Vl. jm. Henrietta z Rittersbergů. Divadelní pseudonym zvolila po matce Polce. – Pocházela ze staré, leč zchudlé české šlechtické rodiny. Otec Ludvík z Rittersbergů byl fyzik a chemik, především se věnoval hudbě, literatuře a malířství, často měnil působiště a rodina jej provázela (Záhřeb, Uhry, Halič), v Praze žili od 1854. Otec, ač bohém, dceřino nadšení pro divadlo a herectví jako aristokrat nesdílel. Po jeho smrti (1858) ji vychovávala teta Henrietta z Rittersbergů, uměnímilovná a literárně činná dáma. S. se školila u pražské německé herečky F. Herbstové, 1862 debutovala v ochotnickém Švestkově divadle u sv. Mikuláše v tit. roli Mosenthalovy Debory. Při zkušebním vystoupení v PD 1863 ale neuspěla (Celestina, Bayard – de Wailly: Musí na venek; Silvie, Shakespeare: Dvé šlechticů veronských) a přijala nabídku ředitele H. Walburga, který měl na zimní sez. 1863/64 zadáno divadlo v Plzni a byl povinen zajistit nejen německý, ale i český provoz. S. tu zastávala tragický obor, hrála např. tit. roli Kolárovy Moniky. Po návratu na jaře 1864 byla angažována do PD, s celým souborem pak přešla do ND. 1892 byla penzionována pro chronické onemocnění hlasivek. U kolegů a kolegyň se hrdá a nevtíravá S. těšila velké přízni, s mnohými navázala doživotní přátelství – s J. Šamberkovou, manžely Kvapilovými aj. Ač sama potřebná, po celý život obětavě podporovala umělce. Žila nadmíru skromně, aby mohla udržovat velký byt a kupovat umělecká díla a památky (vlastnila mj. obrazy A. Chittussiho a J. Mánesa, zakoupila pracovnu J. E. Purkyně, kterou zapůjčila na Národopisnou výstavu 1895). Své sbírky odkázala Muzeu Království českého, venkovské sídlo v Kostelci n. Černými lesy ve prospěch hereckého azylu. Zahynula tragicky pod kopyty splašených koní na květinovém korze na pražském Výstavišti. Pohřbena byla do rodinné hrobky Skrejšovských na Olšanských hřbitovech.
K divadlu ji vedla spíše láska k umění než talent. Už v době svých prvních hereckých úspěchů vyhrávala více oslnivým exteriérem než přednesem a hrou. V tragických postavách si počínala s nepřirozeným afektem v mluvě i pohybu, zabíhala do monotónního patosu a její gestika někdy hraničila až s komičností (Markýza d’Epinay, Brachvogel: Narcis; Helena Milínská, Kolár: Magelona). Naděje do ní kladené se nesplnily a významnou tragédkou se nestala. Kritika posléze konstatovala, že není vhodná pro větší role. Za téměř třicet let herecké činnosti hrála dlouhou řadu středních i menších rolí naivek, milovnic, salonních dam, pohádkových bytostí, alegorických postav živých obrazů, později starší ženy těžce zkoušené životem. Procházela všemi dramatickými žánry, zastoupenými v repertoáru PD a ND; účinkovala ve frašce, komedii, konverzační hře a tragédii, ve výpravných fériích, baletech i operetách. V salonních hrách poutala efektními toaletami a udávala tón dámské módě. V posledních letech své kariéry vytvořila několik zdařilých postav v realistickém a naturalistickém dramatu, které napovídaly, že podstata jejího talentu zůstala dlouho neodhalena (Bušková, Naši furianti; Mešjanovka, Gazdina roba; Kamila, Csiky: Proletáři).
Role
PD
Celestina (J.-F.-A. Bayard, J. de Wailly: Musí na venek), Silvie (W. Shakespeare: Dvé šlechticů veronských) – vše j. h. 1863.
Walburgova spol. Plzeň
Monika (J. J. Kolár: Monika aneb Záhuba rodu Felseckých), Beránková (J. K. Tyl: Bankrotář a kramářka) – 1863.
PD
Monika (S. H. Mosenthal: Svatojanský dvůr, i Švandova spol. 1889), Efrosina (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Adleta (týž: Slepý mládenec), Lesana (týž: Strakonický dudák aneb Hody divých žen, i ND 1885), Juno (J. Offenbach: Orfeus v podsvětí), Královna vil (H. a T. Cogniardové, H. Crémieux, h. A. Artus, S. Mangeant: Kouzelná nožka), Markýza d’Epinay (A. E. Brachvogel: Narcis), Královna vil (A. Čech: Život ve snách), Anežka Sorelová (F. Schiller: Panna Orleanská), Madelaine (Ch. Birch-Pfeifferová dle V. Huga: Zvoník Notre-Damský), Dorotka (táž dle G. Sand: Čertova bařina) – 1864; Štěstěna (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus), Lady Nottinghamová (H. Laube: Hrabě Essex), Klementina (V. Sardou: Staří mládenci), Emilie (E. de Girardin: Klobouk), Emilie (W. Shakespeare: Othello), Kunhuta z Turneka (H. v. Kleist: Katinka Heilbronská aneb Zkoušení ohněm), Alžběta (W. Shakespeare: Život a smrt krále Richarda III.), Helena (O. Feuillet: Román chudého mladíka), Konstance Šperková (J. Nestroy: Zrzavé vlasy aneb Divotvorná paruka), Rozárka (J. K. Tyl: Pražská děvečka a venkovský tovaryš), Marie (Molière: Tartuffe) – 1865; Elianta (Molière: Nevlídník), Oberon (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské), Markéta (A. Dumas st.: Kateřina Hovardova), Julie (W. Shakespeare: Komedie plná omylů), Lady Clarencová (Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský), Žofie (J. K. Tyl: Jan Hus), Regan (W. Shakespeare: Král Lear, i ND 1887) – 1866; Eliška (A. Langer: Hoši z osmnácté chasy), Marie Juliana (E. Scribe: Daleko široko rozvětvené spiknutí), Alžběta (W. Shakespeare: Život a smrt krále Richarda III.), Anna Ivanovna (A. N. Ostrovskij: Chudoba cti netratí) – 1867; Fama (J. Offenbach: Orfeus v podsvětí), Hippolita (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské, i ND 1886), Gertruda (F. Schiller: Vilém Tell) – 1868; Panna Sekáčkova (J. Štolba: Krejčí a švec), Eulalie Kapounová (J. J. Kolár: Dejte mi čamaru) – 1869; Kordelie (J. Nestroy: Barvíř a jeho blíženci), Paní Dyndalská z Dyndalovic (A. Fredro: Dámy a husaři), Helena Milínská (J. J. Kolár: Magelona, i ND 1884), Slavie (K. Elmar, ú. J. H. Böhm: Šantala aneb Všude dobře, doma nejlíp) – 1870; Královna Isabella (F. Schiller: Panna Orleanská), Zvonečková (J. Nestroy: Děvče z Karlína) – 1871; Kněžna z Bouillonu (E. Scribe, E. Legouvé: Adrienne Lecouvreur), Valerie (W. Shakespeare: Koriolanus, i ND 1887), Fortuna + Vltava (G. Raeder: Flok a Cvok), Libuše (F. v. Suppé: Žádný muž a tolik děvčat) – 1872; Olga (F. B. Mikovec: Dimitri Ivanovič), Nataša (N. I. Černjavskij: Občanský sňatek), Prudence (A. Dumas ml.: Dáma s kameliemi), Eliška Polská (V. Vlček: Eliška Přemyslovna), Fany Bombancová (H. Meilhac, L. Halévy: Agentura Tricoche a Cacolet) – 1873; Markéta z Parmy (J. W. Goethe: Egmont), Eva (T. Körner: Mikuláš hrabě Zrinský aneb Dobytí Sigetu od Turků), Eliška (V. K. Klicpera: Soběslav, selský kníže) – 1874; Baronka Sottobio (V. Sardou: Rabagas), Bábinka (J. Strauss ml.: Cagliostro, velký kouzelník) – 1875; Guvernantka (H. Meilhac, L. Halévy: Frou-Frou, i ND 1884), Královna vil (E. Pohl: Sedm havranů, i ND 1889), Voršila (R. Benedix: Popelka), Olga (J. Rosen: Jací jsou ti naši muži), Oinona (J. Racine: Phaedra), Hanna Kennedy (F. Schiller: Marie Stuartka), Alžběta Stuartka (L. Stroupežnický: Černé duše) – 1877; Jedličková (J. K Tyl: Pražská děvečka a venkovský tovaryš aneb Paličova dcera, i ND 1884), Čarodějka (J. W. Goethe: Faust, i ND 1885), Paní Ptáčková (J. K. Tyl: Chudý komediant), Matka Miladina (V. Vlček: Milada) – 1878; Anna Andrejevna (N. V. Gogol: Revisor), Matka (F. Grillparzer: Hero a Leander aneb Vlny mořské, vlny lásky), Paní Evjová (B. Bjørnson: Redaktor) – 1879; Kateřina (M. Bałucki: Příbuzní, i ND 1885), Paní Efrosina Špuláková (F. F. Šamberk: Rodinná vojna, i ND 1888), Patšulanta (K. Bendl: Indická princezna), Sarah Mathesonová (V. Sardou: Vlast), Paní Millerová (F. Schiller: Úklady a láska) – 1880; Veronika (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání, i ND 1884) – 1881; Ludmila (J. Vrchlický: Drahomíra), Dorota (M. Bałucki: Těžké ryby, i ND 1884), Crescencie (F. F. Šamberk: Podskalák), Sarah Reedová (Ch. Birch-Pffeiferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský), Paní Panteleimonovna (N. V. Gogol: Námluvy) – 1882.
ND
Hraběnka Kapuletová (W. Shakespeare: Romeo a Julie), První čarodějnice (týž: Makbeth), Agata (F. V. Jeřábek: Závist), Paní Dobrovská (A. Fredro: Panenské sliby), Františka (K. Pippich: Ve veřejném životě) – 1884; Donátová (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána) – 1885; Vdova Zásmucká (F. F. Šamberk: Éra Kubánkova), Clara (L. Stroupežnický: Krištof Kolumbus), Marta (P. L. Hertel: Flik a Flok), Kyralová (F. A. Šubert: Jan Výrava) – 1886; Františka Bušková (L. Stroupežnický: Naši furianti), Slečna Zuzana Poličanská (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Paní z Rosbachu (G. v. Moser: Zlatohlávek), Paní de Luce (O. Feuillet: Pařížský román) – 1887; Dorotka (J. N. Štěpánek: Čech a Němec), Marta Palcová (J. J. Kolár: Mravenci) – 1888; Vévodkyně de Almonte (J. Echegaray: Světec či blázen?), Kamila Szederváryová (G. Csiky: Proletáři), Terezka (L. Stroupežnický: Naši furianti), Nakahýra (J. Verne, A. Dennery: Cesta kolem světa v 80 dnech), Hermina (F. v. Schönthan: Zlatý pavouk), Kotlibovka (G. Preissová: Gazdina roba) – 1889; Hospodská (A. Jirásek: Vojnarka), Pastuchyňa (G. Preissová: Její pastorkyňa), Petráška (M. A. Šimáček: Svět malých lidí) – 1890; Amalie (H. Sudermann: Čest), Dvořačka (L. Janáček: Rákoš Rákoczy), Fevroňa Petrovna Pošlepkina (N. V. Gogol: Revisor) – 1891; Cizí zpěvačka (G. Freytag: Žurnalisté), Selka (J. Bayer: Královna loutek) – 1892.
Prameny a literatura
LA PNP: osobní fond, neuspořádáno. ■ Nesign.: Slečna Rittersbergová, Dalibor 5, 1862, s. 127; F. D.: Z Pzně, Lumír 13, 1863, s. 1007 [Monika]; nesign.: Plzeň, Divadlo, Dalibor 6, 1863, s. 216; hm: Plzeň, Divadlo, tamtéž 7, 1864, s. 14; H. [V. Hálek]: Divadlo, Národní listy 5. 2. 1863 [Celestina, Musí na venek]; 2. 5. 1863 [Silvie, Dvé šlechticů]; 12. 4. 1864 [Monika]; J. N. [Neruda]: Divadlo, tamtéž 25. 4. 1867 → České divadlo III, 1954 [Alžběta, Richard III]; G. E. [Eim]: Královské české zemské divadlo v Praze, Česká Thalia 4, 1870, s. 181n. [D’Epinay, Narcis]; nesign.: Divadlo, Světozor 4, 1870, s. 167 [D’Epinay, Narcis], 368 [Helena Milínská, Magelona]; ∆ [J. Neruda]: Slečna J. S. (rozená z Rittersbergů) vypravuje, Národní listy 5. 1. 1881 → České divadlo VI, 1973 + nesign.: Dvacet pět let samostatného českého divadla!…, Humoristické listy 29, 1887, s. 412 → Podobizny III, 1954●; úmrtí a nekrology: Divadlo 6, 1907/08, s. 455n.; Zlatá Praha 25, 1907/08, s. 486; Národní politika 12., 13. a 14. 7. 1908; K. Mašek, Národní listy 13. 7. 1908; Plzeňské listy 14. 7. 1908; Ženské listy 36, 1908, s. 166n.; F. V. Vykoukal, Osvěta 38, 1908, s. 759n.●; J. K. [Kvapil]: O dvou, kdož už nepřijdou. Štědrovečerní povídání, Ročenka Kruhu solistů MD na Král. Vinohradech, 1929, s. 35–43 → O čem vím, 1932; L. Novák: Stará garda Národního divadla. Činohra, 1937, s. 168–171; Jan Bartoš: Prozatímní divadlo a jeho činohra, 1937, s. 234; M. Szabo: Pražské hřbitovy. Olšanské hřbitovy III, 2011, s. 163, obr. 154. ■ NDp, Otto; PD-rep
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 914–916
