Wessetzky-Walburg, Johann

Křtěn Johann Nepomuk, psán také Weßetzky, existují i varianty jako von Wesecky-Walburg nebo rytíř (Ritter) von Wesecky-Walburg, nabytí šlechtického titulu se však u W. neprokázalo. Příležitostně užíval jméno Hugo Walburg. Byl synem pražského cukráře a majitele domu na Starém Městě Jakoba Wessetzkého a jeho ženy Anny. Měl se stát vojákem, ve dvaadvaceti letech byl ale kvůli blíže nespecifikovanému úrazu propuštěn z armády. Není známo, kdy a kde začala jeho divadelní kariéra: jako třicetiletý hrál v městském divadle v Liberci a byl zároveň spoluředitelem s A. Müllerem. V následující sezoně se osamostatnil a stal se ředitelem městského divadla v Litoměřicích. Zajížděl na štace do Varnsdorfu, České Lípy, v létě 1839 hrál se svým souborem v hostinci v Krenových sadech v Karlíně. V sezoně 1839/40 získal do pronájmu divadlo v Plzni, v následující sezoně hrála jeho společnost v Českých Budějovicích. Poté odešel z Čech a téměř dvacet let hrál v Německu a v zemích rakouského císařství, zvl. v dnešním Rumunsku. Jednalo se spíše o krátkodobá angažmá a hostování (Buda, Lübeck, Lipsko, Kolín nad Rýnem, Salzburg, Magdeburg, Sibiu, Temešvár). Pohostinsky vystupoval v pražském Stavovském divadle (1851, 1857), hrál také v Divadle na Vídeňce (1857). Do Čech se vrátil 1861 a vyjma dvou sezon (1865/66 a 1871/72) zde byl činný do 1874. Dařilo se mu získávat divadla ve větších městech (Plzeň, Litoměřice, České Budějovice, Cheb, Liberec), jejichž obyvatelstvu dokázal nabídnout adekvátní repertoár. V letních měsících hrála W. společnost v lukrativních lázeňských divadlech (Mariánské Lázně, Karlovy Vary, Františkovy Lázně) a v pražském letním divadle v Pštrosce (1873). V některých sezonách vedl souběžně dvě scény (České Budějovice a Litoměřice 1839/40, Plzeň a Litoměřice 1862–65). Tento provozně náročný režim vedl ředitele k rozhodnutí svěřit v sezoně 1863/64 litoměřické divadlo svému spolupracovníkovi E. Henselovi, někdejšímu herci vídeňského Burgtheateru, v další sezoně obstarával provoz obou divadel opět sám. Pronájem divadel ve větších městech umožnil W. spoléhat se na finanční příjem z vypsaného abonmá. Přes zjevnou důvěru, s níž mu byly pronajímány divadelní scény, i přes kladnou odezvu kritiky, se W. jako jiní ředitelé potýkal s kolísavou návštěvností a s tím spojenými výpadky příjmů. Když nechal 1862/63 na vlastní náklady rekonstruovat divadlo ve Františkových Lázních (nová výmalba, vybudování lóží), úřady označily úpravy za nevyhovující a divadlo uzavřely. W. musel předčasně ukončit sezonu, stejně jako o deset let později v Českých Budějovicích: krach na vídeňské burze 1873 měl za následek konec jeho samostatného podnikání. V sezoně 1874/75 přešel do souboru T. Tomascheka jako herec a režisér činohry v Chebu a ve Františkových Lázních. O rok později zemřel v Praze na otok plic (Lungenödem). 
Repertoár společnosti se během bezmála čtyřicetiletého W. divadelního působení proměňoval v souvislosti s dobovým vkusem: před jeho odchodem z Čech uváděla společnost operu (belcantový repertoár s díly V. Belliniho a G. Donizettiho, německou romantickou operu, např. Der Freischütz C. M. von Webera, nebo tituly francouzské komické opery), od 60. let hrála především operetu (J. Offenbach, F. von Suppé, C. Millöcker), pro kterou W. doplňoval orchestr o členy městských vojenských kapel. Opera se v repertoáru společnosti pak objevovala jen sporadicky, např. prováděním mozartovských titulů (Don Juan) nebo divácky populárních děl G. Verdiho (Der Troubadour). Činoherní repertoár tvořilo klasické drama s tituly Shakespeara (Hamlet, Othello, Die bezähmte Widerspenstige), Goetha (Egmont, Faust), Schillera (Die Räuber, Kabale und Liebe, Maria Stuart, Wilhelm Tell) či Lessinga (Emilia Galotti, Nathan der Weise), objevovali se starší autoři měšťanského dramatu (A. Kotzebue), vídeňské pohádkové hry a frašky předbřeznového období (F. Raimund, J. N. Nestroy), hry R. Benedixe, S. H. Mosenthala, L. Anzengrubera, historické drama H. Laubeho nebo K. Gutzkowa. W. uváděl rovněž populární dramatizace prozaických děl Ch. Birch-Pfeifferové, z francouzského dramatu díla A. Dumase st. či V. Sardoua. V Plzni během sezony 1863/64 hrála společnost také repertoár v českém jazyce s dramaty V. K. Klicpery (Žižkův meč, Blaník, Divotvorný klobouk), J. K. Tyla (Kutnohorští havíři, Paní Marjánka, matka pluku, Slepý mládenec, Zlatohlav), J. J. Kolára (Magelona, Monika) a S. K. Macháčka (Záviš Vítkovec, pán z Rožmberka).  
Souborem prošla řada významných herců a zpěváků, např. barytonista C. Moser, tenorista R. von Kochanský, v činohře A. Palme, M. Austerlitz a začínající čeští herci J. Mošna, J. Seifert a J. Slavinská. Na přitažlivosti dodávala produkcím společnosti hostování předních umělců, mj. sopranistky F. Heinefetter-Miklowics pro italský belcantový program nebo herců německé činohry pražského Stavovského divadla (W. Eichenwald, E. Sauer, C. Hallenstein, H. Oberländer). O letních lázeňských sezonách doplňovaly představení zábavní výstupy tanečních a vokálních ansámblů (uherští tanečníci (Die ungarische Tänzer), francouzští zpěváci (Die französichen Sänger). 

W. hrál milovníky a bonvivány, později přešel k charakterním postavám intrikánů a hrdinských otců. V parádních rolích (Franz Moor, Wurm, Filip II., Kotzebuův hrabě Klingsberg aj.) obvykle zahajoval divadelní sezony svého souboru. Byl konzervativním hercem, jenž dbal na řemeslnou přesnost, jeho postavám však chyběla vnitřní psychologická prokreslenost, což vedlo až k nechtěně komickým výkonům (Mefistofeles v Goethově Faustovi) nebo ke karikatuře. Kritika W. přesto opakovaně označovala za přemýšlivého herce, který dokázal zaujmout držením těla, pohybem, mimickými a gestickými dispozicemi, myšlenkovou pohotovostí a uměřeným humorem. 

Divadelní podnikání W. v Čechách stálo na pronájmech divadel ve větších městech a na úsilí dostát aktuálním diváckým požadavkům. Byl příkladem dobrého herce, rutinního režiséra a obratného ředitele s citem pro vhodný repertoár a schopností sestavit umělecky kvalitní soubor. 

Štace společnosti Wessetzky-Walburg 

1837/38 Liberec (Reichenberg); 1838/39, 1839/40 Litoměřice (Leitmeritz), Varnsdorf (Warnsdorf), Česká Lípa (Böhmisch Leipa); 1839 Praha (Prag); 1839/40 Plzeň (Pilsen); 1840/41 České Budějovice (Budweis); 1846 Buda; 1847 Lübeck; 1849 Lipsko (Leipzig); 1850 Kolín nad Rýnem (Köln), Salzburg; 1851 Praha, Magdeburg; 1853 Sibiu (Hermannstadt); 1854 Temešvár (Temeswar); 1857 Vídeň (Wien), Praha; 1861/1862 Mariánské Lázně (Marienbad), Karlovy Vary (Karlsbad), Cheb (Eger), Český Krumlov (Krumau), České Budějovice; 1862/63 Litoměřice, Plzeň; 1863/1864 Litoměřice, Plzeň; 1864/65 Litoměřice, Plzeň; 1865/66 Vídeňské Nové Město (Wiener Neustadt); 1866/67, 1867/68, 1868/69, 1869/70 Liberec; 1870/71 Plzeň; 1871/72 Lublaň (Laibach); 1872/73 České Budějovice, Praha, Liberec, Jablonec nad Nisou (Gablonz); 1873/74 České Budějovice; 1874/75 Cheb, Františkovy Lázně (Franzensbad).      

Role

Städtisches Theater Leitmeritz (městské divadlo Litoměřice)  

Der Cheriff der Stadt (F. W. Ziegler: Die Mohrin oder Der Kampf zwischen Dankbarkeit und Kindesliebe) – 1839; Lorenz Kindlein (A. Kotzebue: Der arme Poet); Rabbi Ben Akiba (K. Gutzkow: Uriel Acosta), Mephistopheles (J. W. Goethe: Faust); König Philip der II. (F. Schiller: Don Carlos, Infant von Spanien), Benjamin, ein Spitzbube (G. Freytag: Die Valentine) – 1862/63. 

Städtisches Theater Budweis (městské divadlo České Budějovice)  

Baron Delaunay (H. J. Herzenskron dle A. Dumase st.: Rosa di Monte oder Die Getäuschten);   Magister Innocentius Weise (J. W. Lembert [vl. jm. W. Treml]: Der Mentor), Havelin (J. L. Deinhardstein: Der Fabrikant), Potemkin, General, Feldmarschall (Ch. Birch-Pfeiffer: Die Günstlinge) – 1841; Herzog von Alba (J. W. Goethe: Egmont), Marinelli (G. E. Lessing: Emilia Galotti), Kuh von Kuhdorf, Rentier (J. L. Deinhardstein: Zwei Tage aus dem Leben des Fürsten), Reisender von Walberg (C. Blum: Mirandolina), Graf von Klingsberg (A. Kotzebue – Die beiden Klingsberg) – 1872/73; Graf Thorane, französischer General (K. Gutzkow: Der Königslieutenant), Stern (F. Wagener: Eine Mutter im Irrenhause), Hänselmeier, Klempnermeister (K. A. Görner: Ein geadelter Kaufmann), Georges von Dumenil (A. Bahn:  Ein kleines Dämon), Doktor Yollak (J. W. Lembert [vl. jm. W. Treml] dle Méllesvilla [Honoré Joseph Duveyrier]): Sie ist wahnsinnig) – 1874.      

Städtisches Theater Reichenberg (městské divadlo Liberec)  

Karl Gottlob Menzinger, ein reicher Kaufmann (R. Benedix: Der Kaufmann) – 1867; Perin, ein Hofnarr (C. A. West [vl. jm. J. Schreyvogel] dle A. Moreta a C. Gozziho: Donna Diana oder Stolz und Liebe); König Philip der II. (F. Schiller – Don Carlos, Infant von Spanien); Ben Akiba (K. Gutzkow – Uriel Acosta); Graf Klingsberg (A. Kotzebue – Die beiden Klingsberg); Präsident Walter (F. Schiller – Kabale und Liebe); Kuh von Kuhdorf, Rentier (J. L. Deinhardstein – Zwei Tage aus dem Lebes des Fürsten) – 1868/69.  

Städtisches Theater / Deutsches Aktien Theater Pilsen (městské divadlo / Německé akciové divadlo Plzeň)  

Graf Anplace (J. Gnad: Die Macht der Tugend) – 1840; Rat Zabern (E. Bauernfeld: Bürgerlich und Romantisch), Mephistopheles (J. W. Goethe: Faust), König Philip der II. (F. Schiller: Don Carlos, Infant von Spanien), Jeremias Ambrosi, Verwalter zu Fallenbrunn (L. Angely: Von Sieben die Häßlichste), Friedrich Wilhelm I., König von Preußen (K. Gutzkow: Zopf und Schwert), Marinelli (G. E. Lessing: Emilia Galotti), Haussekretär Wurm (F. Schiller: Kabale und Liebe) – 1864; Tartuffe (K. Gutzkow: Das Urbild des Tartuffe), Trödler (E. A. Brachvogel vl. předlohy: Trödler), Hagen (R. Benedix: Das Gefängnis); Gerichtsrat Brömsen (R. Benedix: Ein Lustspiel), Der Minister (G. H. Putlitz: Der Salzdirektor), Kuh von Kuhdorf, Rentier (J. L. Deinhardstein: Zwei Tage aus dem Leben des Fürsten), König Philip der II. (F. Schiller: Don Carlos, Infant von Spanien), Graf Klingsberg (A. Kotzebue: Die beiden Klingsberg), Vetter, Pfarrer von St. Jakob (L. Anzengruber: Der Pfarrer von Kirchfeld), Hermann Gessler, Reichsvogt in Schwyz und Uri (F. Schiller: Wilhelm Tell), Hänselmeier, Klempnermeister (K. A. Görner: Ein geadelter Kaufmann), Karl Gottlob Menzinger, ein reicher Kaufmann (R. Benedix: Ein Geldaristokrat) – 1871.  Städtisches Theater Eger (městské divadlo Cheb) Graf Richard Walter Buttler (F. Schiller: Wallensteins Tod), Der Zigeunerhauptmann (P. A. Wolff, h. C. M. Weber: Preciosa); Perin, ein Hofnarr (K. A. West [vl. jm. J. Schreyvogel] dle A. Moreta a C. Gozziho: Donna Diana oder Stolz und Liebe), Der Pfarrer von St. Jakob (L. Anzengruber: Der Pfarrer von Kirchfeld), Oheim Baumann, Rentier (A. Elz: Er ist nicht eifersüchtig) – 1874. 

Ständetheater Prag (Stavovské divadlo Praha)   

Graf Klingsberg (A. Kotzebue: Die beiden Klingsberg), Christian Timotheus Bloom, Großkaufmann (C. Töpfer: Rosenmüller und Finke oder Abgemacht), Wurm, Haussekretär des Präsidenten (F. Schiller: Kabale und Liebe), Carl Gottlob Menzinger, ein reicher Kaufmann (R. Benedix: Der Kaufmann), Kuh von Kuhdorf, Rentier (J. L. Deinhardstein: Zwei Tage aus dem Leben des Fürsten), Thomas Hild, ein reicher Privatmann (J. L. Deinhardstein: Garrick in Bristol) – 1851; Friedrich Wilhelm I., König von Preußen (K. Gutzkow: Zopf und Schwert), Kriegsrat Dallner (A. W. Iffland: Die Dienstpflicht), Mathias, Schmiedgeselle (S. H. Mosenthal: Der Sonnvendhof) – 1857.                                  

Prameny

AHMP: Soupis pražského obyvatelstva 1830–1910, poř. č. 330, kart. 321 (W. rodina, vč. poznámky o datu W. úmrtí, 13. 6. 1876 [v Praze], matka Anna roz. Mietlová byla dcerou domovního správce, sestry Anna, nar. 1806, Antonie, nar. 1811 a Magdaléna, nar. 1816, bratr Jakob Ferdinand); poř. č. 329, kart. č. 321 (W. bratr Jakob Ferdinand byl vojenským soudcem, který po svém penzionování z armádní služby 1848 vyučoval jazykům; působil mj. na reálném gymnáziu v Linci, zemřel 1877 ve Weinhausu u Vídně); Kostel sv. Jiljí, matrika oddaných, sign. JIL 1800–1817, Praha (sňatek W. rodičů, J. Wessetzkého a Anny roz. Meitlové, která byla dcerou domovního správce); Kostel sv. Jindřicha, matrika narozených, sign. JCH N16 ● 1794–1807 (narození J. Wessetzkého).     

NA Praha: Policejní ředitelství I., konskripce, obr. 16 (W. a jeho rodina).  

NMd: cedule StD z roku 1851 a 1857.  

SOA Litoměřice: fond Sbírka dokumentů (představení W. společnosti).  

SOA České Budějovice: fond Sbírka dokumentace 1814–1944 (představení W. společnosti).  

SOA Liberec: fond F73 Divadlo – divadelní ředitelé, sign. 345, karton 183 (představení W. společnosti).  

Literatura

Österreichischer Theateralmanach, Prag u. Wien 1838, s. 37 (W. ředitelství městského divadla [Stadttheater] v Litoměřicích); Wiener Theaterzeitung 25. 10. 1838, 14. 11. 1838, 20. 7. 1840, 10. 3. 1841, 10. 12. 1841 (inzeráty s nabídkou hereckého angažmá do W. společnosti); Bohemia, ein Unterhaltungsblatt (Prag) 24. 5. 1839, 15. 12. 1840, 19. 2. 1841, 15. 8. 1841 (W. ředitelství městského divadla [Stadttheater] v Českých Budějovicích); Der Humorist (Wien), 22. 12. 1839, 27. 12. 1839, 10. 4. 1840, 11. 3. 1841; Der Ungar (Budapest, Ofen-Pest) 26. 4. 1844; Almanach für Freunde der Schauspielkunst (Berlin) 1847 d. [2], s. 245–246, 1848 d. [2], s. 229–230, s. 267, 1849 d. [2], s. 180, 1850 d. [2], s. 79–81, 1851 d. [2], s. 184–187, 1852 d. [2], s. 268–271 (W. divadelní angažmá po odchodu z Čech 1841); Bohemia (Prag) 12. 9. 1851, 14. 9. 1851, 18. 9. 1851, 21. 9. 1851; 26. 8. 1857, 27. 8. 1857 (W. hostování ve Stavovském divadle 1851 a 1857); 17. 6. 1876 (W. úmrtí v Praze); Siebenbürger Bote (Sibiu) 10. 10. 1853, 7. 12. 1853; Deutscher Bühnenalmanach (Berlin) 1854 d. [2], s. 204–206, 1855 d. [2], s. 336–338, 1857 d. [2], s. 373–378  1863 d. [2.], s. 218–219, 1864 d. [2], s. 177 (E. Hensel po vzájemné dohodě a z úředního rozhodnutí místodržitelství ředitelem městského divadla v Litoměřicích místo W.), s. 233–, 1865 d. [2], s. 243, 1867 d. [2], s. 251–252, 1868 d. [2], s. 260, 1869 d. [2], s. 277–278, 1870 d. [2], s. 275–276, 1871 d. [2], s. 243, 1873 d. [2], s. 49, 1875 d. [2], s. 514 (W. herecké a režisérské působení v Chebu a Františkových Lázních v divadelní společnosti T. Tomascheka); Leitmeritzer Wochenblatt (Leitmeritz) 25. 10 1862, 15. 11. 1862, 6. 12. 1862, 17. 1. 1863, 21. 3. 1863; Leitmeritzer Zeitung (Leitmeritz) 22. 11. 1862; Pilsener Zeitung 14. 10. 1863, 5. 12. 1863, 19. 12. 1863, 6. 1. 1864, 17. 2. 1864, 3. 9. 1870, 17. 9. 1870, 28. 9. 1870, 12. 10. 1870, 2. 11. 1870, 14. 12. 1870, 23. 1. 1871, 25. 2. 1871; Reichenberger Zeitung 13. 1. 1867, 30. 10. 1867, 8. 12. 1867, 29. 3. 1868, 29. 3. 1868, 3. 3. 1870, 25. 3. 1870, 23. 4. 1880; Budweiser Kreisblatt 4. 9. 1872, 18. 9. 1872, 21. 9. 1872, 25. 9. 1872, 28. 9. 1872, 9. 10. 1872, 19. 10. 1872, 13. 11. 1872, 16. 11. 1872, 20. 11. 1872, 4. 12. 1872, 7. 12. 1872, 10. 12. 1872, 28. 12. 1872, 29. 1. 1873, 1. 2. 1873, 5. 4. 1873, 8. 11. 1873, 15. 11. 1873, 20. 12. 1873, 14. 1. 1874, 21. 1. 1874, 31. 1. 1874, 14. 2. 1874, 28. 2. 1874, 7. 3. 1874, 25. 3. 1874; Egerer Zeitung 30. 9. 1874, 14. 10. 1874, 31. 10. 1874, 7. 11. 1874, 14. 11. 1874, 21. 11. 1874, 2. 1. 1875, 23. 1. 1875, 27. 2. 1875, 3. 3. 1875, 20. 3. 1875; O. Doskočil: Z dějin litoměřického divadla a divadelnictví, Praha 2002, s. 22–24; J. Hilmera: Činnost německých divadelních společností v českých provinciích 19. století, Praha 2006, DÚk, CD 307J. Janáček: Čtení o německém divadle v Reichenbergu, Liberec 2010, s. 39–46, s. 55–72; E. Šormová a kol.: Česká činohra 19. a začátku 20. století I. a II., Praha 2015, s. 499–503, s. 656–661, s. 880–887, s. 914–916, s. 1077–1083 (biografická hesla J. E. Kramueleho, J. Mošny, J. Seiferta, J. Slavinské, P. Švandy ze Semčic st.).  

Ulrich 

Vznik: 2022