V německém prostředí psán dlouho Sekira. – Pocházel z rodiny úředně uznaného invalidy. Hereckou dráhu započal pravděpodobně 1831 (debut nedoložen) u německé cestující společnosti ředitele J. Lutze, která opakovaně získávala stagiony ve velkých městech v českém pohraničí: v Karlových Vary (letní sezony), v Českých Budějovicích, Liberci, ale i v korutanském Klagenfurtu. Již ve třicátých letech byl zmiňován jako její potřebný člen specializovaný na malé role, 1840/41 zastával i místo inspicienta. 1844 přibyl se společností do Prahy, kde Lutzovi pronajal J. A. Stöger své krachující Nové divadlo v Růžové ul. Po ukončení pražské stagiony S. přijal Stögerovu nabídku angažmá do StD a natrvalo zakotvil v Praze. 1862 přešel do nově otevřeného PD, zemřel jako jeho aktivní člen po dvou letech. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.
Učednická herecká léta strávil u německé společnosti, v níž si osvojil nejen perfektní němčinu, ale i své celoživotní stylové návyky. U Lutze měl ještě v sez. 1841/42 vymezen obor druhého mladistvého milovníka, pro nějž byl disponován i fyzickým zjevem – útlou, nevysokou postavou a pohledným obličejem souměrných rysů. Do StD byl angažován jako epizodista a sehrál tu kolem šesti set rolí, z toho dvě třetiny česky, třetinu německy. Zpočátku těžce zápolil s českou gramatikou, ale nakonec v jeho tvorbě získaly české role početní i kvalitativní převahu. Svou dráhu skončil jako český herec. Zprvu účinkoval v nejrůznějších vedlejších rolích, velmi často to byly komické postavy sluhů a řemeslníků ve vídeňských fraškách. V nich mu byl na závadu jen nedostatek pěveckých předpokladů, což mu bylo promíjeno pro neobyčejně výraznou mimiku a gestiku. Jako na jednu z jeho nejzdařilejších rolí vzpomíná Neruda na Víta Lišáka (Nestroy: Zrzavé vlasy, 1858). Pro svou velkou schopnost proměn byl S. obsazován do vedlejších rolí úředníků, studentů, vojáků a šlechticů, uměl se přizpůsobit i stylu náročného dramatu nebo tragédie (např. Špiglberg, Schiller: Loupežníci; myslivec Conrad, Hebbel: Magellona; Flavius, Shakespeare: Julius Cäsar). Úspěch zaznamenal jako Lancelot Gobbo, kterého hrál v německém i českém představení Shakespearova Kupce benátského. V českém repertoáru se dostával k významnějším rolím častěji. Tyl mu přiděloval mladokomické úlohy ve svých hrách a překladech, svěřil mu dokonce i roliŠvandy (Strakonický dudák) a Jiříka (Jiříkovo vidění); byl prvním Filipem (Flamendr aneb Co mu přece pomohlo?), Vendelínem (Chudý kejklíř), Pěnkavou (Tvrdohlavá žena a zamilovaný školní mládenec) a Isidorem Slovíčkem (Lesní panna aneb Cesta do Ameriky). Ač se uplatňoval především jako komik, v českých představeních hrál občas i velké charakterní postavy, např. Boleslava v Tylově dramatu Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové nebo Dona Césara v Kolárově Mageloně. K beneficím volil vesměs vídeňské a německé frašky, v nichž ztělesňoval nejraději ušlápnuté lidové komické typy. V nich také dosahoval největších úspěchů u obecenstva drastickou a triviální komikou vídeňské provenience. Jako osobitý představitel těchto postav zůstal v paměti pražského obecenstva i kritiky. Utkvěl truchlivě komický výraz jeho hubené tváře a ošuntělý zjev, vyvolávající salvy smíchu, jakmile se objevil na jevišti. Zastihl ještě začátky operety na pražské scéně a s úspěchem se zhostil role arkádského prince Jeana Styxe v Offenbachově Orfeovi v podsvětí.
Role
Lutzova spol.
Höflich (J. Nestroy: Nagerl und Handschuh oder Die Familie Maxenputsch) – 1835; Korsar (L.-J.-F. Hérold: Zampa oder Die Marmor Braut) – 1836; Daniel Auffenthaler (Ch. Birch-Pfeifferová: Pfeffer-Rösel oder Die Frankfurter Messe im Jahre 1279) – Čes. Budějovice 1839; Müffig, Theater-Regisseur (F. Maltitz: Die verstoßene Tochter oder Die Macht der Vorurteile) – Plzeň 1843; Wachtmeister Baller (F. Kaiser, h. F. v. Suppé: Der Krämer und sein Commis), Seifenstein (F. Kaiser: Dienstbotenwirtschaft oder Chatoulle und Uhr), Bitterlich (R. Benedix: Der Liebeskrank oder Die neue Erfindung), Sevelat, Kapitän (F. Blum: Die Kinder des Regiments), Scharfspitz (F. Kaiser: Der Schneider als Naturdichter oder Der Herr Vetter aus Steiermark), Pierre (A. Dennery, G. Lemoine: Chonchon, die Savoyardin oder Die Perle von Chamounix), Christopherl (J. Nestroy, h. V. Müller: Einen Jux will er sich machen), Jean (A. Bäuerle: Die falsche Primadonna) – NdR 1845.
StD
Framont (F. Kaiser, h. A. Müller: Ein Abend, eine Nacht, ein Morgen in Paris), Florian (F. L. Schirnding: Život ve snách aneb Švec, postilion a lord), Augustin Strohmandel (F. Hopp, h. J. Ch. Riotte: Die Goldspinnerin in der Scharka oder Kupferschmied, Koch und Kappelmacher), Zweiter Schüler (J. W. Goethe: Faust), Florio da Corte (F. Halm: Sampiero), Anton (J. Nestroy, h. A. Müller: Der Zerrissene), Ludwig (A. W. Iffland: Erinnerung), Kudrin (A. v. Kotzebue: Hrabě Beňovský), Etelwolf (H. Cuno: Andělská hora aneb Dceřina vina a otcova pomsta), Kosinský (F. Schiller: Loupežníci), Jean (A. Bäuerle: Paleček na cestách v Brně a ve Vídni) – 1845; Klih (J. Nestroy: Zlý Lumpacivagabundus aneb Ludařský trojlist), Raimond (F. Schiller: Panna Orleanská), Jindřich (S. K. Macháček: Záviš Vítkovec, pán z Růže aneb Pokuta za zradu), Bünkerl (A. Bäuerle: Der Fiaker als Marquis), Byd (V. K. Klicpera: Jan za chrta dán), Etienne (W. A. Gerle: Rekrut und Dame oder Das Mädchen von Douvremy), Filip (J. K. Tyl: Flamendr aneb Co mu přece pomohlo?) – 1846; Tranio (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, i PD 1863), Antonín (J. K. Tyl: Pražská děvečka a venkovský tovaryš aneb Paličova dcera), Florian (T. Drobisch: Von Vier bis Sechs), Švanda (J. K. Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen), Všemil (K. F. Hensler, h. V. Müller: Vodní žínka z Vltavy a rytíř z Točníku aneb Podivné zjevení za dnů svatebních) – 1847; August (J. K. Tyl: Zkouška o slavnosti ve Hvězdě aneb Bankrotář a kramářka), Vendelín (týž: Chudý kejklíř aneb Noční navštívení), Hampel (R. Benedix: Das bemooste Haupt), Javůrek (A. Varry, ú. J. K. Tyl: Císař Josef aneb Oběť synovské lásky), Henri von Sorben (G. Freytag: Graf Waldemar), Štěpán Páleč (J. K. Tyl: Jan Hus, kazatel betlemský) – 1848; Boleslav (týž: Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové), Racek (J. V. Frič: Václav IV., král český), Pěnkava (J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena a zamilovaný školní mládenec), Güldenstern (W. Shakespeare: Hamlet, něm.), Jiřík (J. K. Tyl: Jiříkovo vidění, i PD 1863), Raoul (F. Schiller: Panna Orleanská), Lefévre (A. Dumas st.: Napoleon, jeho počátek, štěstí a záhuba), Tkadleček (V. K. Klicpera: Izraelitka nebo Staročeský soud) – 1849; Nácek (F. Kaiser: Kněz a voják, i PD 1863), Radovín (J. K. Tyl: Čert na zemi), Isidor Slovíčko (týž: Lesní panna nebo Cesta do Ameriky), Špiglberk (F. Schiller: Loupežníci, i PD 1863), Vojtěch (V. K. Klicpera: Blaník aneb Rytíř Zdeněk Zásmucký), Strachota [role později jako Cojevic] (F. Hopp: Netinka a Naninka aneb Husaři a dětská punčoška), Vojta (J. K. Tyl: Měšťané a študenti čili Dobývání Prahy od Švédů), Joß Fritz (J. v. Bauernfeld: Franz von Sickingen, něm.), Vocílka (W. Vogel: Princ a havíř aneb Kterýpak jest ten pravý?) – 1850; Lanzelot Gobbo (W. Shakespeare: Der Kaufmann von Venedig), Schimmelig (týž: König Heinrich IV.), Hadrián (V. K. Klicpera: Hadrián z Římsů), Dumont (F. Raimund: Marnotratník aneb Boháč a žebrák), Wurm (F. Schiller: Ouklady a láska), Tardiveau (E. Labiche, M. Michel: Co z toho pojde, když se kůň do slaměného klobouku dá), Toníček (F. Hopp: Kožíšek, perle a kamna aneb Trh v Pivoňkově) – 1851; Joseph (R. Benedix: Die Eifersüchtigen), Don César (J. J. Kolár: Don César a spanilá Magelona), Náciček (J. Nestroy: Enšpigl aneb Každou chvílku nějaké čtveráctví), Pantaleon Vocilka (J. K. Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen, i PD 1863), Fritz (A. Anicet-Bourgeois, M. Masson: Marianne, něm.), Adam Kožíšek (F. X. Told, h. A. E. Titl: Čarovný závoj aneb Malíř, víla a hospodská, i PD 1863), Voniduch (S. F. Ehm, h. A. Müller: Čarovný zámek v Krkonoších aneb Zchudlý voňavkář a jeho dcery) – 1852; François (Ch. Birch-Pfeifferová: Ein Ring), Florian (K. Elmar: Děvče z přádelny), Benvolio (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Jan (F. v. Holbein dle F. L. Schödera: Pantofel a kord), Fabian Popruh (J. Nestroy: Bludní provazníci aneb Živí duchové) – 1853; Jean Baptist (Ch. Birch-Pfeifferová: Rose und Röschen), Patrik (táž: Die Waise aus Lowood), Sir William Catesby (W. Shakespeare: Život a smrt krále Richarda Třetího, i PD 1863), Enšpígl (J. Nestroy: Enšpígl aneb Každou chvílku nějaké čtveráctví), Conrad (F. Hebbel: Magellona), Andreáš Pimpernos (F. Hopp: Doktora Fausta domácí čepička aneb Loupežnická krčma v lese), Jehlička (J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus aneb Ludařský trojlist), La Hire (F. Schiller: Panna Orleanská) – 1854; Florian Žvachta (F. Raimund: Diamant krále duchů), Šídlo (A. Bäuerle: Alína aneb Praha v jiném dílu světa), Baron Frescher (K. Elmar, h. A. Müller: Ferdinand Raimund, něm.),Vavřinec (T. Megerleová: Selská rodina), Sudí (V. K. Klicpera: Rohovín Čtverrohý), Vítek (týž: Boleslavovci), Wagner (J. W. Goethe: Faust), Bráník (F. Stamm: Libuše, kněžna česká aneb Založení Prahy, i PD 1863), Chevalier von Goutry (O. Prechtler: Cäcilie) – 1855; Nevrlec (J. A. Gleich: Krkonošský kouzelník aneb Troje přání), Erdmann (Ch. Birch-Pfeifferová: Im Walde), Jehlička (K. Töpfer: Pěnkava a Čížek), Prášil (F. Kaiser: Krejčí co lékař aneb Dobrodružství pana Prášila), Adolf Stallune (E. v. Bauernfeld: Die Virtuosen), Všudybyl (F. Kaiser: Dratař aneb Deset tisíc zlatých) – 1856; Frk (F. Hopp: Král krkonošských hor a sklenář na mizině), Volutus (W. Shakespeare: Koriolanus, vojevůdce římský), Collin (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Die Grille), Peter (K. Holtei: Sie schreibt an sich selbst), Šmitec (K. Haffner, h. M. Hebenstreit: Pražské panské a kuchařky aneb Merenda v ševcovské dílně), Ladoň (V. K. Klicpera: Žižkův meč), Hrozinka (J. Nestroy: Chce mít švandu aneb Kupečtí mládenci v hlavním městě, i PD 1863), Schweicher von Hallstädt (A. E. Brachvogel: Adelbert vom Babanberge), Spargl (A. Langer, h. A. Müller: Die Mehlmesser-Pepi), Lancelot Gobbo (W. Shakespeare: Benátský kupec, i PD 1863) – 1857; Vít Lišák (J. Nestroy: Zrzavé vlasy aneb Divotvorná paruka, i PD 1863), Beneš (Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík, šotek z hor), Topůrko (T. Flamm: Čísla 9, 12, 45 aneb Rekrutýrka v Kocourkově, i PD 1863), Grimm (A. E. Brachvogel: Narcis), Kolínko (J. Nestroy: Karafiátek a rukavička aneb Pohromy rodiny pána z Nemanic), Richard (J. W. Goethe: Egmont, i PD 1863) – 1858; Martin (J. Neruda: Ženich z hladu), Loudil (K. Juin, L. Flerx: Ďáblův cop aneb Merenda v Stromovce), Děpolt (F. V. Jeřábek: Hána aneb Smíření Přemyslovců s Vršovci), Etienne Lamartin (Ch. Birch-Pfeifferová dle V. Huga: Der Glöckner von Notre-Dame), Thomas (J. F. Nesmüller: Hier ist ein Landhaus zu vermieten oder Die Frau Tante), Ctibor (K. E. Ebert: Břetislav a Jitka), Dubois (K. Gutzkow: Divadlo a svět aneb Pravzor Tartuffa), Dětříšek Buzovec (F. V. Jeřábek: Svatopluk aneb Záhuba rodu Vršovského) – 1859; Nicol (Ch. Birch-Pfeifferová: Ein Kind des Glückes), Da Corta (V. Hálek: Carevič Alexej), Klouzek (F. Kaiser: Bratr honák aneb Venkované v hlavním městě), Fošna (K. Blum: Zapovězené ovoce aneb Kdo jinému jámu kope, sám do ní padá), Švitora (F. Kaiser: Peníze), Schuppenpelz (A. v. Kotzebue: Pächter Feldkümmel von Tippelskirchen) – 1860; Don Guevara (V. Hugo: Ruy Blas), Třapec (F. Hopp: Čarodějnice v Šárce aneb Kotlář, kuchař a čepičář), Dětřišek Buzovec (G. Pfleger Moravský: Svatopluk, zhoubce Vršovců), Mikeš (L. Feldmann: Kdo z nás byl nejhloupější aneb S hloupostí jsou špatné aliance), Sezima (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovského, i PD 1863), Niklas (K. Gutzkow: Ein weißes Blatt), Martin (J. Korzeniowski: Starý manžel, i PD 1863), Plížil (F. Hopp: Kožíšek, perle a kamna aneb Trh v Pivoňkově), Bernard (K. Blum dle franc.: Krištof a Renata aneb Sirotkové) – 1861; Vrba (R. Kneisel: Chudý písničkář), Jan (K. A. Görner: Ženský pláč), Poldík (A. Langer: Pražský flašinetář a jeho rodina), Blinckopf (J. W. Goethe: Götz z Berlichingů, rytíř s železnou pěstí) – 1862.
PD
Rebula (V. Hálek: Král Vukašín), Ajaxiček (F. Raimund: Dívka z čarovných krajů aneb Sedlák milionář) – 1862; Červenka (G. Freytag: Den před volbou aneb Journalisté), Čapek (K. Haffner: Pražští študenti na prázdninách), Jean Styx (J. Offenbach: Orfeus v podsvětí) – 1863; Měšťan moskevský (F. B. Mikovec: Dimitri Ivanovič) – 1864.
Prameny a literatura
NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 537, obr. 413, 419 [Sekira Josef, 1812]. Archiv města Plzně: fond Divadelní plakáty, sign. K-1/150, F. Maltitz: Die verstoßene Tochter oder Die Macht der Vorurteile, 18. 11. 1843. SOkA Čes. Budějovice: cedule Lutzovy spol. ■ J. K. Tyl: České hry na podzim 1845, Květy 12, 1845, s. 511; Allgemeine Theater-Zeitung [Wien] 29, 1836, s. 396; tamtéž 33, 1840, s. 1256; Deutscher Bühnenalmanach [Berlin] 18444 až 1849; nesign. [F. B. Mikovec], Lumír 8,1857, s. 258 [Volutus, Koriolanus], 738 [Šmitec, Pražské panské a kuchařky], vše → Pražská Thálie kolem 1850, 2010; J. N. [Neruda]: Listy o ledačem II, Obrazy života [1], 1859, s. 75–77 [charakteristika oboru], s. 238 [Loudil, Ďáblův cop] + Hlas 21. a 24. 1. 1863 [Červenka, Journalisté] + nekrolog, tamtéž 4. 2. 1864 + nekrolog, Rodinná kronika 4, 1864, s. 226 → České divadlo II, 1951 + nesign.: J. S., Humoristické listy 23, 1881, s. 234 → Podobizny I, 1951 + zn. Δ: Také osada dušiček II, Národní listy 2. 11. 1878 → České divadlo V, 1966; Teuber III, s. 320, 361, 480, 481, 495, 522, 564, 565; O. Sklenářová-Malá: Z mých vzpomínek, 1912, s. 48n.; Jan Bartoš: Prozatímní divadlo a jeho činohra, 1937, s. 79, 217; A. Javorin: Pražské arény, 1958, s. 49, 51, 69; DČD II; O. Rudan: Das Ständische Theater in Klagenfurt 1810–1868, Klagenfurt 1973, s. 38; DČD III; F. Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, 1978, s. 48n. ■ NDp, Otto; Laiske
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 890–893
