Schiessler, Ignác Jan

Ignác Jan
Schiessler
21. 1. 1782
Praha
1. 12. 1826
Praha
Autor a překladatel divadelních her.

Po ukončení studií (Akademické gymnázium v Praze a pravděpodobně práva na univerzitě) nastoupil úřednickou dráhu. Současně se věno­val literární činnosti jako dramatik, překladatel divadelních her a básní. 1812 se oženil s Eleo­norou Bartlovou (tehdy byl úředníkem pražské­ho magistrátu). V prvních desetiletích 19. stol. přispíval do časopisů Hlasatel a Čechoslav, sestavil a vydal Praktickou česko-německou gramatiku (1820). Zemřel jako zaměstnanec pražského berního a viničního úřadu.

Patřil k nejmladší generační vrstvě drama­tiků Vlastenského divadla, která již neprožila období josefínského osvícenství a orientovala se na preromantický repertoár rytířských her, veseloher a zpěvoher. Ze S. prací pro divadlo se dochovala původní rytířská hra Bohuslav aneb Jak kdo činí, takovou odplatu vezme, ovlivněná tehdy módními hrůzostrašnými historiemi Ch. H. Spieße. Ve scénách plných děsu a krve je líčen konflikt ve třech genera­cích rodu, jehož příslušníci vždy znovu vraždí či vězní své otce, aby se zmocnili rodového majetku. Poslední provinilec páchá sebevraž­du, a uniká tak snaze svého syna potrestat jeho zločin. Je téměř jisté, že jde o hru, jejíž uve­dení 1804 ve StD zaznamenává pokladní de­ník pod názvem Bohuslav der Gerechte. Také z překladů se zachoval jediný, komická zpěvo­hra Martínek, bradýř ve vsi o hašteření vesnic­kého bradýře a pijáka Martínka s jeho mladou ženou Zuzanou. Fraškovitý text vznikl překla­dem a krátící úpravou hry Ch. F. Weißeho Der Dorfbarbier. Dobové provedení není dolože­no, avšak zpěvohra pro ně byla plně připrave­na a dochovala se i s úplnou partiturou hudby

J. Peldryána, která text významně zhodnoco­vala. Dočkala se novodobé inscenace v nastu­dování Komorní opery Miloše Wasserbaue­ra v Brně 30. 11. 1986. Další tři S. překlady, které uvádí Jungmann (Kotzebue: Lov na di­vokou zvěř [Der Wildfang], 1807; Weiße dle Shakespeara: Romeo a Julie, mezi 1805–1811; Kaffka: Podvod z lehkomyslnosti [Betrug aus Leichtsinn], mezi 1805–1811), nejsou blíže známy; tiskem nevyšly a rukopisy jsou ne­zvěstné. Pravděpodobně byly hrány, ale prů­kazné zprávy chybí.

Hra

Bohuslav aneb Jak kdo činí, takovou odplatu vez­me, StD 1804, t. 1805.

Překlad

Ch. F. Weiße, h. J. Peldryán: Martínek, bradýř ve vsi [Der Dorfbarbier], rkp. i partitura, 1805, NMh sign. II B 2.

Prameny a literatura

NA: fond ZV, kart. 1196 Auszug Aus dem vom Do­minik Guardasoni vorführten Kassabuche […] pro Ao 804. 805. 806. AMP: Sbírka matrik, JIL O6, matrika oddaných fary u sv. Jiljí 1800–1817, s. 110, obr. 113 [28. 7. 1812]; PMS Z2, matrika zemře­lých fary u P. Marie Sněžné 1807–1831, fol. 420. ■ M. H. Kanárovič [F. L. Čelakovský]: Literatura krkonošská, Čechoslav 1, 1824, s. 59n.; J. Arbes: Billance původní dramatické literatury české, Lite­rární listy 10, 1889, s. 50n. → Theatralia I, [1912]; J. Máchal, in sb. Literatura česká devatenáctého století I, 1902, s. 286n.; A. Lisický: O prvních čes­kých zpracováních dramat Shakespearových, Osvě­ta 46, 1916, s. 493; Dějiny české literatury II, 1960, s. 647; DČD II; F. Baťha: Obrozenští herci, rkp., b. d., NMd; J. Trojan: První krůčky české zpěvohry, in Martínek, bradýř ve vsi, program insc. Komorní opera M. Wasserbauera, Brno 1986. ■ Jungmann, Laiske

 

Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav  –  Academia 2015, s. 894–895

Autor: Scherl, Adolf