Psán též Silbrnagel, někdy s křest. jm. Gustav. – Narodil se v rodině knihaře, která se záhy přestěhovala do Jičína. Zde vychodil hlavní školu, po gymnaziálních studiích pokračoval na v Praze na filozofii (1831–32), poté na právech (abs. 1836). Během pražských studií hrál pod pseud. Stříbrný v Kajetánském divadle (1834–37), kam jej patrně přivedl K. H. Mácha, spolužák z filozofie. Ten také ve svém deníku 22. 9. 1835 zaznamenal jeho sňatek, následovaný druhý den narozením dcery. Souběžně s činností v Kajetánském divadle S. účinkoval, většinou též pod svým pseudonymem, v českých představeních StD (od 9. 11. 1834 do 27. 5. 1838), v nichž nahradil J. E. Bíla, který načas soubor opustil. Herecké působení ukončil při nástupu do občanského zaměstnání; 1838 získal místo praktikanta v právním odboru kanceláře dolní komory zemského sněmu v Praze. Od února 1850 až do odchodu do výslužby pracoval na krajské berní správě v Žatci. Pohřben byl v Žatci.
Ve StD debutoval rolí Karla z Birkensteinu v Klicperově frašce Žižkův meč, uvedené vzápětí po prvním českém představení v éře nového ředitele J. A. Stögera. Mladý začátečník, pochvalně hodnocený za bezchybně ovládání textu, správnou a čistou deklamaci, případná gesta a nenucený pohyb, jevil dobré předpoklady pro milovnický obor. V českých představeních řízených J. N. Štěpánkem byl hodně zaměstnáván, do května 1838 vytvořil kolem padesáti rolí. Uplatňoval se především v postavách lyrických milovníků a sympatie budících mladých mužů (např. Edgar v Shakespearově Králi Learovi, Abel ve Štěpánkově melodramu s hudbou F. Škroupa Bratrovrah). Stejný typ rolí zřejmě hrál i v Kajetánském divadle (jmenovitě nejsou známy) a není vyloučeno, že vytvořil tytéž postavy ve hrách, které se objevily v krátkém časovém odstupu na obou scénách (Žižkův meč, Pivovár v Sojkově). Do repertoáru českého divadla přispěl překladem Raupachovy hry Mlynář a jeho dítě (v premiéře hrál zamilovaného mladíka Konráda), která souzněla s progresivními snahami o prosazení námětově současné dramatiky. Stala se nadmíru oblíbeným titulem a ve S. překladu, dosti podstatně však upraveném J. K. Tylem, se hrála na pražské scéně i u takřka všech kočovných společností a u ochotníků až do začátku šedesátých let.
Role
StD
Karel z Birkensteinu (V. K. Klicpera: Žižkův meč), Vít (W. Vogel dle E. T. A. Hoffmanna: Dědičná smlouva pánů Těchobuzských), Prokůpek (J. N. Štěpánek: Berounské koláče), Vojtěch (V. K. Klicpera: Blaník), Jeník (J. K. Tyl, h. F. Škroup: Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka), Ottomar (H. Cuno: Loupežníci na Chlumu) – 1834; Eduard (A. v. Kotzebue: Což si mne žádná nevezme?), Slavoš (J. K. Tyl: Čestmír), Fridolín (F. W. Ziegler: Jolanta, královna jeruzalemská), Podivín (V. K. Klicpera: Loupež), Edgar (W. Shakespeare: Král Lear aneb Nevděčnost dětenská) – 1835; Mirovín (F. Raimund: Diamant krále duchů), Abel (J. N. Štěpánek, h. J. N. Škroup: Bratrovrah), Vítek (V. K. Klicpera: Jelen), Fučílek (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus aneb Ludařský trojlist), Pohledal (H. Clauren: Posvícení v Kocourkově), Vikoš (V. K. Klicpera: Kytka), Pietro (Mélesville: Hrůzná noc v zámku Paluzzi), Věnceslav (E. Raupach: Pašerové aneb Schůzka u Kočičí hory), Konrád (týž: Mlynář a jeho dítě), Edmund (A. v. Kotzebue: Moudrá paní v lese aneb Němý rytíř), Václav Obratný (G. Dreger: Václav, ještě jeden Václav a opět jeden Václav aneb Který jest as ten pravý Václav?), Křivecký (A. v. Kotzebue: Srnec aneb Nevinní vinníci), Libín (J. K. Tyl: Slepý mládenec) – 1836; Bedřich (A. Bäuerle: Přítel v nouzi), Dolinský (A. v. Kotzebue: Nájemník Kmínek z Ploškovic), Vojtěch (F. Raimund: Dívka z čarovných krajů aneb Sedlský milionář), Vítek (S. K. Macháček: Ženichové), Ferdinand (J. N. Štěpánek: Pivovár v Sojkově aneb Jak se sluší a patří), Rohovín (týž: Břetislav První, český Achilles aneb Vítězství u Domažlic), Cetkovic (F. Raimund: Marnotratník), Bělovský (A. v. Kotzebue: Žárlivá panička), Michal (K. Meisl: Kouzedlnice z Paříže aneb Láskou trápený starý mládenec) – 1837; Příchovský (J. N. Štěpánek: Obležení Prahy od Švejdů aneb Věrnost a udatnost česká), Květný (J. Nestroy: Enšpigl aneb Každou chvílku nějaké čtveráctví), Javorník (J. N. Štěpánek: Čech a Němec aneb Mlejn na hranicích), Fridolín (F. v. Holbein: Nevěstin klenot), Adolf (J. Nestroy: Při zemi a v prvním poschodí aneb Rozmary štěstí), Jindřich (L. Angely: Třináctero děvčat v uniformě), Ježek (F. Hopp: Kloboučník a punčochář aneb Pramáti v obecní stodole) – 1838.
Překlad
E. Raupach: Mlynář a jeho dítě, StD 1836 (anon., 1843 pod vl. jm.).
Prameny a literatura
SOA Praha: Sbírka matrik, Český Brod 07, matrika narozených 1780–1815, s. 220, obr. 167. SOA Litoměřice: Sbírka matrik, 189/67 Žatec, matrika zemřelých 1881–1894, s. 11, obr. 7. ■ Dr. Chmelenský, Česká včela 1, 1834, s. 360 [Karel z Birkensteinu, Žižkův meč] + tamtéž 3, 1836, s. 39 [Abel, Bratrovrah], 398 [Konrád, Mlynář a jeho dítě]; nesign. [J. K. Tyl]: České divadlo v Praze 1834/5, Květy 2, 1835, s. 228, 331 → Divadelní referáty a stati, 1960; W-w: Divadelní zpráva, Květy 3, 1836, příl., s. 99n. [Mlynář a jeho dítě]; Schematismus 1838, s. 90; F. K. z Vesce, in Divadelní almanah, 1869, s. 20; J. Arbes: Opominuté jubileum, Hlas národa 1. 11. 1888; Vondráček II; DČD II ■ Laiske
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 899–900
