 1874; Klára (F. Schiller: Egmont), Verena (J. J. Kolár: Pražský žid, i Sukova spol. 1892), Mistress Eva Blounth (V. Sardou: Rabagas), Klárka (A. L’Arronge: Můj Vojtíšek), Ofelie (W. Shakespeare: Hamlet), Desdemona (týž: Othello), Julie (týž: Romeo a Julie), Evička (K. Světlá, dram. E. Pešková: Kříž u potoka), Marguerita Gautierová (A. Dumas ml.: Dáma s kameliemi) – 1875; Libuše (F. v. Suppé: Žádný muž a tolik děvčat), Louise (A. Dennery, E. Cormon: Dva sirotci) – 1876; Anna [?] (P. Nevsky [P. de Corvin], A. Dumas ml.: Daniševi), Královna Anna (E. Scribe: Sklenice vody) – 1877; Amalie (F. Schiller: Loupežníci), Nadia (J. Verne, F. Csepreghy: Carův kurýr), Vikomt (J.-F.-A. Bayard, Dumanoir: Vikomt z Letoriéru), Markýza z Boismartelu (V. Sardou: Ferréol), Doris Quinaultová (A. E. Brachvogel: Narcis), Hana (S. H. Mosenthal: Debora), Fany Mersonová (E. Augier: Paní Caverletová) – 1879; Verunka (K. Elmar: Šantala), Blažena (Ch. Birch-Pfeifferová: Král Václav a jeho kat), Ema (A. L ̓Arronge: Můj Vojtíšek), Adrienna Lecouvreurová (E. Scribe, E. Legouvé: Adrienna Lecouvreurová), Johanna (A. Delacour, Lambert-Thiboust: Slepá nevěsta), Arria (A. Wilbrandt: Arria a Messalina) – 1880; Anna Kamená (G. v. Moser, F. v. Schönthan: Naše ženy), Azalea (J. Offenbach: Ostrov Tulipatan) – 1882.
Sukova spol.
Marie Terezie (E. Bozděch: Zkouška státníkova), Klára de Beaulieu (G. Ohnet: Majitel hutí), Filipina (O. Redwitz: Filipina Welserová) – 1885; Veronika (J. J. Kolár: Mravenci), Johanna (V. Hugo: Královna a její milostník) – 1887; Nataša (A. I. Palm: Náš přítel Něklužev) – 1888; Vanda (R. Ruszkowski, A. Abrahamowicz: Pan hejtman a jeho forejšic) – 1889; Božena (F. F. Šamberk: Ravuggiollo, loupežník z Apenin), Milena (V. Baldessari Plumlovská: Svatoň a Milena aneb Láska bratrská) – 1891; Madame Auberdinová (A. Langer: Slovo k ministru) – 1892; Hraběnka de Cerny (E. Arago, P. Vermond: Robert ďábel a jeho zápisky), Anna Kateřina (J. Vrchlický: Exulanti) – 1893; Helena (J. Kvapil: Bludička), Růžena Zajíčková (A. L’Arronge: Dcery pana Zajíčka), Fedora (V. Sardou: Fedora)– 1897; Sarah (J. Barbier: Sarah, dcera otrokyně) – 1898; Markýzka de Logny (E. Bozděch: Z doby kotillonův), Emilie (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána) – 1899; Cathérina Hübscherová (V. Sardou, E. Moreau: Madame Sans-Gêne) – 1900; Hraběnka Adéla Mengersová (O. Blumenthal: Proces hraběcích dědiců) – 1902; Vévodkyně z Marlborourgh (E. Scribe: Sklenice vody), Sara Reedová (Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský), Paní Kudrnová (V. Hladík: Závrať), Hraběnka Diana (A. Dennery, E. Cormon: Dva sirotci), Anna (M. Gorkij: Na dně života), Lady Milfordová (F. Schiller: Ouklady a láska) – 1904; Vévodkyně de Valmonté (G. Feydeau: Dáma od Maxima), Julie (J. Štolba: Její systém) – 1905; Marija (B. Nušić: Pustina), Ludmila (F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl), Verunka (L. Anzengruber: Sedlák křivopřísežník), Lady Alžběta Claypole (E. Raupach: Smrt Olivera Cromwella, lorda protektora Anglicka), Alina (V. Stěžerský: Bitva na Černé Hoře) – b. d.
Spol. Sukové-Kramuelové
Madame Pierlattesová (E. Guiraud: Maminčin mazlíček) – 1913; Paní Higginsová (G. B. Shaw: Pygmalion), Karolina (R. Mařík: Pouze pro pány), Špitálská (M. A. Šimáček: Ztracení), Gunhilda Borkmanová (H. Ibsen: John Gabriel Borkman), Jenny (P. Wolf: Rozkošná historka), Česalová (J. Štolba: Na letním bytě) – 1914.
Prameny a literatura
AMP: Sbírka matrik, JCH N24, matrika narozených fary u sv. Jindřicha 1850–1857, fol. 181. SOA Třeboň: Sbírka matrik, 37 Týn n. Vltavou, matrika zemřelých 1904–1919, obr. 71 [syn Emil], 73 [dcera Anna]. ■ -st.: Městské divadlo, Plzeňské listy 14. 10. 1875; nesign.: Divadlo, Tábor 16, 1879, č. 20 až 24; Y: České divadlo, Budivoj 8. 4. a 15. 5. 1880; nesign.: Dramatické umění a hudba, Národní listy 19. 9. 1883 [host. na Smíchově – Anežka]; Z Litomyšle, Jeviště 1, 1885, s. 174; Bý: Z Přerova, Česká Thalia 2, 1888, s. 45; K. V. Rais: Ze vzpomínek II, 1927, s. 163; V. Štein Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 23, 78; Divadlo 29, 1943, s. 13 [úmrtí]; Paměti Marie Svobodové, ed. M. Kalný, 1953, s. 70; A. Javorin: Pražské arény, 1958, s. 254n., 257 + Tylův nejvěrnější žák, rkp., b. d., DÚk, s. 137, 223; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 63; DČD III ■ EDS [Kramuelova spol., Sukova spol.]; Buchner
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 964–966
