Herec, který působil v Předlitavsku v 70. až 90. letech 19. století, od konce 90. let též divadelní ředitel. Jako divadelní ředitel se zaměřil zvláště na oblast Moravy a Slezska, kde se stal propagátorem soudobé činoherní tvorby.
Narodil se v Temešváru, tehdy pevnostním městě rakouské monarchie, do rodiny obuvníka Wenzela Holdiga. Začínal jako herec v německy hrajících společnostech působících v oblastech dnešního Srbska (Bělehrad), Bosny a Hercegoviny (Sarajevo), Slovinska (Marburk), Chorvatska (Osijek). Koncem 70. let 19. stol. se vedle herectví (role intrikánů), uplatňoval jako režisér frašek. V sezoně 1879/80 se poprvé objevil v českých zemích v Opavě ve společnosti B. Bigla, pak opět střídal angažmá, hrál také v Německu (Budyšín, Jena). Na Moravě a ve Slezsku se trvaleji pohyboval od 90. let. Nejprve hrál ve společnosti F. Dorna, která cestovala po větších městech (Jeseník, Lanškroun, Šumperk, Prostějov, Zábřeh, Břeclav, Mikulov), 1894/95 byl v angažmá u divadelního ředitele H. Neue v rakouském Lubnu (Leoben) a Mostu nad Murou (Bruck an der Mur). V následných dvou sezonách působil jako herec, režisér a umělecký vedoucí ve společnosti J. H. Treue v Krnově a Šternberku. V té době Treuova společnost vystupovala i pod názvem „Die Wiener Operettengesellschaft–Treu“, čímž odkazovala na vídeňský operetní repertoár. Od sezony 1896/97 se H. osamostatnil. První tři sezony měl v pronájmu městské divadlo ve Šternberku. 1899/1900 hrál se svou společností v Moravské Třebové a v Šumperku a v sezonách 1900/01 až 1903/04 si pronajímal divadlo v Krnově, přičemž v druhé a třetí sezoně působil i v Moravské Třebové. Jako ředitel udržoval kontakty s rakouským divadelním prostředím a po konci zimní sezony odjížděl hrát do letního divadla v Neulengbachu u Vídně, kde si zřídil letní divadelní scénu. Při těchto přejezdech se společnost zastavovala také v příhraničním Mikulově.
H. společnost patřila k těm větším, herecký soubor měl přibližně dvacet členů. Hrály u něj i později známé osobnosti, např. M. Pallenberg, pozdější představil Švejka v inscenaci E. Piscatora (1927). Štace v blízkosti Vídně se nutně odrazily v repertoáru společnosti, která respektovala tradici vídeňského divadla. V Krnově uváděl operetní novinky od J. Strausse ml. a C. M. Ziehrera, v činoherní produkci nechyběli autoři ovlivnění naturalismem H. Sudermann, O. E. Hartleben, M. Halbe a představitelé vídeňské moderny, např. A. Schnitzler.
Kolem 1896 se oženil se zpěvačkou Rosou Pitzel, znali se přinejmenším od 1886/87, kdy spolu byli v angažmá v městském divadle v Sarajevu. Manželka pocházela z Neulengbachu a je možné, že dala impuls na zřízení zdejší letní scény. Po H. smrti 22. prosince 1904 společnost převzala.
H. byl kritikou vyzdvihován jako herec, obstál rovněž jako divadelní ředitel. Jeho společnost hrála jak na operetu, tak na činohru, v níž nechyběl soudobý náročnější repertoár.
Štace společnosti Paula Holdiga
1896/97 – Šternberk (Sternberg), Mikulov (Nikolsburg), 1897/98 – Šternberk, Mikulov, 1898 – Moravská Třebová (Mährisch Trübau), Prostějov (Proßnitz), 1898/99 – Šternberk, 1899/1900 – Moravská Třebová, Šumperk (Mährisch Schönberg), 1900/01 – Krnov (Jägerndorf), Purkesdorf, Neulengbach; 1901/02 – Krnov, Moravská Třebová, Neulengbach; 1902/03 – Krnov, Moravská Třebová, Rýmařov (Römerstadt), Neulengbach; 1903/04 – Krnov, Neulengbach; 1904/05 Šternberk
Role
Albert Morel (podle A. Dumase ml: Der Blinde und der Bucklige), Nationalgardist (O. F. Berg: Der Letzte Nationalgardist), Baron Klenau (A. Langer: Der letzte Jesuit) – 1872; Steude (J. Rosen: In's volle Leben) – 1876; Moorland (J. Rosen: Diese Männer!) – 1877; Tychsen (Eugen Zimmermann: Cäcilie Tychsen) – 1879, Schwartze (H. Sudermann: Die Heimat) – 1894; Waldemar Knauer (O. Blumenthal, G. Kadelburg: Hans Huckebein) – 1898.
Prameny
ZA Opava: Sbírka matrik, matrika zemřelých Šternberk, inv. č. 9997, sig. Št I 47, 1890–1905 (úmrtí Paula Holdiga), [online, cit. 27. 8. 2022], URL: <https://digi.archives.cz/da/permalink?xid=be989c5e-f13c-102f-8255-0050568c0263&scan=53999a0bc5214e76a5c0965b24bf0395>.
SOkA Olomouc: Archivní fond Šternberk, dokumentační sbírka plakátů 1853–1961, inv. č. Š 8–22, kart. 9 (divadelní cedule J. H. Treue a Paula Holdiga).
Literatura
Deutscher Bühnen-Almanach (Berlin) 32, 1868, d. 2, s. 037; 33, 1869, d. 2, s. 033, 34, 1870, d. 2, s. 365; 35, 1871, d. 2, s. 362; 36, 1872, d. 2, s. 17; 37, 1873, d. 2, s. 23; 38, 1874, d. 2, s. 17; 39, 1875, d. 2, s. 230; 40, 1876, d. 2, s. 488; 43, 1879, d. 2, s. 95; 44, 1880, d. 2, s. 320; 45, 1881, d. 2, s. 386; 46, 1882, d. 2, s. 71; 47, 1883, d. 2, s. 408–409; 49, 1885, d. 2, s. 29; 50, 1886, d. 2, s. 227–228; 51, 1887, d. 2, s. 576; 52, 1888, d. 2, s. 148; 53, 1889, d. 2, s. 505; 54, 1890, d. 2, s. 470; Gr(oß)-Becskereker Wochenblatt 30. 11. 1872; Wiener Theater-Chronik 1. 12. 1876; 20. 4. 1877; Nikolsburger Wochenschrift, 11. 4. 1896; 18. 4. 1896; 25. 4. 1896; 22. 8. 1896; 1. 5. 1897; 8. 5. 1897; 15. 5. 1897; Mährisches Tagblatt, 31. 3. 1898; Wienerwald-Bote 21. 9. 1901; 6. 7. 1902; 16. 8. 1902, 19. 7. 1902; Neuer Theater-Almanach (Berlin) 17, 1906, s. 161; M. Havlíčková – S. Pracná – J. Štefanides: Německojazyčné divadlo na Moravě a ve Slezsku 2/3, Olomouc 2013, s. 127, 226, 231, 240; M. Havlíčková – S. Pracná – J. Štefanides: Německojazyčné divadlo na Moravě a ve Slezsku 3/3, Olomouc 2014, s. 113, 118, 177, 215, 223, 226, 254; S. Pracná: Městské divadlo v Krnově: Das Stadttheater in Jägerndorf v letech 1854–1944, Olomouc 2020.
Kosch Th, Ulrich
Vznik: 2022
