Roz. Kausková (Kousková), dcera nádeníka z Vršovic. Její divadelní začátky jsou nejasné; informace, že hrála u Pištěkovy společnosti ve vinohradské Aréně v Kravíně již v období 1878–81, nejsou potvrzeny, doklady nemáme ani pro údajné následující působení u E. Zöllnerové (1882). Používala pseudonym Žižkovská, který změnila na divadelní jméno Slánská, zřejmě poté, kdy se u venkovských společností objevila herečka stejného jména, vedle níž nejednou vystupovala v témže představení. Jako Žižkovská se objevila v sez. 1883/84 v Plzni u společnosti F. Pokorného, do níž byla angažována pro role sentimentálních milovnic. Do společnosti J. Pištěka nastoupila nejpozději po Novém roce 1885, možná už na podzim 1884 před zahájením sezony v brněnském ND. U velkého prestižního podniku, skýtajícího hereckému personálu dobré podmínky (Pištěk opakovaně obsazoval zimní sezony v Plzni nebo v Brně, pro letní období disponoval vlastní arénou na Král. Vinohradech), setrvala po celou svou hereckou dráhu. Její vazbu ke společnosti stvrdil 17. 5. 1894 sňatek s ovdovělým ředitelem. I poté vystupovala pod pseudonymem Slánská, často spojovaným s manželovým příjmením, které samostatně nepoužívala, aby nedocházelo k záměně se švagrovou Marií P. Od konce devadesátých let, kdy Pištěk zakotvil trvale na Vinohradech, herecká aktivita S. slábla a kolem 1902 ustala. Předčasný konec umělecké dráhy souvisel snad s pozdním mateřstvím (syn Theodor P., 1895–1960), možná i s nechutí přehrávat se do rolí starých žen. Po manželově smrti 1907 se stala majitelkou a koncesionářkou Lidového (Pištěkova) divadla na Král. Vinohradech, v němž udržovala provoz ještě během válečných let. Do uměleckého vedení, které svěřovala členům souboru – vrchním režisérům (K. Šottovi, J. Strouhalovi, F. Zvíkovskému, J. Kubíkovi, A. Markovi, F. Lacinovi aj.), ale prakticky nezasahovala. Po válce divadlo krátce řídil syn Theodor P., pak S. na divadelní podnikání rezignovala a budovu až do jejího stržení 1933 pronajímala. Na jeviště se už nikdy nevrátila a další léta dlouhého života trávila v soukromí.
Poměrně krátkou hereckou dráhu zahájila, ačkoli téměř třicetiletá, jako tehdy skoro všechny začátečnice rolemi milovnic. Za působení u Pokorného plzeňská kritika opakovaně upozorňovala na značnou strojenost jejího mluvního projevu a doporučovala jí usilovat o přirozenost. Od počátku S. více vyhovovaly úlohy sentimentálních hrdinek a salonních dam, v nichž mohla dobře uplatnit přednosti svého zjevu, avšak v niterně složitejších postavách selhávala (Ofelie v Hamletovi). V Pištěkově činoherním souboru si rychle vydobyla přední pozici. Ztepilou postavou lepých tvarů a pravidelným obličejem naplňovala dobový ideál ženské krásy, impozantním vzezřením představu vznosné heroiny, ženy-vladařky či aristokratky. Efektní zevnějšek dokázala velmi dobře uplatnit v historizujících veselohrách Bozděchových (Tereza Tallienová, Jenerál bez vojska; Josefina, Světa pán v županu; Marie Terezie, Zkouška státníkova) či Vrchlického (královna Alžběta v Noci na Karlštejně). Odehrála téměř všechny hrdinky francouzských komedií a dramat, které Pištěkova společnost hojně uváděla, počínaje hrami Sardouovými (tit. role Odetty a Fedory) a Ohnetovými (Sarah O’Donnorová v Hraběnce Sarah, Athénais v Majiteli hutí) přes Feuilletovy (Marcella de Targy v Pařížském románu) a Dumase ml. (tit. role Denisy) až po Pailleronovy (Klotida v Myšce). Přestože jim zůstávala dlužna pařížský šik i lehčí konverzační tón, role z tohoto okruhu jí byly svěřovány ještě v pokročilejším věku (např. Margueritu Gautierovou v Dámě s kaméliemi hrála v šestačtyřiceti letech). Množství rolí jí poskytovala také německá a rakouská obdoba francouzské salonní dramatiky (Schönthan, Blumenthal, Kadelburg). Atraktivní představitelka přitažlivých i odtažitých dam interesantního vyššího světa byla pro divácky konjunkturální a umělecky nevýbojný repertoár Pištěkovy činohry velkou oporou. Herecký projev S. měl solidní řemeslný základ a značnou rutinu, ale také sklon ke stereotypnosti a šablonovitosti. Byla herečkou širokých kontur, jednoznačného, poněkud vnějškového výrazu, jemuž se nedostávalo jemnějších odstínů a prohloubených poloh. Tíhla k hrdinskému, patetizovanému tónu mluvy, delikátní konverzační finesy či rafinovaný slovní šerm a pointovaný dialog nepatřily k jejím silným stránkám. Schematizované postavy z tzv. dobře napsaných her (např. královna Markéta, Scribe–Legouvé: Povídky královny navarské) byly jejímu hereckému naturelu bližší než novodobé hrdinky složitějších emocí a raněných citů. Začátkem devadesátých let se však zdařile vyrovnávala s rolemi žen z lidu v domácí realistické dramatice (Buryjovka v Její pastorkyni, Strouhalka ve Světě malých lidí). Pro další rozvoj v tomto směru neměla dostatečnou oporu v repertoáru a zřejmě ani ve vlastních uměleckých ambicích. Užším výrazovým rejstříkem zvládala nejlépe zpola patetické, zpola sentimentální hrdinky a postavy reprezentativní. Hojně se uplatňovala ve veseloherní produkci, např.v Šamberkových fraškách, avšak výrazným komediálním talentem nadána nebyla. Jako jedna z mála tehdejších hereček působila po celou svou dráhu jen v činohře, na zpěvoherní části repertoáru se pro nedostatek pěveckých schopností až na výjimky nepodílela.
Role
Pokorného spol. Plzeň
Pavlína princezna Borghesová (E. Bozděch: Světa pán v županu), Louisa (E. Erckmann, A. Chatrian: Tvrdohlavci), Teresa baronka Chevrialová (O. Feuillet: Pařížský román), Jenny [?] (V. Sardou: Mnoho přátel naše škoda), Nemea (J. Verne, A. Dennery: Cesta kolem světa v 80 dnech), Ludmila (F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl), Ofelie (W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský), Adléta (J. K. Tyl: Slepý mládenec), Anežka (Ch. Nuitter, J. Derley: Sklenice čaje) – 1883; Zuzana z Villiersu (E. Pailleron: Svět nudy), Rafaela (V. Sardou: Vlast), Petřík (L. Stroupežnický: Zvíkovský rarášek), Emilie (J. K. Tyl: Bankrotář a kramářka), Klára (J. W. Goethe: Egmont), Polixena Hennewaldová [?] (F. A. Šubert: Petr Vok Rožmberk) – 1884.
Pištěkova spol.
Mina (G. v. Moser, F. v. Schönthan: Válka v míru), Běta (tíž: Naše ženy), Jeanne Raymond (E. Pailleron: Svět nudy), Libuše Stoklasová (A. H. Sokol: Starý vlastenec), Bianka (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Henrietta (A. Dennery, E. Cormon: Dva sirotci), Jessika (W. Shakespeare: Kupec benátský), Andrea (A. Vacquerie: Jean Baudry), Evička (J. v. Plötz: Zaklený princ), Julietta (V. Sardou: Odetta), Michelina (G. Ohnet: Sergej Panin), Renarde (Ch. Birch-Pfeifferová dle V. Huga: Zvoník u Matky boží), Bianca (W. Shakespeare: Othello), Ludmila (F. v. Schönthan: Zlatý pavouk), Klára (J. Rosen: Žena dvou mužů) – ND Brno 1885; Marta (R. Kneisel: Ona něco ví!), Bronislava (J. Rosen: Naše děvčata), Eva Rovenská (J. Vrchlický: K životu), Honorine (Ch. Birch-Pfeifferová: Miláček Štěstěny), Beata (O. Blumenthal: První šíp Amorův), Berta (J. Rosen: Malí velikáni), Verunka (J.-F.-A. Bayard, E. Vanderburch, ú. J. K. Tyl: Nalezenec), Renáta (F. F. Šamberk: Éra Kubánkova), Alžběta (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Klára (F. Pyat: Hadrník pařížský) – Ml. Boleslav 1886; Olympie (E. Cormon, E. Grangé: Trakař otce Martina) – Vinohrady 1886; Pavlína (E. Bozděch: Světa pán v županu), Růžena (J. Rosen: Deficit), Julie (A. L’Arronge: Doktor Kalous), Vanda (R. Kneisel: Papageno v almaře), Ema (M. Klapp: Rosenkranz a Güldenstern), Helena (F. v. Schönthan: Paní ředitelka Švehlová), Recha (J. Vrchlický: Rabínská moudrost), Josefina (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána) – Plzeň 1886; Baronka Ida ze Soldenu (O. Blumenthal: Zvon reklamy), Zdeňka (S. Dobrzanski: Žoldnéř královny madagaskarské), Helena (F. V. Jeřábek: Syn člověka), Františka (R. Kneisel: Desdemonin šáteček), Mařenka (K. Světlá, dram. E. Pešková: Kříž u potoka), Eliška ze Švamberka (L. Stroupežnický: Zvíkovský rarášek), Jeanne (A. Valabrègue: Manželské štěstí), Ema Célimarová (E. Labiche, A. Delacour: Vřele milovaný Célimare), Markéta Vilmotová (A. K. Nový dle M. E. Braddonové: Jindřich Dunbarr), Sarah O’Donnorová (G. Ohnet: Hraběnka Sarah), Růženka (G. Kadelburg, F. v. Schönthan: Zlaté rybky), Olivie (W. Shakespeare: Večer tříkrálový), Emilie (F. F. Šamberk: Kulatý svět), Blažena (Ch. Birch-Pfeifferová: Král Václav a jeho kat), Barbora (J. J. Kolár: Královna Barbora) – Plzeň 1887; Sidonie (A. Daudet, A. Belot: Fromont jun. a Risler sen.), Kačenka (J. N. Štěpánek: Čech a Němec), Louisa (A. Valabrègue, M. Ordonneau: Durand a Durand), Baronka de Cambri (H. Meilhac, L. Halévy: Frou-Frou), Kněžna (J.-F.-A. Bayard, Duma-noir: Vicomte z Letoriéru), Lionetta de Hun (A. Dumas ml.: Princezna bagdadská), Baronka Hermosa de St. Colombe (H. Chivot, A. Duru: Arturova lest), Ebba Brahe (E. Bozděch: Baron Goertz), Odetta (V. Sardou: Odetta), Klotilda (E. Pailleron: Myška), Anna Kateřina (J. Vrchlický: Exulanti) – Plzeň 1888; Marie Kalenicová z Kalenic (L. Stroupežnický: Václav Hrobčický z Hrobčic) – Plzeň 1889; Tereza Tallienová (E. Bozděch: Jenerál bez vojska), Markéta (E. Scribe, E. Legouvé: Povídky královny navarské), Denisa (A. Dumas ml.: Denisa), Olga (M. A. Šimáček: Bez boje), Cilka Váhalová (O. F. Berg, ú. E. Züngel: Rázná žena) – Vinohrady 1889; Aouda (J. Verne, A. Dennery: Cesta kolem světa v 80 dnech), Marcella de Targy (O. Feuillet: Pařížský román), Zdeňka (A. Lokay: Dědoušek), Burešová (R. Kneisel: Vosí hnízdo), Moulinetová (H. Meilhac: Slavný hrdina), Olga (B. Štěchovský: Pod hladinou), Clorinda (L. Lurine, R. Deslandes dle novely Alphonse Dumase La boîte d’argent: Kukačka), Paulina (V. Sardou: Bodří venkované), Baronka Jindřiška z Feldheimu (F. v. Schönthan: Cornelius Voss) – 1890; Buryjovka (G. Preissová: Její pastorkyně), Marie Strouhalová (M. A. Šimáček: Svět malých lidí), Infantka (Lope de Vega: Sedlák svým pánem) – Plzeň 1891; Marguerita Gautierová (A. Dumas ml.: Dáma s kameliemi) – Vinohrady 1891; Rozárka (J. K. Tyl: Paličova dcera), Klára (V. Sardou: Poslední psaní), Leonora Mühlingová (H. Sudermann: Čest), Kamilla (V. Sardou: Když si motýl křídla spálí), Marta (H. Ibsen: Podpory společnosti), Hraběnka z Autrevalu (E. Scribe, E. Legouvé: Boj s dámami), Donna Diana (A. Moreto, ú. K. A. West: Donna Diana) – Plzeň 1891; Elmíra (Molière: Tartuffe), Královna Alžběta (H. Laube: Hrabě Essex) – Plzeň 1892; Athénais (G. Ohnet: Majitel hutí), Mína (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána), Hedvika Ochotnická (M. Bałucki: Klub mládenců), Marie Terezie (E. Bozděch: Zkouška státníkova) – Vinohrady 1892; Světlana (E. Pohl: Sedm havranů), Angelique (A. Bisson, E. Gondinet: Cesta do Itálie), Baronka Arsenia z Villalby (F. Cavallotti: Dcera Jeftova), Evička (K. Světlá, dram. E. Pešková: Kříž u potoka), Magda (H. Sudermann: Domov), Diane de Dolivet (V. Sardou: Černí ďáblové), Vlasta (G. v. Moser, F. v. Schönthan: Svůdná Amazonka), Královna loutek (J. Bayer: Královna loutek) – ND Brno 1893; Efrosina (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění), Marie (F. X. Svoboda: Útok zisku), Fáma (J. Offenbach: Orfeus v podsvětí), Rosava (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Rebeka (K. A. Görlitz, ú. J. Štolba: Tři páry střevíců čili Ševcovská noblesa), Marie (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě), Baronesa Lucie Nietochová (E. Pohl: Krasojezdkyně), Marta (A. L’Arronge: Cesta k srdci), Magda (P. Starý: Magdalena), Julie (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání) – ND Brno 1894; Klementina (V. Sardou: Staří mládenci), Cathérina Hübscherová (V. Sardou, E. Moreau: Madame Sans-Gêne), Marie Antonovna (N. V. Gogol: Revisor), Lída Vránová (F. A. Šubert: Probuzenci), Klarisa (A. Dumas ml.: Pan Alfons), Katuše (G. Hauptmann: Osamělé duše), Štěstěna (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus) – ND Brno 1895; Eliška (H. Sudermann: Štěstí v koutku), Paní ze Sukdolu [?] (G. v. Moser: Zlatohlávek), Marie Svobodová (G. v. Hirschfeld: Dvě matky), Hermie (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské), Zuzana (A. Bisson, F. Carré: Pan ředitel) – ND Brno 1896; Josefina (E. Bozděch: Světa pán v županu), Sylvanie (E. Blum, R. Toché: V paviloně), Růžena (A. L’Arronge: Dcery pana Zajíčka), Hortense (E.-L. J. Tarbé des Sablons, A. Dennery, ú. J. Kühnl: Mučednice), Jelena Nikolajevna (N. V. Korcin-Žukovskij: Klub cyklistů), Helena (H. Olden dle R. H. Savagea: Oficielní žena), Maria Stuart (F. Schiller: Maria Stuart), Berta (A. Bisson, M. Mars: Ta milá paní tchyně), Růžena (J. Poláček: Trestanci na Špilberku aneb Revírník Anton) – ND Brno 1897; Helena de Kerlord (P. Decourcelle: Dva kluci), Marie (H. Müller: Se stupně k stupni), Kateřina (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy)– 1898; Hraběnka z Koefeldu (A. Dumas st.: Kean), Fedora (V. Sardou: Fedora), [?] (V. Němirovič-Dančenko: Cena života), Eva (F. v. Schönthan, F. Koppel-Ellfeld: Zlatá Eva – Vinohrady 1899.
Pištěkovo div.
Paní Kváčková (V. Štech: Třetí zvonění) – 1901; Berenica (W. Barrett dle H. Sienkiewicze, ú. H. Bohrmann-Riegen: Ve znamení kříže), Marie (A. Hoffmann: Pašije) – 1902; Královna Ginevra (F. Halm: Griselda) – 1906.
Prameny a literatura
AMP: Sbírka matrik, MCH N37, matrika narozených fary u P. Marie v Michli 1846–1854, fol. 587, obr. 597; VIN O3, matrika oddaných fary u sv. Ludmily 1891–1894, fol. 319. ■ Divadelní referáty a anonce, in Česká Thalia 1887–1891; Plzeňské listy 1883–1888, 1891; Moravská orlice 1885, 1893–1896, 1897–1898; Lidové noviny 1894–1898; Národní listy 1898–1902; nesign., Plzeňské listy 13. 12. 1883 [Ofelie, Hamlet], 16. 12. 1883 [Adléta, Slepý mládenec], 15. 3. 1884 [role neuvedena, Petr Vok Rožmberk]; O. F. [Faster], Divadelní listy 3, 1901/02, s. 158 [Berenica, Ve znamení kříže]; Divadlo 31, 1945/46, č. 1, s. 14 [úmrtí]; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 147, 152, 154. ■ PBJ II; Buchner, Brno, Plzeň
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 911–914
