Psán též Raymann, Rayman, Reimann, Reiman, Reyman. – Pocházel z rodiny zámožného jičínského měšťana a pláteníka. V Praze vystudoval gymnázium, filozofické ročníky a teologii, 1787 byl vysvěcen na kněze. Působil jako kaplan nejprve ve Veliši u Jičína, pak v Městci Králové, v prosinci 1800 se stal farářem v Častolovicích, 1807 byl ustanoven vikářem rychnovského okresu. Na úřad 1815 rezignoval a věnoval se literární činnosti. V Častolovicích, kde žil až do smrti, pečoval o rozvoj vzdělání (vybudování knihovny 1815, školy 1821–22). Udržoval úzké vztahy s řadou českých vlastenců z východočeského regionu (J. L. Ziegler, manželé Rettigovi) i z Prahy (M. V. Kramerius ad.).
Jako básník pěstoval především duchovní epos. Jeho díla (Máří Majdalena, 1816; Poslední den a soud, 1817; Josef Egiptský, 1820) jsou psána v časoměrné prozodii a charakterizuje je spojování různorodých, nezřídka nesourodých prvků (motivy starší barokní poetiky s prvky anakreontské poezie, časoměrný verš s rýmovaným, vysoké téma s groteskním podáním apod.).
R. je autorem dvou krátkých divadelních her. Výjev z venkovského života Sedlské námluvy zachycuje tradiční folklorní obřad včetně lokálních jazykových specifik (východočeské nářečí s jeho zvláštnostmi a odchylkami). Hříčka, jejíž prostý děj se odvíjí z tohoto obřadu, měla blíž k formám staršího lidového divadla než k soudobé dramatice a jejím normám, z nichž se vymykala materií i kompozicí. Sedlské námluvy poutaly zájem ochotníků, ale profesionální scény je dlouho přehlížely. Teprve v souvislosti s Národopisnou výstavou 1895 došlo k jejich uvedení v ND (znovu tu byly nastudovány 1918). Kritika posuzující dílko tradičními měřítky jeho osobitost nedocenila. Ve frašce Vyhrané panství R. naopak využil osvědčených motivů žánru (nedorozumění, soupeření nápadníků, zklamání nadějeplného očekávání), které slouží k rozvíjení komických situací. Několik vysoce postavených mužů se uchází o chudou kuchařku, která údajně vyhrála v loterii. Jeden se s ní ožení, kýženou výhru však nezíská, neboť žena los zahodila. Své hry psal R. nikoli jako většina českých dramatiků pro městské obecenstvo, ale pro venkovské vrstvy, jejichž vkusu a životní zkušenosti vycházel vstříc i zobrazováním plebejských postav, venkovského prostředí a obyčejů, které jako jediný uvedl do české dramatiky přelomu desátých a dvacátých let 19. stol.
Pseudonym
F. L. Častolovský
Hry
Sedlské námluvy, t. Hrade Králové 1819, ND 1895; Vyhrané panství, t. tamtéž 1821, i ochotn. Žebrák.
Prameny a literatura
J. Pelikán: Život F. R., Česká včela 8, 1841, s. 227, 230; Č. Zíbrt: Selské námluvy r. 1819, Český lid 23, 1914, s. 427–436 [komentovaná edice hry]; -α-, ref. Sedlské námluvy, Světozor 29, 1894/95, s. 467; J. Máchal, in sb. Literatura česká devatenáctého století I, 1902, s. 307; M. Hýsek: První český básník realista, Časopis Matice moravské 30, 1906, s. 205–220; V. Müller: Spolek divadelních ochotníků v Žebráce od svého založení v roce 1812 do konce roku 1924, Žebrák–Hořovice 1925, s. 10, 96; DČD III; V. Macura: F. R. – slepá ulička?, in sb. Východočeské Athény a Josef Liboslav Ziegler, Rychnov n. Kn., 1997, s. 76–84. ■ Jungmann LČL, Rieger, Wurzbach
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 821
