Pocházel z rodiny soustružníka. 1887–94 studoval na reálné škole v Pardubicích. Studium musel předčasně ukončit, ale 1898 složil externě maturitu na učitelském ústavu v Hradci Králové. Kromě krátkého působení na pardubickém berním úřadě pracoval celý život jako učitel na různých místech: v Lánech (u Dačic), Mikulovicích, Lipolticích (u Přelouče), České Rybné (u Žamberka), Pěčíně, Klášterci n. Orlicí, od 1902 v Praze. Ještě před příchodem do Prahy se začal věnovat novinářské a literární činnosti, v Pěčíně vydával časopis a knihovnu Srdce. V Praze založil a redigoval knižnici Topičův sborník vybrané četby (od 1913 periodikum). Byl členem a agilním funkcionářem spisovatelských organizací (Kruh českých spisovatelů, Spolek českých spisovatelů-beletristů Máj). Jako autor, režisér a publicista se věnoval ochotnickému divadlu. 1900 se oženil, měl početnou rodinu. Zemřel předčasně na komplikace po operaci slepého střeva.
Do literatury vstoupil dvěma básnickými sbírkami ve stylu dekadence (Pomsta neznámé viny, 1898; Návrat, 1900), poté se věnoval především realistické próze ze současného života (Zbytečný život, 1902; Ze vsí a samot, 1910; Rozsévači, 1911 aj.). Studoval také dílo J. Nerudy a připravil vydání jeho spisů.
V dramatické tvorbě se soustředil zejména na problémy vztahu mezi mužem a ženou, obvykle s tragickým koncem. Sebevraždou končí drama o manželské nevěře Červ (které ještě před premiérou v ND chtěli hrát plzeňští ochotníci, ale okresní hejtman provedení zakázal), v jednoaktovce Bílí ptáci spáchá sebevraždu kvůli domnělé manželově nevěře na smrt nemocná žena, o sebevraždě uvažuje hlavní hrdinka hry Samot chorobné květy, která se ocitá v neřešitelném rozporu mezi vděčností k pěstounovi, jenž ji miluje (a nakonec se zastřelí), a láskou k jinému muži. Ve hře Podzimní svítání se otráví žena lékaře, který se oženil jen z nutnosti, oddanost své manželky neoceňuje a naváže poměr se svou bývalou láskou. S tou se také po manželčině smrti ožení, avšak druhá žena ho finančně zruinuje. Lékař zničí list dokazující, že na smrti bývalé manželky nenese vinu, a udá se jako vrah. Sociální problematiku R. zachytil v jednoaktové hře Absolvo te, jež je závěrečnou částí cyklu Žena, líčícím ženu-pracovnici. Absolvo te se odehrává v horské vsi během textilní stávky. Zoufalá situace dožene hrdinu k tomu, že se nejdřív stane stávkokazem a jde prosit o práci, poté se odváží krádeže a málem se stane i vrahem, když nechtě těžce zraní pekaře. Hra Dobrodinečkové je pokusem o satiru na poměry českého venkova, protekci, korupci apod. Z historie čerpá námět hra Vítězství srdcí pojednávající o dobývání města Naumburku husitskými vojsky. R. je také autorem několika her pro děti. Ve dvou z nich jsou děti konfrontovány se smrtí (ve hře Naše babička umírá babička před zraky vnoučat, ve hře Život a pohádka se chlapec ve snu marně snaží zachránit svou matku). Hra Veliké oči vypráví o žertovném trestu, který stihl malého chlubila s příliš bujnou fantazií. U kritiky neměla R. prozaická ani dramatická tvorba úspěch, mezi širší veřejností však byla celkem oblíbena. Např. drama Červ se v ND dočkalo jen jedné reprízy (ač referát mluví o úspěchu u publika), ještě v roce autorovy smrti se údajně hodně hrálo na venkovských a ochotnických jevištích.
Pseudonymy
K. Egor
Hry
Červ, t. Žamberk, Srdce 1902, ND 1904; Bílí ptáci, t. 1905 [s hrou Samot chorobné květy]; Samot chorobné květy, Pištěkovo div. 1905, i t. [s hrou Bílí ptáci]; Absolvo te, Pištěkovo div. 1905, t. 1906; Podzimní svítání, Švandovo div. 1906, t. 1907; Dobrodinečkové, t. 1909; Veliké oči + Naše babička, t. [1910]; Život a pohádka, t. [1910]; Vítězství srdcí, t. [1910], s tit. Husité před Naumburkem Lidové div. v Žižkově (Deklarace) 1910.
Prameny a literatura
Ref. Červ: nesign., Lidové noviny 2. 8. 1903; Neklan [J. Soukenka], Moderní život 2, 1903, s. 55; nesign. [J. Vodák], Čas 10. 1904; F. X. H. [Hodač], Lidové noviny 26. 10. 1904; -K. [J. R. Kronbauer], Máj 3, 1904/05, s. 111; V. Tille: Lumír 33, 1904/05, s. 83–89; Nemo [K. B. Mádl]: Zlatá Praha 22, 1904/05, s. 34; J. Ladecký, Osvěta 35, 1905, s. 80; ref. Absolvo te + Samot chorobné květy: bp. [B. Prusík], Máj 3, 1904/05, s. 408 + pod vl. jm., Divadelní list Máje 1, 1905, s. 79n.; Toman, Divadlo 3, 1904/05, s. 216n.; nesign., Právo lidu 10. 1. a 12. 2. 1905; nesign. [J. Vodák], Čas 16. 2. 1905; -fer, Právo lidu 16. 2. 1905●; ref. insc. Samot chorobné květy: Sk., Národní politika 17. 2. 1905●; ref. Podzimní svítání: nesign. [J. Vodák], Čas 8. 12. 1906; O. Theer: Lumír 35, 1906/07, s. 134; sl [D. Panýrek]: Máj 5, 1906/07, s. 222; J. Karásek: Moderní revue 13, 1906/07, sv. 19, s. 210n.; K. Kamínek, ref. Dobrodinečkové, Lumír 38, 1909/10, s. 270n.; Národní politika 2. 12. 1910 [anonce Husité před Naumburkem]●; nekrology: Přehled 11, 1912/13, s. 645; R. [V. Červinka], Zlatá Praha 30, 1912/13, s. 490; R. J. Kronbauer, Máj 11, 1912/13, s. 483; V. D. [Dyk], Lumír 41, 1912/13, s. 480; Zvon 13, 1912/13, s. 554n.; B. Haluzický: Lidové noviny 19. 6. 1913; Literární rozhledy 6, 1913, s. 91, 93; -c-, Topičův sborník 1, 1913/14, s. 45n. ■ LČL, Masaryk, Otto, Otto-dod
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 845–847
