Pocházel z nezámožné rodiny krejčího. Studoval na Akademickém gymnáziu, kde byl jeho učitelem J. Jungmann. Již tehdy na něj měl velký vliv i J. K. Tyl, pro kterého vykonával různé pomocné práce (opisování her, korektury, pomoc při překladech). Po absolvování gymnázia (1841) pokračoval na filozofii, složil státní zkoušky z francouzštiny a polštiny, studia však nedokončil. 1844–45 působil jako učitel. 1848 patřil k zakladatelům revolučně orientovaného časopisu P. Švandy st. Pozor!. Od 1849 pracoval ve státní službě, nejprve jako soudní úředník v Praze, 1850 přešel ke krajskému soudu v Plzni a t. r. k okresnímu soudu do Pelhřimova. Zde se aktivně účastnil veřejného života: Spoluzakládal pěvecký spolek Záboj (1861), byl členem Svatoboru, pro místní ochotníky psal a překládal divadelní hry, organizoval vlastenecké besedy a zábavy. 1864 byl přeložen do Pacova, kde působil sedm let. Poté pracoval krátce v Příbrami, dva roky v Přibyslavi a nakonec se stal listovním v Kouřimi.
Ř. byl literárně aktivní především ve čtyřicátých a padesátých letech. V řadě časopisů publikoval básně, epigramy a romantické povídky s námětem lásky, která naráží na stavovskou nerovnost (soubor tří próz Novely), nebo s historickými tématy (Jiří Doupovec). Později se v próze Nepřátelé poctivosti zaměřil na kritiku světa, v němž vítězí nepoctivci nad čestnými lidmi. Na své přeložení z Pelhřimova do Pacova zareagoval satirickou deklamací Kvinde a jinde. Poté literární činnosti zanechal.
Ř. je také autorem několika dramat. Činohra ve čtyřech dějstvích Neapolský žebrák aneb Bez lásky žádná blaženost zpracovává stejné téma jako jedna povídka z Novel. Během pobytu v Neapoli pozná albánský vévoda Enrico v žebrákovi Eugeniovi, kterého odvrátí od sebevraždy a pak je jím sám zachráněn, svého domněle mrtvého syna Karla. Karel se však necítí v novém životě šťastný: Chybí mu jeho adoptivní otec, a především odloučení od své milé Augusty. Netuší totiž, že je to ve skutečnosti vévodova neteř Antonie, která se za chudou dívku vydávala jen kvůli němu. Rozhodne se vrátit do Neapole k žebráckému životu, cestou se však setkává s Antonií, vše se vysvětlí a Enrico ohlašuje svatbu šťastného páru. Ř. tu využil řadu osvědčených prvků a postupů, známých již z antického dramatu a z dobrodružných románů: Motiv údajně mrtvého a znovu nalezeného dítěte, předmět, podle kterého je ztracený syn poznán (Eugenio u sebe nosí schránku s dokladem o svém původu), převleky apod. Ve hře vystupují postavy typické pro tehdejší dramatiku: Vedle vévody, svědomitě pečujícího o blaho lidu, a ústředního mileneckého páru hraje důležitou roli pomstychtivý hrabě Montbianco, kterému se nepodaří získat srdce Antonie, a proto chce dát vévodu i Antonii zavraždit. Tento plán mu však nevyjde a zahyne, když je jeho hrad přepaden. Také děj další hry Amerikáni aneb Kletba jednorukého se podobá dobrodružnému románu. Zavádí nás do Virginie v době bojů za nezávislost a najdeme zde podobné typy postav jako v předchozí hře: Anglický setník Shwel je intrikán rozeštvávající osadníky a Angličany. Tyto spory zasáhnou i do vztahu Gislema, jehož otec je vůdcem osadníků, a Evelýny. Gislem totiž zjistí, že Evelýna je dcera anglického místodržícího. Po různých peripetiích se všechny hlavní postavy setkávají v Londýně (včetně Shwela, který skončil jako žebrák) a hra končí všeobecným smířením.
Po těchto dobrodružných hrách odehrávajících se v cizích zemích se Ř. obrátil do současnosti. „Vážná hra ve čtyřech dějstvích“ Syn chudého otce aneb Cesta do blázince vypráví o chudém mladíkovi Karlovi Litovovi, který se chce stát dramatikem. Jeho hra však propadne, otec ho nemůže dál živit a Karel je nucen vstoupit do služby. Nevede se mu ani v milostném životě – jeho milá Vratislava se ho zřekne, jejím přičiněním se dokonce načas ocitne v blázinci. Nakonec umírá právě v okamžiku, kdy se vše obrací k lepšímu (jeho hra dosáhla úspěchu v jiném divadle, Vratislava, která se mezitím provdala, se mu přichází omluvit). Další dramata (Dobrý student, Sestřina pomsta, Konšelé na sněmu, Kaňka v kalamáři) nebyla hrána ani nevyšla tiskem. Na jeviště se nedostala ani opera J. Balandy Šárka, komponovaná na Ř. libreto.
Kromě vlastní tvorby také překládal dramata z francouzštiny a z němčiny, úspěšný byl zejména překlad hry K. Bluma Krištof a Renáta aneb Sirotkové, který se po uvedení ve StD dostal na repertoár několika divadelních společností.
Pseudonymy
Josef Katechysmus, Josef Masařík, Josef patriarch, Masařík, Weronika Wěnceslava
Hry
Neapolský žebrák aneb Bez lásky žádná blaženost, StD 1846; Amerikáni aneb Kletba jednorukého, StD 1847; Syn chudého otce aneb Cesta do blázince, StD 1847.
Překlady
K. Blum dle franc.: Krištof a Renata aneb Sirotkové, StD 1846; K. Gutzkow: Boháč ve škole chudoby, StD 1850; L. Mayer dle E. Suea: Panský syn a děti z národu, StD 1850; A. Dumas st.: Hrabě Herman, StD 1850; E.-L.-A. Brisebarre, M. Michel: Bengálský tygr, StD 1851, t. s tit. Bengalský tigr 1868 (šifra J. Ř.); U. D. Horn: Šťastné líbánky, PD 1864.
Prameny a literatura
LA PNP: osobní fond. NMd: rkp. her, sign. Č 48, 49, 59, 266. ■ K-ý, ref. Neapolský žebrák, Květy 13, 1846, s. 507, 511●; N. A., ref. Amerikáni, tamtéž 14, 1847, s. 238●; ref. Syn chudého otce: nesign., tamtéž 14, 1847, s. 515; πρτ, Ost und West 11, 1847, s. 520; Břetislaw [F. B. Mikovec], Bohemia 26. a 28. 10. 1847 → Pražská Thálie kolem 1850, 2010●; J. M. P.: J. J. Ř., Světozor 16, 1882, s. 286; J. Arbes: Billance původní dramatické literatury české, Literární listy 10, 1889, s. 101 → Theatralia 1, [1912]; J. Kamper, in sb. Literatura česká devatenáctého století II, 1903, s. 405n., 416n.; K. Jun: Ochotnické divadlo v Pelhřimově, in sb. Památník Jednoty divadelních ochotníků Rieger v Pelhřimově, 1934, s. 7; nesign.: J. J. Ř., Divadelní listy 3, 1882, s. 263n.; G. Erhart: Působení spisovatele J. J. Ř. v Pelhřimově, 1941; DČD II ■ Jungmann,LČL, ÖBL, Otto, Rieger, Wurzbach [Rezniček]; Laiske
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 864–865
