Křtěna Maria Ludovika. Narodila se jako pohrobek, zesnulý otec Jaroslav Rott, původně obchodní příručí, byl pojišťovacím úředníkem. Rodiče uzavřeli sňatek 4. 8. 1855 na otcově smrtelném loži v pražské nemocnici, dva dny nato zemřel. R. vyrůstala u ovdovělé matky, která se znovu neprovdala a živila se jako vychovatelka dětí pražského průmyslníka. První divadelní zkušenosti získala v ochotnickém Švestkově divadle u sv. Mikuláše na Starém Městě, hereckou průpravu u Otýlie Sklenářové-Malé. Jako nadějný herecký talent byla na podzim 1876 angažována do PD pro obor tzv. sentimentálních milovnic. V silné konkurenci se nedokázala prosadit, v říjnu 1879 pro-to ze souboru odešla. O následujícím působení u německých scén v Olomouci, Norimberku a Berlíně, kde údajně neuspěla, není známo nic bližšího. Po návratu do Prahy několikrát hostovala u ochotníků (spolek Kolár na Smíchově, Pokrok v Karlíně), mj. v Schillerově tragédii Úklady a láska. V létě 1881 nastoupila ke společnosti J. Pištěka, kde posléze zaplnila mezeru vzniklou odchodem herečky F. Skálové k řediteli Pokornému. Po skončení letní sezony ve vinohradské Aréně v Kravíně absolvovala Pištěkovu stagionu v Besedním domě v Brně 1881 a pobyty v řadě českých měst. 1883 získala angažmá v ND, byla přijata pro obor salonních dam a tragických hrdinek. V květnu 1886, před nadcházejícím sňatkem, hereckou dráhu ukončila; s ND se rozloučila tit. rolí Kolárovy Magelony. Se svým chotěm, známým brněnským advokátem Augustem rytířem Popelkou, žila v Brně, po 1908 také ve Vídni. Zemřela ve vysokém věku, pohřbena byla na Ústředním hřbitově v Brně.
Dcera Máří z Popelků se krátký čas věnovala divadlu, 1912–14 působila v činohře brněnského ND.
Začátek profesionální kariéry ctižádostivou R. neuspokojil, přestože již při prvním angažmá v PD zastávala vedle naivek v druhořadých kusech i významné úkoly v klasickém repertoáru. Tmavovlasá herečka přitažlivého zjevu, výrazné tváře a příjemného, zvučného hlasu okouzlovala projevem, pojícím noblesu s přirozeností, něhou a jemností. Dobře zvládnuté deklamační umění neslo stopy školení u O. Sklenářové-Malé. Po nástupu do Pištěkova souboru se uvedla Sardouovou Cypriennou, rázem zazářila, stala se hvězdou společnosti a těšila se velké popularitě. Ceněny byly zejména její výkony v rolích sentimentálních milovnic (Jane Eyrová, Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský; Klárka, Goethe: Egmont; Anežka, Bozděch: Z doby kotillonů), k nimž rychle přibývaly role mladodramatické (Shakespearova Kordelie a Desdemona) i tragické heroiny (Kolárova Monika a Magelona). Sladkost a měkkost citu i síla vášně měly v jejím procítěném podání nevšední přirozenost, neboť veškerý výraz působil, jako by se právě rodil z niterných popudů. Méně se jí dařily dovádivé a svéhlavé dívčiny (Ilka v komedii Válka v míru), pro role subretní a fraškovité postrádala odpovídající komediální předpoklady. Své tragicky orientované herectví uplatňovala během nedlouhého působení v ND (Rafaela, Sardou: Vlast), většinou spíše v menších rolích (Lady Makduffová v Makbethovi). Po propuštění M. Pospíšilové převzala 1884 některé její role, např. Jitku ve Stroupežnického Velkém snu. Byla kultivovanou interpretkou aristokratek (Hraběnka Marie Ludmila, Šubert: Probuzenci; Eleonora, Scribe–Legouvé: Povídky královny navarské) a salonních dam z francouzské dramatiky (Athenais, Ohnet: Majitel hutí).
Role
PD
Klára (J. W. Goethe: Egmont, i Pištěkova spol. 1881), Josefína (F. V. Jeřábek: Služebník svého pána, i ND 1885), Anna (A. Nevsky [P. de Corvin], A. Dumas ml.: Daniševi), Laura (C. Gozzi: Hlasité tajemství) – 1876; Kateřina (A. Dumas ml.: Cizinka), Hermie (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské, i ND 1884), Jitka (V. Hálek: Záviš z Falkenštejna), Kordelie (W. Shakespeare: Král Lear, i Pištěkova spol. 1881), Žofie (J. K. Tyl: Jan Hus), Paulina (J.-B. Rosier: Brute, pusť Césara!), Olivie (W. Shakespeare: Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete, i ND 1885), Tekla (F. Schiller: Smrt Valdštýnova) – 1877; Celie (F. X. Told, h. A. E. Titl: Čarovný závoj), Kamila (V. Sardou: Bodří venkované), Helena (F. V. Jeřábek: Syn člověka čili Prusové v Čechách 1757, i ND 1883), Dina Torpova (H. Ibsen: Podpory společnosti), Anežka Sorelova (F. Schiller: Panna Orleanská), Bianka (W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy), Marie (E. Raupach: Mlynář a jeho dítě, i Pištěkova spol. 1881, ND 1885), Jessika (W. Shakespeare: Kupec benátský) – 1878; Adriena (A. Dennery, E. Cormon: Nevinně odsouzen, i Pištěkova spol. 1881), Berangera (V. Sardou: Měšťáci z Port-Arcy aneb Volební boj), Hraběnka Rutlandová (H. Laube: Hrabě Essex), Militka (S. K. Macháček: Ženichové), Aricia (J. Racine: Phaedra) – 1879.
Pištěkova spol.
Verunka (L. Anzengruber: Sedlák křivopřísežník) j. h. – Brno 1879; Cyprienna (V. Sardou: Cyprienna), Ilka [Helena] (G. v. Moser, F. v. Schönthan: Válka v míru) – Aréna v Kravíně 1881; Jana Eyrová (Ch. Birch-Pfeifferová dle C. Bell: Sirotek lowoodský), Magelona (J. J. Kolár: Magelona, i ND 1886), Iljuška (K. Tůma dle A. Berly: Žertva na Balkáně), Rozárka (J. K. Tyl: Paličova dcera, i ND 1886), Monika (J. J. Kolár: Monika), Elisa (E. Bozděch: Světa pán v županu), Marie (R. Benedix: Svéhlavost), Emma (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání), Edita (G. v. Moser: Bibliotekář), Desdemona (W. Shakespeare: Othello), Anežka de Champrosé (E. Bozděch: Z doby kotillonů), Marta (F. v. Schönthan: Hloupý kousek), Běla (J. Rosen: Oheň a voda), Růžena (H. Wilken: Páni doktoři), Lionetta de Hun (A. Dumas ml.: Bagdadská princezna), Viola + Šebastian (W. Shakespeare: Večer tříkrálový)– Brno 1881.
PD
Markéta (W. Shakespeare: Život a smrt krále Richarda III.), Klarissa de Montaiglin (A. Dumas ml.: Pan Alfons) – 1883.
ND
Hraběnka Marie Ludmila (F. A. Šubert: Probuzenci) – 1883; Madame de Loudan (E. Pailleron: Svět nudy), Anežka (V. Vlček: Eliška Přemyslovna), Luisa (H. Meilhac, L. Halévy: Frou-Frou), Lady Makduffová (W. Shakespeare: Makbeth), Klára (H. Bocage, H. Crisafulli: Perla), Klarisa (V. Sardou: Opožděné psaní), Hraběnka Julie (J. Narzymski: Prospěcháři), Baronka Pféffersova (E. Augier: Pelikán), Gertruda (C. O. Wijkander: Berta Malmová), Cidlina (J. J. Kolár: Žižkova smrt), Sylvia (V. Bernard, E. Grangé: Zbloudilá ovečka), Vilemína (K. Pippich: Ve veřejném životě), Hero (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic), Angela (L. Dóczi: Hubička), Athénais (G. Ohnet: Majitel hutí) – 1884; Jitka (L. Stroupežnický: Velký sen), Julinka (E. Erckmann, A. Chatrian: Tvrdohlavci), Angela (V. Sardou: Strýc Sam), Julietta (týž: Odetta), Eliška (L. Stroupežnický: Pan Měsíček, obchodník), Otilie (O. Blumethal: Zvon reklamy), Liléz (J. Vrchlický: Julián Apostata), Elisa (Molière: Lakomec), Kristina (E. Scribe: Ministr a obchodník), Klarissa de Pontferrand (A. Dumas ml.: Denisa), Verena (J. J. Kolár: Pražský žid), Paní Chanotová (A. Delacour, E. Labiche: O milion), Berta (G. v. Moser: Slavnost založení), Julie de Saint-Denis (H. Murger: Horácova přísaha), Janoš (J. J. Kolár: Královna Barbora), Eleonora (E. Scribe, E. Legouvé: Povídky královny navarské), Nina Pavlovna Korintová (A. N. Ostrovskij: Vinný bez viny), Rafaela (V. Sardou: Vlasť), Genevieva de Préfond (R. Deslandes: Antoinetta Rigaudová), Diane de Noailles (J.-F.-A. Bayard, Dumanoir: První souboj vévody z Richelieu), Doňa Laura (A. Moreto, ú. K. A. West: Doňa Diana) – 1885; Antonina (V. Sardou: Theodora), Angelika (Molière: Ve zdraví nemocný), Klára (A. Dumas st.: Antony) – 1886.
Pištěkova spol.
Markétka (F. Nissel: Čarodějnice) j. h. – ND Brno 1885.
Prameny a literatura
AMP: Soupis pražských domovských příslušníků [otec Rott Jaroslaus, 1826; Rott Ludovika, chybně *1855]; sbírka matrik, FR N13, matrika narozených fary u sv. Františka 1852–1859, s. 151. ■ Divadelní referáty a anonce, in Národní listy 1876–1880, 1883–1886; Národní politika 1884–1886; Moravská orlice 1879–1881; J. N. [Neruda], Národní listy 30. 10. 1876 [Klára, Egmont], 17. 11. 1876 [Anna, Daniševi], 23. 1. 1879 [Berangera, Měšťáci z Port-Arcy], 13. 3. 1879 [Rutlandová, Hrabě Essex], vše → České divadlo V, 1966; A. Stránský: Divadelní listy III, Moravská orlice 11. 1881; Fr. D-ý: Přední ozdoby Českého národního divadla v Brně, Divadelní listy 3, 1882, s. 23n.; F. A. Šubert: Dějiny Národního divadla v Praze 1883–1900, 1908, s. 173; V. Budil: Z mých hereckých vzpomínek, Český deník 2., 5., 12., 19. a 25. 3., 2. a 16. 4. 1922, příl. Besedy; J. Pulda: Komedianti včerejška, Trnava 1924, s. 37; V. Štein Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 115, 154; og., nekrolog, Lidové noviny 8. 1932; L. Novák: Stará garda Národního divadla, 1937, s. 247n. [chybně * Rokycany]; K. Engelmüller: Z letopisů českého divadelnictví I, 1946, s. 25; A. Javorin: Pražské arény, 1958, s. 109, 221; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961, s. 60, 88n.; DČD III; O. Spalová: Sága rodu Budilova, 1978, s. 116, 118, 130, 269. ■ NDp, Otto-dod, PBJ; Buchner, PD-rep
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 841–843
