Uváděn též jako Gustav Alois. – Údajné studium na pražské akademii není v záznamech školy doloženo, byl však žákem A. B. Piepenhagena a působil na něho vliv Piepenhagenova předchůdce K. Postla. Specializoval se na krajinomalbu a kresbu architektur. Cestoval mj. po Itálii a po Skotsku, díla z těchto cest spolu s dalšími pracemi (motivy z Vídně) několikrát vystavoval, mj. i na významné výstavě uspořádané 1832 A. Klarem. Byl autorem mnoha kreseb a obrazů s motivy z Prahy, jižních Čech aj. (např. Partie v údolí v Šárce, 1827; Park v Bubenči, 1831; Daliborka s okolím, 1833; Pohled na část Malé Strany, 1833; Okolí staroměstské věže mostecké, 1834; Pohled na Rožmberk, 1855), podílel se na obrazovém vypravení knihy J. M. Schottkyho Alterthümer des Königsreiches Böhmen, vydání připravované 1831 se neuskutečnilo. Úvahy o přestavbě Karolina před výročím univerzity jej podnítily k vytvoření obrazu nové podoby budovy (1842), silně ovlivněné Schinkelovými klasicistními architekturami pozdně antikizujícího stylu.
S. bývá přisuzován projekt žateckého divadla z let 1848–49, ten je ale patrně dílem Ing. A. Schulze. 1849–55 po přestavbách zámku hraběte J. F. Buquoye v jihočeských Nových Hradech doplnil značným množstvím dekorací zámecké divadlo z roku 1822 a dal konečnou podobu těm, které tu před ním vytvořil F. Taraba. Ač se v nich ještě projevuje klasicistní zaměření (hlavně v dekoraci Selské světnice), v dekoracích, kde uplatnil znalost lokálních specifik (Alpská krajina, Náves podhorské vesnice), vystupují již do popředí rysy romantické. Malba vychází z reality, je detailní, pečlivě propracovaná, přitom však působí lehce, měkce a snově, což je dáno důsledným využitím barevné perspektivy a vyváženou kompozicí.
Ve StD prokazatelně působil 1850–52, dříve ani později není na cedulích uváděn. Vedle P. A. Jaicha a T. Mössnera tu vytvářel dekorace pro operní i činoherní, německá i česká představení. Nezřídka doplňoval nebo novými výpravami nahrazoval opotřebované dekorace do kusů, které byly na repertoáru už od čtyřicátých let (např. Told, h. Titl: Zauberschleier oder Maler, Fee und Wirthin, čes. Čarovný závoj aneb Malíř, víla a hospodská). S největší pravděpodobností maloval dekorace krajin a vesnic, romantické exteriéry s hradní architekturou a zřejmě byla využívána také jeho znalost pražských motivů. S. dekorační malba vyznívá ve srovnání s tvorbou staršího T. Mössnera uvolněněji, zřetelně se snaží odpoutat od klasicistních kánonů, vyznávajících spíše architektonicky pojatou, precizní lineární perspektivu, a přiklání se mnohem více k využití malířských výrazových prostředků.
Výpravy činoher a her s hudbou
StD
L. Feldmann, h. F. v. Suppé: Die beiden Fassbinder oder Reflexionen und Aufmerksamkeiten (též P. A. Jaich), K. J. Hickel, h. J. N. Maýr: Die Schweden vor Prag oder Bürgertreue und Heldenmuth (1. Veliká radní síň ve staroměstské radnici, 2. Pražský most s vyhlídkou na Malou Stranu a Hradčany; též P. A. Jaich), A. Berla: Der Dumme hat’s Glück oder Tolle Streiche, T. Hell: Pašer a voják aneb Spáleniště v Sardinských horách (též P. A. Jaich), N. I. Kola, h. K. Binder: Der letzte Zwanziger (též P. A. Jaich) – 1850; K. J. Hickel, h. E. Tauwitz: Fest-Spiel (Zur Feier der Eröffnung der Prag-Dresdner Eisenbahn; též P. A. Jaich a T. Mössner), F. Prüller, A. Prummer: Da Toni sei Burgei (též P. A. Jaich a T. Mössner), F. X. Told, h. A. E. Titl: Čarovný závoj aneb Malíř, víla a hospodská (též P. A. Jaich a T. Mössner; něm. 1852) – 1851.
Prameny a literatura
NMd: cedule StD 1850–52. ■ Schematismus 1842, s. 627; 1843, s. 628; 1844, s. 660; 1845, s. 707; 1846, s. 715; 1847, s. 569; 1851, s. 546; Theateralmanach [Prag] 1851, s. 15; 1852, s. 14; A. Teichl: Geschichte des Stadt Gratzen mit theilweiser Berücksichtigung der Herrschaft Gratzen, Gratzen 1888, s. 181; F. X. Jiřík: Vývoj českého malířství ve století XIX., Dílo 6, 1908/09, s. 146 + Starý prospekt univerzitní stavby v Praze a pomník Karla IV., Za starou Prahu 3, 1912, č. 1, s. 6; R. Kuchynka: Bývalá stará Praha, tamtéž 4, 1914, č. 9–10, s. 59; Z. Wirth: Pokusy o soubornou publikaci českých památek v XIX. stol., Památky archeologické a místopisné 26, 1914, s. 110–112, obr. 51, 52; J. Port: O výtvarných osudech divadla v Čechách se zvláštním zřetelem na Stavovské divadlo, rkp., b. d., NMd, s. 172, 186 + Výpravy českých her před otevřením Národního divadla, Národní divadlo 29, 1954, č. 5, s. 26; A. Kubíček: Karolinum a historické koleje University Karlovy v Praze, 1961, s. 97n.; DČD II; J. Pömerl: Zámecká divadla v Čechách a na Moravě, Divadelní revue 3, 1992, č. 4, s. 11; J. Hilmera: Česká divadelní architektura, 1999, s. 21, 283n., 294; DČVU III/1; B. Srba: V zahradách Thespidových, Brno 2009, s. 40, 93, 105, 107n., 110, 112, 122, 147, 186, 206. ■ AKL, Toman
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 897–898
