Křtěn Arthur August. – Otec byl zemským advokátem v Benešově, matka pocházela z měšťanské rodiny v Nepomuku. Po absolvování vyšší reálky v Ječné ul. v Praze nastoupil 1881 jako úředník na pražské finanční ředitelství. Kreslit a malovat začal již za studií, od poloviny osmdesátých let publikoval kresby v českých i zahraničních časopisech (mj. v Palečku, Zlaté Praze, Světozoru, v berlínských Lustige Blätter). Ač samouk, jeho práce prokazovaly vedle výrazného výtvarného talentu i vynikající techniku. Koncem devadesátých let z úřadu odešel, aby se mohl plně věnovat výtvarné tvorbě. Proslul jako knižní ilustrátor románů, a zvláště pohádek B. Němcové a K. J. Erbena. Pohřben byl na Vinohradském hřbitově.
S. působení v oblasti loutkového divadla je spjato s domácím divadélkem, které 1894 zhotovil dětem svého bratra Josefa (byl starostou Sokola Pražského) a na němž také hrával. V dalších letech pro ně maloval nové dekorace, navrhoval a většinou i vyřezával hlavičky loutek. V době, kdy většina rodinných divadel kopírovala styl lidových marionetářů, patřil k prvním výtvarníkům, kteří se snažili, aby i výtvarné pojetí loutek a dekorací odpovídalo novodobým představám o loutkovém divadle pro dětské publikum. Jeho secesně stylizované dekorace udivovaly pohádkovou nádherou, pro loutky využíval nejrůznějších netradičních materiálů ke zvýraznění tajemnosti a fantastičnosti pohádkových bytostí. Přestože šlo o soukromé divadlo, mělo v Praze značný ohlas; 1895–1907 navštěvovali jeho pravidelná představení (jako recitátor v nich účinkoval 1888 i herec A. Gabriel) vedle rodinných přátel a známých i další zájemci.
Ve dvacátých letech 20. stol. S. spolupracoval s amatérským loutkářským souborem Sokola na Král. Vinohradech. Teprve 1932 se dostal do sériové výroby soubor S. loutkářských dekorací (proscénium, opona a dvacet devět archů fotolitograficky reprodukovaných dekorací), které vydalo nakladatelství J. R. Vilímek. Edice měla pietně retrospektivní charakter, většina dekorací byla replikou scén z rodinného divadélka bratří S. z konce 19 stol. Přestože stylem a výběrem jednotlivých typových prostředí působil komplet archaizujícím dojmem, výtvarnými kvalitami si získal značné obliby.
Prameny a literatura
SOA Praha: Sbírka matrik, 39 Benešov, matrika narozených 1862–1871, s. 42, obr. 44. ■ J. Scheinerová: Procul negotiis, Loutkář 18, 1931/32, s. 160 až 163; J. Veselý: Čtyřlístek her Scheinerů, tamtéž, s. 206; Prospero: Nové dekorace A. S., tamtéž 19, 1932/33, s. 92n.; Loutkové divadlo A. S., tamtéž 20, 1933/34, s. 24 [inzerát s popisem kompletu]; J. Malík: Vývoj českých tištěných dekorací pro loutkové divadlo, in Loutkové divadlo Jaroslava Švába, 1947, s. 12 + Loutkářství v Československu, 1948, s. 11; M. Podvětová: Česká loutkářská renesance, dipl., PdF UK 1976, s. 80n.; J. Blecha: Česká stolní loutková divadla – hračka, výtvarný artefakt, nebo element divadla?, Loutkář 53, 2003, s. 201; A. Dubská: Dvě století českého loutkářství, 2004, s. 146. ■ Masaryk, Otto, Toman; NAlb
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 893–894
