Otec, pražský měšťan, byl v době jeho narození nájemcem dvou panských dvorů, po návratu do Prahy pracoval jako inspektor pojišťovny.
R. strávil dětství v rodišti, kde navštěvoval obecnou školu. Gymnázium absolvoval v Praze, po studiích nastoupil do pražské filiálky pojišťovacího ústavu Nuova societa commerciale, poté získal místo u pojišťovny ve Vídni. 1872 se oženil s dcerou pražského dlaždičského mistra Hedvikou Kovářovou. V manželství se narodila jedna dcera. Projevoval značný podnikatelský a obchodní talent a záhy se dopracoval značného jmění (vlastnil také dům v Ječné ul. na Novém Městě), po tchánově smrti se stal spoluvlastníkem dlaždičské firmy Ruth & Kafka a mezi českou buržoazií dosáhl významného postavení. Během svého života byl členem několika správních rad význačných bank a českých průmyslových podniků. Vzhledem ke společenskému statusu a bohatství mohl realizovat svou celoživotní zálibu v kultuře a umění, zejména v divadle. Od 1885 byl členem Družstva ND, jeho místopředsedou (zastupoval ředitele Šuberta za jeho nepřítomnosti) a pokladníkem, ND mu uvedlo devět her. Byl podílníkem listu Hlas národa, do nějž psal 1894–95 nehonorované divadelní referáty. V téže době věnoval čtvrt milionu zlatých na stavbu druhé pražské české scény, kterou náruživě propagoval. 1901–03 byl starostou ÚMDOČ a svými styky, společenskou prestiží i penězi pomáhal ochotnickému hnutí. Velké peněžité dary poskytl též Ústřední matici školské a vznikající galerii českého výtvarného umění. Od 1889 byl členem spisovatelského spolku Máj a od 1890 i Svatoboru. Podnikal cesty po Evropě, při nichž s oblibou navštěvoval místní divadla (cestopis Výlet do Cařihradu, 1901). Zemřel náhle, raněn mrtvicí, pohřben je na Olšanských hřbitovech.
První R. hry byly salonní konverzační komedie z prostředí vybrané společnosti, v nichž se snažil zavedené vzorce elegantního francouzského žánru transponovat do prostředí české buržoazie. Fabulačně těžil převážně ze skutečných či domnělých manželských záletů (Důl sv. Vavřince, Sestřenka, Démantový prsten, Olymp). Poměrně záhy se obrátil k vážnému dramatu ze současného života. I zde byla jeho oblíbeným námětem manželská nevěra či zrada, dramaticky zpracovávaná podle obdobného syžetového vzorce: První jednání zobrazuje roztržku manželů a odchod jednoho z nich, další dějství ilustrují morální rozvrat, úpadek či podobné smutné důsledky tohoto činu, závěrečné jednání, odehrávající se zpravidla po mnoha letech, svede manželský pár nečekaně dohromady a viníkovi rodinného rozkladu se dostane zaslouženého trestu – buď umírá vyčerpáním, nebo dojde opovržení u vlastních dětí. Z tohoto dějového půdorysu vycházejí hry Hrabě Razumovskij, Bouře v zátiší, Všední these či Jindřich Urban. Na postupném odhalování nezákonné či zločinecké minulosti stojí dramata Ztracený život a Zpověď. V období etablování realismu se R. pokusil vyrovnat i s tímto směrem. Ve venkovské tragédii Písmákova dcera zabije poctivá, leč vznětlivá dívka kamenem bývalého nápadníka, který na přání matky jiného chasníka pomluvou pošpiní její čest, je souzena a ocitá se ve vězení. Ve hře Jindřich Urban je celé dějství věnováno zachycení prostředí pražského Podskalí, kam mezi spodinu ze žalu zabředl zrádně opuštěný muž z vyšší společnosti.
R. komedie a frašky (Šlechetníci, První klient, Syčáci, Utopený manžel) trpí překombinovaností děje a rozvleklostí. V rukopise zůstaly hry Pro dceru, Jan Greif a Pavučiny. – R. melodramata jsou plná psychologických i dějových násilností a nepravděpodobností, figury zůstávají navzdory sugerované emotivnosti jednorozměrné a skladbu děje určuje snaha po maximálním efektu. Náměty her patřily k dráždivým, ba tabuizovaným (např. bigamie ve hrách Hrabě Razumovskij a Ztracený život). Zdánlivě realistické a naturalistické prvky jsou použity jako vnějšková kulisa, umožňující zakomponování kriminálních zápletek a rozvinutí divácky oblíbených motivů. V relativně nejzdařilejším dramatu Ideál je na rozdíl od ostatních her zeslaben obvyklý melodramatický závěr (cynická a zištná Ludmila získává přetvářkou idealisticky založeného ženicha).
Kritika vítala první R. hry jako pokusy o zobrazení domácí současnosti, postupně však přibývaly hlasy odkazující autora do sféry podnikání. ND uvádělo jeho práce spíše z mimouměleckých důvodů (jako zámožný člen družstva byl respektován a ovlivňoval repertoár), dvě hry však dramaturgie odmítla (Všední these, Jan Greif). Poslední hra uvedená v ND, fraška Utopený manžel, se setkala s ostrou kritikou a nebyla ani reprízována. Některé kusy úspěšné u lidového publika se udržovaly na repertoáru mimopražských divadel, cestujících společnosti a ochotníků ještě ve dvacátých letech 20. stol. (Písmákova dcera, Jindřich Urban, Ideál).
V divadelních referátech věnoval R. pozornost zejména inscenacím domácích a francouzských novinek, nejvíce místa zaujímal rozbor dramatu. České divadlo ovlivňoval i z pozice člena Družstva ND: podporoval zřízení herecké školy ND, kritizoval hospodaření ředitele F. A. Šuberta, s nímž polemizoval o podobě, statutu a zaměření druhé pražské české scény. Podle svědectví současníků činil dokonce pokusy získat – jako soukromník – správu ND, a zaujmout tak místo družstva. Po nástupu Společnosti ND, kdy na chod divadla ztratil vliv, se soustředil na ochotnictvo. K uměleckému dění v ND se však vyjadřoval i nadále (kritizoval J. Kvapila, že málo inscenuje domácí autory a že nadmíru obsazuje H. Kvapilovou).
Jako sebevědomý příslušník české buržoazie považoval za samozřejmé a prestižní podílet se na podpoře a budování národní kultury. Jeho vlastní umělecké ambice, k jejichž uskutečnění mu chyběl talent, umělecký cit i patřičné vzdělání a vkus, však působily spíše retardačně.
Šifry
F. R., Fr. Ruth
Hry
Důl sv. Vavřince, t. [1884]; Sestřenka, ND 1885, i t.; Démantový prsten, t. 1885; Olymp aneb Jako v nebi, Pokorného spol. ND Brno 1885, i t.; Hrabě Razumovskij, tamtéž 1885, i t.; Ztracený život, t. 1885, Čížkova spol. Klatovy b. d.; Zpověď, t. 1885, Švandova spol. Plzeň 1886; Bouře v zátiší, ND 1886, t. [1896]; Šlechetníci, ND 1887; Všední these, t. in Lumír 17, 1889, s. 169–174, 181–186, 193–198, 207–211, kn. něm. Eine alltägliche These, 1889; Jindřich Urban, ND 1892, t. [1896]; Písmákova dcera, ND 1893, t. b. d.; První klient, ND 1894, t. [1894]; Syčáci, ND 1895; Ideál, ND 1896, t. b. d.; Utopený manžel, ND 1897, i t.; Pro dceru zločincem, MD Plzeň 1902.
Teatralia
Cyklus dramat Františka Věnceslava Jeřábka, Hlas národa 1. 3. 1894; K otázce zřízení druhého českého divadla v Praze, tamtéž 3. 3. 1897.
Prameny a literatura
SOA Praha: Sbírka matrik, Kosova Hora 16, matrika narozených 1818–1860, fol. 96. NA: fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 523, obr. 553 [Ruth František]. AMP: Soupis pražských domovských příslušníků [Ruth František]. Adressář královského hlavního města Prahy… [1891], s. 566. ■ Ref. soubor. vyd. Olymp, Hrabě Razumovskij, Démantový prsten: nesign. [J. Kuffner], Národní listy 6. 1. 1885; Uh [V. Guth], Politik 20. 10. 1885; H., Květy 7, 1885, d. 1, s. 247n.; F. Zákrejs, Osvěta 15, 1885, s. 470; nesign., Zábavné listy 7, 1885, s. 168●; ref. Sestřenka: J. V. [Vrchlický], Pokrok 11. 8. 1885; Uh [V. Guth], Politik 11. a 13. 8. 1885; nesign., Národní listy 12. 8. 1885; M. A. Š. [Šimáček], Světozor 19, 1885, s. 559; Cfč. [C. L. Frič], Jeviště 1, 1885, s. 122n., 131; nesign., Květy 7, 1885, d. 2, 615–620; F. Zákrejs, Osvěta 15, 1885, s. 1103; B. F. [Frida], Zlatá Praha 2, 1885, s. 531n.; nesign., Zábavné listy 7, 1885, s. 576●; ref. soubor. vyd. Bouře v zátiší, Ztracený život, Zpověď: E. Miřiovský, Zlatá Praha 2, 1885, s. 595n.; F. Zákrejs, Osvěta 15, 1885, s. 258, 264n.●; ref. Bouře v zátiší: B. F. [Frida], Zlatá Praha 3, 1885/86, s. 446n.; nesign., Zábavné listy 8, 1886, s. 456; J. V. [Vrchlický], Hlas národa 12. a 13. 6. 1886; -ač., Světozor 20, 1886, s. 463; Nemo [K. B. Mádl], Ruch 8, 1886, s. 287n.; nesign., Lumír 14, 1886, s. 287; Terpentinus [I. Herrmann], Švanda dudák 5, 1886, s. 458n.; R. R. [Růžička], Rozhledy literární 1, 1886/87, s. 99●; ref. Šlechetníci: B. F. [Frida], Zlatá Praha 4, 1886/87, s. 478; J. Flekáček, Vlasť 3, 1886/87, s. 706n.; J. V. [Vrchlický], Hlas národa 9. 6. 1887; š. [J. Kuffner], Národní listy 9., 10. a 14. 6. 1887; nesign., Pražský denník 12. 6. 1887; M. A. Š. [Šimáček], Světozor 21, 1887, s. 479; F. Zákrejs, Osvěta 17, 1887, s. 652–655; o., Česká Thalia 1, 1887, s. 185n.●; J. Ladecký, ref. Všední these, tamtéž 3, 1889, s. 344n., 364–366●; ref. Jindřich Urban: P., Světozor 26, 1891/92, s. 203; a, Zlatá Praha 9, 1891/92, s. 202–204; š. [J. Kuffner], Národní listy 5. 3. 1892; nesign., Pražský denník 5. 3. 1892; A. Schulzová, Květy 14, 1892, d. 1, s. 496; J. Lý. [Ladecký], Česká Thalia 6, 1892, s. 89n.; š., Časopis českého studentstva 4, 1892, s. 108n.; Vavřinec Lebeda [I. Herrmann], Švanda dudák 11, 1892, s. 169●; ref. Písmákova dcera: A. Schulzová, Zlatá Praha 10, 1892/93, s. 312; P., Světozor 27, 1892/93, s. 298n.; š. [J. Kuffner], Národní listy 29. 4. 1893; nesign., Pražský denník 29. 4. 1893; r., Zábavné listy 15, 1893, s. 382n.; P. K. [F. X. Šalda], Literární listy 19, 1897/98, s. 331→ Kritické projevy IV, 1951●; Hlas národa 28. 2. 1894 [dar na 2. čes. div.]●; ref. První klient: A. Schulzová, Zlatá Praha 11, 1893/94, s. 552; š. [J. Kuffner], Národní listy 21. 9. 1894; nesign., Pražský denník 21. 9. 1894; nesign., Zábavné listy 17, 1895, s. 22●; ref. Syčáci: Sursum [T. G. Masaryk], Naše doba 2, 1894/95, s. 1042; r., Zábavné listy 17, 1895, s. 528; -č.- [J. Klička], Moderní revue 1,1895/96, sv. 2, s. 119; F. X. Šalda, Rozhledy 5, 1896, s. 112 → Kritické projevy II, 1950●; ref. Ideál: Apollonius, Časopis pokrokového studentstva 3, 1895/96, s. 178; J. K., Zlatá Praha 13, 1895/96, s. 228; P., Světozor 30, 1895/96, s. 286; J. Třebický, Rozhledy 5, 1896, s. 534; š. [J. Kuffner], Národní listy 18. 4. 1896; -r., Hlas národa 18. 4. 1896●; ref. Utopený manžel: P., Světozor 31, 1896/97, s. 552; š. [J. Kuffner], Národní listy 18. 9. 1897; R., Radikální listy 4, 1897, s. 315; F. Zákrejs, Osvěta 27, 1897, s. 939; T., Samostatnost 1, 1897, s. 197●; Lidové noviny 3. a 27. 11. 1901 [konflikt s novým vedením ND]●; nekrology: Ž., Zvon 3, 1902/ /03, s. 700; O. Faster, Divadelní listy 4, 1902/03, s. 292–294; r. [J. R. Kronbauer], Máj 1, 1902/03, s. 773n.; Lumír 31, 1902/03, s. 412; Zlatá Praha 20, 1902/03, s. 540; Čas 28. 8. 1903; Politik 28. 8. 1903; Divadlo 1, 1903, s. 142n.; F. V. Vykoukal, Osvěta 33, 1903, s. 946●; F. A. Šubert: Dějiny Národního divadla v Praze 1883–1900, 1908, s. 579n.; J. Máchal: Dějiny českého dramata, 1929, s. 179; J. Kvapil: O čem vím, 1932, s. 268–270; V. Štech: Džungle literární a divadelní, [1937], s. 110n., 137–140, 145n., 149, 172–174; nesign.: F. R., in sb. Ve službách Thalie. České divadlo ochotnické II, red. J. Rydvan, Liberec 1946, s. 105. ■ LČL; NAlb
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 849–852
