Psán též Stenzsch. Není totožný s hercem K. Stentzschem (1772–1819), který debutoval 1790 v Hamburku. – Pocházel ze slezské větve baronského rodu, jeho otec byl rakouský štábní důstojník a posléze generál. O S. mládí není nic známo. Bez předchozí divadelní zkušenosti se 18. 3. 1797 ujal řízení hereckého souboru Vlastenského divadla U Hybernů po vypršení nájemní smlouvy A. Gramse, který zůstal hudebním ředitelem. S. zároveň přijal nabídku D. Guardasoniho vyplňovat v době nepřítomnosti italského souboru, tj. od dubna do konce června 1797, volné operní večery na scéně Nosticova divadla baletními a zpěvoherními produkcemi. S. ředitelství trvalo jen do konce května 1797, kdy finančně vyčerpán odjel s většinou členů své společnosti z Prahy. Divadlu zanechal značné dluhy, nadto protiprávně odvezl dekorace Vlastenského divadla. Jedna část jeho souboru pak hrála v Teplicích, druhá v Karlových Varech. S ní se S. přesunul do Saské Kamenice a počátkem září do Lipska, kde hrál od 22. 12. 1797 do 31. 1. 1798, pak do Erfurtu (1798/99). Do Prahy se vrátil 1799 nebo 1800, ale divadlu se již nevěnoval. Až do konce života se zabýval historií, zejména osobností Albrechta z Valdštejna.
S. začal své ředitelské působení ve Vlastenském divadle rekonstrukcí souboru. Zkvalitnil složení jeho německé části (přibral např. K. F. Krügera a jeho manželku, ovdovělou Spenglerovou) a propustil některé slabší herce, kteří se uplatňovali v českých i německých představeních (např. Bílka, Lissinga a Rause). Posílil balet, pro nějž angažoval zahraniční tanečníky (baletního mistra D. Barchielliho s manželkou, tanečníky Cusaniho a Zaniniho s manželkami). Uváděl vážné balety (např. několikrát opakovaný tříaktový Rudolf der Siegende, ch. Barchielli) i komické baletní dohry. Kritika oceňovala jeho orientaci na výpravné balety, ale skvělé dekorace záhy vyčerpaly S. finanční možnosti. V českých představeních se přidržel Gramsova zaměření na singspiely. Nově byl za jeho direkce uveden pouze Thámův překlad druhého dílu zpěvohry Honza Kolohnát z Přelouče (t. J. M. Czapek, h. V. Maschek, 1797). V německém repertoáru se vedle rytířských her a zpěvoher (E.-N. Méhul, t. K. L. Gieseke dle F.-B. Hoffmanna: Der Milzsüchtige [Vrtošivý; Euphrosine et Conradin ou le tyran corrigé], první autorovo dílo v Praze) soustředil zejména na nenáročné jednoaktovky, které doplňoval kratšími balety.
Prameny a literatura
NMk: sign. VI A 5, J. Stentzsch, Leben und Thaten des Wenzel Albrecht Eus. von Waldstein, rkp.; VI A 22, S. literární pozůstalost; VI E 50, J. Stentzsch, Slovník českých spisovatelů, rkp. ■ Allgemeine deutsche Theaterzeitung [Brünn] 1, 1797, s. 29, 37–39, 46n., 77; Allgemeines europäisches Journal [Brünn] 1797, sv. 5, s. 206n., 210–216; sv. 7, s. 206–209, 212–214; Der Theatralische Eulenspiegel [Prag] 1797, s. 203n.; GTK 1798, s. 249 [Prag u. Carlsbad]; 1799, s. 19–24 [Theaterregeln der von Stenzschen Gesellschaft], 247 [Erfurt]; F. B. Mikovec: Zur Geschichte des Prager ständischen Theaters, Bohemia 4. 12. 1859, čes. → Pražská Thálie kolem 1850, 2010; Quellen zur Geschichte Leipzigs I, ed. G. Wustmann, Leipzig 1889, s. 493; Teuber II, s. 319; E. Šebesta: Karel Hynek a Václav Alois Tham, Československé divadlo 2 (7), 1924, s. 87; G. Kannewischer: Emanuel Benedikt Schack, dis., München 1932, příl. Statistische Angaben: Aufführungen und Auftreten, s. 1; T. Volek: Repertoir Nosticovského divadla v Praze z let 1794, 1796–1798, Miscellanea musicologica 16, 1961, s. 120–122; Vondráček I; DČD II ■ Kosch [*1772], Wurzbach
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 936–937
