Syn pražského mlynáře. Navštěvoval vyšší reálku v Panské ul. (mezi jeho pedagogy byl dramatik F. V. Jeřábek; spolužákem V. Budil). Vzdělání a široký rozhled nabyl zejména soukromým studiem jazyků, literatury, historie a dějin umění. Už jako chlapec pořádal s vrstevníky představení na dvoře domu U Strašpytlů (roh Myslíkovy a Pštrossovy ul.), na nichž se podílel i o dva roky starší J. Seifert. Spolu s ním pak hrál s ochotníky v Košířích a hlavně na Smíchově U Zlatého anděla (mj. Šimon Lomnický z Budče, Kolár: Magelona, 1863; Franc, Schiller: Loupežníci, 1866), kde poznal svou budoucí choť Marii Šímovou, sestru herce K. Šimanovského. Vystupoval také v ochotnických představeních karlínské Měšťanské besedy (Zvučný, Stankovský: Braniboři v Čechách, 1866). Na profesionální scéně debutoval v PD za herecké samosprávy v srpnu 1866 (Havel Bzdinka, Kolár: Žižkova smrt). Herecky se školil u F. Kolára. Od října 1866 byl angažován v PD, pro něž překládal a kde posléze působil jako režisér, jímž byl oficiálně jmenován až 1880. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let přispíval do České včely, Divadelních listů, Květů a Zábavných listů. Mnohostrannou aktivitou se stal jednou z vůdčích osobností PD, spolutvůrcem inscenačního stylu i repertoárové skladby. Po přechodu do ND tohoto postavení pozbyl; jako překladatel byl postupně vytěsňován B. Fridou a s dramaturgem L. Stroupežnickým si nerozuměl. Když byl J. Seifert ustanoven režisérem, vnímal to jako další omezení svých práv. Neshody s ředitelem Šubertem vyvrcholily koncem 1884: P. na protest proti přidělení režie Ohnetova Majitele hutí Seifertovi složil režisérskou funkci, krátce nato byl označen za iniciátora veřejné vzpoury herečky M. Pospíšilové proti řediteli a dostal tříměsíční výpověď. V březnu 1885 opustil s Pospíšilovou Čechy a jako impresário ji doprovázel po německých scénách. Krátkodobě režijně působil v Berlíně (Ostentheater, konec osmdesátých let) a ve Vídni (Burgtheater, 1891), což pohoršeně komentoval český národovecky orientovaný tisk. Pomýšlel zřídit v Praze divadlo pro sebe a svou chráněnkyni, ale zůstalo jen u plánů. Bez pevného angažmá žil v existenční nejistotě a jeho rodina ve stísněných poměrech; Pospíšilová je hmotně podporovala. Při jedné z návštěv Prahy zemřel náhle na silný záchvat mrtvice v nedožitých sedmačtyřiceti letech. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech, honosná hrobka byla 1916 prodána a ostatky uloženy do neoznačeného hrobu.
Syn Jaroslav se stal hercem, mladší dcera Augusta (*31. 7. 1874, provd. Květoňová) se rovněž vydala na hereckou dráhu (vystupovala jako Gusta P., v devadesátých letech byla členkou Pištěkovy společnosti, 1901 je zaznamenána u Trnkovy společnosti v operetách; v ND však nehrála, tam působila její jmenovkyně). P. se i v mládí zcela míjel s postavami milovníků, od nichž jej vzdaloval naturel i fyzický zjev. Byl zavalitý, silný krk nesl větší hlavu, tváři dominovaly masité rty a velké vystouplé oči. K tělnaté postavě se pojila rozvážná, pomalá gesta a poněkud těžká chůze. Během celé své kariéry hrál hojně menší a střední role z historických a klasických her, v nichž odváděl poctivý, standardní výkon (Guildenstern, později Klaudius, Shakespeare: Hamlet; Filip II., Calderón: Sudí zalamejský; Talbot, Schiller: Marie Stuartovna; Miller, týž: Úklady a láska; Alba, Goethe: Egmont; Císař Sigmund, Tyl: Jan Hus; Mistr Matouš Collinus, Adámek: Salomena ad). P. předností byl pěstěný a dokonale ovládaný hluboký, trochu chraplavý hlas, neobyčejná kultura slova a vždy srozumitelný přednes prózy i verše. I proto se jeho doménou staly postavy ze současných, zvláště francouzských konverzačních her, jejichž dialogy umně cizeloval a odstiňoval do nejjemnějších poloh a v nichž dokázal skvostně vypíchnout překvapivou pointu. Svou inteligenci a pozorovací talent uplatňoval ve zdařilé individualizaci postav úředníků a vzdělanců (např. Prokurista v Zákrejsově Národním hospodáři, Doktor Blanchard v Dumasově Levobočkovi, Doktor Bořeňovský v Jeřábkových Cestách veřejného mínění, Advokát Berent v Bjørnsonově Bankrotu, Gelasius Dobner v Jeřábkově Synu člověka, Doktor Loreck v Sardouově Fedoře), ale i obchodníků, podnikatelů a spekulantů. Titulní úloha Stroupežnického veselohry Pan Měsíček, obchodník a role Giboyera v Augierově Pelikánovi patřily k jeho nejlepším výkonům. P. intelektuální ironii byli blízcí filozofující rezonéři (Menenius Agrippa v Shakespearově Koriolanovi, Diogenes ve Vrchlického aktovce V sudě Diogena či Arnošt z Pardubic ve veselohře Noc na Karlštejně). Výrazný komický talent (J. Neruda viděl v P. možného nástupce J. Mošny) rozvinul v široké škále postav od klasických komedií (Hubáček představující zeď v Shakespearově Snu v noci svatojanské, Doktor Bartolo v Beaumarchaisově Figarově svatbě) až po operetu (vrátný Půlka ve Straussově Netopýru, jímž údajně předstihl výkon Mošnův). Vynikal v komických postavách Klicperových, Bozděchových a Šamberkových (Emanuel Střela, Jedenácté přikázání), nejvíce však tíhl ke konverzační komedii francouzské, v níž plně uplatnil vytříbený mluvní projev. Promyšleným a propracovaným přednesem navazoval na českou hereckou školu šedesátých let, jejíž mluvní kulturu spojoval s bystře odpozorovanými životními detaily. Výstižnou charakteristikou postav dospěl především v komických rolích a v postavách s komickými rysy na pokraj realistického herectví.
V režii byl P. uměleckým vzorem H. Laube, jehož práci poznával při občasných návštěvách Vídně. Ve shodě s ním stavěl představení na mluvním projevu, tempu a herecké souhře. Ač režíroval v PD a později v ND žánrově a stylově různorodé hry (ojediněle operetu a operu), těžiště jeho režií tvořila soudobá společenská dramata a veselohry francouzské provenience. Měl cit pro pro spádnost a esprit konverzačního dialogu i smysl pro intimitu komorních interiérů, které oprošťoval od scénického balastu (velké výpravné či historické kusy se mu nedařily). Připravil řadu novinek českých autorů (A. H. Sokola, O. Pinkase, J. Zeyera, J. Vrchlického, A. Koukla, F. F. Šamberka, K. Pippicha aj.) a jako první u nás uváděl hry M. Bałuckého.
Četnými překlady her a operetních libret (celkem jich pořídil k sedmdesáti) převážně určenými pro PD ovlivňoval skladbu repertoáru natolik, že se ocitl v postavení neoficiálního dramaturga české zemské scény. Vedle výpravných her a frašek (Dennery–Verne: Cesta kolem světa v 80ti dnech; anon: Společnost Atlanticko-pacifická) překládal veselohry Moserovy, Schönthanovy, Sardouovy a francouzské komedie mravů (od Feuilleta, Sardoua, Augiera, Dumase ml. aj.). Překládané texty nezřídka upravoval a většinou také režíroval. Jako autor nebo spoluautor tří arénních frašek se neprosadil, úspěchu dosáhla pouze prvotina Čert na zemi (podle starší, blíže neurčené francouzské hry). Divácký ohlas měla exotická opereta Indická princezna, k níž napsal libreto (podle Kotzebuovy hry), odsouzené O. Hostinským za nevkusnou podbízivost.
Pseudonymy a šifry
A. Poldík, A. Pražský, Phoites, V. O. Střížek, B. Štěpnička, A. P., B. H., P.
Role
PD
Havel Bzdinka (J. J. Kolár: Žižkova smrt, i ND 1882) j. h., Guildenstern (W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský), Osvald (týž: Král Lear), de Chartres (V. Gabler: Johanna Dark, panna Orleanská), První žák (J. W. Goethe: Faust) – 1866; Kučera (E. Scribe: Výtečníci aneb Naši vyhráli), Jeremiáš Klapačka (J. J. Stankovský: Literární nádenníci), Nepřátelská stráž (V. K. Klicpera: Veselohra na mostě), Thomson (E. Scribe: Sklenice vody aneb Účinky a příčiny), Cognac (E. Bozděch: Z doby kottillonův), Germain (K. Gutzkow: Pravzor Tartuffa aneb Divadlo a svět), Zeď – Rypák (W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské, i ND 1884), Samson Woodfall (H. Laube: Náměstek bengálský) – 1867; Prokop Holý (J. J. Kolár: Žižkova smrt), Martin (E. Augier: Pavel Forestier), Sigmund (J. K. Tyl: Jan Hus), Ctibor (K. E. Ebert: Břetislav a Jitka), Karel Vejdovský (F. Adolphi dle Terentia: Kdo je otcem?) – 1868; Matyáš Lelek (V. K. Klicpera: Rohovín Čtverrohý, i ND 1883), Žejdlík (J. Nestroy: Samá ženidla), Páter Blažej (J. K. Tyl: Jan Hus), Prokurista (F. Zákrejs: Národní hospodář), Doktor Blanchard (A. Dumas ml.: Levoboček) – 1869; Bratr Lorenco (W. Shakespeare: Romeo a Julie, i ND 1884), Chamoiseau (V. Sardou: Nepožádáš manželky bližního svého aneb Paragrafy na střeše), Doktor Bořeňovský (F. V. Jeřábek: Cesty veřejného mínění), Major (A. Fredro: Dámy a husaři), Ambrož (P. A. Wolff, h. C. M. v. Weber: Preciosa, spanilé děvče cikánské), Tiberge (O. Feuillet: Montjoye), Octavio Piccolomini (F. Schiller: Smrt Valdštýnova) – 1870; Desroncerets (E. Augier: Otec Guérin), Sparadrap (J. Offenbach: Princezna Trebizondská), Nožejček (J. K. Tyl: Zlatohlav a tvrdohlavá žena), Ondřej Jakobides (J. J. Kolár: Pražský žid, i ND 1884) – 1871; Menenius Agrippa (W. Shakespeare: Koriolanus), Ambrož (L. Anzengruber: Sedlák křivopřísežník), Vavřinec (S. H. Mosenthal: Deborah aneb Křesťan a židovka), Krištof Špička (E. Pohl: Milion aneb Čech a Amerika), Hrabě Renard (V. Hugo: Královna a její milostník), Hrabě Podevils (E. Bozděch: Zkouška státníkova, i ND 1883) – 1872; Jiří Talbot (F. Schiller: Marie Stuartka), Opat Kunrád (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovského), Mikroskop (A. Pulda: Čert na zemi), Jakub Závora (J. K. Tyl: Lesní panna aneb Cesta do Ameriky), Václav Skoba (J. Nestroy: Kos) – 1873; Cantagnac (A. Dumas ml.: Žena Claudiova), Robineau (V. Sardou: Andrea), Klaudius (W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský), Vévoda z Alby (J. W. Goethe: Egmont), Březina (V. K. Klicpera: Soběslav, selský kníže), Tvrdohlav (A. Fredro: Vydřiduch a jeho trampoty), Tiber Zakroutihuba (J. V. Frič dle N. V. Gogola: Taras Bulba), Oldřich Janáček (G. v. Moser: Ultimo), Sartorius (O. Feuillet: Dalila) – 1874; Bricoli (V. Sardou: Rabagas), de Chavenay (týž: Staří mládenci), Půlka (J. Strauss: Netopýr), Dieudonné (A. Dumas ml.: Pan Alfons), Jan Mydlář (J. J. Kolár: Pražský žid), Miller (F. Schiller: Úklady a láska) – 1875; Barea Soranus (A. Wilbrandt: Arria a Messalina), Birochet (E. Gondinet: Chochol aneb Pan prefekt), Duperron (E. Bozděch: Světa pán v županu, i ND 1883), Advokát Berent (B. Bjørnson: Bankrot), Brochat (V. Sardou: Ferréol), Mercier (N. Fournier, H.-H. Meyer: Při piketu, i ND 1884), Velkokněz bramínů (J. Verne, A. Dennery: Cesta kolem světa v 80ti dnech), Otec Ondřej (P. Nevsky [P. de Corvin], A. Dumas ml.: Daniševi aneb Panstvo a nevolníci), Bavor Strakonický (F. B. Mikovec: Záhuba rodu Přemyslovského)– 1876; Prof. dr. Remonin (A. Dumas ml.: Cizinka), Rada Jachymov (F. V. Jeřábek: Cesty veřejného mínění), Don Diego (A. Moreto, ú. K. A. West: Donna Diana), Cibulka (H. Salingré, ú. J. J. Kolár: Cesta Prahou v 18ti hodinách), Měsíček (L. Stroupežnický: Pan Měsíček, obchodník), Vilém Zámožný (A. Poldík [A. Pulda]: Torpédo), Theramen (J. Racine: Phaedra), Václav Vilém z Roupova (L. Stroupežnický: Černé duše) – 1877; Bargé (E. Augier: Paní Caverletová), Starý Melichar (J. K. Tyl: Pražská děvečka a venkovský tovaryš aneb Paličova dcera, i ND 1884), Gelasius Dobner (F. V. Jeřábek: Syn člověka čili Prusové v Čechách roku 1757, i ND 1883), Kryšpín Vejvoda (J. K. Tyl: Chudý komediant) – 1878; Antonio (W. Shakespeare: Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete), Baron van der Kraft (V. Sardou: Dora), Kapitán Brown (anon.: Společnost Atlanticko-pacifická aneb Poctivý šejdíř), Bonperier (H. Chivot: Nájemníci pana domácího, i ND 1884), Evje (B. Bjørnson: Redaktor) – 1879; Zeman Zápolský (J. K. Tyl: Paní Marjánka, matka pluku aneb Ženské srdce), Harry Grant (J. Verne, A. Dennery: Dítky kapitána Granta), Mladý pán Alfons (J. V. Frič: Paní Sandová v Brandýse aneb „Jen žádnou frašku, pane Kopecký!“), Karel Skála (A. H. Sokol: Starý vlastenec, i ND 1883), Genbalinský (M. Bałucki: Sousedé) – 1880; Emanuel Střela (F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání, i ND 1884) – 1881; Dusil (G. v. Moser, F. v. Schönthan: Válka v míru), Jan Krištof z Jordána (F. A. Šubert: Probuzenci, i ND 1883) – 1881; Rhames (F. Grillparzer: Sappho), Profesor Smetana (F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl, i ND 1883), Trivelino (J. Zeyer: Stará historie), Eutyches (J. Vrchlický: Smrt Odyssea, i ND 1883), Šimon Lomnický z Budče (J. J. Kolár: Magelona), Král Aleonoros (J. K. Tyl: Strakonický dudák), Burčinský (M. Bałucki: Těžké ryby, i ND 1883), Bedřich Skřivan (F. v. Schönthan: Hloupý kousek) – 1882; Diogenes (J. Vrchlický: V sudě Diogena, i ND 1883), Doktor Chesnel (O. Feuillet: Pařížský román), Dr. Loreck (V. Sardou: Fedora, i ND 1884), Vévoda Buckingham (W. Shakespeare: Život a smrt krále Richarda III.), Novák (A. H. Sokol: Šteperka), Pán de Egri (A. Berla: Cikán, i ND 1884), Brigard (H. Meilhac, L. Halévy: Frou-Frou, i ND 1884) – 1883.
ND
Menhart z Hradce (V. Vlček: Lipany), Václav Budovec z Budova (J. J. Kolár: Smiřičtí) – 1881. Mistr Matouš Collinus (B. Adámek: Salomena)– 1883; Dunkan (W. Shakespeare: Makbeth), Doktor Bartolo (P.-A. C. de Beaumarchais: Figarova svatba čili Bláznivý den), Arnošt z Pardubic (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Giboyer (E. Augier: Pelikán), Doktor Pastoret (V. Bernard, E. Grangé: Zbloudilá ovečka) – 1884; Glov (N. V. Gogol: Hráči), Jyp (V. Sardou: Strýc Sam) – 1895.
Režie
PD
J. Strauss ml.: Netopýr (i ND 1883) – 1875; V. Sardou: Daniel Rochat, J. B. Schweitzer: Dítě aneb Honba na redaktora – 1880; T. Barrière, Lambert-Thiboust: Z bláta do louže, W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic za nic, V. Sardou: Cyprienna, E. Erckmann, A. Chatrian: Kmotr Fricek, E. Gondinet, F. Oswald, P.-L. Giffard: Muž bez ženy a žena bez muže, K. Šípek, G. Schmoranz: Růžové okovy, E. Gondinet, A. Bisson: Cesta do Italie, A. H. Sokol: Starý vlastenec (i ND 1883), G. v. Moser, F. v. Schönthan: Naše ženy, A. Vacquerie: Jean Baudry – 1881; O. Pinkas: Nerovné manželství, V. Sardou: Odetta, J. Zeyer: Stará historie, J. Vrchlický: Smrt Odyssea (i ND 1883), J. J. Kolár: Žižkova smrt, H. Laube: Náměstek bengálský, G. v. Moser, F. v. Schönthan: Buben z Bubnova, J. J. Kolár: Magelona, E. Augier, J. Sandeau: Zkouška bohatstvím, L. Stroupežnický: Pan Měsíček, obchodník, E. Labiche, E. Martin: Dobrodiní souží, M. Bałucki: Těžké ryby (i ND 1884), G. Pfleger Moravský: Telegram (i ND 1883), E. Scribe: Výtečníci aneb Naši vyhráli, A. Bisson: Zabil ženu, F. v. Schönthan: Hloupý kousek, A. Fredro: Panenské sliby aneb Magnetismus srdce (i ND 1884), M. Anger: Záletníci, Ch. Lecocq: Den a noc, J. Strauss ml.: Karneval v Římě, L. Varney: Vojsko v dívčím ústavu (i ND 1884), F. v. Suppé: Krásná Galathea – 1882; J. Vrchlický: V sudě Diogena (i ND 1883), K. Bendl: Indická princezna, A. Koukl: Kavalírkové, O. Feuillet: Pařížský román, M. Bałucki: Husy a husičky, anon.: Komedie o kupci a nevěrné jeho ženě, V. Sardou: Fedora (i ND 1884), W. Shakespeare: Kupec benátský, E. Erckmann, A. Chatrian: Tvrdohlavci, T. Barrière, E. Gondinet: Třeštidlo (i ND 1884), A. H. Sokol: Šteperka, A. Hennequin, A. Millaud: Lili, A. Duru, H. Chivot: Arturova lest, A. Berla: Cikán (i ND 1884), Ch. Birch-Pfeifferová dle G. Sand: Diblík z hor, J. K. Tyl: Jiříkovo vidění, J. de Prémaray: Doktor Robin, H. Meilhac, L. Halévy: Frou-Frou (i ND 1883), A. Dumas ml.: Pan Alfons, E. Gondinet: Velké děti, K. Bendl: Starý ženich (i ND 1883) – 1883.
ND
E. Bozděch: Zkouška státníkova, K. Pippich: Z české domácnosti, F. V. Jeřábek: Syn člověka aneb Prusové v Čechách – 1883; F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání, W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské, E. Pailleron: Svět nudy, L. Stroupežnický: Triumfy vědy, W. Shakespeare: Makbeth, P.-A. C. de Beaumarchais: Figarova svatba čili Bláznovský den, J. Vrchlický: Noc na Karlštejně, V. K. Klicpera: Veselohra na mostě, H. Chivot: Nájemníci pana domácího – 1884.
Překlady her a libret
A. V. Suchovo-Kobylin: Svatba Krečinského, PD 1867 (šifra A. P.); E. Scribe, E. Mazères: Mor [La Quarantaine], PD 1868 (šifra A. P.); E. Scribe: Neznámý dobrodinec, PD 1868, t. 1877; týž: Salický zákon PD 1869, i t. (s J. J. Stankovským); O. Feuillet: Pro a proti, PD 1872, t. 1875; J.-F.-A. Bayard, P. Mercier: Mrak na nebi, PD 1871, t. 1877; E. Cormon, E. Grangé: Chodí pozdě domů [Un Mariqui se dérange], PD 1872, t. 1877; H. Müller: Na nádraží [Im Wartesalon erster Klasse], PD 1872, t. 1877 (šifra A. P.); A. Dumas ml.: Princezna Georges, Švandova spol. Plzeň 1873, rkp., DÚk; A. Decourcelle, A. Jaime ml.: Hledá vychovatele, Kramuelova spol. Slaný 1872, s tit. Vychovatel PD 1873, t. s tit. Hledá vychovatele, 1875; A. Dennery, G. Lemoine: Článek 213. občanského zákoníku, PD 1873, t. [1878] (šifra A. P.); E. Gondinet: Christiana, PD 1873; A. Dumas ml.: Žena Claudiova, PD 1874, t. s tit. Žena Klaudiova 1876, s tit. V století železa a krve Budilova spol. Plzeň 1890; A. de Musset: Mezi dveřmi, PD 1874, t. [1878]; A. Fredro: Vydřiduch a jeho trampoty, PD 1874 (i ú., s J. Bittnerem); A. Hennequin: Zlá tchyně aneb Nedovolený poměr, PD 1874; E. Labiche, A. Duru: Má se to říci?, PD 1874, t. 1875; G. Petit: Kandidát Papignol, PD 1874; A. Hennequin: Tři klobouky, PD 1874, t. 1877; O. Feuillet: Dalila, 1874, t. 1880; H. Meilhac, L. Halévy: Král Kandaules, PD 1874, t. 1876; E. Gondinet: Byrokraté aneb Nový ministr, PD 1875, i t.; J. Verne: Synovec z Ameriky aneb Dva Frontignancové, PD 1875 (šifra B. H.); E. Gondinet: Chochol aneb Pan prefekt, PD 1876, t. 1877 s tit. Pan prefekt; V. Bernard, E. Grangé: Kde je dítě aneb Křtiny malého Barnabáška, PD 1876 (s J. Bittnerem, šifry A. P. a J. B.); H. Meilhac, L. Halévy: Frou-Frou, PD 1876, rkp., DÚk (pseud. V. O. Střížek); A. Dennery, E. Cormon: Dva sirotci, Kramuelova spol. Plzeň 1876, t. 1877; T. Barrière: Nejnovější skandál [Les scandales d’hier], PD 1876; E. Pohl: Sedm havranů, PD 1876; V. Sardou: Ferréol, PD 1876, t. b. d.; G. v. Moser: Zlatohlávek, PD 1876, t. 1877 (i ú., pseud. A. Pražský); J. Verne, A. Dennery: Cesta kolem světa v 80ti dnech, PD 1876, i t.; P. Nevsky [P. de Corvin], A. Dumas ml.: Daniševi aneb Panstvo a nevolníci, Švandova spol. Plzeň 1876, t. 1877; R. Kneisel: Slepá bába, PD-NA 1877; H. Meilhac, L. Halévy: Od stolu a lože, PD 1877; tíž: Zvonky, PD-NA 1877, rkp., DÚk (šifra A. P.); E. Augier: Paní Caverletová, PD 1878, t. [1878]; T. Barrière, Lambert-Thiboust: Srdce kamenná, PD 1878, t. [1878]; H. Bocage, A. Hennequin: Ředitel prásknul do bot, PD 1878, t. b. d.; A. Hennequin, A. Millaud: Niniche, Švandova spol. Plzeň 1878, rkp., b. d. DÚk; V. Sardou: Měšťáci z Pont-Arcy aneb Volební boj, PD 1879; E. Augier: Rodina Fourchambaultů, PD 1879; Clairville, E. Grangé, A. Delacour: Coco, PD 1879; anon. [M. Kautsky]: Společnost Atlanticko-pacifická aneb Poctivý šejdíř, PD 1879; A. Anicet-Bourgeois, F. Dugué: Dítě hadrářů, PD 1879; H. Chivot: Nájemníci pana domácího, PD 1879, t. [1880]; H. J. Byron, ú. H. Hirschel: Staří – Mladí aneb Naši hoši [Our boys], PD 1879, t. [1879]; V. Sardou: Daniel Rochat, PD 1880, i t.; J. B. v. Schweitzer: Dítě aneb Honba na redaktora, PD 1880 [hráno pod P. jménem]; B. Zapperta: Tři Angličané, PD 1880 (pseud. Phoites); E. Augier: Otec a syn, t. 1880; V. Sardou: Cyprienna, PD 1881, i t.; E. Gondinet, A. Bisson: Cesta do Italie, PD 1881; G. v. Moser, F. v. Schönthan: Naše ženy, PD 1881; E. Labiche, A. Delacour: Kukačka [La Cagnotte], Pokorného spol. Plzeň 1881 [dub.]; V. Sardou: Odetta, PD 1882; F. v. Schönthan: Hloupý kousek, PD 1882, t. 1883; A. Bisson: Zabil ženu [115 rue Pigalle], PD 1882, rkp.,DÚk; T. Barrière, E. Gondinet: Třeštidlo [Tête de linotte], PD-NČD 1883 (pseud. B. Štěpnička, i pod vl. jm.); A. Hennequin, A. Millaud: Lili, PD 1883, t. b. d.; A. Dumas ml.: Pan Alfons, PD 1883; A. Hennequin, A. Mortier, A. de Saint Albin: Zábavní vlak, ND 1884; H. Meilhac, Ph. Gille: Kamarádka, Švandova spol. 1884; E. v. Wildenbruch: Chocholouš [Die Haubenlerche], Pištěkova spol. Vinohrady 1896, t. [1908]. ■ Lockroy, De Morvan, h. A. Grisar: Dobrý večer, pane Pantalone!, PD 1871; A. Thompson, h. E. Jonas: Javotte, popelka bostonská, PD 1873, i t. (s E. Züngelem); J. Prevel, A. de Saint Albin, h. Ch. Lecocq, J. Brandl: Velký Kazimír, PD 1879.
Hry a libreto
Čert na zemi, PD 1873; Hlavní trefa v čepici, PD 1874, t. 1875 (s J. Bittnerem); Torpédo, PD 1877 (pseud. A. Poldík). ■ Indická princezna, dle A. v. Kotzebue: Die Princessin von Kakambo, h. K. Bendl, PD-NČD 1877, t. b. d.
Prameny a literatura
J. N. [Neruda]: Divadlo, Národní listy 10. 10. 1866 → České divadlo III, 1954 + Na Baště, Národní listy 6. 8. 1869 → České divadlo IV, 1958; nesign., ref. Čert na zemi, Světozor 7, 1873, s. 368; nesign., ref. Hlavní trefa v čepici, tamtéž 8, 1874, s. 344; O. Hostinský, ref. Indická princezna, Osvěta 8, 1878, s. 748; J. N. [Neruda], ref. Dítě aneb Honba na redaktora, Národní listy 13. 7. 1880 → České divadlo V, 1966 [identifikace autora hry] + nesign.: A. P., Humoristické listy 16, 1884, s. 386 → Podobizny II, 1952; nesign.: A. P., Světozor 18, 1884, příl., č. 35, s. 2; nesign.: A. P.: Zábavné listy 6, 1884, s. 473●; nekrology: Světozor 28, 1893/94, s. 564; Zlatá Praha 11, 1893/94, s. 575; Národní listy 4. 10. 1894; nesign. [J. L. Turnovský], Zábavné listy 17, 1895, s. 48●; J. Borecký: Bendlova Indická princezna, Divadelní list Máje 2, 1905/06, s. 232–238; F. A. Šubert: Dějiny Národního divadla v Praze 1883–1900, 1908, s. 137n., 140n., 166; B. Benoni: Nová kniha vzpomínek a dojmů, 1919, s. 54–57; J. Kvapil: O čem vím, 1932, s. 41–44; O. Fischer: Činohra Národního divadla do roku 1900 (Dějiny ND IV), 1933, s. 18, 35, 69, 70, 91, 108–110, 168, 200; L. Novák: Stará garda Národního divadla, 1937, s. 117–123; Jan Bartoš: Prozatímní divadlo a jeho činohra, 1937, s. 261n.; A. P., Divadlo 30, 1944, s. 84; L. Pacák: Opereta, 1947, s. 327; K. Engelmüller: O slávě herecké, 1947, s. 62–66 + Vzpomínka na stoletého A. P., Divadlo 34, 1948, s. 19; Sjc [J. Sajíc]: Sté výročí A. P., Lidová demokracie 10. 3. 1948; J. Vodák: Tváře českých herců, 1967, s. 97n.; DČD III; O. Spalová: Sága rodu Budilova, 1978, s. 47; H. Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, 1983, s. 67n. ■ LČL, NDp, Otto; PD, Plzeň
Vznik: 2015
Zdroj: Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti, II. N–Ž, ed. Eva Šormová, Praha: Institut umění – Divadelní ústav – Academia 2015, s. 803–808
